[su_dropcap]V[/su_dropcap] magazínu Reportér vyšel 27.6.2019 níže citovaný článek. Jeho autor strávil prakticky celou dobu soudního řízení jako (v naprosté většině jednání) jediný zástupce tisku. O to překvapivější je celkové vyznění nejen tohoto, ale i všech článků, které této kauze věnoval.
[su_dropcap]P[/su_dropcap]ro vyváženější pohled na hlavní figuru dvou procesů (spolupracující obviněný Kubiska) ve kterých bylo cílem “dostat veřejného nepřítele č. 1 Rittiga do tepláků” jsou do textu doplněny formou poznámek pod čarou citace z rozhodnutí (jednání) Městského a Vrchního soudu v Praze.
[su_dropcap]Z[/su_dropcap]e soudních dokumentů vyplývá, že Kubiska jako čerstvý absolvent VŠ ve svém prvním zaměstnání nabyl dojmu, že dochází k praní špinavých peněz((např. z rozsudku Oleo: “Domněnka obžalovaného Kubisky, že faktury Cokeville Assets musela vystavovat obžalovaná Šádková, ale nepostačí k prokázání její viny”; a také “Obžalovaný Kubiska soudu předložil svou teorii”; “Řada informací, které soudu sděloval, pocházely z jeho domněnek,kuloárových řečí”)), aniž by ovšem viděl originály dokumentů, účastnil se jednání atd.
[su_dropcap]S[/su_dropcap]oubory, které odcizil zaměstnavateli (učinil tak celkem u dvou), modifikoval a poté předal policii, flash disky poté překvapivě ztratil. U soudu nebyl schopen přesvědčivě formulovat svoji motivaci, v rozporu s důkazy tvrdí, že za své angažmá nic nedostal. Stejně tak u obou soudů (Oleo, DPP) nedokázal vysvětlit, jak se vlastně mohl podílet na praní špinavých peněz.
Reportér 27.6.2019, Štický
Psali mi, že jsou trpěliví – ale neodpouští
Je to jediný z obžalovaných v jízdenkové kauze – v níž figuruje i Ivo Rittig nebo bývalý ředitel pražského dopravního podniku Martin Dvořák – který spolupracuje s policií a státním zastupitelstvím. Jaroslav Kubiska poskytl rozhovor magazínu Reportér. Popisuje v něm mimo jiné tlak, pod nímž se ocitl.
Jaroslav Kubiska je jednou z hlavních postav „jízdenkové“ kauzy. Bývalý finanční analytik ((Z rozsudku MS: “K osobě obžalovaného Kubisky, pro něhož státní zástupce žádal postavení spolupracujícího obviněného, je třeba uvést, že informace, které do trestního řízení poskytl, nebyly, a ani nemohly být komplexní s ohledem na jeho postavení řadového finančního analytika”)) pracoval pro účetní společnost Peskim spojenou s advokátní kanceláří Šachta & Partners. Před několika lety se o tom rozhodl dobrovolně promluvit ((Po několika letech přemýšlení, kdy se rozhodl teprve poté, co se oženil a narodilo se mu dítě. Dotaz Mgr. Hovorky: “V této době v roce 2014 jste nebyl ohrožen pouze vy, ale na vás existenčně případně závislá rodina a v roce 2010 jste takto ohrožen nebyl a nic jste neoznámil.”)). I na základě jeho svědectví a dokumentů, které předal policii ((Soud dospěl k závěru, že dokumenty “odcizil” a tyto důkazy následně “obohacoval”. Z rozsudku MS: “…státní zástupce vycházel zejména z výpovědi obžalovaného Jaroslava Kubisky a z materiálů, které tento bez svolení svých nadřízených odcizil na svém pracovišti” Z rozsudku VS: “Elektronická data, která ve společnosti získal a poté předal policii, sám před jejich vydáním upravoval, seřazoval a třídil, čímž oslabil jejich důkazní hodnotu.”)), obžaloval státní zástupce sedmnáct lidí z tunelování pražského dopravního podniku a praní špinavých peněz. Obžalovaný byl i Jaroslav Kubiska. Městský soud v Praze v květnu v prvním kole rozhodl, že se skupina obžalovaných v čele s bývalým ředitelem dopravního podniku Martinem Dvořákem ((Výslech Kubisky: “Máte nějaký listinný důkaz, který by prokazoval, že Ing. Dvořák byl benefičním vlastníkem společností skupiny Mavex Unitex, jak je nazýváte? Nemám.”)), společníkem AK Šachta Davidem Michalem a lobbistou Ivo Rittigem, ničeho trestného nedopustila. Všech sedmnáct bylo – zatím nepravomocně – zproštěno obžaloby. Ekonom Jaroslav Kubiska, jemuž bude letos třicet šest let, v prvním rozhovoru od začátku soudního procesu popisuje, proč se rozhodl svědčit a proč není šťastný, že jej soud osvobodil.
Začnu od výsledku. Co říkáte prvnímu rozsudku v „jízdenkové“ kauze?
Těžko se mi to komentuje. Je to předběžný výsledek a asi by nebylo vhodné to blíž komentovat ((Twitter JK 25.1.2019: “… dovolte mi, abych se Vás zeptal,jestli někdo z Hradu,myšleno kancléř nebo někdo jiný, sděloval názor pana Prezidenta na probíhající kauzu jízdenky DPP soudci Hovorkovi.”)). Výsledek mě samozřejmě mrzí.
Člověk zproštěný obvinění by měl být asi šťastný, i když jde o nepravomocný výsledek.
V osobní rovině bych mohl být šťastný. Jsem pravomocně zproštěný v případu Oleo (v obdobném případu tunelování společnosti Oleo Chemical byli čtyři obžalovaní pravomocně odsouzeni ((Klíčová postava, I. Rittig, byl ovšem pravomocně zproštěn před datem vydání tohoto článku (26.6.2019).)), pozn. red.), nepravomocně zproštěný v jízdenkách, mohla by to být dobrá zpráva. I ta skupina lidí, proti které jsem svědčil, by mi to nemusela mít za zlé v takové intenzitě, než kdyby to dopadlo odsouzením. Ale já jsem to nedělal pro sebe. Pokud to vezmete z pohledu celé společnosti, spravedlnosti, která tady léta chyběla, je to přesně naopak. Je to špatně.
Kvůli vlastnímu svědectví jste byl sám obžalovaný z údajného praní špinavých peněz. Pro vnějšího pozorovatele je vaše motivace skoro až neuvěřitelná. Ničíte si život ve jménu nějaké větší spravedlnosti.
Věděl jsem od začátku, že to bude těžko pochopitelné. Opustíte skoro všechno, riskujete, aby konečně došlo na spravedlnost. Šel jsem do toho s tím, že přijdu o kariéru a půjdu do vězení. Já jsem nebyl schopný smířit se s tím, na čem jsem se podílel ((U obou soudů však nebyl schopen, kromě pečlivě memorovaných frází, vysvětlit, jak vlastně pral špinavé peníze. Z rozsudku VS: “Výpověď spolupracujícího obviněného Ing. Kubisky bylo ovšem třeba hodnotit velmi obezřetně, neboť před soudem prvního stupně vyšlo najevo, že obžalovaný Ing. Kubiska vycházel v mnohých svých tvrzeních spíše ze svého pocitu, že je ve společnosti PESKIM s.r.o. prováděno něco nelegálního, než z faktů, které by bylo možné jinými důkazy ověřit. Zřetelné je to například u jeho tvrzení, že obžalovaná Šádková sama vystavovala faktury společnosti COKEVILLE ASSETS Inc. a podepisovala je fiktivním jménem Maria Gold, když následně obžalovaný Ing. Kubiska připustil, že ji při tom nikdy neviděl.“)). A dobře jsem si uvědomoval, že bez mého svědectví to poběží dál. Kdybych to neudělal, celý život bych si to vyčítal. Tím jsem si naprosto jistý.
U soudu jste to popsal v kostce takto: Podílel jsem se na převodech a zakrývání původu peněz, které vznikaly tunelováním státních a polostátních firem včetně pražského dopravního podniku. Policii jste se přihlásil až s odstupem pár let poté, co jste v půlce roku 2010 skončil jako finanční analytik ve skupině okolo advokátní kanceláře Šachta & Partners. Proč?
Snažil jsem se to u soudu vysvětlit. Prvním impulsem pro mě byl pohřeb Václava Havla, na kterém jsem byl ((příběh motivace se postupně, s plynutím času rozvíjí od tvrzení “můj děda v roce 68 vyvěsil černý prapor”, po informaci o tom, že je “geneticky vybaven určitým morálním kreditem”)). A druhým bylo narození mého prvního dítěte. Už když jsem z té firmy odcházel, dobře jsem si uvědomoval, na čem jsem se podílel a nechtěl jsem v tom pokračovat. Ale nenapadlo mě, že proti tomu osobně vystoupím a budu se snažit o nápravu a o odpuštění… V okamžiku, kdy se nám narodilo dítě, se to změnilo. Já jsem nechtěl, aby naše děti vyrůstaly v takové společnosti a já dál mlčel.
Troufnu si tvrdit, že drtivá většina lidí by reagovala jinak. Chránili by sebe a rodinu, ať už by si mysleli o své bývalé práci cokoliv.
Já jsem byl přesvědčený, že to můžu změnit. Kdybych mlčel ((Z rozsudku VS: “Rovněž další finanční analytici pracující ve společnosti PESKIM s.r.o. v době před nebo po Ing. Kubiskovi, kteří byli vyslechnuti jako svědci (Ing. B., Ing. E., Ing. F.), neuvedli před nalézacím soudem žádné konkrétní poznatky, z nichž by bylo možné s jistotou dovodit, že ve společnosti PESKIM s.r.o. docházelo k páchání trestné činnosti nebo k jejímu zakrývání a především i ty informace, které sdělovali, byly spíše „z doslechu”.)), mé rodině by se to v budoucnu v nějaké podobě vrátilo. Pokud budeme všichni mlčet, nikdy se u nás nic nezmění a budou tu dál lidi, co stojí nad zákonem. Každé rozhodnutí v takové věci sebou nese osobní náklady, to je jasné. Ale já toho nelituji. Jsem rád, že jsem to udělal a jsem přesvědčený, že to tak bylo a je správně.
Vaši bývalí kolegové, také obžalovaní ((Výslech Kubisky: “Vy jste prohlásil, že tady touto činností jste se dopouštěl trestné činnosti, k tomu jste se také doznal. Na této stránce je hovořeno (str. 9) že na stejné činnosti se podílel i Ing. O. B., činil stejné úkony tak jako vy? Aspoň to vyplývá z obžaloby. To byste se měl zeptat ing. B. Proto jsem se vás ptal, jakou činnost on vykonával, protože v obžalobě je psáno, že stejnou činnost, tzn. přípravu podkladů pro splnění pokynu konal Ing. O.B., nevidím ho zde jako obžalovaného.”)), tvrdí, že sám ani nevíte, k čemu se přiznáváte. Podle nich k žádnému praní špinavých peněz nedocházelo. Soud teď v prvním kole také řekl, že zakázky Dopravního podniku byly rozdělené způsobem, jaký zákon umožňoval. Druhou část příběhu, tedy další toky peněz, o nichž jste vypovídal, soud při veřejném vyhlášení rozsudku a jeho ústním odůvodnění téměř neřešil.
Já vím moc dobře, na čem jsem se podílel ((Z rozsudku MS: “… žádal ředitelku této společnosti působící ve Švýcarsku J.L. o provedení platebních transakcí. Toto vyplývá z řady e-mailů, ve kterých ji obžalovaný zdvořile žádá o provedení finanční transakce. Zaznamenány jsou i některé odpovědi svědkyně L., která reaguje na jeho žádosti. E-maily adresované obžalovaným Kubiskou J.L. jsou ve znění „chtěl bych Vás poprosit o úhradu faktury na účet společnosti (Mavex, Washigton Intertrade atd.) s tím, že tyto své žádosti dokládá fakturami, případně smlouvami. Skutečně nelze jejich znění považovat za příkazy obžalovaného Kubisky k platbám, a rozhodně z nich nevyplývá, že by obžalovaný byl tím, kdo je za provedení platby zodpovědný, či dokonce že by mu bylo známo, jakého plnění se týkají.”)) ((Z rozsudku MS: “Přestože se tedy obžalovaný Kubiska dobrovolně přiznával k tomu, že se dopouštěl trestné činnosti tím, že legalizoval finanční prostředky získané trestnou činností, je soud toho názoru, že už z titulu své funkce nemohl vůbec znát podstatu smluvních vztahů, na základě nichž byly finanční prostředky zasílány” U obžalovaného Kubisky má soud za to, že se spíše dohadoval, proč jsou posílány Ivo Rittigovi tak vysoké platby v řádu milionů korun, což spojoval s tím, co zaslechl v kanceláři, a v neposlední řadě vycházel ze svých znalostí z oboru ekonomie jakožto čerstvý absolvent VŠ.)). Jak jsem řekl u soudu, i v kontextu dění po roce 1989 to byla středně velká skupina. Peníze byly jen jednou stránkou věci. Mně osobně přišlo nejhorší to, že někteří z té skupiny lidí, proti které jsem svědčil, tehdy měli vliv na orgány činné v trestním řízení ((Dotaz obhájce I. Ritiga, bývalého státního zástupce JUDr. Rampuly: “… vrchní státní zastupitelství má nějakého člověka Rittig, konkrétně mě, to jste věděl, jak? To jsem věděl z práce ve spol. Peskim.” Máte pro to nějaký důkaz, pro ta vaše tvrzení, že říkáte, že jste věděl, že jsou pod vlivem? Ne. Z čeho vycházíte, když nemáte důkazy? Z toho, co jsem se dozvěděl v rámci své činnosti ve spol. Peskim. Proto se ptám, jestli k tomu máte důkazy. Abych měl papír, kde by bylo napsáno „já pan Rampula jsem člověkem Ivo Rittiga na VSZ“, tak to nemám.)). Léta to mohlo mít vliv na jejich beztrestnost.
Vy jste u soudu uvedl, že jste se svým svědectvím také čekal, dokud nedojde k výměně v nejvyšších patrech státního zastupitelství. K té obměně v letech 2011 a 2012 došlo. Vy jste v té době měl informace o tom, že lidé, pro které jste pracoval, měli nějaké nestandardní styky s policií a s nejvyššími žalobci?
Já jsem věděl ((Soud jasně konstatoval, že jako řadový zaměstnanec neměl přístup k dokumentaci, vycházel ze svých dojmů, pocitů a neformální komunikace v “kuchyňce”. Z rozsudku VS: “Obžalovaný Ing. Kubiska neměl a ani nemohl mít dokonalý přehled o tom, jaké jsou obchodní vztahy mezi jednotlivými subjekty, jelikož ve společnosti PESKIM s.r.o. pracoval relativně krátkou dobu a k řadě informací vůbec neměl přístup.” Z rozsudku MS: … svědek uvedl, že „od obžalovaného Kubisky měl informace o tom, že peníze, které se převádí z Olea do Cokeville jdou následně Rittigovi a je to za to, aby mohlo Oleo dodávat do DPP. Ovšem v předmětné době od května do září ale Oleo maximálně dodávalo do Čepro, ne do DPP, není tedy zřejmé, odkud obž. Kubiska získal informace, které po společnosti Peskim dále šířil“ “Jaroslav Kubiska o společnosti Oleo neměl vůbec žádné informace, jak sám přiznal a pokud se jedná o informace, které SFÚ poskytl ze svých poznatků z doby svého zaměstnání ve společnosti Peskim, jednalo se zejména o informace z doslechu“.)), že si ta skupina umí zajistit různé stupně ochrany. Neměl jsem přehled o konkrétních lidech, kteří jim to umožňovali – tedy s výjimkou jednoho nebo dvou lidí. Viděl jsem také, jak dopadl podobný pokus o vyšetření zakázek v Nemocnici Na Homolce pod vedením tehdejšího vyšetřovatele a tehdejší státní zástupkyně (kauza byla tehdy odložena, později znovu otevřená a padly i první odsuzující rozsudky, pozn. red.).
Kdy jste se rozhodl jít na policii a oslovit ji s tím, že se ve vašem bývalém zaměstnání dělo podle vás něco nekalého?
Upřímně, já jsem zhruba do doby takzvané kauzy Nagyová (případu okolo partnerky premiéra Nečase, kde figurují některé stejné postavy jako okolo jízdenek; zásahy na úřadu vlády proběhly v červnu 2013, pozn. red.) vůbec nedokázal představit, že by s tím policie vůbec něco chtěla dělat ((srovnejte s předchozí pasáží o motivaci pohřbem V. Havla, na kterém se setkal s představitelem NFPK, který údajně zajistil kontakt na policii)). Až po tom zásahu jsem začal vážně přemýšlet, že se přihlásím. Nejdřív jsem to potřeboval probrat s rodinou, co by to všechno znamenalo. A až pak jsem šel na policii.
Jak se k celé věci staví vaše manželka?
Řekla mi, že mě obdivuje, ale obdivovala by mě prý mnohem víc, kdybych nebyl její manžel. Stojí za mnou, ale je jasné, že měla a má strach. Já ji chápu, je to moje žena a máma našich dětí.
Bojíte se?
Když do toho jdete, máte strach. Bál jsem se, že se mi může něco stát. Bál jsem se, že selžu u soudu, protože jsem spíš introvert a nedokážu komunikovat jako protřelý advokát. Myslím, že mi nic nehrozí, dokud poběží soudy. Co se bude dít potom? Jeden ze spoluobžalovaných na Twitteru napsal, že jsou trpěliví, ale neodpouští. Nějakou vendetu očekávám ((Dotaz obhajoby: “v tu dobu, než začala ta policejní ochrana, že by Vám něco hrozilo, že by Vám chodily nějaké ošklivé dopisy, nebo někdo vyhrožoval, nebo posílal nějaké vzkazy, to byste si musel přeci pamatovat. Čili, bylo něco takového?” “Nic takového nebylo. … nikdo mi nevyhrožoval, a žádné obsílky ať už s razítkem, nebo bez, mi nechodily a nikdo mi nevyhrožoval.”)), ale o sebe se nebojím.
U soudu padlo, že jste žil určitý čas s rodinou v režimu policejní ochrany. Vím, že o tom nesmíte do detailu mluvit. Je to velký zásah do života?
Říkal jsem to u soudu ((Předseda senátu, 25.10.2018 ke ztrátě paměti ohledně navázání spolupráce s policií a ochranou: “…pokud pan státní Vám tady předkládal včera a dneska desítky a desítky listin, ke kterým jste okamžitě reagoval na komplexní strukturální vztahy a vybavoval jste si v paměti opravdu velice složité věci a nyní na, a teď to myslím, zase bez hodnotících aspektů, na otázky, které se týkají vlastně zásadních životních okamžiků, vypovídáte, že si nepamatujete, „nevzpomínám si, nevím, co jsme řešili,“ tak nechci to hodnotit, ale zaráží mě to.”)). Raději umřu, než bych se do policejní ochrany někdy vrátil. Byla to asi nejbolestivější věc, kterou jsme s rodinou museli projít, než jsem mohl svědčit. Přes všechna možná rizika jsme se nakonec rozhodli ochranu opustit.
Část textu vypuštěna.
Nejdříve jste se však ozval Nadačnímu fondu proti korupci ((Vyšlo opakovaně najevo, že jeho svědectví vychází z pocitů a dojmů, nikoliv však ze skutečných důkazů (výslech Kubisky): “Co bylo to jádro, co bylo podstatou, rozhovoru prvního mezi vámi a panem Soukenkou (z NFPK) ? Jádrem toho rozhovoru byl můj pocit, že jsem se podílel na trestné činnosti u svého bývalého zaměstnavatele”)). Před soudem jeden nebo dva obžalovaní naznačovali, že jste mohl mít ze spolupráce s fondem finanční prospěch.
Říkal jsem to i u soudu, od fondu jsem žádné peníze nedostal ((Příjmy od policie: “… v druhém stádiu policejní ochrany, my jsme měli nějaké úspory a tuším, že nám byla nějaká částka vyplácena.” Umíte se vyjádřit k zprávě Nadačního fondu proti korupci, který uvádí, že Vás jak finančně, tak materiálně podporoval? Já nevím, jaké je to vyjádření, resp. z Olea vím, tam bylo čteno, tuším, nebo bylo zakládáno do spisu, já nevím, jestli to tam je někde takovýmto způsobem napsáno, to je první věc. Co se týká druhé věci, tak já můžu potvrdit tu věc, že po určitý čas my fond, resp. pan Soukenka, tak že zajišťovali mě a mé rodině ochranu, ale rozhodně mohu vyloučit, že bych od nich přijal jakékoliv finanční prostředky, nebo jiné plnění, nebo cokoliv takového. Po určitou dobu zajistili mé rodině ochranu.” Výroční zpráva NFPK 2014, str. 10, k Oleo Chemical: “Zároveň v dané kauze podporujeme finančně i jinými formami jednoho z obviněných, který se odvážil svědčit proti skupině vedenou Ivo Rittigem.”)). Každý si asi dokáže představit, co všechno jsem musel kvůli svému svědectví obětovat. Nikdy bych neohrozil svoji rodinu kvůli jakékoliv odměně. Měl jsem dobrou práci na střední pozici, dělal jsem audit ((Jako asistent auditora bez svolení zaměstnavatele, pouze na základě svého předpokladu, že se ve spol. Ernst Young děje něco špatného, předal údaje o spol. ČEZ policii. Výslech Kubisky: “Proč jste měl třetí osobě nebo policii předat data o ČEZu, když jste v tom řízení vypovídal, že jste nedospěl k tomu, že by tam bylo docházelo k něčemu nelegálnímu? Já už si přesně nepamatuji, čeho se týkaly, respektive, že jsem se vyjadřoval k Ernst and Young a druhá věc je, jak to fungovalo v ČEZu, teď úplně nechápu, pochopitelně ta činnost, pokud bysme se bavili o Ernst and Young, tak bysme se taky mohli bavit o lecčems, ale já jsem byl asistentem auditora v Telefonice O2 a tam jsem zjistil taky, že oni německá Telefonica O2 fakturuje těm dodavatelům jakési služby a ti dodavatelé zase fakturují sem do ČR a ta Telefonica O2 měla v ČR minoritní akcionáře a v Německu ti minoritní akcionáři nebyli, to znamená že svým způsobem taky tam v tom mohlo být něco spatřováno, ale já jsem tam nespatřoval nic trestného, že bych se tam podílel na něčem trestným v Ernst and Young. Spoluobžalovaný Štika se ptal, proč jste přesto vydal ty data policii? Já jsem se v Peskimu podílel na tunelování DP i ČEZu, to znamená, že na základě toho já jsem předpokládal, že by ta data mohla být zájmová ze strany policie.”)), konsolidace, pocházím z podnikatelského prostředí. V okamžiku, kdy se v takové kauze rozhodnete svědčit, na penězích nezáleží. Do rubáše si nikdo z nás neschová o pětikorunu víc. Někteří spoluobžalovaní se pořád snaží převracet moje svědectví do osobní roviny. Ale já proti Davidu Michalovi, Petru Michalovi, Karolíně Babákové nebo třeba Ivo Rittigovi, kterého jsem viděl poprvé až u soudu, nic osobního nemám. Kdyby z těch zakázek Dopravního podniku benefitoval třeba pan Vopička, vypovídal bych o panu Vopičkovi.
Část textu vypuštěna.
Nejprve jste byl svědek, potom obviněný, co se přiznával, že pral špinavé peníze ((Výslech Kubisky: “máte nějaké speciální znalosti nebo školení v oblasti praní špinavých peněz” “Myslím, že žádné takové školení nemám.”)). Státní zástupce chtěl, aby vám bylo přiznané postavení spolupracujícího obviněného. Mně přišel ten proces jako antireklama na tento institut. Připravíte se o živobytí, riskujete, a když to dobře dopadne, možná jako spolupracující obviněný dostanete nižší trest. Proč by se kdokoliv, třeba i podobně smýšlející člověk jako vy, měl v budoucnu za těchto podmínek vydat stejnou cestou?
Část textu vypuštěna.
Plné znění textu: Psali mi, že jsou trpěliví – ale neodpouští