V České republice se objevil nebezpečný fenomén. Bývalí zaměstnanci státních tajných služeb zakládají privátní organizace, které fízlují občany. Někteří dokonce nepřípustně ovlivňují politiku. K nim patří bývalý ředitel české rozvědky (ÚZSI), Karel Randák.
Tento muž kolem sebe během několika let shromáždil řadu bývalých zpravodajců, kteří sledují určité lidi a přes spřátelené novináře se snaží o jejich diskreditaci v médiích. Stát na tuto činnost není schopen adekvátně reagovat. Nedávno proto vznikla soukromá iniciativa (www.vasesvoboda.cz), která chce na činnost Randákovců upozornit.
Pitrův šofér
Před osmi lety se policistům na jednom hraničním přechodu z Německa naskytl zvláštní pohled. V nadupaném bouráku trůnil Tomáš Pitr, jehož podobizna spolu s mezinárodním zatykačem visela snad na každé policejní stanici v republice. Řidičem auta byl tehdejší šéf české rozvědky Karel Randák. Od hranic se pak už Randák nerušeně řítil dvousetkilometrovou rychlostí a Pitra předal soudci. Tak zněla dohoda s advokátem Tomášem Sokolem a soudcem, aby se Pitr vrátil do republiky.
Dodnes nad tímto kouskem řada bezpečnostních expertů jenom nevěřícně kroutí hlavou. Rozvědka totiž může působit jenom proti zahraničním subjektům, a nesmí se plést do kauz v tuzemsku, nota bene tam, kde již probíhá oficiální policejní nebo soudní vyšetřování. Jakákoli ústní dohoda se soudcem nemůže nahradit zákon, který byl v tomto případě flagrantně porušen. Tento případ jasně odhaluje způsob Randákova uvažování. Klidně porušit zákon, jestliže bude splněn určitý cíl. A to i za použití těch nejbizarnějších postupů. Takový už je prostě Randák. Karel Randák… Něco jako James Bond v české verzi. Zatřepat, ale nemíchat.
V utajení
Snaha po různých utajovaných, až spikleneckých způsobech zpravodajské práce nakonec vedla k tomu, že se v roce 1996 rozešel s Bezpečnostní informační službou. „Stále chtěl pracovat někde v utajení, dokonce usiloval o to, abychom mu zařídili někde v zahraniční fiktivní firmu, která by byla krytím pro jeho práci,“ vzpomíná jeden z Randákových bývalých šéfů v kontrarozvědce. „Bylo evidentní, že své představy o činnosti zpravodajských služeb čerpá z různých dobrodružných filmů a špionážních románů.“ Jenže tak jednoduché to s Randákem není. Skloubí se v něm totiž dva naprosto protichůdné pocity – být utajovaným hybatelem věcí na straně jedné, a mediální hvězdou na straně druhé. Výsledkem je vlastní karikatura.
A tak Randák jede coby šéf rozvědky pro Pitra, nebo si jede osobně vyzvednout zadržované novináře do Iráku. Pak si jde ale pro generálskou hvězdu na Pražský hrad a při té příležitosti si nechá narůst plnovous a dlouhé vlasy, aby ho nikdo nepoznal. Směšné? Prostě randákovské. Aby dodal svému zakuklení váhu, používal v rozvědce dokonce krycí jméno – Karel Musil. Jenže Randáka není radno podceňovat. Není jenom směšný. Je především nebezpečný. Zkušenosti z tajných služeb z něj učinily živou zbraň, která je schopna zasáhnout kohokoli, kdo dané praktiky neumí, a neví, jak se proti nim účinně bránit.
Ve službách ČSSD
Bývalý šéf našich rozvědčíků je typickým příkladem neuvěřitelného kariérního postupu pochybných existencí z bezpečnostních složek, které do funkcí vynesly vlády sociální demokracie. Ke kariérnímu vzestupu mu pomohl bývalý kolega z BIS a pozdější šéf rozvědky Petr Zeman, který byl jedním z kontrarozvědčíků, kteří měli úzké vztahy k sociální demokracii. Randák nejprve působil jako náměstek, a za svého nástupce do čela rozvědky jej doporučil František Bublan. Předlistopadový lampasák ze sportovního oddílu Dukla na čele rozvědky zapůsobil jako šok.
„Bylo to pro mne pořádné překvapení,“ hodnotí s odstupem času bývalý ředitel BIS a Randákův nadřízený Stanislav Devátý. Loajalitu sociálním demokratům a nenávist k ODS prokázal opakovaně i poté, co byl Ivanem Langerem v roce 2006 odvolán z funkce. Svou svatou válku v jistém smyslu vede dodnes.
Oficiálním důvodem jeho odvolání byl záměr vlády sloučit obě civilní zpravodajské služby. V pozadí byla prozrazená akce, kdy skupina zpravodajců pracovala na Slovensku – tedy proti spřátelenému státu. Akci tehdy odhalila slovenská kontrarozvědka SIS, a byl by z toho pořádný mezinárodní skandál. Vše se ale nakonec podařilo ututlat.
Na každého něco
„Na každého se něco ušije. To není problém. Informací seženete spoustu a pak je stačí jen šikovně pospojovat, aby daný člověk na veřejnosti vypadal buďto jako úplný blbec, který si není schopný ani sám koupit rohlíky, anebo jako zločinec. Samozřejmě potřebujete mít kontakty v médiích. Ale to není problém…,“ pustil si Randák pusu na špacír v nedávném obsáhlém rozhovoru pro časopis Finmag.
Jako vystřižené ze scénáře, který použil v aféře Monte Argentario v létě 2009, kdy předal MF Dnes fotografie z toskánské dovolené vrcholných politiků ODS, na nichž jsou zachyceni ve společnosti tuzemských lobbistů a byznysmenů. Aféra vedla k postupnému rozkladu Topolánkovy autority a jeho odchodu z politiky. „V Evropě není znám jediný ředitel zpravodajské služby, který by se po svém odchodu ze služby takto choval,“ komentoval vzápětí Randákův krok mluvčí BIS Jan Šubert.
Plné znění textu: Zaostřeno na Randáka
Kopie tohoto článku z Reflexu ke stažení z webu fondu proti korupci zde.