Napsal knihu o organizovaném zločinu v Česku, patří k tvrdým kritikům práce Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu pod vedením Roberta Šlachty. Brněnský politolog Tomáš Šmíd varuje před spoléháním na odposlechy jako na hlavní zdroj policejní práce. „Vytrhnete informaci, neověříte ji z dalších zdrojů a kuchtíte ´případy století´. To je největší tragédie šlachtovského způsobu práce v ÚOOZ,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.
- Při projednávání kauzy Oleo Chemical před soudem vyšlo najevo, že policie nabízela jedné z obžalovaných peníze za svědectví proti Ivu Rittigovi. Celé to působí jako poněkud volný výklad toho, co policie smí, či nesmí při práci s informátory. Jde hlavně o střet jejích oprávnění podle zákona o policii a trestního řádu. Vidíte v tom problém?
Otázka nestojí tak, co policie smí, a co nesmí. To je přece jednoznačně stanoveno zákonem o policii a trestním řádem, případně dalšími normami. A i když nemám vystudovánu právnickou fakultu, jsem si celkem jist, že o žádný střet nemůže jít, protože využití informátora stanovuje jako metodu pro získávání informací zákon o policii. Stanovuje ji jako podpůrný operativně pátrací prostředek, a to před zahájením úkonů trestního řízení. To znamená v době, kdy policista potřebuje informace, které by mohl využít k zahájení úkonů trestního řízení. Následně informátor může pokračovat v podávání informací ve věci, to je logické. I když podle trestního řádu je i to velmi diskutabilní. Pokud jsou ovšem již zahájeny úkony trestního řízení, tak trestní řád taxativně stanoví procesní postavení osob typu svědek, podezřelý, obviněný, spolupracující obviněný, znalec a podobně.
- A v tom je právě jádro sporu – tedy zda se policie ještě mohla v době nabídky peněz tvářit, že jde „jen“ o získávání informátora.
Co se kauzy Oleo týče, tak v té věci byly zahájeny úkony trestního řízení a pan Kubiska byl v postavení spolupracujícího obviněného dávno před tím, než bylo paní Šádkové nabídnuto, aby se stala informátorem – dle slov samotného pana státního zástupce. Takže získávat informátora pomocí spolupracujícího obviněného je z taktického hlediska, uznejte, poněkud zvláštní.
- Proč?
Už jen vzhledem ke vztahu řídící policista vs. informátor. Na místě by bylo, kdyby jí nabídli, aby byla svědek – dle starého policejního úsloví „lepší dobrý svědek než špatný obviněný“. Pokud byl ovšem důkazní stav takový, že její osoba může být obviněna, a je tedy podezřelá, tak ji přece nemohu nabízet, aby se stala informátorem. Měli jí rovnou nabídnout status spolupracující obviněné. Může se sice stát a stává se, že informátor policie je obviněn, ale to je jiný než popisovaný případ.
- Jak na vás dění kolem účetní Jany Šádkové působí?
Celá věc zapáchá prachsprostým vydíráním: „Dej nám, co chceme, a my tě necháme být a dáme ti peníze. A když ne, tak ti sdělíme obvinění.“ A jsem přesvědčen, že policista, který to udělal, rozhodně nejednal bez vědomí nadřízených. Je ale samozřejmě otázkou, jak se k tomu nadřízení postaví.
Plné znění textu: Šlachta začal do korupce vrtat kvůli mediální slávě a moci, tvrdí politolog a bezpečnostní analytik Šmíd