V čem je největší chyba užívání odposlechů v Česku? Podle politologa z brněnské Masarykovy univerzity Tomáše Šmída v tom, že se z odposlechů často stává stěžejní důkazní prostředek, na němž stojí celý případ. „V řadě ohledů je to velmi problematický materiál, jelikož v soukromých rozhovorech komunikujete zcela jinak, v přátelských rozhovorech používáte nadsázku, spoustu věcí nemyslíte vážně. Pokud se policejní orgán hodně „snaží“, najde si v odposlechu to, co se mu hodí.“ píše Šmíd pro HlídacíPes.org.
Odposlechová revoluce? Celorepublikově bych určitě tak silná slova nevolil. Praxe je různá okres od okresu, kraj od kraje.
Řada státních zástupců nadále nevystupuje jako garant trestního řízení, čímž se jinak mnozí rádi honosí, a jako dozorující orgán, ale fungují spíše jako jacísi „spoluspiklenci“ policistů. Často se to dostává až do osobní roviny, kdy jsou spřátelení státní zástupci hosty na různých policejních večírcích a rozlučkách, rozdávají si různé medaile a meče a popíjejí spolu.Vítejte na rozlučce, pane dozorující.
Pro ilustraci – byl jsem v Brně náhodným svědkem začátku večírku při příležitosti odchodu pana Šlachty z čela ÚOOZ. Jen během pár minut jsem nezávisle na sobě viděl přicházet nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana a vrchního Ivo Ištvana. Dokážete si za takové situace představit nějaký dozor?
Neustále se upozorňuje na různé kamarádčofty politických představitelů, jenže tyto nejsou o nic méně nebezpečné, ba právě naopak. Velmi často, a to platí nadále, si určité policejní orgány vybírají své státní zástupce, za kterým jdou se žádostí o odposlech. Přičemž u některých typů odposlechů není ani potřeba schválení příslušným soudcem.
Na druhou stranu je třeba říct, že se toto vše až na naprosté výjimky netýká nižších policejních článků.
Plné znění textu: Tomáš Šmíd: Postavit případ pouze na odposleších? Tragédie českého prostředí