Dvě krátké zprávy z tisku z posledních dní: Soudce vrchního soudu Ivan Elischer, obviněný kvůli údajné korupci, měl loni ve své kanceláři pět dní policejní odposlech a sledovací zařízení bez potřebného povolení. A druhá: Pražský městský soud zamítl žádost státního zástupce na obnovu řízení v jedné z kauz kolem Ivo Rittiga. Prostorové odposlechy, které soudu jako důkaz předložil, nepřinesly prý nic nového.
Zdánlivě spolu tyto kauzy nesouvisejí, přesto mají mnoho společného.
V obou na straně žalobců figurují státní zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze. V obou hrají klíčovou roli odposlechy a velmi volný přístup k pravidlům, jimiž se policie musí při jejich nasazování řídit.
A do třetice: Podobně jako třeba kauza exhejtmana Davida Ratha budou i tyto případy testem, jak daleko ještě mohou někteří kreativnější státní zástupci a policisté při prolamování soukromí zajít, aniž by to upoutalo pozornost soudů.
Velký bratr v akci
Kancelář soudce Elischera na Vrchním soudu v Praze měla policie pod obrazovým a zvukovým dohledem po většinu času vyšetřování, tedy od loňského dubna do letošního března. Po většinu času také k odposlechu měla povolení soudu.
Až na pět dní loni v srpnu. Od 20. do 25. srpna policie k odposlechu povolení neměla, neboť soudce včas nerozhodl o jeho prodloužení. Není povolení, není odposlech, říká zdravý rozum.
Ve skutečnosti zařízení v kanceláři zůstalo. Přišlo se na to až letos, když Elischer prostřednictvím své advokátky Lenky Kýčkové v rámci stížnosti proti svému obvinění zmínil i tento zásah do svých práv.