V dlouho trvající kauze údajného tunelování Pražského dopravního podniku Městský soud v Praze po sedmi letech zprostil viny všech sedmnáct obžalovaných. Soudce dospěl k závěru, že jednání obžalovaných nebylo trestné.
Celý proces trestního řízení, od prověřování a vyšetřování až po následné řízení před soudem, byl pro všechny obžalované velmi náročný, a to jak psychicky, tak i časově – nehledě na to, že významně veřejně poškodil jejich osobní pověst. Po rozsáhlém dokazování se však řádně očistili před nezávislým soudem a mělo by tak na ně být i nahlíženo.
Některá média ale tento závěr očividně nejsou schopna respektovat a pasují se nejen do role vyšetřovatelů, ale i soudců, když i po vydání zprošťujícího rozsudku stále tvrdí, že obžalovaní za vytunelování Pražského dopravního podniku vlastně vyvázli bez trestu. Možná mají jakožto investigativní novináři pocit, že bez jakékoliv znalosti více než 20 soudních posudků, (ne)slyšení 80 svědků, (ne)přečtení mnoha tisíců stran soudního spisu, jsou schopni případ posoudit lépe než soudce Městského soudu v Praze. Bohužel si dostatečně neuvědomují, že pod záštitou objektivní, nezávislé a svobodné žurnalistiky vynášejí zjednodušené soudy, které jim vůbec nepřísluší. Naopak by ke komplexnímu a patřičně odůvodněnému rozhodnutí nezávislého soudu měli přistupovat s určitou dávkou respektu a nezpochybňovat jej jenom proto, že se to bude čtenářům dobře prodávat.
S ohledem na více než šest let trvající řízení je zarážející, jak státní zástupce do poslední chvíle zcela nekriticky prezentoval obsah dokazování, když bylo jasné, že mnoho z tisíců listin, které předal soudu nebylo ve vztahu k věci. Dále je smutnou skutečností, že přes veškeré a nelimitované finanční zdroje státu, nasazení počtu osob a shromáždění všeho, co ve spise bylo předloženo, nebyl schopen sebereflexe ve smyslu, že by uznal, že jeho tvrzení obsažená v obžalobě nejsou podloženy žádnými důkazy. Obsah posudků, vyjádření samotného Dopravního podniku, výpovědi svědků, které se za celou dobu trvání řízení a vyšetřování nezměnily, směřoval k tomu, že dojde k vynesení uvedeného rozsudku. Je pak třeba se ptát, proč státní zástupce (pokud jde o jeho postoj či je mu takový postoj nařízen) toto nebyl schopen promítnout do svého postoje.
Obdobně jako v kauze Oleo Chemical soud právní hodnocení dané věci smetl ze stolu. Dále je třeba upozornit na fakt, že přecenění spolupracujícího obviněného a nekritické prezentování jeho verze, pokud tedy skutečně byla jeho, je třeba využívat velmi opatrně a vážit věrohodnost takové osoby.
Ostatně, podivnou roli hrály i další osoby, např. osoby z Nadačního fondu proti korupci. Obžaloba 17 osob vypadala velmi bombasticky a evidentně média dávala velký prostor vyjádřením státního zástupce, ale faktem zůstává, že min. na polovinu lidí nebylo ve spise žádného důkazy. Přesto státní zástupce dále trval na stíhání všech osob. Možná by bylo dobré zvážit osobní odpovědnost v takovýchto případech, kde jednoznačně dopad do osobní, profesní, psychické a finanční sféry všech obžalovaných byl zdrcující.
Osobně jsem přesvědčen, že problematika této kauzy bylo nesprávné vyhodnocení materiálů, nekritické hodnocení spolupracujícího obžalovaného, který trvá na svém odsouzení, aniž by věděl, jakého trestného činu se vlastně dopustil, neochota připustit, že obžalovaní vypovídají pravdivě a ničeho se nedopustili, ale především, zcela chybná strategie. Věřím, že takovýto případ přispěje k větší obezřetnosti při využívání nástrojů trestního stíhání do budoucna.
Jiří Matzner je advokát a zakladatel advokátní kanceláře MATZNER et. al. V kauze DPP vystupoval jako obhájce obžalované Jany Šádkové[/private]
Plné znění textu: Matzner: Kauza pražských jízdenek. Z „bombastického“ procesu byl šlendrián státního zástupce