Úvod diplomové práce Milana Janouška, Katedra politologie a sociologie Praha 2015:
“Už Napoleon Bonaparte rozpoznal velmoc tisku, respektive německého deníku Rheinischer Merkur, který proti němu vedl kampaň. Když novinář Ferdinand Peroutka, o více než století později, kritizoval své kolegy za vyprovokování atentátu na ministra financí Aloise Rašína, nebylo již o vlivu novin na tvorbu veřejného mínění pochyb. Dnes jsou informace v západním světě mocnější než zbraně a masmédia se zásadní měrou podílí na tom, jaké představy si o něm vytváříme i jak se následně rozhodujeme.
„Tisk (…) informuje o záležitostech veřejného zájmu (…) upozorňuje na negativní jevy ohrožující chod demokratické společnosti; informace může být podnětem pro adekvátní nápravu (…) či vyvolat vzepětí veřejnosti (…) které může vést k rychlejšímu odstranění negativ. (…) V neposlední řadě svoboda projevu a právo na informace výrazně přispívají k osobnímu růstu jedince jak v oblasti intelektuální, tak osobnostní (…),“shrnuje idealisticky Ústavní soud.
Zpravodajství o záležitostech veřejného zájmu ovšem v současnosti tvoří pouze malou část z mediálního proudu, který se nás valí často hned z několika prostředků najednou. Veřejnost už se k médiím neobrací výhradně jako k informačnímu zdroji, ale očekává od nich rozptýlení a často také náplast na pocity frustrace a osamění. Mnoho vydavatelů proto v boji o přežití na vysoce saturovaném mediálním trhu obětovala kvalitu poskytovaného informačního servisu (co do objektivity, detailnosti a relevance) požadavku maximální rychlosti, atraktivnosti a kuriozity. Zatímco odposlechnutá fáma přináší ze strany recipientů okamžitou odezvu, investigativní žurnalistika vyžadující desítky hodin rešerší je metodou nákladnou a nejistou.
Mediálním hitem posledních let se stala anti-investigativní žurnalistika ve formě publikace z trestních spisů uniklých odposlechů. Nic na tom nezměnila ani novelizace trestního řadu, která jejich zveřejnění povoluje, pouze pokud veřejný zájem převáží nad nad ochranou soukromí dotčených osob.
Ačkoli přepisy soukromých telefonátů přináší veřejnosti, s jejím přirozeným sklonem k voyerismu, jisté potěšení, novinářům ulehčují práci a vydavatelům zvyšují prodej, je třeba k jejich publikaci přistupovat s velkou opatrností.
Soukromí, tradičně pojímané jako negativní subjektivní právo „být nechán sám sobě“, má totiž i svoji objektivní dimenzi: „Je-li jednou čest pošpiněna neopodstatněným obviněním vyjádřeným veřejně, a tím spíše v médiích, může být pověst a čest osoby poškozena navždy a zvláště pak v situaci, není-li dána možnost rehabilitace. Pokud taková situace nastane, prohrává jak osoba sama, tak i společnost. (…) Je proto ve veřejném zájmu, aby čest a pověst osob působících ve veřejném životě nebyla diskutována ve skutkově posunutých rovinách.”
Svoboda projevu a právo veřejnosti na informace, které se uskutečňuje zejména prostřednictvím médií, jsou nezbytným předpokladem pro fungování demokratické společnosti. Média se však ocitají nejen v postavení subjektů požívajících svobody projevu, ale též v postavení potenciálních narušitelů soukromé sféry těch, o nichž informují. Hranice mezi medializací (ve veřejném zájmu) a skandalizací (v zájmu prodeje) je přitom nebezpečně tenká.”
Abstrakt
“Ve své diplomové práci jsem se zabýval problematikou zveřejňování policejních odposlechů ve sdělovacích prostředcích. Diplomová práce je rozdělena do čtyřech částí. V první části jsem se zaměřil na roli masmédii v dnešní společnosti a jejich vliv na demokracii a politiku z pohledu mediální teorie. Jelikož odposlechy považuji za jeden z nejkřiklavějších projevů „zezábavňování“ zpravodajství, obšírně jsem popsal také problematiku mediálního infotainmentu.
V druhé části práce jsem se zaměřil na média z pohledu práva. Popsal jsem současný stav mediální legislativy i oborové samoregulace. Vymezil jsem základní pojmy a definoval postavení novináře. Za pomoci testu proporcionalitu jsem nastínil, jak soudy postupují v případě kolize práv na svobodu projevu a informace na straně jedné a ochranou soukromí a práva na spravedlivý proces na straně druhé. Pro lepší pochopení problematiky jsem hojně citoval z judikatury Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva.
V třetí části jsem analyzoval rozličné aspekty odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu prováděné Policií České republiky podle trestního řádu. Vedle legislativy jsem si všímal i praktických stránek celého procesu nakládání s odposlechy. Zamýšlel jsem se také nad možnostmi, jak zabránit jejich vynášení z trestních spisů.
V závěrečné, nejoriginálnější, části práce, jsem analyzoval dvě kauzy, v nichž došlo ke zveřejnění odposlechů, bez souhlasu dotčených osob, ještě v průběhu trestního řízení. Jako první studie mi posloužila korupční aféra ve fotbale, jež se v roce 2004 stala vůbec prvním tuzemským případem masivního zveřejnění odposlechů. Podkladem pro druhou studii mi byly milostné patálie premiéra Petra Nečase, pro něž se vžila mediální zkratka „Nagygate“.
V obou případech jsem vycházel primárně ze zveřejněných materiálů, které jsem podrobil testu proporcionality, konfrontoval je s judikaturou a v neposlední řadě také s vlastními úvahami.”
„Pane Nečasi, jestli chcete být osobní, tak vy jako známý lovec sekretářek, který jste přeplatil svoji osobní sekretářku ze státních peněz, byste měl mlčet.“ Jiří Paroubek
„Je evidentní, že zde pracuje celá síť novinářů (…) jednajících ve prospěch policie, čili policejních konfidentů. Ti mají privilegovaný přístup k různým spisům, údajům, odposlechům, které jim policisté a prokurátoři předávají. Nazval bych to takovým policejně prokurátorsko-novinářským komplexem, který (…) popírá presumpci neviny, a vytváří mediální tlak na nezávislé soudce.“ Petr Nečas
„Nagygate“ je mediálním označením aféry, která začala 13. června 2013 zatčením vrchní ředitelky kabinetu předsedy vlády Jany Nagyové.262 Nastalá politická krize vyústila po čtyřech dnech pádem vlády Petra Nečase.
Důležitou (mediální) dimenzí spletité kauzy, ve které policie zadržela také tři exposlance, tři vojenské zpravodaje a bývalého vedoucího Úřadu vlády, se stal intimní poměr Jany Nagyové k Petru Nečasovi, díky němuž měla šéfka premiérova sekretariátu umně prosazovat zájmy politických kmotrů ve státní správě a sama úkolovat vojenskou rozvědku.
V květnu 2004 zveřejnila Mladá fronta Dnes (MfD) přepisy odposlechů, jež měly dokazovat vliv Nagyové na Nečase při obsazování vedoucích míst ve státní správě. Kromě těchto pasáží ovšem přepisy obsahovaly také úryvky z premiérovy milostné konverzace. Za jejich publikaci udělil následně v srpnu 2014 Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) vydavatelství Mafra pokutu 240 tis. Kč. ÚOOÚ tak učinil vůbec poprvé, a to i přes dlouholetou praxi českých médií ve zveřejňování informací z trestních spisů.
Mají redaktoři MfD pravdu, když tvrdí, že soukromý život politika a jeho práci nelze oddělit, a tak bylo právem veřejnosti obsah nahrávek znát? Nebo byla publikace detailů z milostného života premiéra a jeho asistentky pouze laciným voyeurstvím?
Fakta
V roce 2012 povoluje OS v Ostravě kvůli podezření z korupce a zneužití pravomoci úřední osoby odposlech a záznam telekomunikačního provozu šéfky premiérova sekretariátu Jany Nagyové.264
13. června 2013 provádí ÚOOZ na příkaz VSZ Olomouc rozsáhlou razii, při které zatkne sedm osob včetně Jany Nagyové, exposlanců I. Fuksy a P. Tluchoře, ministerského náměstka R. Bočka, vojenských zpravodajů O. Páleníka a M. Kovandy a státního úředníka L. Poula.
14. června zveřejňuje server E15.cz usnesení o zahájení trestního stíhání proti J. Nagyové, obviněné z přečinu zneužití pravomoci úřední osoby a organizátorství nezákonného sledování osob (včetně premiérovy manželky Radky Nečasové) prostřednictvím Vojenského zpravodajství.266 ČSSD podává v PS žádost o hlasování o nedůvěře vládě.
15. června je na J. Nagyovou a další obviněné uvalena OS v Ostravě koluzní vazba. Premiér Nečas vydává tiskové prohlášení, ve kterém oznamuje konec Nagyové na Úřadu vlády a zároveň popírá, že by o nezákonném sledování osob věděl
17. června podává premiér Nečas demisi do rukou prezidenta Zemana a zároveň odstupuje z funkce předsedy ODS.
24. června Nečas novinářům vysvětluje, že Nagyovou posílal na schůzky s I. Rittigem a R. Janouškem, aby „je rozpovídala a získala maximum informací z podnikatelského suterénu“, které by mohly být důležité pro jeho politické rozhodování. Zároveň však odmítl, že by jim pomáhal prosazovat jejich zájmy.
13. července Nečas v tisku poprvé přiznal svůj intimní vztah s Nagyovou. Uvedl, že za ní jednoznačně stojí a počítá i do budoucna.
21. července Nečas v rozhovoru pro Týden.cz uvedl, že plánoval koncem léta zveřejnit svůj záměr odejít z politiky, a rovněž že jeho přítelkyně Nagyová chtěla oznámit odchod z funkce vrchní ředitelky kabinetu. Řekl, že tento záměr musel být vyšetřovatelům z odposlechů jasný, a že byl důvodem ke spuštění červnové policejní akce. Státní zástupci dle něj začali systematicky odstřelovat politiky kvůli existenci společenské poptávky.
28. srpna prezident Zeman podepsal rozhodnutí o rozpuštění Poslanecké sněmovny.
21. září se na zámku Mcely oženil P. Nečas s J. Nagyovou poté, co se v srpnu rozvedl se svou předchozí manželkou Radkou.
2014
14. května vyňalo VSZ v Olomouci případ údajného zneužití Vojenského zpravodajství ke sledování exmanželky Petra Nečase, tak aby mohlo podat v této větvi korupční kauzy obžalobu.273
22. května zveřejňuje MfD intimní části odposlechu mezi Nagyovou a Nečasem.
23. května vydává ÚOOÚ prohlášení, ve kterém média varuje před pokračováním zveřejňování informací soukromého charakteru, jejichž zdrojem jsou odposlechy provedené v rámci probíhajících trestních řízení.
6. června podalo VSZ v Olomouci obžalobu na Janu Nagyovou pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby formou organizátorství, spočívající v zneužití Vojenského zpravodajství ke sledování premiérovy tehdejší manželky Radky.
12. června podal senátor Jiří Čunek (KDU-ČSL), na základě rozhodnutí senátního podvýboru pro lidská práva, trestní oznámení na neznámého pachatele kvůli úniku odposlechů z kauzy Nagyová. Zveřejňování odposlechů podle něj narušuje hladký průběh vyšetřování a poškozuje obviněné a jejich rodinné příslušníky a zároveň oslabuje důvěru občanů v orgány činné v trestním řízení.
27. června OS pro Prahu 1 ve zrychleném řízení uznal Nagyovou vinnou a formou trestního příkazu jí udělil roční podmínečný trest s odkladem na čtyři roky a čtyřletý zákaz působit ve státní správě. Proti rozhodnutí podala Nagyová odpor a případ byl tak přikázán k projednání v hlavním líčení.
30. července uděluje ÚOOÚ vydavatelství Mafra, za porušení zákazu zveřejnění osobních údajů, pocházejících z odposlechů mezi Nagyovou a Nečasem, pokutu 240 tis. Kč.
26. září zamítá předseda ÚOOÚ Igor Němec rozklad vydavatelství Mafra proti udělené sankci.
20. listopadu, tj. 521 dní od pádu Nečasovy vlády, je u OS pro Prahu 1 zahájeno hlavní soudní líčení ve věci údajného zneužití Vojenského zpravodajství.281 Vychází knižní rozhovor Nečas Jany Nagyové.
2015
12. ledna Nagyová u soudu uvádí, že chtěla akcí chránit Nečasovu rodinu, protože se k ní dostaly informace, že se jeho manželka dostala pod vliv jehovistů. Obžalovaní zpravodajci její verzi před soudem potvrdili a upřesnili, že akce nebyla sledováním, ale obrannou operací, při které prověřovali podezření týkající se rodiny premiéra
13. dubna premiérova exmanželka Radka u soudu vypověděla, že o žádné hrozbě nebyla informována, žádného sledování si nevšimla a odmítla také své spojení s jehovisty.
15. dubna Nečas u soudu uvedl, že k žádné nezákonné činnosti ani sledování nedošlo.
29. května zprostil OS pro Prahu 1 Janu Nagyovou i ostatní obžalované viny ze zneužití vojenské tajné služby ke sledování manželky premiéra. „Skutky uvedené v obžalobě nejsou trestným činem,“ odůvodnila verdikt soudkyně Helena Králová. Státní zástupce se na místě odvolal, a případ tak projedná MS v Praze
Plné znění textu: Odposlechy – věc veřejná? Zveřejňování policejních odposlechů v médiích