Původní komentářové stanovisko státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ) Jana Laty o nepoužitelnosti prostorových odposlechů nařízených soudcem v jiné věci bylo správné, a odpovídá dikci zákona. Nesprávné naopak bylo, když v projednávaném případu Dopravního podniku otočil o sto osmdesát stupňů. Zřejmě chtěl na poslední chvíli pomoci obžalobě, je přesvědčen advokát Vlastimil Rampula, který v kauze zastupuje Ivo Rittiga.
Jakým způsobem začal spor o použitelnost prostorových odposlechů pořízených v hotelu Ventana, které předložil státní zástupce Adam Borgula?
Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) v kauze Dopravního podniku projednávané u Městského soudu v Praze (MS) tomuto soudu navrhl, aby provedl důkaz přehráním prostorového odposlechu, který mu byl předán z jiné trestní věci. Nebyla to ovšem má první zkušenost s takovým návrhem. Ke stejnému postupu jiného státního zástupce došlo už ve věci, kde je MS v Praze projednáváno údajné vyzvídání tajné zprávy Bezpečnostní informační služby (BIS) mým klientem Ivo Rittigem a dalšími obviněnými. Tam se tím zabýval dokonce Vrchní soud v Praze a Nejvyšší soud a dle mého názoru bylo jednoznačně konstatováno, že prostorové odposlechy, které byly povoleny soudcem v jedné trestní věci, nejsou použitelné v jiné trestní věci, a to s odkazem na paragraf 158d odstavec 10 Trestního řádu. Ten rozlišuje mezi sledováním osob a věcí, tedy i prostorovými odposlechy, které jsou povoleny jednak státním zástupcem, a jednak soudcem. Co se týče výsledků sledování povoleného státním zástupcem, pak Trestní řád zná možnosti, jak je využít i v jiných trestních věcech, v případě sledování povoleného soudcem je ale neumožňuje použít v jiné věci, a nezná žádný procesní postup, jak takové výsledky sledování v jiné trestní věci použít.
Plné znění textu: Advokát Rampula: Státní zástupce Lata chtěl chybnou změnou stanoviska k použitelnosti odposlechů pomoci obžalobě