S doyenem českých soudců Pavlem Kučerou zahajuje Česká justice minisérii rozhovorů s pamětníky věnovanou čtvrtstoletí budování základů právního státu.
Jaká byla vůbec po listopadu 1989 východiska české justice? Povedla se očista od bývalých exponentů režimu?
Staří soudci tak dál aplikovali staré zákony. Abych byl ale spravedlivý, zákony se přeci jenom měnily rychleji než soudci. Protože jsem byl trestním soudcem, tak jen namátkou pár příkladů z trestního soudnictví. Zmizelo opuštění republiky, rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, nedovolené podnikání, slovní útok na veřejného činitele, trest smrti a celé vojenské soudnictví. Ale bylo toho víc, a to jak v hmotném právu, tak v procesním, i v organizaci soudnictví.
Od poloviny devadesátých let, kdy se začaly výrazněji projevovat nové formy především hospodářské kriminality, související s transformací ekonomiky, se v této souvislosti začalo hovořit o tom, že ekonomové předběhli právníky. Souhlasíte s tímto názorem?
Pokud se shodneme na tom, že revoluce je systémová změna, tak prostředí práva je nejkonzervativnější a k jakékoli změně nedochází ze dne na den. Nejmarkantnější to bylo právě v hospodářské oblasti, kdy ekonomika podle mě nám právníkům skutečně utekla. Jenomže to, co vím o myšlení právníků a o aplikaci práva, tak kdyby se ekonomika důsledně držela stávajícího práva nebo čekala na novou právní úpravu, tak v prvních deseti letech by byly privatizovány akorát tak trafiky. Pokud by u všeho probíhalo dvoustupňové řízení, tak to, co je dnes soudům vytýkáno, to je pomalost, tak to by se zde projevilo mnohonásobně. Viděno dnešníma očima, to, že tenkrát ekonomika právu utekla, bylo asi nutné. Protože nic není černobílé, tak i zde příklad z druhé strany. Spor společnosti Diag Human s českým státem. Soudy, a obchodní zvlášť, byly pomalé, a tak účastníci tohoto sporu jej v polovině devadesátých let svěřili rozhodcům. Spor potom u rozhodců skončil za osmnáct let. I ten nejpomalejší soud by to vyřídil dřív.
Jakým vývojem vůbec prošlo za oněch pětadvacet let trestní právo?
To říkám pořád stejně, a nemíním na tom ani teď cokoli měnit. Základní trestní předpisy, Trestní zákon a Trestní řád byly z roku 1961. Byly to trestní předpisy, které byly reakcí na nezákonnosti padesátých let. Především v trestním procesu šla obhajoba tak hluboko do policejního vyšetřování, že tomu tak nebylo nikde v Evropě a asi ani na celém světě. Již na první přečtení to byla progresivní, demokratická právní norma a změny, které přišly v průběhu její účinnosti až do roku 1989, byly spíš změnami k horšímu. Trestní zákon byl samozřejmě do značné míry poplatný zájmu tehdejšího zřízení na ochraně stávajících společenských vztahů, a to nebylo samozřejmě vždy v zájmu nových společenských poměrů. Ze zvláštní části trestního zákona tak poměrně rychle zmizely trestné činy, které jsem už zmínil, ale třeba i příživnictví a další, na které jsem zapomněl. Nepamatuji si, že by se některý z nich do Trestního zákona vrátil. V průběhu dalších dvaceti let se však do Trestního zákona, a to i do toho nového, dostala celá řada nových trestných činů, jako, a zase jen příkladmo, různé formy podvodů, ale třeba i zabití, a především zpřísnění trestních sazeb. Ale zpět k trestnímu procesu. K velké změně procesních předpisů došlo velkou novelou Trestního řádu, účinnou od 1. ledna 1994. Změny však nespočívaly ve větších právech obhajoby, ale směřovaly spíš ke zrychlení soudního řízení formou přesunu těžiště dokazování z přípravného řízení do řízení před soudem. Jako soudce jsem tyto změny respektoval a aplikoval, ale dodneška si o nich myslím svoje. Co se procesně nepodchytí hned nebo co nejdřív, tedy při policejním šetření a vyšetřování, to soud těžko dohoní.
Jedním ze současných problémů trestního práva a justice je stíhání hospodářské kriminality. V čem podle vás těžiště tohoto problému spočívá?
Plné znění textu: Pavel Kučera: Nezávislost státního zastupitelství? Nezávislé jsou jen a jen soudy.