Protikorupční aktivisté jsou lidé zvláštního ražení. Nepochybně berou své myšlenky vážně, nechybí jim zaujetí, které je v dnešní lhostejné době skutečně nevídané. Problém je někde jinde. V tom, že nejsou schopni vnímat realitu v celé komplexnosti, a tak ze souvislostí vytržené a prefabrikované detaily různých příběhů, které předkládají, se jako bumerang nakonec obracejí proti nim, a jejich samozvaným morálním hodnocením. Což se v případě, že chladnou racionální a věcnou analýzu nahradí názorový eklektismus a utilitární přístup k realitě, nakonec stane každému.
Daleko horší je naprosto cynický pragmatismus a relativismus podle toho, zda ve virtuálně pojímané realitě patří do té správné party, či zda jde o „zlojeda“. Poslední příklad za všechny. Nominace Věry Jourové na evropskou komisařku prošla bez jakéhokoli povšimnutí protikorupčních aktivistů.
Co za poprask by nepochybně spustili, kdyby byl nominován Jiří Čunek. Jaký je přitom mezi nimi rozdíl? Čunek má stejnou, ne-li větší kvalifikaci, a stejně tak jako v případě Jourové bylo stíhání zastaveno státním zástupcem. U Čunka dokonce navíc nelegálnost stíhání konstatoval Nejvyšší soud. Obdobně selektivně přistupují protikorupčníci i k záležitostem, které se dotýkají jich samotných. Názorně to předvedli na nedávné diskusi ke stavu české justice.
Že jde o bolestivé téma, na tom se shodne deset miliónů našich občanů. V dobách, kdy ještě Václav Klaus šéfoval CEP, bývalo zvykem, že k danému tématu byl mezi panelisty pozván i jeden z opačného názorového tábora. V DOXu Karla Janečka by k podobné ideodiverzi nemohlo dojít ani náhodou. A tak nepřekvapí, když na forbíně vedle sebe zasedli soudce Vojtěch Cepl, Hana Marvanová, Petr Havlík, předsedkyně NS Iva Brožová či aktivista Jaroslav Kuchař z iniciativy Vraťte nám stát. Jako moderátor byl přítomen Jan Štern. Všechno holky a kluci, „kteří spolu mluví“.
Plné znění textu: Paradoxy protikorupčníků