I./2) „V blíže neurčený den v druhé polovině roku 2007 na blíže nezjištěném místě v Praze Ing. Martin Dvořák jako generální ředitel společnosti Dopravního podniku a Ing. Ivo Štika, ekonomický ředitel společnosti Dopravního podniku po předchozí dohodě s ředitelem a předsedou představenstva společnosti Neograph a. s. se sídlem Praha 1, Opletalova 55, Ing. Janem Janků a zástupcem společnosti Cokeville Assets Inc., registrační číslo 590046, se sídlem Tortola, Road Town, OMC Chambers, P. O. Box 3152, Britské Panenské Ostrovy, podnikající na území ČR prostřednictvím organizační složky Cokeville Assets Inc., organizační složka, se sídlem Praha 5, Radlická 663/28, JUDr. Peterem Kmeťem, ředitelem společnosti a vedoucím organizační složky v ČR, v úmyslu obohatit nejméně společnosti Neograph a. s. a Cokeville Assets Inc. účelově využili ustanovení § 18 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, dle kterého se nevztahuje povinnost zadavatele vyhlásit otevřenou veřejnou soutěž za předpokladu, že se jedná o utajované informace ve smyslu zákona č. 412/2005 Sb., o utajovaných informacích a bezpečnostní způsobilosti, v tehdy účinném znění. Na základě předchozího návrhu JUDr. Petera Kmeťe účelově označili jízdní doklady Dopravního podniku jako ceninu, ačkoliv v rámci předchozích výběrových řízení na dodavatele jízdních dokladů byla vždy vyhlášena veřejná zakázka formou otevřeného nadlimitního výběrového řízení. Na základě pokynu Ing. Martina Dvořáka byly ze strany Dopravního podniku bezdůvodně ukončeny již od srpna roku 2007 rovněž probíhající přípravy otevřené veřejné zakázky na tisk a dodávku jízdních dokladů organizátorem zakázky společností Veřejné zakázky s. r. o. se sídlem Praha 6, Na Hutích 661. Následně dne 19. 12. 2007 zaslala společnost Dopravní podnik zastoupená Ing. Martinem Dvořákem po předchozích jednáních v období od října do prosince 2007 mezi zástupci Dopravního podniku Ing. Martinem Dvořákem a Ing. Ivo Štikou a zástupcem společnosti Neograph a. s. Ing. Janem Janků výzvu k podání nabídky na tisk jízdních dokladů pouze společnosti Neograph a. s. Dne 11. 1. 2008 na blíže neurčeném místě v Praze Ing. Martin Dvořák v rozporu s jemu uloženými povinnostmi řádně hospodařit s prostředky jemu svěřenými Dopravním podnikem a střežit a ochraňovat majetek Dopravního podniku před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy Dopravního podniku a povinnost zabezpečovat přijetí opatření k ochraně majetku Dopravního podniku v čl. III. Základní povinnosti Manažerské smlouvy na rok 2007, ve znění dodatku k této manažerské smlouvě uzavřeným dne 3. 1. 2008 mezi Dopravním podnikem a Ing. Martinem Dvořákem ve spojení s § 301 písm. d) a § 302 písm. g) zákoníku práce uzavřel za společnost Dopravní podnik jako generální ředitel, ačkoli nepřijal žádná opatření k výběru pro Dopravní podnik nejvýhodnější nabídky na tisk jízdních dokladů, se společností Neograph a. s., zastoupenou předsedou představenstva Ing. Janem Janků, „Rámcovou smlouvu o dílo na dodávku jízdních dokladů a souvisejících výrobků“, čímž Ing. Martin Dvořák, Ing. Jan Janků, Ing. Ivo Štika a JUDr. Peter Kmeť způsobili Dopravnímu podniku škoda ve výši nejméně 96.741.581,68 Kč, které byly na základě předmětných smluv vyvedeny z majetkové podstaty Dopravního podniku v důsledku úhrady předražených plnění, přičemž jen provize pro společnost Cokeville Assets činila nejméně 41.205.822,00 Kč“.

II/2) „V době od počátku plnění z účelově Ing. Martinem Dvořákem, generální ředitelem Dopravního podniku, a Ing. Janem Janků předsedou představenstva společnosti Neograph a. s. se sídlem Praha 1, Opletalova 55 (dále jen Neograph) uzavřené Rámcové smlouvy o dílo na dodávku jízdních dokladů a souvisejících výrobků, tedy ode dne 11. 1. 2008, z bankovního účtu společnosti Neograph, č. ú. 1083362/0800 vedeného u banky Česká spořitelna, a. s. se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, z doposud nezjištěného místa v České republice převáděla na základě opakovaných pokynů Ing. Jana Janků pracovnice společnosti Neograph Václava Franceová, nar. 15. 11. 1968, finanční prostředky společností Neograph získané jako plnění ze smluvního vztahu uzavřeného dne 11. 1. 2008 mezi společností Dopravní podnik a společností Neograph, a to za rok 2008 ve výši 27.200.097,20,- Kč, za rok 2009 ve výši 36.805.385,50,- Kč, za rok 2010 ve výši 82.978.405,58,- Kč a za rok 2011 ve výši 56.255.059,44,- Kč tedy společnost Dopravní podnik zaslala na účet společnosti Neograph za období let 2008 až 2011 částku v celkové výši 203.238.947,42,- Kč. Následně na základě účelově uzavřeného smluvního vztahu ze dne 10. 8. 2007 mezi společností Neograph, za níž tuto smlouvu uzavřel Ing. Jan Janků, a společností Cokeville Assets Inc., organizační složkou, za níž tuto smlouvu uzavřel její vedoucí JUDr. Peter Kmeť, na její účty vedené bankami ve Švýcarské konfederaci a v Kyperské republice, a to konkrétně částky v roce 2008 v celkové výši 7.140.000,- Kč, v roce 2009 v celkové výši 9.283.550,- Kč, v roce 2010 v celkové výši 12.345.312,- Kč a v roce 2011 ve výši 11.274.710,- Kč.

V období od roku 2008 do roku 2011 takto převedla Václava Franceová společnosti Cokeville Assets Inc. na základě pokynů Ing. Jana Janků celkovou částku ve výši 40.043.572,- Kč, a to po předchozí domluvě Ing. Jana Janků s Mgr. Markem Stubleym, který se podílel v předmětné době na přípravě smluvních vztahů Dopravního podniku včetně smlouvy mezi Dopravním podnikem a společností Neograph ze dne 11. 1. 2008, Mgr. Davidem Michalem, který nejméně ode dne 11.3. 2008 zastupoval společnost Cokeville Assets Inc. a který nejméně ode dne 1. 8. 2006 zastupoval současně také Ivo Rittiga, a Ivo Rittigem, který kontroloval realizaci plateb společnosti Cokeville Assets Inc. prostřednictvím Jana Valtra, který v době nejméně ode dne 14. 2. 2008 do dne 12. 9. 2011 po předchozí dohodě nejméně s Ivo Rittigem, Mgr. Markem Stubleyem a Mgr. Davidem Michalem dohlížel na průběh plateb společnosti Cokeville Assets Inc. v souvislosti s plněními souvisejícími se službami dodávanými společnosti Dopravní podnik, tedy včetně plnění od společnosti Neograph. Jan Valtr ohledně těchto plateb a fakturací koordinoval předmětná plnění společnosti Cokeville Assets Inc. tím, že v rámci komunikace ze své e-mailové schránky ve společnosti Rittig & Partners, s. r. o. uživatele Jana Valtra a dále z e-mailové schránky jan.valtr@xxxx.cz po předchozí dohodě nejméně s Janou Šádkovou, účetní společnosti Peskim s. r. o., Mgr. Markem Stubleym, Mgr. Davidem Michalem a Janem Lichtnegerem byl Janou Šádkovou pravidelně informován o fakturacích a počtu prodaných jízdních dokladů na základě smluvního vztahu mezi společností Dopravní podnik a Neograph, o řešených problémech v rámci plnění tohoto smluvního vztahu a tím, že se dne 12. 9. 2011 podílel na dodatečné formulaci tzv. historie smluvního vztahu mezi společností Neograph a Dopravním podnikem za účelem jeho ospravedlnění. Nejméně Ivo Rittigovi z uvedených finančních prostředků po předchozí dohodě Ing. Jana Janků, JUDr. Petera Kmeťe, Mgr. Marka Stubleyho a Mgr. Davida Michala Jana Lütken vyplatila částku ve výši nejméně 19.623.050,- Kč, přičemž pro pokyny Janě Lütken k těmto plněním účelově použili Ing. Ondřej Beneš a Ing. Jaroslav Kubiska a další neustanovení zaměstnanci společnosti Peskim s. r. o. smlouvu mezi společností Cokeville Assets Inc. a Ivo Rittigem ze dne 1. 8. 2006, kterou dne 27. 7. 2006 podepsal Ivo Rittig v Monaku a JUDr. Peter Kmeť dne 1. 8. 2006 v Zugu ve Švýcarské konfederaci, a v níž Ivo Rittig zplnomocnil ke komunikaci za svou osobu Mgr. Davida Michala. Na základě takto účelově uzavřeného smluvního vztahu mezi společností Cokeville Assets Inc. a Ivo Rittigem Jana Šádková následně vystavovala fiktivní faktury, které podepisovala jménem fiktivní osoby Maria Gold. Následně na podkladě Janou Šádkovou vyhotovených faktur Ing. Ondřej Beneš, Ing. Jaroslav Kubiska a další neustanovení zaměstnanci společnosti Peskim s. r. o. vyhotovovali v sídle společnosti na adrese Praha 5, Radlická 28/663, podklady nezbytné pro převod finančních prostředků z účtů společnosti Cokeville Assets Inc. na účty Ivo Rittiga pro service providera Janu Lütken, která zajistila vlastní převod finančních prostředků z účtů č. 273284281.80H, IBAN CH610027327328428180H vedeného u USB AG se sídlem Zurich, Švýcarská konfederace, a z účtu č. CY09018000030000201100058673 u Eurobank EFG Cyprus Ltd., Kyperská republika, společnosti Cokeville Assets Inc. na účet č. 12739000700113179000 A34, IBAN MC7512739000700113179000A34 u Credit Foncier de Monaco, Monako. Ivo Rittig. Ing. Jan Janků, JUDr. Peter Kmeť, Mgr. David Michal, Mgr. Marek Stubley, Ivo Rittig, Ing. Jaroslava Kubiska a Jan Valtr věděli, že předmětné finanční prostředky pocházejí z plnění poskytnutého společnosti Neograph od společnosti Dopravní podnik hl. m. Prahy akciová společnost za předražené ceny dohodnuté mezi Ing. Janem Janků, JUDr. Peterem Kmeťem a Ing. Martinem Dvořákem, Ing. Ivo Štikou mimo zadávací řízení, ačkoli pro aplikaci výjimky ze zákona o veřejných zakázkách, ve znění účinném ke dni 11. 1. 2008 dle jeho § 18 nebyly splněny podmínky, a že smlouva mezi společností Neograph, a Cokeville Assets Inc. ze dne 10. 8. 2007 a smlouva mezi Cokeville Assets Inc. a Ivo Rittigem ze dne 1. 8. 2006 sloužily k zastření pravého účelu převodu předmětných finančních prostředků spočívajícího v osobním obohacení nejméně společnosti Cokeville Assets Inc. a Ivo Rittiga.

Dále na základě pokynů Petra Michala a Jany Šádkové a na základě účelově uzavřené smlouvy „Smlouva o spolupráci a konzultační činnosti na území Evropy“ ze dne 18. 9. 2008 mezi společností Cokeville Assets Inc., zastoupenou ředitelkou Janou Lütken, a společností Mavex Group Incorporated, zastoupenou ředitelem Hansem Grobem, nar. 31. 10. 1954, bytem Švýcarská konfederace, přičemž jako kontaktní osoba za obě společnosti byla AK Šachta & Partners v. o. s., zastoupená Mgr. Davidem Michalem a Mgr. Milanem Kučerou, Ing. Jaroslav Kubiska ze sídla společnosti Peskim s. r. o. na adrese Praha 5, Radlická 28/663 převáděl finanční prostředky na účet č. CH720027327325437375P(IBAN) u USB AG, Zurich, Švýcarská konfederace, společnosti Mavex Group Incorporated se sídlem Overseas Management Company Trust (B.V.I.), Ltd., OMC Chambers, PO.BOX 3152, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, přičemž benefičním vlastníkem po předchozí dohodě s Mgr. Davidem Michalem a Mgr. Karolínou Babákovou byl Ing. Martin Dvořák tak, že vystavil příslušné faktury, které následně za smyšlenou osobu Meg Brown podepsala Jana Šádková, následně tyto podklady zaslal Janě Lütken, která na základě těchto podkladů zadala příkazy k převodům. V době nejméně od 29. 10. 2008 do 7. 6. 2010 Jana Lütken na základě podkladů zpracovaných Ing. Jaroslavem Kubiskou převedla částky v celkové výši nejméně 56.964.000,- Kč a 235.000,- EUR, čímž nejméně Petr Michal, Jana Šádková, Mgr. David Michal, Ing. Jaroslav Kubiska a Mgr. Karolína Babáková zastřeli původ finančních prostředků ve výši nejméně 5.443.909,- Kč získaných účelově a protiprávně uzavřeným závazkovým vztahem se společností Neograph ke škodě Dopravního podniku.

Následně z účtů společnosti Mavex Group Incorporated byly předmětné finanční prostředky za stejných podmínek na základě pokynů a žádostí Mgr. Davida Michala, Petra Michala, Mgr. Karolíny Babákové a Jany Šádkové a na základě účelové Smlouvy o budoucích půjčkách ze dne 29. 5. 2008 uzavřené mezi Mavex Group Incorporated a Aelia Limited podepsané Janou Lütken a Marií Demetriou, jejímž předmětem byl úvěrový rámec 200 mil. Kč v období od roku 2008 nejméně do konce roku 2011, převedeny Ing. Jaroslavem Kubiskou a Ing. Ondřejem Benešem, tak, že tito na adrese sídla společnosti Peskim s. r. o. v Praze 5, Radlická 28/663, připravili potřebné podklady k převodu a tyto následně odeslali Janě Lütken, která zajistila zadání příslušného příkazu k převodu na účet č. 33373220081012 vedený u banky Societa Generale Cyprus Ltd. společnosti Aelia Limited Inc., sídlem HE G. Pavlides Court, Arch. Kyprianou a Agiu Andreou 2, Limassol, Kyperská republika. Benefičním vlastníkem společnosti Aelia Limited byl po předchozí dohodě s nejméně Mgr. Karolínou Babákovou a Mgr. Bc. Davidem Michalem Ing. Martin Dvořák. V období od prosince roku 2008 do 10. 11. 2010 Jana Lütken na základě pokynů Ing. Jaroslava Kubisky a Ing. Ondřeje Beneše převedla částku v celkové výši nejméně 117.948.000,- Kč a 308.661,- EUR, čímž Mgr. David Michal, Petr Michal, Mgr. Karolína Babáková, Jany Šádkové a Ing. Jaroslav Kubiska zastřeli původ finančních prostředků ve výši nejméně 5.443.909,- Kč získaných ke škodě Dopravního podniku na základě jím v zastoupení Ing. Martina Dvořáka účelově uzavřeného smluvního vztahu se společností Neograph.

Dále na pokyn Mgr. Davida Michala a Jany Šádkové Ing. Jaroslav Kubiska a další dosud neustanovení zaměstnanci společnosti Peskim s. r. o. realizovali převody v sídle společnosti Peskim s. r. o. na adrese Praha 5, Radlická 28/663, tak, že vypracovali instrukce k převodům, které po podpisu Mgr. Davida Michala a Mgr. Karolíny Babákové, odeslali na Kypr Márii Demetriou, nar. 17. 5. 1967, bytem v Kyperské republice, která zajistila vystavení příkazu k převodu na účet dceřiných společností, a to na základě účelově uzavřené smlouvy dne 22. 5. 2008 v Praze „Rámcová smlouva o poskytování budoucích půjček“ s limitem do 50.000.000,- Kč mezi společností Aelia Limited (věřitel), zastoupenou Mariou Demetriou, a společností Aelia Property s.r.o., zastoupenou JUDr. Peterem Kmeťem, včetně Dodatku č. 1 ze dne 31. 8. 2008, jímž došlo ke zvýšení limitu na částku 150.000.000,- Kč. Společnosti Aelia Property a.s. se sídlem Radlická 663/28, Praha 5, byla takto poukázána v roce 2009 částka v celkové výši 30.750.000,- Kč.

Dále blíže neustanovení zaměstnanci společnosti Peskim s. r. o. na základě pokynů Mgr. Davida Michala a Mgr. Karolíny Babákové a na základě úmyslně a účelově uzavřené smlouvy „Smlouva o úvěru“ ve výši 17.000.000,- Kč mezi společností Aelia Limited (věřitel), zastoupenou Mariou Demetriou, a společností Real 9 a. s., zastoupenou předsedou představenstva Alexandrem Adámkem a členem představenstva Věroslavem Machutou, se splatností 5-ti let, převedli tak, že vytvořili v sídle společnosti Peskim s. r. o. na adrese Praha 5, Radlická 28/663, pro převod nezbytné podklady pro osobu Maria Demetriou, společnosti Real 9 a. s. se sídlem Praha 1, Klimentská 1246/1, v roce 2009 částku ve výši nejméně 16.750.000,-Kč.

Dále blíže neustanovení zaměstnanci společnosti Peskim s. r. o. na základě pokynů Mgr. Davida Michala a Mgr. Karolíny Babákové a na základě účelově uzavřené smlouvy „Smlouva o úvěru“ mezi společností Aelia Limited (věřitel), zastoupené Marií Demetriou, a společností MUDI a. s., zastoupenou Sauelovou Hanou a Patrikem Skálou, se splatností do 31. 12. 2012, převedli tak, že vytvořili v sídle společnosti Peskim s. r. o. na adrese Praha 5, Radlická 28/663, pro převod nezbytné podklady pro osobu Maria Demetriou, společnosti MUDI a. s. se sídlem Praha 1, Klimentská 1246/1, v roce 2009 částku ve výši nejméně 6.435.000,- Kč,

Z účtu společnosti Aelia Limited převedl Ing. Jaroslav Kubiska a další doposud neustanovení zaměstnanci společnosti Peskim s. r. o. tak, že vytvořili v sídle společnosti Peskim s. r. o. na adrese Praha 5, Radlická 28/663, nezbytné podklady pro převod oprávněnou osobou na základě pokynů Mgr. Davida Michala, na účet společnosti Earnway International Limited, se sídlem Room 813, 8/F Holywood Plaza, 610 Nathan Road, Kowloon, Hong Kong, jehož benefiční vlastníkem byl po předchozí dohodě nejméně s Mgr. Karolínou Babákovou a Mgr. Davidem Michalem Ivo Rittig, na základě účelově uzavřené smlouvy v blíže nezjištěné době „Smlouva o půjčce“ s limitem do 60.000.000,- Kč, mezi společnosti Aelia Limited, zastoupenou ředitelkou Mariou Demetriou, a společností Earnway International Limited, zastoupenou ředitelem Mgr. Davidem Michalem, s možností jednotlivých půjček se splatností 5 let, finanční prostředky v blíže nezjištěné výši a následně byly z účtu č. CH160027327329468065D (IBAN) u banky USB AG, Zurich, Švýcarská konfederace, společnosti Earnway International Limited převedeny Ing. Jaroslavem Kubiskou a dalšími dosud neustanovenými zaměstnanci společnosti Peskim s.r.o. za stejných podmínek na základě pokynů Jany Šádkové.

Mgr. David Michal, Petr Michal, Mgr. Karolína Babáková, Jany Šádkové a Ing. Jaroslav Kubiska svými pokyny a instrukcemi k převodům z účtu společnosti Aelia Limited zastřeli původ finančních prostředků ve výši nejméně 5.443.909,- Kč získaných ke škodě Dopravního podniku na základě jím v zastoupení Ing. Martina Dvořáka účelově uzavřeného smluvního vztahu se společností Neograph.

Na základě účelově uzavřené smlouvy „Smlouva o půjčce“ ze dne 29. 9. 2009 v Praze mezi společností Earnway International Limited, zastoupenou ředitelkou Mgr. Karolínou Babákovou a osobou Jan Valtr, jejímž předmětem byl úvěr ve výši 2.000.000,- Kč se splatností 5 let, Ing. Jaroslav Kubiska zpracoval nezbytné podklady k převodu a po jejich podpisu Mgr. Davidem Michalem a Mgr. Karolínou Babákovou zadal Ing. Jaroslav Kubiska vlastní příkaz k převodu finančních prostředků, přičemž následně byly takto převedeny dne 8. 10. 2009 finanční prostředky ve výši 1.500.000,- Kč a 500.000,- Kč na účet č. 196713350227/0100 vedený u Komerční banky a.s., majitele účtu Jana Valtra.

Mgr. Karolína Babáková, Jan Valtr a Ing. Jaroslav Kubiska svými pokyny a instrukcemi k převodům z účtu společnosti Earnway na účet Jana Valtra zastřeli původ finančních prostředků ve výši nejméně 2.000.000,- Kč získaných ke škodě Dopravního podniku na základě jím v zastoupení Ing. Martina Dvořáka účelově uzavřeného smluvního vztahu se společností Neograph.

Na základě dne 16. 6. 2008, 18. 9. 2008 a dne 2. 10. 2008 účelově uzavřených smluv „Smlouvy o spolupráci“, mezi společností Cokeville Assets Inc., zastoupenou ředitelkou Janou Lütken, a společností Washington Intertrade Inc. (dodavatel), zastoupenou ředitelem Hansem Grobem, a dne 30. 9. 2008 účelově uzavřené smlouvy „Smlouva o budoucí půjčce“ s limitem do 100.000.000,- Kč, se splatností 5-ti let mezi společností Cokeville Assets Inc., zastoupenou ředitelkou Janou Lütken, a společností Washington Intertrade Inc. (dodavatel), zastoupenou ředitelem Hansem Grobem, ze dne 30. 9. 2008 z účtu společnosti Cokeville Assets Inc. převedl Ing. Jaroslav Kubiska a další dosud neustanovení zaměstnanci společnosti Peskim s.r.o. tak, že na základě pokynů Petra Michala a Jany Šádkové vytvořili pro převody nezbytné podklady pro oprávněné osoby v sídle společnosti Peskim s. r. o. na adrese Praha 5, Radlická 28/663, a Ing. Jaroslav Kubiska vystavil příslušné faktury, které za smyšlenou osobu Zoe Vasilidis podepsala Jana Šádková. Ing. Jaroslav Kubiska následně poslal vystavené faktury Janě Lütken, která zajistila zadání vlastních bankovních příkazů k převodům. Tímto způsobem byly Janou Lütken převedeny finanční prostředky na účty společnosti Washington Intertrade ve výši nejméně 16.595.463,- Kč a 25.500,- EUR. Tyto finanční prostředky byly určeny pro Mgr. Michala Davida a Mgr. Karolínu Babákovou. Ing. Jaroslav Kubiska, Petr Michal, Jana Šádková svými pokyny a instrukcemi k převodům z účtu společnosti Cokeville Assets Inc. na účet společnosti Earnway zastřeli původ finančních prostředků ve výši nejméně 16.595.463,- Kč získaných ke škodě Dopravního podniku na základě jím v zastoupení Ing. Martina Dvořáka účelově uzavřeného smluvního vztahu se společností Neograph.

V období od 10. 5. 2009 do 30. 11. 2009 převedl Ing. Jaroslav Kubiska a další doposud neustanovení zaměstnanci společnosti Peskim s. r. o. v 6-ti případech na základě pokynů Petra Michala a Jany Šádkové a na základě účelově uzavřené smlouvy o úvěrovém limitu na částku 100.000.000,- Kč, se splatností 5 let, uzavřené v blíže nezjištěné době v Zugu, mezi společností Cokeville Assets Inc. (věřitel), zastoupenou ředitelkou Janou Lütken, a společností Anemoy Perpatema Limited (dlužník), zastoupenou Marií Demetriou, finanční prostředky z účtu společnosti Cokeville Assets Inc., tak, že připravili podklady nezbytné pro převod finančních prostředků v sídle společnosti Peskim s. r. o. na adrese Praha 5, Radlická 28/663, a odeslali tyto podklady oprávněné Janě Lütken, která zajistila zadání vlastních příkazů pro převod prostředků na účet č. 33373470081012 u banky Societe Generale Cyprus Ltd., Kyperská republika, společnosti Anemoy Perpatema Limited, jejímž benefičním vlastníkem byl po předchozí dohodě nejméně s Mgr. Karolínou Babákovou, Mgr. Davidem Michalem Jan Valtr, v celkové výši nejméně 13.504.200,- Kč. Ing. Jaroslav Kubiska, Petr Michal, Jana Šádková svými pokyny a instrukcemi k převodům z účtu společnosti Cokeville Assets Inc. na účet Anemoy Perpatema Limited zastřeli původ finančních prostředků ve výši nejméně 13.504.200,- Kč získaných ke škodě Dopravního podniku na základě jím v zastoupení Ing. Martina Dvořáka účelově uzavřeného smluvního vztahu se společností Neograph.

Dále na základě pokynů Mgr. Davida Michala, Petra Michala a Jany Šádkové a na základě účelově uzavřené Smlouvy o úvěrové lince ze dne 20. 4. 2009 mezi společnostmi Washington Intertrade a Anemoy Perpatema Limited s úvěrový rámcem 100 mil. Kč převedl Ing. Jaroslav Kubiska a další doposud neustanovení zaměstnanci společnosti Peskim s. r. o. tak, že vypracovali nezbytné instrukce pro převod oprávněnou osobou Janou Lütken v sídle společnosti Peskim s. r. o. na adrese Praha 5, Radlická 28/663, a tyto podklady zaslali Janě Lütken, přičemž takto převedli v období do června 2009 do listopadu 2009 částku ve výši nejméně 2.024.577,- Kč. Ing. Jaroslav Kubiska, Mgr. David Michal, Petr Michal, Jana Šádková svými pokyny a instrukcemi k převodům z účtu společnosti Washington Intertrade na účet Anemoy Perpatema Limited zastřeli původ finančních prostředků ve výši nejméně 2.024.577,- Kč získaných ke škodě Dopravního podniku na základě jím v zastoupení Ing. Martina Dvořáka účelově uzavřeného smluvního vztahu se společností Neograph.

Dále na základě pokynů Petra Michala a Jany Šádkové a na základě účelově uzavřené Smlouvy o půjčce mezi společností Cokeville Assets Inc. (věřitel) zastoupenou JUDr. Peterem Kmeťem a Peterem Kmeťem (dlužník) na částku 10 mil Kč ze dne 13. 2. 2007, s úrokem 2 % a splatností do 12. 2012 převedl Ing. Jaroslav Kubiska a další doposud neustanovení zaměstnanci společnosti Peskim s. r. o. v jejím sídle na adrese Praha 5, Radlická 28/663, tak, že vypracovali nezbytné instrukce pro převod oprávněnou osobou, přičemž takto převedli v době po 13. 2. 2007 částku ve výši nejméně 4.500.000,- Kč. Ing. Jaroslav Kubiska, Petr Michal, Jana Šádková svými pokyny a instrukcemi k převodům z účtu společnosti Cokeville Assets Inc. na účet JUDr. Petera Kmeťe zastřeli původ finančních prostředků ve výši nejméně 4.500.000,- Kč získaných ke škodě Dopravního podniku na základě jím v zastoupení Ing. Martina Dvořáka účelově uzavřeného smluvního vztahu se společností Neograph.

Uvedených jednání se Ing. Jaroslav Kubiska, Petr Michal, Jana Šádková, Mgr. David Michal, Mgr. Marek Stubley, Jan Valtr, Ing. Jan Janků, JUDr. Peter Kmeť, Mgr. Karolína Babáková a Ivo Rittig si byli vědomi toho, že převáděné finanční prostředky pocházejí z nehospodárného nakládání s majetkem Dopravního podniku.“

čímž měli spáchat Ing. Martin Dvořák

pod bodem I./2) obžaloby

jednak zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku,

jednak zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku,

Ing. Ivo Štika

pod bodem I./2) obžaloby

jednak zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku,

jednak zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku,

Ing. Jan Janků

pod body I./2) a II./2) obžaloby

jednak zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku,

jednak zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku,

jednak zločin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku,

JUDr. Peter Kmeť

pod body I./2) a II./2) obžaloby

zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku,

zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku,

zločin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), d), odst. 4

písm. a), b), c) tr. zákoníku,

Jan Valtr

pod body II./2) obžaloby

zločin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), d) odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku,

Mgr. Marek Stubley

pod body II./2) obžaloby

zločin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), d), odst. 4

písm. a), b), c) tr. zákoníku,

Jana Šádková, Mgr. David Michal, Mgr. Karolína Babáková, Petr Michal, Ivo Rittig pod body II./2) obžaloby

zločin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku,

Ing. Jaroslav Kubiska pod body II./2) obžaloby

zločin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku,

Městský soud v Praze jako soud nalézací se na základě podané obžaloby Vrchního státního zastupitelství v Praze pod sp. zn. 7 VZV 10/2013 ze dne 6. 11. 2017 touto trestní věcí zabýval již podruhé, kdy první zprošťující rozsudek nalézacího soudu mimo jiné i ohledně obou nyní posuzovaných zprošťujících výroků, uvedených v obžalobě pod body I/2) a II/2) byl nalézacím soudem vynesen dne 17. 5. 2019, přičemž Vrchní soud v Praze jako soud odvolací svým usnesením sp. zn. 4 To 12/2020 ze dne 30. 6. 2020 ohledně obou těchto zprošťujících výroků pod body I/2) a II/2) zrušil napadený rozsudek a uložil nalézacímu soudu, aby se věcí znovu zabýval, doplnil dokazování a znovu rozhodl, kdy ostatní zprošťující výroky byly odvolacím soudem shledány důvodnými. Nalézací soud se tak v opakovaném hlavním líčení znovu zabýval pouze bodem I/2) výroku obžaloby ohledně zdrojové trestné činnosti týkající se společnosti Neograph a.s., která se měla týkat tisku a dodávek jízdních dokladů Dopravnímu podniku hl. města Prahy (dále jen DPP).

Na tuto zdrojovou trestnou činnost pak pod bodem II/2) dle obžaloby měl navazovat skutek popsaný pod bodem II/ 2), v kterém byl obžalobou shledáván zločin legalizace výnosů z trestné činnosti dle příslušných ustanovení § 216 tr. zákoník, kterou se rovněž musel nalézací soud znovu zabývat. Nalézací soud v této trestní věci provedl velmi rozsáhlé dokazování a to již před vynesením prvního zprošťujícího rozsudku a to jak výslechy svědků, provedení znaleckých posudků, jakož i listinných důkazů, což koneckonců vyjádřil v odůvodnění svého rozsudku, kdy samotný první zprošťující rozsudek nalézacího soudu měl 296 stran. (V prvním zprošťujícím rozsudku bylo odůvodněno zproštění u tří skutků zdrojové trestné činnosti a na ní navazující tří skutků legalizace výnosů z trestné činnosti).

V rámci žalovaného jednání se tudíž nalézací soud opakovaně zabýval otázkou prokázání či neprokázání zdrojové trestné činnosti popsané pod bodem I/2, na kterou měla navazovat legalizace výnosů z této zdrojové činnosti pod bodem II/2 a pokud by nebyla prokázána zdrojová trestná činnost, nemohlo dle logické úvahy nalézacího soudu dojít k žádné legalizaci výnosů z takovéto trestné činnosti.

Pokud jde o zprošťující výrok týkající se bodu I/2) obžaloby týkající se spol. Neograph a.s., nalézací soud měl k dispozici již před prvním zprošťujícím rozsudkem výpovědi obalovaných. Ing. Martina Dvořáka, Ing. Ivo Štiky, Ing. Jana Janků, JUDr. Petra Kmetě, který však využil svého práva a to jak v přípravném řízení, tak při prvním hlavním líčení a k věci nevypovídal, kdy se rozhodl vypovídat až v opakovaném hlavním líčení po kasačním rozhodnutí odvolacího soudu. Dále měl nalézací soud k dispozici řadu svědeckých výpovědí, které v rámci svého odůvodnění rozsudku hodnotil, kdy jde o svědecké výpovědi svědků Mgr. Jiřího Brože, Mgr. Davida Plecitého, RNDr. Miroslava Musila, který je zároveň znalcem z oboru kriminalistika, specializace technické zkoumání dokladů a písemností jakož i ověřování pravosti platidel a oboru písmoznalectví, který se vyjadřoval k ochranným prvkům jízdenek. Rovněž měl nalézací soud k dispozici svědeckou výpověď Ing. Richarda Bulíčka, Ing. Vladimíra Abrahama, Olgy Dudkové, Mgr. Marie Ševčíkové, Ing. Petra Mikše, Mgr. Michala Pčolara, Ing. Bohuslava Macešky, Ing. Tomáše Vydry, JUDr. Michala Hradeckého, Mgr. Romany Derkové, Ing. Pavla Jirky, Wernera Klenoty, Ing. Jiřího Hříbala, doc. Milana Kindla a doc. Josefa Zachariáše, dále svědkyně Nadi Putrovcové, Václavy Franceové, dále svědků Bc. Štefana Semerdžieva, Ing. Radovana Vávry, JUDr. Vladimíra Sitty, rovněž měl nalézací soud k dispozici množství písemných důkazů, včetně odborných vyjádření Ministerstva financí ČR, kdy se podrobně zabýval otázkou výkladu pojmu „cenina“, kdy již ve svém prvním zprošťujícím rozsudku poukázal na stanoviska MF ČR, jakož i stanovisko soudního znalce z oboru kriminalistiky a písmoznalectví RNDr. Miroslava Musila. Zabýval se i otázkou, zda na zakázku ohledně výroby jízdních dokladů spol. Neograph a.s., bylo možno aplikovat výjimku ze způsobnosti zákona v § 18 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, (dále jen ZVZ), kdy poukázal na výsledek šetření Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, (dále jen ÚOHS), ze dne 15. 4. 2010, jakož i stanovisko Ústavu státu a práva Akademie věd ČR a Západočeské univerzity v Plzni. Rozebíral otázku, zda bylo postupováno v souladu se ZVZ, zda tedy byla správně uplatněna výjimka dle § 18 odst. 1 písm. a) tohoto zákona, kdy odkázal na další písemné důkazy, jako je zpráva Státní tiskárny cenin, (dále jen STC), či ÚOHS, který zopakoval svoje stanovisko na možnost aplikovat výjimku z působnosti zákona uvedenou v § 18 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách i v roce 2010. Dále nalézací soud hodnotil závěry znaleckých posudků, mimo jiné znalce doc. JUDr. Ing. Radka Jurčíka k možnostem aplikace zákonné výjimky plynoucí právě z ustanovení § 18 odst. 1 písm. a) ZVZ. Nalézací soud měl k dispozici a hodnotil i vyjádření Národního bezpečnostního úřadu,(dále jen NBÚ), ze dne 27. 3. 2018, jakož i písemné důkazy týkající se padělků jízdenek MHD v období roku 2007.

Nalézací soud rovněž hodnotil závěry znaleckých posudků, jakým byl znalecký posudek z oboru kriminalistika – odvětví pravosti platidel a cenin ze dne 18. 10. 2007 zpracovaný znalcem RNDr. Miroslavem Musilem. Poukázal již ve svém prvním rozsudku na odborný posudek ke kvalitě papírového způsobu zpracování nového typu jízdenek DPP, zabýval se i možnou výší škody, pokud by DPP nepřistoupil k objednání nového typu jízdenek. Zabýval se otázkou vzniklé škody, kdy hodnotil znalecký posudek znalce Ing. Jana Juráně, který byl přibrán již v přípravném řízení, zabýval se dále znaleckým posudkem k posouzení ceny a služby poskytované spol. DPP v oblasti zajištění tisku jízdenek, který zpracovali Ing. Minsterová a Ing. Sekanina ze znaleckého ústavu Equita Consulting, kdy závěrem již původního posudku bylo mimo jiné, že nelze stanovit cenu obvyklou z důvodu neexistence stejné nebo obdobné, či ekonomicky porovnatelné služby v běžném obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění z důvodu použití ceninového papíru jakož i vyššího počtu použitých ochranných prvků, specifické kombinace použitých ochranných prvků z různých úrovni ochrany, použití tajných ochranných prvků, kdy závěry tohoto znaleckého posudku považoval nalézací soud za správné, jasné a úplné na rozdíl od znaleckého posudku Ing. Juráně.

Rovněž se zabýval i znaleckým posudkem Equity Solutions Appraisals s.r.o. Nalézací soud. stupně měl rovněž k dispozici rovněž znalecký posudek z oboru kriminalistiky, odvětví technické zkoumání cenných papírů, cenin, dokumentů a dokladů, ověřování jejich pravosti ve věci posouzení zadaného DPP ze dne 16. 6. 2016 vypracovaný znalcem Vladimírem Malovíkem, CSc.

Nalézací soud se dále zabýval otázkou eventuálně vzniklé škody DPP, kdy již v původním rozsudku dospěl k závěru, že všechny znalecké posudky, které se mimo jiné zabývaly hodnocením správností výsledků a kvalit znaleckého posudku Ing. Juráně, z něhož vycházela obžaloba, opakovaně a nezávisle na sobě vytýkaly stejné vady, kterými je neukotvení znaleckého posudku z hlediska podkladů, metodická nesprávnost znaleckého posudku Ing. Juráně, nezohlednění zásadních kritérií a rovněž i početní chyby a nekonzistentní závěry znalce. Z tohoto důvodu nalézací soud nevycházel ze znaleckého posudku Ing. Juráně, který byl jinak obžalobou použit jako stěžejní podklad pro stanovení výše způsobené škody. Všechny ostatní revizní znalecké posudky nezávisle na sobě dospěly k závěru, že nelze stanovit výši škody z důvodu neexistence stejného nebo ekonomicky porovnatelné služby v běžném obchodním styku.

Ze znaleckého posudku Equity Solutions Appraisals s.r.o., navíc vyplynulo, že ze spol. Neograph a.s. sice dodávala za cenu o něco vyšší než dodavatel předchozí i následný, avšak tato vyšší cena dodávaných jízdenek byla kompenzována vyšší kvalitou jízdních dokladů a jejich ochranných prvků. Znalecký ústav BDO Appraisal services – Znalecký ústav s.r.o. dále kvantifikoval škodu, která mohla DPP potencionálně vzniknout při nečinnosti za situace masového výskytu falsifikátů původních jízdních dokladů, které by vedly ke snížení tržeb DPP až o 82 mil. Kč oproti situaci, kdy došlo k uzavření nového smluvního vztahu mezi DPP a spol. Neograph a.s.

Na základě všech těchto důkazů pak dospěl nalézací soud v původním hlavním líčení k závěru, že skutek popsaný a vymezený obžalobou pod bodem I. 2) se částečně stal, kdy došlo k zadání zakázky na dodávku jízdních dokladů a souvisejících výrobků formou jednacího řízení bez uveřejnění a to za užití zákonné výjimky § 18 odst. 1 písm. a) ZVZ, kdy nalézací soud dospěl k závěru, že jízdní doklady lze považovat za ceninu, neboť zabezpečovací prvky v nich podléhají režimu zákona o utajovaných informacích, přičemž na tomto podkladě došlo k uzavření rámcové smlouvy o dílo na dodávku jízdních dokladů mezi DPP a spol. Neograph a.s., kdy na základě této smlouvy bylo také plněno a z tohoto důvodu skutek označený v obžalobě není dle přesvědčení nalézacího soudu trestným činem. Hodnocení důkazů nalézacím soudem k tomuto skutku pod bodem II/1) bylo obsaženo v odůvodnění původního rozsudku pod body 548-710.

V opakovaném hlavním líčení po zrušení prvního zprošťujícího rozsudku nalézacího soudu usnesením Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 To 12/2020 ze dne 30. 6. 2020 doplnil nalézací soud důkazní situaci, kdy opětovně vyslechl jako svědka JUDr. Vladimíra Sittu k otázce ceny jízdenky včetně nákladů, které si účtovala STC. Rovněž vyslechl nalézací soud v opakovaném hlavním líčení svědka JUDr. Vladimíra Sittu, který v původním hlavním líčení odmítl k věci vypovídat s odkazem na tehdejší trestní stíhání svého syna svědka Ing. Vladimíra Sittu, kdy svědek JUDr. Vladimír Sitta byl rovněž vyslechnut k některým písemným důkazům. Opětovně byl vyslechnut svědek Mgr. Oldřich Hanuš, který v inkriminované době pracoval v DPP stejně jako svědek Petr Oumrt, který byl také znovu vyslechnut. Mimo jiné byl vyslechnut i k předloženým listinným důkazům týkajících se dodávky jízdních dokladů do spol. DPP. Znovu byli vyslechnuti obžalovaní Ing. Martin Dvořák a Ing. Ivo Štika, rovněž byl znovu vyslechnut i obžalovaný Jan Janků, přičemž na vlastní žádost byl vyslechnut i obžalovaný JUDr. Petr Kmeť, který v původním hlavním líčení nevypovídal. Nalézací soud provedl opakovaný výslech svědka Ing. Richarda Bulíčka, tehdejšího ředitele STC. Rovněž byl vyslechnut svědek JUDr. Drahomír Šachta, který v rozhodné době působil v AK Šachta & Partners. Tato advokátní kancelář poskytovala právní služby DPP.

Nalézací soud dále doplnil dokazování, tak jak požadoval soud odvolací znaleckým posudkem znaleckého ústavu Equita Consulting s.r.o., znalecký ústav č. R14264/20 včetně výslechu zpracovatelky tohoto znaleckého posudku v rámci hlavního líčení. Rovněž provedl nalézací soud vzhledem k aktuálním rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, která řešila použitelnost odposlechů, pořízených v jiné trestní věci a která byla NS vynesena po zrušujícím usnesení odvolacího soudu, pořízené záznamy – odposlechy z povoleného sledování osob a věcí dle § 158d odst. 1, 2, 3 tr. řádu v jiné trestní věci.

Pokud jde o další důkazní situaci, pod body 193-198 se vypořádal nalézací soud s navrženými důkazy ze strany státního zástupce, kdy podrobně uvedl, proč k těmto návrhům již nevyhověl. Pod body 199-330 pak nalézací soud podrobně hodnotil provedené důkazy, kdy na základě tohoto hodnocení důkazů dospěl k závěru, že i v rámci opakovaného dokazování v opakovaném hlavním líčení nebylo zjištěno, že by obžalovaný Ing. Martin Dvořák sjednal za pomoci obžalovaného Ing. Ivo Štiky při zadání zakázky na dodávku jízdních dokladů spol. Neograph a. s. výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů, kdy samotná obžaloba navíc žádné jiné dodavatele, k jejichž úkoru mělo dojít nekonkretizuje.

Rovněž bylo provedeným dokazováním vyloučeno, že by shora uvedení obžalovaní při zadání zakázky na dodávku jízdních dokladů spol. Neograph a. s. sjednali výhodnější podmínky na úkor STC. Nemohlo tak dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu dle § 256 odst. 1 tr. zákoníku.

Rovněž nebyl naplněn další znak tohoto trestného činu a to jest způsobená škoda, kdy naopak doplněním dokazování byl vznik škody zcela vyloučen. Rovněž nalézací soud dospěl k závěru, že smlouva mezi DPP a spol. Neograph a. s. nebyla uzavřena v rozporu se zákonem č. 137/2006 Sb., přičemž sjednanou cenu za dodávku jízdních dokladů nelze hodnotit jako cenu předraženou, kdy tak DPP nebyl poškozen. Nebyly tak prokázány základní znaky skutkových podstat trestných činů naznačených v původním zrušujícím rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 257, § 220 či § 221 tr. zákoníku. Na základě doplněného dokazování tak nalézací soud, pokud jde o obžalované Ing. Martina Dvořáka a Ing. Ivo Štiku, dospěl k závěru, že z jejich strany nedošlo k protiprávnímu jednání uvedeného v obžalobě pod bodem I/2.

V souvislosti s tímto jednáním dospěl nalézací soud k závěru, že byť se skutek popsaný a vymezený obžalobou pod bodem I/2 částečně stal, tedy že došlo k zadání veřejné zakázky na dodávku jízdních dokladů a souvisejících výrobků za užití tzv. negativní výjimky dle § 18 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, neboť jízdní doklady lze považovat za ceninu, kdy zabezpečovací prvky v nich podléhají režimu zákona o utajovaných informacích, přičemž na tomto pokladu došlo k uzavření rámcové smlouvy o dílo na dodávku jízdních dokladů a souvisejících výrobků mezi DPP a spol. Neograph a. s., s níž bylo následně také plněno, avšak takového jednání není trestným činem.

Z tohoto důvodu obžalované Ing. Martina Dvořáka a Ing. Ivo Štiku zprostil obžaloby. V další části odůvodnění svého rozsudku se zabývá otázkou, zda svým jednáním nenaplnili zdrojovou trestnou činnost obžalovaní Ing. Jan Janků a JUDr. Peter Kmeť, kdy se jejich jednáním zabývá zejména pod body 335-338 svého odůvodnění, kdy uzavírá nalézací soud, že obžalovaný Ing. Jan Janků se nedopustil trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 tr. zákoníku, neboť z nového znaleckého posudku je zřejmé, že úhrada provize spol. Cokeville Assets Inc. byla oprávněná a to ve výši, kterou nelze prokázat jako nepřiměřeně vysokou. Při sjednání této provize dle nalézacího soudu neporušil obžalovaný Ing. Jan Janků žádnou povinnost, která pro něho vyplývala z pozice předsedy představenstva spol. Neograph a. s. a obžalovaný JUDr. Peter Kmeť se tím nemohl dopustit účastenství ve formě pomoci či návodu dle § 24 odst. 1 písm. b) nebo c) tr. zákoníku trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 tr. zákoníku, neboť k uzavření a zprostředkování předmětného obchodního vztahu došlo za součinnosti obžalovaného JUDr. Petera Kmetě jako zprostředkovatele a současná úhrada provize spol. Cokeville Assets Inc. byla oprávněná a ve výši, kterou nelze považovat za nepřiměřeně vysokou. Na základě těchto skutečností proto dospěl nalézací soud i ve vztahu k obžalovaným Ing. Janu Janků a JUDr. Petera Kmetě ke zprošťujícímu výroku.

Pokud jde o zprošťující výrok pod bodem II/2 obžaloby, týkající se legalizace výnosů z trestné činnosti, uvádí nalézací soud pod bodem 341 odůvodnění svého rozsudku, že trestný čin uvedený v bodě I/2 obžaloby byl považován obžalobou ve vztahu k trestnému činu legalizace výnosů z trestné činnosti popsaném v bodem II/2 obžaloby za čin zdrojový, neboli predikativní, bez jehož existence se nelze dopustit praní špinavých peněz. Vzhledem k tomu, že nalézací soud dospěl i v opakovaném hlavním líčení k závěru, že skutek vymezený v bodě I/2 obžaloby není trestným činem a současně že zdrojovým trestným činem není ani jednání obžalovaných Ing. Jana Janů a JUDr. Petera Kmetě popsané v úvodu skutku II/2, nemohlo tak jednání obžalovaných uvedených v bodě II/2. obžaloby naplnit skutkovou podstatu trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti. V části 342-377 se zabýval nalézací soud provedenými důkazy a jejich hodnocením, kdy nalézací soud hodnotí výpověď obžalovaného Ing. Jaroslava Kubisky, který pracoval ve spol. Peskim, s. r. o. po dobu 14 měsíců. Dále nalézací soud hodnotí výpověď svědka Ing. Ondřeje Beneše, který v roce 2008 působil na pozici finančního analytika ve spol. Peskim, s. r. o., ve které rovněž v roce 2010 působil i slyšený svědek Martin Fišer. Dále jako svědci byli slyšeni další tehdejší zaměstnanci spol. Peskim, s. r. o. a to svědkové Ing. Petr Eliáš, Daniel Konrád, Magdaléna Mičková a Lenka Nováková. Byli vyslechnuti i svědci působící v AK Šachta & Partners Mgr. Alžběta Schirlová, Mgr. Milan Kučera a Mgr. Jakub Mečl, jakož i další svědci působící v této advokátní kanceláři, kdy jde o svědky Mgr. Vladimíru Gajdarusovou, JUDr. Olgu Fojtíkovou a Mgr. Víta Plichtu, kdy v části 355-356 se nalézací soud zabývá některými tvrzeními obžaloby, kdy posléze v části 357- 366 se zabýval výpověďmi jednotlivých obžalovaných, týkající se žalovaného jednání pod bodem II/2, kdy jde jednak o obžalované Ing. Jana Janků, obž. Petra Michala, Mgr. Marka Stubleye, Jana Valtra, JUDr. Petera Kmetě, Ing. Jaroslava Kubisku, Mgr. Davida Michala, Mgr. Karolínu Babákovou, Ivo Rittiga a Janu Šádkovou. Z výpovědí obžalovaných u nalézacího soudu je zřejmé, že všichni uvedení obžalovaní až na obžalovaného Ing. Kubisku popřeli, že by zastírali původ věci, která by byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky, že by působili jako členové organizované skupiny či ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, kdy svědci slyšení před soudem u hlavního líčení ať již šlo o zaměstnance spol. Peskim, s. r. o. i advokátů spolupracujících s AK Šachta & Partners neuvedli ve vztahu ke skutku uvedenému v bodě II/2 podstatné konkrétní skutečnosti. Tvrzení uváděné svědkem Kučerou byla hodnocena nalézacím soudem jako nevěrohodná, kdy shodně jako nevěrohodná byla zhodnocena tvrzení svědků Ing. Vladimíra Sitty a JUDr. Vladimíra Sitty. K výpovědi obžalovaného Ing. Jana Janků rovněž nalézací soud konstatuje, že jeho výpověď odstupem času zcela potvrdila jednak samotný výpočet nalézacího soudu ohledně úhrnu plateb poukázaných spol. Neograph a. s., spol. Cokeville Assets Inc., a jednak nový znalecký posudek potvrdil procentní výši vyplácené provize a její přiměřenost a obvyklost, kdy nalézací soud dospěl k závěru, že stran shora zmíněných obžalovaných nemohlo dojít k naplnění žalovaného trestného činu.

Zcela závěrem pak nalézací soud konstatuje, že základním zákonným východiskem, kterým koneckonců obžaloba sama odůvodňovala závěr o spáchaném trestném činu ve smyslu legalizace výnosů z trestné činnosti a které bylo v rámci dokazování vyvráceno, je skutečnost, že samotné uzavřené obchodního vztahu mezi DPP a spol. Neograph a. s. nebylo trestným činem a současně nebyl DPP následnými platbami z těchto obchodních vztahů majetkově poškozen, kdy obžaloba tvrdila, že úhrady, které DPP poskytl spol. Neograph a. s. byly důsledkem nehospodárného nakládání s majetkem DPP, resp. jeho zástupců, neboť jednotlivá plnění ze strany spol. Neograph a. s. měla býti předražená, což však prokázáno nebylo.

Vzhledem k argumentaci nalézacího soudu je však zřejmé, že skutek popsaný a vymezený v části I./2 není trestným činem a na podkladě tohoto vztahu nelze hovořit na straně spol. Neograph a. s. o výnosech z trestné činnosti, neboť tak chybí zdrojová trestná činnost. Nalézací soud poukazuje zejména na závěry nového znaleckého posudku, kdy nalézací soud dospěl i na základě závěru tohoto znaleckého posudku k závěru, že ani jednání obalovaných. Ing. Jana Janků a JUDr. Petera Kmetě popsané pod bodem II/2 není trestným činem, nelze hovořit o výnosech z trestné činnosti, přičemž další nakládání s takto získanými finančními prostředky nemůže být považováno za jednání ve snaze zastřít původ těchto finančních prostředků, a tedy jejich legalizaci. Finanční prostředky byly evidovány v účetnictví obou společností a byly řádně zdaněny. Nalézací soud tak uzavírá, že nebylo prokázáno, že by převáděné finanční prostředky jak z DPP do spol. Neograph a. s., tak ze spol. Neograph a. s. do Cokeville Assets Inc., organizační složky byly získány trestným činem spáchaným na území České republiky. Z tohoto důvodu ve smyslu § 226 písm. b) tr. řádu nalézací soud zprostil obžalované Ing. Jana Janků, JUDr. Petera Kmetě, Jana Valtra, Mgr. Marka Stubleye, Ing. Jaroslava Kubisku, Janu Šádkovou, Mgr. Davida Michala, Mgr. Karolínu Babákovou, Petra Michala a Ivo Rittiga ze spáchání tohoto skutku.

Pokud jde o výrok o náhradě škody, učinil ve vztahu k oběma poškozeným nalézací soud obligatorní výrok ve smyslu § 229 odst. 3 tr. ř.. Ve zbytku odkazuje odvolací soud na rozsáhlé odůvodnění napadeného rozsudku.

Proti tomuto rozsudku přímo do protokolu podal odvolání státní zástupce, které bylo následně řádně odůvodněno podáním ze dne 5. 2021. Rovněž podali odvolání poškození DPP a JUDr. Vladimír Sitta, MBA. Pokud jde o odvolání státního zástupce, směřuje do všech zprošťujících výroků a je podáno v neprospěch všech obžalovaných. V části I. odůvodnění odvolání se vyjadřuje k hodnocení důkazů nalézacím soudem, kdy cituje části výpovědí slyšených osob a to jak obžalovaných tak i svědků, přičemž nesouhlasí s hodnocením těchto výpovědí některých svědků, pokud jde o jejich věrohodnost a stejně tak nesouhlasí s hodnocením výpovědí obžalovaných. Konkrétně vytýká nalézacímu soudu, že posoudil za věrohodné výpovědi obžalovaných Ing. Martina Dvořáka, Ing. Ivo Štiky, Ing. Jana Janků. Dle přesvědčení státního zástupce při hodnocení výpovědí nepostupoval v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Naopak státní zástupce považuje jejich výpovědi za nevěrohodné, obdobná situace je i pokud jde o obžalovaného JUDr. Petera Kmetě, kdy poukazuje mimo jiné na rozpory ve výpovědích obžalovaných Ing. Štiky a JUDr. Kmetě, pokud jde o počet jejich setkání, jejichž předmětem mělo být jednání o dodávce nových jízdních dokladů, kdy obžalovaný Ing. Štika hovoří o jednom setkání s obžalovaným JUDr. Kmetěm zatímco obžalovaný JUDr. Kmeť hovoří o třech schůzkách. Poukazuje i na další rozpor, kdy obžalovaný Ing. Štika uvádí, že odpovědnost za proces výběru dodavatele jízdenek měla jednotka zásobování, která mu nepodléhala, což potvrdil i obžalovaný Ing. Dvořák. Tato tvrzení obžalovaných však popírají, že by za dané situace měli vliv na náklady DPP, kdy cituje části výpovědí obžalovaného Ing. Štiky. Dále se podrobně vyjadřuje a nesouhlasí se způsobem hodnocení svědeckých výpovědí Ing. Sitty, tak jak ji učinil nalézací soud v bodech 202-210 svého odůvodnění. Státní zástupce tak vytýká, že se nalézací soud nevypořádal s provedenými důkazy v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., nezhodnotil časově paralelně běžící skutkové okolnosti, uzavírání smluvních vztahů. Poukázal, že podstata služeb dodávaných a sjednaných byla nesmyslná, neboť měla spočívat ve výměně vztahu subdodavatelského za vztah dodavatelský. Je přesvědčen, že je zde patrná dohoda jednajících obžalovaných Ing. Janků, JUDr. Kmetě, Ing. Dvořáka a Ing. Štiky. Dále se vyjadřuje k odůvodnění napadeného rozsudku pod body 220-233, kdy vzhledem k předchozímu právnímu názoru odvolacího soudu, že jízdenka je cenina poukazuje na skutečnost, že ze strany obžalovaného Ing. Dvořáka byl zjišťován pouze jeden předpoklad pro postup dle § 18 odst. 1 písm. a) ZVZ, tedy zda jízdenka pro DPP je cenina. Nikterak však již následně neosvědčil, že jízdenky je ceninou v působnosti Ministerstva financí ČR. Rovněž nesouhlasí s výkladem nalézacího soudu, pokud jde o nařízení vlády č. 522/2005 Sb., kterým se stanoví seznam utajovaných informací. Státní zástupce nesouhlasí s hodnocením listinných důkazů stran nalézacího soudu, což se týká přípisu JUDr. Zachariáše, CSc. kdy se sám od autorství tohoto dokumentu distancoval. Nesouhlasí s přístupem nalézacího soudu k nařízení vlády č. 522/2005 Sb., kdy nalézací soud učinil pouze výklad gramatický, avšak nepřistoupil k výkladu systematickému či teleologickému. Poukazuje na chybný přístup nalézacího soudu, pokud jde o zprávu NBÚ ze dne 27. 3. 2018, kdy se tak vyjadřuje k hodnocením důkazů pod body 237-244 odůvodnění rozsudku, kdy stejně tak nesouhlasí s přístupem nalézacího soudu k hodnocení stanoviska ÚOHS ze dne 15. 4. 2010. Pokud jde o bod 242 týkající se právního auditu zpracovaného zástupci AK Šachta & Partners, zopakoval podstatné části svého odůvodnění odvolání proti prvnímu rozsudku nalézacího soudu, kdy rekapituluje činnost některých zaměstnanců AK Šachta & Partners. Vyjadřuje se i k hodnocení důkazů v části 246-247 rozsudku týkající se doc. JUDr. Ing. Jurčíka. Vytýká nalézacímu soudu, že si nevyřešil předběžnou otázku, zda z důvodu neurčitosti předmětu plnění není smlouva neplatná. V další části se vyjadřuje k hodnocení důkazů nalézacím soudem pod body 253-257 odůvodnění rozsudku, kdy považuje závěry nalézacího soudu za vnitřně rozporné, a především rozporné se samotnou zákonnou úpravou výjimky dle § 18 odst. 1 písm. a) ZVZ. Poukazuje na účelovost a zneužití režimu utajované informace pro určitý ochranný prvek. Pokud jde o hodnocení zprávy NBÚ, jakož i zprávy ÚOHS, vytýká nalézacímu soudu, že postupoval při aplikaci práva izolovaně toliko ve smyslu gramatického výkladu.

Opakoval svůj předchozí názor, kdy obžaloba má stále za to, že označení cenina byla v této souvislosti použita účelově a nebyla postačující podmínkou pro aplikace výjimky dle ZVZ. Dále se vyjadřuje k otázce výběru spol. Neograph a. s. jako dodavatele jízdních dokladů, konkrétně 261-266 odůvodnění rozsudku, zejména k postavení obžalovaného Ing. Jana Janků, který nebyl držitelem příslušného oprávnění pro přístup k utajovaným informacím, tedy zda byly splněny veškeré podmínky stanovené DPP ve vztahu k Neographu a.s. Ohledně bodů 267-272 odůvodnění rozsudku státní zástupce dospěl k závěru, že názor nalézacího soudu, že předmětný proces vyhotovení výzvy k podání nabídky proběhl ve spolupráci příslušných odborných útvarů DPP a AK Šachta & Partners shledává neodůvodněným a nepřezkoumatelným. Dále se vyjadřuje k bodům 273-281 odůvodnění rozsudku, kdy nalézací soud řádně nezohlednil, že to byl obžalovaný Ing. Dvořák, kdo zrušil připravovanou veřejnou zakázku na dodávku jízdních dokladů, kdy státní zástupce stále zaujímá stanovisko, že podmínky pro výjimku ze ZVZ nesplňoval ve hmotě probarvený ceninový papír ani jiný ochranný prvek papíru, nýbrž až v tisku ve formě utajované informace, kterou z důvodu identifikace svých produktů dává do svých výrobků STC zcela běžně.

Dále se státní zástupce vyjadřuje k hodnocení znaleckých posudků, jak je učinil nalézací soud, konkrétně v bodech 208-Jedná se o znalecké posudky Ing. Juráně, znaleckého ústavu Equita Consulting s.r.o. z roku 2014 a dále znalce Malovíka. Nesouhlasí ani s hodnocením znaleckého posudku ústavu Equita Consulting s.r.o. v bodech 294-295 odůvodnění rozsudku. Rovněž nesouhlasí, jakým způsobem se nalézací soud vypořádal s právním názorem odvolacího soudu v bodech 300-307, kdy odkazuje i na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu. Vyjadřuje se i k hodnocení nalézacího soudu v odst. 320 napadeného rozsudku, týkající se peněžních toků u spol. Cokeville Assets Inc., kdy vytýká nalézacímu soudu způsob hodnocení důkazního prostředku záznamu ze sledování v hotelu Ventana Prague z března 2012, zde rekapituluje obsahovou linii těchto odposlechů.

Následně konstatuje, že obžaloba nadále setrvává na svém právním názoru, že obžalovaný Ing. Dvořák a spol. se dopustili zločinu zpronevěry dle § 206 tr. zákoníku a odkazuje přitom na judikaturu citovanou již v obžalobě. Nesouhlasí tak se závěry nalézacího soudu, pokud jde o konstatování týkající se neprokázání zdrojové trestné činnosti. V další části svého odvolání se vyjadřuje ke skutku týkající se legalizace výnosů z trestné činnosti, konkrétně k bodům 340-374 odůvodnění rozsudku.

Rovněž vytýká nalézacímu soudu, že nezhodnotil některé provedené důkazy, které pak výslovně uvádí, kdy sice je nalézací soud provedl, ale žádným způsobem v rámci odůvodnění nezhodnotil. Po doplněném dokazování pak konstatuje, že nalézací soud tak řádně nevyhodnotil všechny opatřené důkazy, zejména ohledně výběru spol. Neograph a. s. jako dodavatele jízdenek pro DPP. Nevyhodnotil řádně zprávy NBÚ zejména skutečnost, že spol. Neograph a. s. ani při uzavírání smlouvy s STC ke dni 7. 2. 2008 nebyla držitelem osvědčení podnikatele a podpisem smlouvy potvrdila nepravdivé údaje. Vytýká nalézacímu soudu, že se řádně nevypořádal, jakým způsobem měla spol. Neograph a. s. předjednané závazné podmínky o plnění ze strany STC zejména za situace, kdy k uzavření rámcové smlouvy mezi spol. Neograph a. s. a STC došlo až dne 7. 2. 2008. Rovněž se nalézací soud řádně nevypořádal s rozdílem mezi ochrannými prvky, které měly obsahovat jízdenky dodávané DPP spol. Neograph a. s. a utajovanou informací, jak vyplývá z citované zprávy NBÚ, přičemž jde o odlišné termíny. Rovněž vytýká nalézacímu soudu, že se řádně nezabýval otázkou, jaké informace ohledně cen dodávek od spol. Schwarz Druck obžalovaný Jan Valtr získal a proč a z jakého důvodu je poskytl obžalovanému Ing. Janu Janků.

Rozebírá rovněž, že se nalézací soud řádně nevypořádal se smlouvou o poskytování poradenských a zprostředkovatelských služeb mezi spol. Cokeville Assets Inc. a spol. Neograph a. s., že již byla uzavřena dne 10. 8. 2007. Namítá, že nalézací soud se rovněž nevypořádal s okolností, kdy došlo k dohodě podmínek k provádění tisku jízdních dokladů mezi STS a spol. Neograph a. s. Konstatuje předchozí požadavky odvolacího soudu, nesouhlasí rovněž s argumentací nalézacího soudu, pokud jde o zamítnutí návrhu státního zástupce na další doplnění dokazování, a to v bodech 199 a násl., odůvodnění rozsudku, kdy konstatuje, jaké důkazy byly zamítnuty a v části II. se domáhá doplnění důkazní situace jednak o výslech dalších osob působících ve spol. Peskim, s. r. o. řízené obžalovanými v době realizace mandátů společností. Dále se domáhá výslechů svědkyně Jany Lütken, požaduje realizovat právní pomoc na Britské panenské ostrovy s cílem ověření existence osoby Mária Gold. Závěrem se tak domáhá zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k novému rozhodnutí.

Státní zástupce v době, když již byla věc předložena odvolacímu soudu k projednání odvolání doplnil své odvolání podáním ze dne 19. 7. 2021, kdy v rámci tohoto podání předložil odvolacímu soudu „revizní znalecký posudek“ č. 1244/2021 vypracovaný znaleckou kanceláří TPA Valuation & Advisory s.r.o. dne 28. 6. 2021 s návrhem na provedení tohoto znaleckého posudku v rámci odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku rovněž podali odvolání poškozený DPP a poškozený JUDr. Vladimír Sitta, MBA. Pokud jde o odvolání DPP, kdy v části I. konstatuje procesní rekapitulaci, v bodě II. uvádí důvody pro přípustnost podání odvolání poškozeným i v případě zprošťujícího výroku, kdy je přesvědčen, že ústavně právně komfortní výklad oprávnění k podání odvolání poškozeným musí nutně zahrnovat odvolání pro případ obou variant výroku, tedy jak proti výroku odsuzujícímu, tak výroku zprošťujícímu. Dále namítá v bodě III. vady rozsudku, kdy se podrobně vyjadřuje ke vztahu a podílu jednotlivých obžalovaných na žalovaném jednání. Jde tak v odvolání poškozeného obsahově o skutečnosti týkající se viny obžalovaných. Poškozený DPP se domáhá proto zrušení napadeného rozsudku a vrácení soudu I. stupně k novému projednání.

Pokud jde o odvolání poškozeného JUDr. Vladimíra Sitty, MBA, konstatuje, že se řádně připojil s nárokem na náhradu škody již dne 20. 3. 2014. V další části svého odvolání konstatuje úpravu ř., konkrétně § 43 odst. 1, kdy svůj nárok na náhradu škody poškozený vyčíslil na základě znaleckého posudku ocenění nemovitostí a dalších věcných hodnot ze dne 15. 12. 2002 jakož i znaleckého posudku o ceně strojně-technického zařízení ze dne 7. 11. 1996, kdy vzhledem k závěrům znaleckého posudku jakož i k ostatním skutečnostem ohodnotil poškozený svůj majetkový podíl v uvedené společnosti částkou 200 mil. Kč, se kterou se připojil k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody. Vytýká nalézacímu soudu, že se neřídil předchozími závěry Vrchního soudu v Praze vyjádřenými v jeho rozhodnutí sp. zn. 4 To 12/2020 ze dne 30. 6. 2020, proto se domáhá zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Odvolací soud se touto trestní věcí zabývá již podruhé, když poprvé rozhodoval svým usnesením sp. zn. 4 To 12/2020 ze dne 30. 6. 2020 a to na podkladě veřejného zasedání konaného ve dnech 29.- 30. 6. 2020, kdy z podnětu jednak odvolání státního zástupce a rovněž i poškozeného JUDr. Vladimíra Sitty o jehož nároku v původním rozsudku nalézací soud vůbec nerozhodl, mimo jiné zrušil toliko zprošťující výrok pod body I/2 a II/2 a to ohledně všech shora uvedených obžalovaných, přičemž zároveň rozhodl ve smyslu 259 odst. 1 tr. řádu, že se věc vrací v rozsahu zrušení soudu I. stupně, neboť je nutno učinit ve věci rozhodnutí nové.

Odvolací soud v rámci odůvodnění svého usnesení jednak konstatoval, že ohledně obžalovaných Ing. Martina Dvořáka a Ing. Ivo Štiky považuje zprošťující rozsudek za předčasný, kdy je třeba doplnit dokazování a pokud jde o obžalované JUDr. Petera Kmetě a Ing. Jana Janků na základě tehdy provedených a zhodnocených důkazů nalézacím soudem, při vázanosti skutkových zjištění nalézacím soudem se odvolací soud odmítl ztotožnit se závěry nalézacího soudu, pokud jde o zproštění těchto dvou obžalovaných, kdy naopak dospěl odvolací soud k vyslovení právního názoru na základě tehdy známých důkazů, že jednání nejméně obžalovaných Ing. Jana Janků a JUDr. Petera Kmetě lze podřadit pod určitá ustanovení tr. zákoníku. Odvolací soud nyní zdůrazňuje, že tento právní názor byl vysloven na základě důkazní situace a na základě důkazů provedených a zhodnocených nalézacím soudem ke dni konání veřejného zasedání u odvolacího soudu, tedy ke dni 29. resp. 30.6. 2020 před doplněním důkazní situace nalézacím soudem v opakovaném hlavním líčení.

Zároveň ve svém usnesení uložil nalézacímu soudu, aby se pečlivě zabýval skutečnostmi, které dle přesvědčení odvolacího soudu nebyly dostatečně nalézacím soudem zhodnoceny. Konkrétně aby se zabýval otázkou, zda 1. výběr spol. Neograph a. s. jakožto dodavatele jízdních dokladů odpovídal zadávací dokumentaci. Za 2. zda ke dni uzavření smluvního vztahu mezi spol. Neograph a. s. a DPP měla spol. Neograph a. s. s STK dojednány podmínky plnění ze strany STC, za 3. zda dodávané jízdní doklady nebyly předražené, neboť existovala možnost doplněním znaleckého posudku znaleckého ústavu Equita Consulting s.r.o. znaleckého ústavu, a to vzhledem k vyjádření zpracovatelky znaleckého posudku znaleckého ústavu Equita Consulting s.r.o. v původním hlavním líčení. Za 4. zda spol. Neograph a. s. nebyla jednáním některého z obžalovaných zvýhodněna získáním informací před podpisem kontraktu, za 5. aby nalézací soud si znovu zhodnotil časovou souvislosti všech kroků předcházející uzavření smluvního vztahu mezi spol. Neograph a. s. a DPP, za 6. uložil nalézacímu soudu, aby se vypořádal s obsahem e-mailové komunikace předcházející uzavření shora zmíněného smluvního vztahu, za 7. aby zhodnotil začlenění spol. Neograph a. s. mezi koncového odběratele DPP a. s. a spol. STC, která prováděla finální tisk jízdních dokladů, za 8. aby se pečlivě zabýval smluvním vztahem mezi spol. Neograph a. s. a spol. Cokeville Assets Inc., za 9. aby si vyjasnil rozpory v celkové výši peněžních prostředků, které měla získat spol. Cokeville Assets Inc. od spol. Neograph a. s., za 10. zda obžalovaný Ing. Jan Janků skutečně jednal s péčí řádného hospodáře. Mimo jiné uložil odvolací soud soudu nalézacímu doplnit dokazování jednak o dodatek znaleckého posudku k vyjasnění otázky, zda nebyly dodávány předražené jízdní doklady, dále bylo uloženo nalézacímu soudu znovu vyslechnout svědky Ing. Vladimíra Sittu a svědka JUDr. Vladimíra Sittu, dále aby nalézací soud reagoval na případně nová rozhodnutí NS ČR v případě pořízených záznamů – odposlechů při sledování osob, zejména v hotelu Ventana Prague, pořízené v jiné trestní věci a konečně aby nalézací soud řádně zhodnotil a vypořádal se s obsahem písemných důkazů, na které poukázal soud odvolací ve svém usnesení sp. zn. 4 To 12/2020 a zabýval se výší provize, kdy odvolací soud znovu podotýká, na základě tehdy důkazní situaci konstatoval výši provize z každé blokové jízdenky ve výši 73,91 % ze zisku spol. Neograph a. s., který byl zasílán spol. Cokeville Assets Inc. a to k období počátku plnění z uzavřené smlouvy mezi spol. Neograph a.s. a spol. Cokeville Assets Inc.

Teprve poté, co si nalézací soud po doplnění dokazování ujasní, zda a kým byla spáchána zdrojová trestná činnost, se bude muset nalézací soud zabývat činností i ostatních obžalovaných, u kterých došlo rovněž ke zrušení zprošťujícího výroku a to jednáním popsaným pod bodem II/2, zda z jejich strany došlo či nedošlo k naplnění skutkové podstaty zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti dle příslušných ustanoveních § 216 tr. zákoníku, kdy mimo jiné odkázal odvolací soud, že podobnou situaci řešil i Městský soud v Praze pod sp. zn. 46 T 8/2015 a následně v rámci odvolacího řízení Vrchní soud v Praze pod sp. zn. 5 To 66/2017. Odvolací soud dále poukázal na některé skutečnosti, kterými se bude muset nalézací soud v opakovaném hlavním líčení zabývat, pokud jde o tvrzenou legalizaci výnosů z trestné činnosti, avšak toliko za předpokladu prokázání zdrojové trestné činnosti a pokud by dospěl nalézací soud, že zdrojová trestná činnost byla prokázána, vyslovil odvolací soud k jednání pod bodem II/2 pokyny směřující nalézacímu soudu k doplnění důkazní situace.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací se touto trestní věcí zabývá již podruhé, kdy poprvé, jak je zmíněno pod bodem 3. tohoto odůvodnění, rozhodoval Vrchní soud v Praze jako soud odvolací svým usnesením sp. zn. 4 To 12/2020 ze dne 30. 6. 2020, přičemž v rámci tohoto svého usnesení uložil odvolací soud nalézacímu soudu doplnit dokazování a jeho výsledek zhodnotit spolu s důkazy, se kterými dle přesvědčení odvolacího soudu se ve svém prvním rozsudku nalézací soud v potřebné míře nevypořádal. Odvolací soud nyní konstatuje, že soud nalézací, a to v potřebném rozsahu v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. splnil pokyny soudu odvolacího ohledně doplnění důkazní situace, kdy zejména znovu vyslechl svědka Ing. Vladimíra