Z protokolu o jednání

Pane předsedo, než budeme pokračovat v té včerejší prezentaci, já jsem si uvědomil, když jsem odcházel ze soudní síně, že zde zůstal jako jediný zástupce médií pan redaktor Landa a rád bych Vás upozornil na jistý kontext celé té situace, protože mám pocit, že vztah mezi panem Landou a panem Sittou ml. je více než profesionální a obávám se, aby informace, které zde zaznívají, nedoputovaly k panu sv. Sittovi dříve, než zde bude vyslechnut, což bych si dovolil odkázat na naše podání, které jsme dávali na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, ze kterého je vidět, že redaktor Landa manipuloval pana Sittu staršího do vyjádření o předražených jízdenkách, protože jak vidíte, otec prohlásil, co jste navrhoval, že cena je předražená. Zde vidíte e-mail od pana Sitty panu Lukáši Landovi. Čili, z mého pohledu je naprosto skandální, že redaktor veřejnoprávní televize píše scénář, jaksi potenciálnímu svědkovi a vkládá mu do úst prohlášení o předražených jízdenkách, které jsme potom všichni slyšeli. Toto je jenom citace z naší stížnost na Radu pro televizní vysílání, která byla samozřejmě odmítnuta, protože tehdejší předseda si tu reportáž ani jaksi nepřečetl, nebo neprohlédl a rovnou mi odepsal, že „Vy v té reportáži přece nevystupujete, tak není důvod, aby se tím Rada zabývala, abyste si stěžoval.“ Tady je jenom vidět ještě, v jakém duchu postupovala konverzace redaktora Landy a pana Sitty. Vidíte, jak se prostě domlouvali na tom vyznění té reportáže, „poskládejme reportáž tak, aby z toho byl příběh, přál bych si, aby reportáž končila tím, že starší Sitta nabídl.“ Přesně tak on potom postupoval, protože vydal tiskové prohlášení, ve kterém se pasoval do role zachránce Dopravního podniku, který jediný on přišel, že nabízí 50% slevu tak, jak jsem včera hovořil. Samozřejmě ve spise je založená odpověď představenstva Dopravního podniku, kdy mu říká, jak jsem včera citoval, „ano, vážený pane doktore, rádi akceptujeme Vaši nabídku, posíláme vám objednávku, čekáme na Vaši odpověď, odpověď se nedostavila.“ Místo toho zmanipuloval pan redaktor Landa reportáž tak, že z pana Sitty učinil toho, který byl odmítnut, a který nemohl zachránit Dopravní podnik. Čili prosím soud, aby vnímal tady tuto situaci, a mou obavu, že prostě svědek Sitta bude připraven řádně tak, jak se od něho čeká.

Děkuji, pane předsedo, ještě než začneme jednat, další malá odbočka. Nevím, jak soud vnímá roli Transparency International, ale v tomto případě já bych jenom poukázal na to, že ta role byla poněkud nestandardní, protože jednak státní zástupce byl v tu dobu, kdy začalo šetření této kauzy, členem statutárního orgánu Transparency International. Je zajímavé, že svědek Ondráčka podával svědeckou výpověď ne jako my všichni ostatní v kanceláři policie na Pernštýně, ale přímo v kanceláři svého kolegy z Transparency na státním zastupitelství, ale je velmi zajímavé, že členové Transparency International byli přítomni, jako nezávislé osoby u domovní prohlídky v Dopravním podniku. Pokud si dobře pamatuji ze spisu v té věci, Dopravní podnik podával jakousi stížnost. Koneckonců další činovník Transparency International, pan Mgr. Láska je autorem tzv. auditu, který byl mimochodem dvakrát zaplacen, jednou ze strany Magistrátu, jednou ze strany DP, to proto, aby bylo možno tuto zakázku účelově rozdělit na dvě, aby se nepřekročil limit 2 miliónů, na kterou byl zadavatel Magistrát města Prahy povinen vypsat veřejnou zakázku. Jenom podotýkám, že inkasoval stejnou, nebo možná trochu vyšší hodinovou sazbu jako advokátní kancelář Šachta & partneři, kterou kritizoval. Poslední poznámka k tomu je, že tento audit nebyl nikdy prezentován v originální podobě, ani na výzvu policejního orgánu, protože ani Mgr. Láska, ani DP, ani Magistrát nebyli schopni tuto kopii, jaksi, zajistit, tzn., že prakticky neexistuje. Je zajímavé, že pan Mgr. Láska ve svém auditu hovoří o škodě miliarda a půl, poté ovšem, když byl vyzván jako svědek u civilního soudu, tak svá prohlášení radikálně změnil ve smyslu, že vlastně o škodě nikdy nechtěl hovořit, že smyslem auditu bylo pouze právní posouzení, a na otázku soudu, zda-li tedy je přesvědčen o tom, že peníze putovaly k panu Rittigovi, řekl: „V žádném případě,“ nevím přesně tedy tu citaci, ale je dramatický rozdíl mezi mediální prezentací pana Mgr. Lásky a jeho krotkou výpovědí u civilního soudu. Samozřejmě, mám svůj osobní názor na to, že celá tato kauza sloužila pouze k tomu, aby se po jejích zádech vyšplhal do senátu. Takže to je všechno a teď bychom přistoupili tedy k té.. Obžalovaný současně promítá vizuální prezentaci (založena v papírové podobě do spisu).

Takže včera jsme skončili těsně před tedy těmi, řekněme, nazval jsem to přílohami. Jenom jsem chtěl soudu opět ukázat, že zde máme na jedné straně údajnou škodu způsobenou Dopravnímu podniku, která byla vyčíslena 96 miliónů atd. Na druhou stranu, jak potom dospějeme později, Znalecký ústav BDO naopak vyčíslil náklady, které tímto opatřením DP ušetřil, nebo respektive škodu, kterou odvrátil v hodnotě 88 miliónů korun. Tady cituji znovu ze znaleckého posudku, který si zadal údajný poškozený, který prostě skutečně na základě podkladů, znovu připomínám, na základě podkladů, které byly podloženy relevantním posudkem z oblasti polygrafie, dospěl k závěru, že jaksi cenu obvyklou nelze stanovit vzhledem k rozsahu trhu, množství dopravy a jízdenek a velikosti DP. Tzn., zkrátka řečeno, DP je díky svému postavení naprosto unikátní v tržním prostoru České republiky. Není tady možné najít jakýkoliv jiný podnik, který by byl srovnatelný a umožnil tedy kvalifikované srovnání hodnot, potažmo jakékoliv škody. Tady jsem si dovolil soudu připravit takové drobné schéma, aby vnímal, jakým způsobem zhruba probíhal proces od návštěvy ÚOOZ, až po vlastně tu situaci v roce 2008. Tzn., znovu opakuji, k svému zabezpečení doporučil ÚOOZ na číslech listu uvedených zde. Dopravní podnik postupoval plně v souladu s doporučením a stanovisky ÚOOZ, předesílám, nešlo skutečně o ÚOOZ, ale o podřízený útvar ÚOOZ, o Národní centrálu proti padělání, tedy skutečně o lidi, odborníky, kteří se zabývali problematikou bankovek, cenin atd. Dále z šetření ÚOHS vyplývá, jak jsme si včera připomněli, že bylo možné tuto výjimku použít. Co jsem tam neuvedl, doufám, že to uvedu správně, myslím, že na čísle listu 8124 je odpověď Ministerstva financí, Útvar ÚOHS, které říká, že jízdenku je jednoznačně, nebo je možno považovat za ceninu. Čili, předpokládám, že pokud jeden státní útvar v rámci podání, nebo spolupráce informuje druhý státní útvar o tom, že jízdenka ceninou je, tak nemůže být ani pochyb o jakýchsi účelových, nesmyslných konstrukcích, že jízdenka ceninou není. Z výzvy tedy k podání nabídky je patrno, že postupoval DP analogicky, vysvětlili jsme si roli odboru zásobování v tomto postupu. Zde je vidět, že s odstupem 6 let po sobě posudky tří znaleckých ústavů dospívají ke stejnému závěru a z toho si dovolím formulovat závěr, že tedy v tu dobu, na základě informací historických a jakýchkoliv jiných, běžných, které byly v tu dobu dostupné, bylo jediné logické rozhodnutí akceptovat nabídku Neographu, což koneckonců potvrzuje i postoj Dopravního podniku, který v r. 2018 hodlá postupovat stejným způsobem, jako před těmi 11 nebo 10 lety. Další schéma nám ukazuje jednu věc. Neograph byl v době plnění jediným výrobcem ceninového papíru. Co tady ještě nezaznělo je, je to v protokolu, je to ve výslechu svědka, tuším Abraháma, bezpečnostního ředitele Státní tiskárny cenin, který uvádí, že Neograph byl a pravděpodobně stále je partnerem Státní tiskárny cenin v systému státních hmotných rezerv. Tzn. Neograph je firma, která je prověřena tajnou službou, všelijakými kontrolními orgány k tomu, aby dodávala papír na výrobu pasů, nevím, na co všechno, a nevím, co konkrétně systém hmotných rezerv, položka myslím, nebo program 222, je, ale z mého pohledu, pokud jsem v tu dobu obdržel informaci, že tato firma je strategickým partnerem státu v oblasti dodávek cenin, ceninového papíru, tak se vším respektem tedy musím přiznat, že z mého pohledu tato informace je poněkud zásadní a pro rozhodování toho odboru obchodního jistě byla důležitá. Takže v podstatě tím chci říct, že výlučné postavení Neographu, nevím, jestli a do jaké míry dosud funguje, ale pravděpodobně ani v tuto současnou dobu neexistují v tržním prostoru České republiky žádní soutěžitelé. Tady jsem zmínil s předstihem, že byl dodavatelem Státní tiskárny cenin, a koneckonců, na číslech listu, na které odkazuji, tak výsadní postavení tvrdošíjně, a opakuji, oba svědkové obžaloby, Sitta starší, Sitta mladší. Co je zajímavé, dosud nezaznělo, Sitta mladší v roce 2011 žádal o jmenování soudním znalcem v oboru polygrafie. Ve své žádosti informoval příslušný soud o tom také, že jediným výrobcem papíru, ceninového papíru v České republice je Neograph, opět vyjádřím příslušné číslo listu. Tady jsme si, znovu připomínám, je ten zásadní dokument v kriminalistickém sborníku. Dalším logickým krokem, nebo argumentem je, že jako jediný ochranný prvek všech jízdenek odolal právě ten barvený papír, to znamená, všechny tiskové prvky, které aplikovala Státní tiskárna cenin, byly úspěšně padělány kromě toho jediného zeleného papíru. Čili, jízdenka Neographu, jako produkt, prostě obstála. Dva soudní znalci, Musil a Malovik, se jednoznačně shodli na tom, že kvalita jízdenek jak předchozího dodavatele státního Dopravního podniku, tak následujícího dodavatele Schwarz Druck, státní tiskárna cenin, byly horší kvality. A koneckonců, nakonec si dovolím připomenout znova ten interní audit, který kontroluje a konstatuje, že státní tiskárna cenin nesplňuje podmínky zadávací dokumentace. Čili, dodávala státnímu a DP podniku předražené jízdenky. K postupu uzavření smlouvy, o tom jsme se už bavili, ale znova zase bych si dovolil takové přehledné schéma. Informace byly předány ústy pana Kmetě a pana doktora Janků na jednání, ke kterému se telefonicky objednal. Opakuji své vyjádření z protokolu, že pánové přistoupili k prezentaci jménem firmy Neograph, čili, v žádném případně nezazněla jakákoliv informace o tom, že by kdokoliv byl jakýmkoliv zprostředkovatelem. Následně toto bylo tedy prostřednictvím mých podřízených zadáno nebo předáno k vyřízení, kde byly zajištěny odborné posudky a stanoviska. Příslušný odborný útvar vyhodnotil patřičnou formu výběrového řízení, opět se vracím k tomu, že tak učinil formálně přísněji, než byl pravděpodobně povinen. Zvolila tedy formu jednotka zásobování, mimo mou řídící a kontrolní pravomoc, formu využití výjimky podle § 18, vyhotovila výzvu, odeslala ji, potom připravila návrh smlouvy, zajistila připomínkové řízení. Z hlediska účetních a daňových předpisů jsem potom smlouvu parafoval já. Smlouva byla podepsána v únoru 2008. Čili, tady ty poznámky na kraji, jenom znovu říkám, z organizačního schématu je jasné, že jednotka zásobování nepodléhá ekonomickému úseku, navíc je tam odstup, myslím, že tří řídících úrovní, takže není možné v rigidním prostředí DP jaksi presumovat jakékoliv vlivy a co považuji za důležité, zmínit princip řízení z organizačního řádu, kdy nadřízený odborný ředitel není oprávněn zase zasahovat do vnitřního řízení podřízených jednotek. To znamená, já jsem nebyl oprávněn zasáhnout jakkoliv do řízení, nebo do postupu pana vedoucího jednotky zásobování a nebyl jsem to jenom já, nebyl to ani tehdejší ředitel služeb. Prostě to nebylo možné, a jak říkám, v prostředí DP by jakékoliv porušení takovýchto postupů automaticky atakovali odboráři, kterých je v DP zhruba 16 odborových organizací, a managementu už v tom pěkně vymáchali „obličeje,“ takže nepadá v úvahu. Takže zpracování smlouvy zajistilo oddělení obchodních vztahů, které jsou samozřejmě řízeny, jak jsem říkal, jiným odborným ředitelem. Z organizačních směrnic tedy vyplývá, že ekonomický úsek nebyl oprávněn v tomto směru vůbec jednat. Jenom bych soudu rád ozřejmil, že moje kompetence jako ekonomického ředitele firmy s 15 miliardovým obratem byly v podstatě v rozsahu podepsat smlouvu maximálně do 100 tisíc, a to ještě v oblasti, která mi příslušela. Typickou smlouvu, kterou jsem podepisoval, byla smlouva na pronájem elektřiny, nebo resp. pronájem pozemku na umístění automatu na výdej jízdenek. Takže toliko ke smlouvám, které jsem mohl samostatně v DP podepisovat. Samozřejmě v době nepřítomnosti pana generálního ředitele jsem byl podle organizačního řádu oprávněn podepisovat, resp. jednat jménem DP. Později, když jsem byl jako místopředseda představenstva, což bylo ale o 3 roky později, než v této situaci, jsem byl členem statutárního orgánu, ale vždycky jsem se snažil uvádět smlouvy, a takovou tu doložku p.p. jako per pro, aby bylo každému jasné, že nejde o podpis generálního ředitele. Tady se vrátím k té oblíbené fabulaci novinářů nebo resp. Sitty staršího. Koneckonců v tomto smyslu jsme se vyjádřili jako představenstvo DP písemně, je to opět založeno ve spisu. DP neměl jakékoliv povědomí o tom, že existuje nějaká firma Neograph, tedy spojení Neograph – Cokeville. Obchodní generální ředitel, jak si můžete sami nastudovat na těchto příslušných listech, o tomto provizním stavu věděl od samého začátku, přestože samozřejmě tvrdí, že to tak nebylo, ale ty detaily bych si z důvodu opatrnosti ponechal, až zde budeme mít pana svědka Sitty, abych mu připomněl jaksi kroky, které v té době činil. Znovu tady ukazuji soudu, že pan Sitta 4 roky mlčel, DP nikterak nenaznačil, že by s cenami jízdenek mělo být něco v nepořádku. Připomínám včerejší schéma o jeho výrazu dumpingové ceny a uzavřu tím posledním tvrzením, které jsem zatím uvedl, nebo předkládám soudu, že kvalita a poměr zabezpečení a ceny je z jeho pohledu nejoptimálnější. Tady asi už budu číst, anebo možná ponechám soudu, aby to laskavě prostudoval, pokud uzná za vhodné, ty texty, které tam jsou uvedeny. Je to pro mě příliš odtažité, takže jenom upozorním na to, že jsem si dovolil spočíst jakoby vyjádření, které jsme měli v tu dobu k dispozici. Čili pokud se nepletu, tak to bylo v celku 10 stanovisek a právních analýz, které byly známy v době před podpisem smlouvy s Neographem. Znovu opakuji, že všechny smlouvy zajišťoval odbor obchodní. Tady odkazuji na pasáže, které jsou z mého pohledu nejzajímavější nebo nejdůležitější. Tady píše advokátní kanceláři a Dopravní podnik nemusí nutně postupovat, potom, tuším, že na listu 327 je už specificky, explicitně řečeno, že není povinností DP zadat veřejnou zakázku. Čili pokud se odvolám na včerejší výpověď, já jako právní laik jsem neměl sebemenšího důvodu pochybovat o erudici advokátů, kteří sepsali toto stanovisko. Kromě toho znovu opakuji, nebylo to v mém referátu, takže já jsem pouze tuto informaci vzal na vědomí s tím, že je zajištěno, aby právní rámec byl naprosto v pořádku a čistý. Již jsem předeslal, že stejným způsobem prakticky hodnotí s odstupem 6 let, pokud se nepletu, advokátní kancelář JUDr.Brože, kterou si Dopravní podnik najal v rámci prověřování smluvních vztahů, takže nebudu to zase číst, protože závěrem, nebo výstupu pana JUDr. Brože je, že DP nebyl povinen zadávat veřejnou zakázku. Čili, jak je vidět, zde nastala poměrně kuriózní situace, kdy se právníci shodli, dvě právní firmy shodly na stejném závěru, takže já bych to víc nekomentoval. Jenom bych zmínil, že ve spise je založeno pod číslem listu spisu jak vyjádření samotného úřadu 358, tak vyjádření svědkyně Derkové, která v tu dobu rozhodovala o stanovisku pro DP. Takže paní Mgr. Derková, z ÚOHS prohlásila, že dospěli k závěru, že bylo možné aplikovat výjimku. V tomto směru naprosto nechápu úvahy obžaloby, která tvrdí, že ÚOHS není příslušný k hodnocení této situace, naopak shledává příslušným NBÚ. Skutečně tomu nerozumím, protože podle mého názoru NBÚ je tady od toho, aby analyzoval úplně jiné věci než veřejné zakázky a pokud je ve spise založeno jasné stanovisko příslušného státního úřadu, nechápu, jak může obžaloba argumentovat úřadem, který je naprosto věcně nepříslušný. Takže máme zde vyjádření ÚOHS, máme zde vyjádření úřednice ÚOHS, naprosto jednoznačné a zde máme vyjádření docenta Jurčíka, autora komentářů k zákonu o veřejných zakázkách, jak jsem včera předeslal, člověka, který je citován samotnou obžalobou, člověka, který je citován v judikátech Nejvyššího soudu, který dospívá ke stejnému závěru, jízdenka je nepochybně ceninou a v případě „bla bla“ je možno použít výjimky ze zákona. Takže tady máme 3 nezpochybnitelné autority, které říkají zcela odlišný názor, až ke kterému účelově dospěla analogicky obžaloba.

Nyní se dostaneme k mé parketě, k ekonomickému vyhodnocení těch jízdenek. Znovu opakuji, nebyl jsem povinen tak provést, protože to nevyplývalo z mého pohledu, ani z mého popisu práce, nicméně jsem to z důvodu opatrnosti provedl, protože, jak jsem říkal, byl jsem tam ve zkušební době a nechtěl jsem udělat žádnou chybu. Takže těchto 5 bodů, v podstatě postupně se jimi probereme, bych shrnul, nebo co tím chci říct. Je zcela běžné, že jízdní doklady mají odlišnou cenu. Jak vidíte, dodavatel Schwarz Druck ve stejné době dodával třem různým dopravním podnikům jízdní doklady, přičemž cenový rozptyl byl až 160 %, ale v některých extrémních případech až 200 %. Nechtěl jsem zaplevelovat tu prezentaci přílišným množstvím údajů, takže to je fakt, ke kterému se později vrátím. Čili jsme v prostředí, kdy Váš stávající dodavatel prostě dodává jízdenky o 100 % dráž Vám, jako DP, než ve stejné době DP v Mnichově a důvod? Potom se k tomu dostaneme. Svědek Klenot řekl, že nikde nikdy žádný jiný dopravní podnik neměl na jízdenkách tolik ochranných prvků, jako DP Praha. Svědek Maceška, jak Vám potom ukážu později, potvrdil pregnantně ve spise, ve výpovědi, že cena jízdenky se odvíjí od počtu ochranných prvků a vyrobeného množství. Takže teď tu máme, já se omlouvám, že přeskakuji dopředu, ale včera jsem vám ukázal, že Schwarz Druck vyrobil 100 miliónů kusů jízdenek za cenu 29,50, čili 30 haléřů, Neograph vyrobil 40 miliónů jízdenek za 37 haléřů, přičemž kvalita byla o 30 % vyšší, a tomu odpovídala trochu vyšší cena, samozřejmě, to je logické. Takže v té nabídce, kterou jsem včera jen tak stručně naťukl, z historických průměrů dodavatelských cen Schwarz Drucku vyplynulo, že průměr přes celý sortiment, myslím si, že zde je potřeba zmínit jednu drobnost, my se tady fixujeme na jednu jízdenku, ale Dopravní podnik měl 21 typů jízdních dokladů. Čili je možné, že jedna z jízdenek vybočovala, ale ty ostatní byly zase levnější, protože proto jsem udělal průměr celého sortimentu, protože mě jako ekonomického ředitele nezajímá, kolik stojí rolička toaletního papíru, mě zajímá, kolik stojí celková dodávka toaletního papíru pro DP a pokud mi někdo prezentuje nabídku, která je o 8 % levnější, tak byť jde o 0,0 jakoby procenta z mého rozpočtu, takže jak říkal pan Dvořák, v podstatě částka, která je naprosto nezajímavá, ale přesto 7,8 % je samozřejmě důvod pro to, proč se touto nabídkou zabývat dál, jak vám potom předvedu později. Včera jsem předeslal, že jsem si hodnotil tu nabídku Neographu dvěma metodami, k nim se dostaneme později, obě metody jsou naprosto komformní s běžnými postupy, které v tu dobu doporučovala Evropská unie. Ta metoda 3 je metoda, která se zase doporučuje v našich publikacích na multikriteriální hodnocení. Nebudu potom zabíhat do detailů, protože ty parametry jsou hodně složité, ale kdyby soud jaksi trval na tom, tak v nějakém odděleném jednání se tím můžeme klidně do detailu zabývat. Jak jsem včera říkal, z mého předchozího zaměstnání v Kodaku jsem byl zvyklý se dívat na cokoliv, jako na zboží, tzn., v Kodaku mě zajímalo, jaká je marže na jednu roličku filmu, kterou jsme prodali. Pracoval jsem pro Izraelce, a ti Izraelci mi vtloukali do hlavy „Hele, to nejdůležitější je hrubá marže.“ Hrubá marže je v podstatě to, nakoupím, za nějakou cenu, za nějakou cenu prodám, rozdíl mezi těmito dvěma hodnotami je marže hrubá, hrubý zisk, ze kterého potom kryju všechny ostatní náklady ve firmě. Maje v hlavě žádost primátora Béma, abychom se chovali jako v soukromé firmě, tak k jízdence přistupuji jako ke zboží, takže, když si projedu analýzu nákupní a prodejní ceny, a zjistím, že marže se mi zvýší o 25%, čili vydělávám pro DP o 25 % víc, tak nemám co řešit. Omlouvám se, ale nemám co řešit.

Bod D. Na základě informací, které jsem dostal od ÚOOZ, jsem si vypočítal potenciální škodu. Nejsem samozřejmě znalec, jsem jenom amatér, ale nicméně snažil jsem se v tom modelu postihnout všechny aspekty, které jsem věděl, tzn., jako vstupní hodnota byla pořizovací cena toho tiskárenského stroje, množství padělků, které podle názoru těch pánů bylo reálné v tom daném roce realizovat, samozřejmě potom prodejní cena, nějaký ten diskont, protože na černém trhu budou muset jakoby ty vzorky, nebo ty jízdenky prodávat pod cenou atd. Dospěl jsem k intervalu 24 až 33, tedy přiznám se, užil jsem tam ten vrchní interval, takže 33 miliónů z mého pohledu byla potenciální škoda, která hrozila DP. Jak říkám, nejsem znalec, ale zajímavé, že Znalecký ústav BDO o 10 let později dospívá k naprosto jiné částce, která je zhruba 2 – 3 krát větší, než já jako amatér jsem dospěl, protože samozřejmě nemám ty znalosti znaleckého ústavu. Poslední bod. Optimalizací sortimentu klesly náklady. Nerad bych, aby mě někdo chytal za slovo, že pan Dvořák mluvil o 50 %, tady je 37, jenom upozorňuji, že tam bylo porovnáváno jiné časové období. Přistoupíme tedy k tomu bodu A. Tady jsem si dovolil představit ty konkrétní parametry, za kterých Schwarz Druck dodával v tu dobu různým DP. Takže vidíte, že do Berlína se ve stejnou dobu dodávalo za 20 haléřů, ve stejnou dobu DP odebíral jízdenku za 52 haléřů, předesílám, jízdenku, která byla padělatelná, která nedosahovala kvalit jízdenek Neographu. Takže jak vidíte, cenový rozdíl mezi jednotlivými městy byl 150 – 160%. Takže znovu jenom apeluji na soud, aby vnímal to, že třeba argument jak obžaloby, tak finančního úřadu o tom, že jízdenka města Brna je srovnatelná s jízdenkou DP Prahy, přičemž jízdenka města Brna je tištěna v jednom vyhotovení, a kterou s laserovou tiskárnou dotiskuje nominál, zatímco DP má 21 typů těch jízdních dokladů, které jsou zabezpečeny unikátními prvky, protože jak vám později ukážu, je velký rozdíl mezi jízdenkou, která je zabezpečena hologramem na míru, jehož výroba jenom matrice stojí zhruba 600 tisíc až milión korun, a která je zabezpečena obyčejným proužkem, který se sem vozí z Číny v kontejnerech po ceně 0,001 haléře na jeden kus, ale k tomu se dostaneme později. Už jsem zmínil o tom cenovém rozdílu 7,8 %, čili tady jsem si dovolil vypočítat, samozřejmě kdokoliv si to může prověřit, protože jak jsem uvedl, čísla listu ve spise jsou vedena před asi 3 listy této prezentace, čili vycházím z historického období 2001 – 2007, čili jsou to všechny informace, které jsem v té době měl mít a logicky mít mohl. Jenom připomínám, že nemám věšteckou kouli, abych si dokázal vydedukovat, za kolik by bývala byla Státní tiskárna cenin o 5 let dopředu dokázala vyrobit mnohem horší jízdenku. To skutečně jsem nevěděl a nedokážu si to ani spočítat. Jenom bych tady chtěl apelovat na soud, aby vnímal ustanovení zákona o cenách. Já jsem provedl to porovnání historických transakcí přesně tak, jak doporučuje zákon o cenách. Samozřejmě je také potřeba vnímat, že od doby 2004, kdy byla soutěž vyhlášena, tedy soutěž DP na jízdenky Schwarz Drucku, jenom zase udělám krátkou odbočku. Pan státní zástupce se tady vozil po CrossPointu, že byl jediný uchazeč. V případě veřejné soutěže byl Schwarz Druck jediným uchazečem. Tzn., že postup, kdy se zvolil jediný uchazeč z portfolia, nebo v rámci veřejné zakázky, bylo v Dopravním podniku zcela běžný, a není skandalizován jako v případě CrossPointu. Takže jenom zase apeluji na soud, aby vnímal, že pokud v jednom případě je možno beztrestně použít jednoho jediného dodavatele, tak v druhém případě o několik let později tomu tak není, nerozumím. Tady bych jenom na tu metodiku Evropské unie, já se omlouvám, zapomněl jsem tam dát jakoby číslo směrnice, kdyby soud dovolil, já se kouknu do poznámek, kdyby soud dovolil, mohu nahlédnout do poznámek, abych vám řekl to číslo?

Obžalovaný nahlíží do poznámek.

Myslím, že jde o směrnici číslo 2004 17/EC a potom 2004 18 /EC. Tzn., tato směrnice byla Evropskou unií doporučována pro hodnocení zakázek ve veřejném sektoru, jen předesílám. Čili ty vstupní parametry té metody, je v podstatě tedy zadána cena, k té ceně je přiřazeno nějaké kvalitativní kritérium, kde vidíte tady těch 90 %, samozřejmě, někdo může namítat, že to bylo moje subjektivní hodnocení, ale jako pokud soudní znalec o 10 let později, nebo pardon, o „x“ let později dospěl k závěru, že ten rozdíl nebyl 10 bodů, ale 30 bodů, tak si myslím, že to rozhodnutí bylo víc než konzervativní. Stejně tak jsem zvolil váhu ceny vyšší ve prospěch levnějších jízdenek Schwarz Druck, no a tedy tou oficiálně schválenou, nebo respektive doporučovanou metodikou Evropské komise, nebo Evropské unie, výsledkem bylo toto bodové hodnocení, které ukazuje, že jízdenky od Neographu jsou, teď nevím o kolik „x“ procentních bodů výhodnější pro DP, než jízdenky stávajícího dodavatele. Pardon, ty směrnice tady jsou zmíněny zde, pardon, omlouvám se. Je tam zároveň vysvětlen ten termín „meet“, tzn., to je, český ekvivalent by byl nejvýhodnější ekonomická nabídka. Potom jsem si udělal ještě tady takové srovnání, které je doporučováno v manažerské literatuře, tu knihu mám doma, rád ji používám, samozřejmě ty kritéria, které tam jsou, jsou taková spíš „soft,“ nejsou taková, jaksi bych řekl, explicitní jako v té předchozí metodě, ale pro dokreslení jsem si u té volby, byly víc než dostačující, protože jako kritéria, které jsem zvolil, těch 7 kritérií, opět jim byly přiděleny nějaké váhy a tyto váhy dohromady prostě metodou, která je opět certifikovaná, autorizovaná, dospěli k závěru, že ta zakázka je výhodnější, než zakázka od Schwarz Drucku. Tady jenom, jak jsem hovořil obšírně o té marži, tady vidíte graf, jaký ukazuje rozdíl mezi marží, kterou DP dosahoval na jízdence Schwarz Druck, a kterou dosahoval na jízdence Neograph. Čili pokud jsem se měl chovat ekonomicky racionálně, tak jsem si dovolil tedy dohledat definici ekonomické racionality, která v literatuře je definována jako dosažení zisku. Takže můj hrubý zisk z jedné jízdenky se zvýšil o 25 %, čili z toho titulu si myslím, že ten test ekonomické racionality naplněn byl, neboť tím testem tedy dodávky Neographu prošly. Zde vidíme porovnání toho efektu padělků a přírůstků nákladů. Tzn., ten modrý sloupec ukazuje přírůstek nákladů, jako rozdíl mezi vstupní cenou jízdenky Neograph a Schwarz Druck, který byl zhruba 3 milióny korun ročně, odhadem, proti tomu stojí tady těch 33 miliónů korun, které byly potenciálním rizikem, které hrozí DP z padělání, čili z tohoto pohledu mi to připadá jako zajímavé.

Nyní se vrátím k tomu znaleckému posudku znaleckého ústavu BDO, který dospěl tedy k závěru, že interval škody, která se díky akceptací jízdenek od Neographu odvrátila, je v intervalu 55 až do 88 miliónů s tím, že zohledňují nebo nezohledňují kvalitu těchto jízdních dokladů. Posledním tím bodem byl pokles nákladů na tisk, který samozřejmě souvisel s tím, že dodavatel vyráběl, a DP potřeboval reálně jiné množství jízdních dokladů. Samozřejmě, prosím soud, aby vnímal také to, že by bylo nelogické pokračovat v objednávkách, nebo ve vztahu se Schwarz Druckem, který měl ve smlouvě zakotvenu povinnost odebírat 100 miliónů jízdenek ročně. Uvádím, že Dopravní podnik v r. 2008 potřeboval pouze 40 miliónů jízdenek ročně a na tento objem byla potom uzavřena smlouva s Neographem. Bylo by zbytečné, aby DP pokračoval ve vztahu, který by mu produkoval jízdenky, které by pak musely být skartovány. Jenom předesílám, hovořím tam o optimalizaci typu, nebo sortimentu jízdních dokladů. V době, kdy jsme nastoupili, tak měl svou jízdenku v portfoliu jízdenek DP i pes a jízdenek pro psa zůstalo na skladě DP několik set tisíc kusů, které musely být spáleny a samozřejmě nepředkládám soudu zpětný dopočet nákladů tady těchto likvidovaných dokladů do ceny Schwarz Drucku, ale provedl jsem si tento výpočet a zjistil jsem, že vlastně se zlikvidovalo zhruba 80 miliónů kusů, což je zhruba 20 miliónů korun, které když promítneme do ceny jízdenek Schwarz Druck, tak přesahují cenu 37 haléřů od Neographu. Samozřejmě tyto jízdenky se potom likvidovaly spalovnou a tak dál.

Teď konečně k něčemu, co je skutečně zajímavé i z Vašeho, doufám, pohledu. Dovolím si soudu předložit, omlouvám se, jsou to použité jízdenky, takže nahlédněte, prosím, případně založte do spisu, jak uznáte za vhodné. Jen aby soud vnímal, že existuje spousta jízdních dokladů, které vypadají tak, jak vypadají. Samozřejmě nedokážu reagovat na argument, že DP měl mít jízdenku za 4 haléře, ale je potřeba zvážit, jaké množství cizinců se pohybuje v tomto městě, také cenové rozdíly v nominále, tzn., pravděpodobně bude větší pokus o padělání jízdenky za 30 korun, než pokus o padělání jízdenky za 10 korun v Pardubicích. Takže, pan znalec Malovik, potom si ukážeme v grafu, stanovil ve svém posudku kvalitativní škálu těchto čtyř jízdních dokladů. Schwarz Druck, tzn., jízdní doklady, které byly dodávány do DP, byl na škále 1 až 10 ohodnocen, pardon, s číslem 8, jízdenky od Neographu škálou 10, Státní tiskárna tedy poté, co byl ukončen smluvní vztah s Neographem, bodovým hodnocením 7 a pro srovnání jsme tam zařadili jízdenku z běžného DP, tzn., tedy z těch, o kterých hovořil kriminalistický sborník, ostatní krajská města, jejichž zajištění není na požadované úrovni. Čili, pokud uznáte za vhodné seznámit se s posudkem pana Malovíka, tak zjistíte, že jízdenky DP z Pardubic jsou skutečně chráněny, pokud se nepletu, čtyřmi ochrannými prvky a padělat je dokáže prakticky kdokoliv. Jinak k těm jízdenkám jednotlivým, abyste viděli, o čem se možná budeme někdy bavit, toto byla taková ta vlajková loď firmy Schwarz Druck, nějaká růžice, gilošová růžice, giloše jsou tady tyto grafické prvky, na jejich generaci slouží specializované grafické programy, a ta byla tištěna jakousi speciální patentovanou barvou. V průběhu dokazování soudu ještě předložím důkazy o tom, že v době, kdy Schwarz Druck dodával, kdy se tedy jednalo o změně dodavatele. Tak pojednou do DP dorazil dopis patentového zástupce nějaké firmy, která tvrdila, že tato růžice je, nebo respektive ta barva, kterou používá Schwarz Druck na těchto jízdenkách, porušuje její patentové nároky. Takže máme opět situaci, je zde dodavatel, který sám připustil, že jeho prvky selhaly, tady dodavatel, který používá ochranné prvky, které jsou pravděpodobně patentově nečisté, dodavatel, jehož potenciál zabezpečení jízdenek je zcela vyčerpán a dodavatel, který, tuším, že rok nebo dva po ukončení vztahu s DP zbankrotoval. Takže proti tomu, jaksi tady ukážu, tady dole většinou na těch jízdenkách bývá, jaksi, reakční pole, ty jsou potištěny speciální chemikálií, která při zastrčení do toho označovacího strojku chemicky reaguje a ty texty potom mění barvu. A tady vidíte, tahle jízdenka je, nebo tato ochrana je špatná, protože ta reakce má být modročervená, jako ve škále, protože tím, jak se mění ty barvy, tak tím složitější zase je napodobit to chemické složení těch proužků, takže v podstatě tady jenom připomínám soudu, i soudní znalec Musil se o těchto jízdenkách vyjádřil, máte to v té prezentaci: „Nebyly respektovány moje doporučení a kvalita jízdenek šla dolů.“ Jenom demonstruji tady na tomto, jak jsem říkal, v generickém proužku hologramu dováženém masově z Číny. Takže toto je naprosto alibisticky bizarní ochranný prvek, který nemá vůbec žádný smysl. Naopak, co smysl má, je tady tento QR kód, který jsme ovšem zavedli my, nebo resp. jeho využití jsme zavedli my, protože po tom pokusu o padělání, který byl v r. 2011, kde vlastně došlo k tomu konfliktu mezi DP a Sittou, který tvrdil, že byly zachyceny milióny padělků, přičemž, když se tedy policie s bezpečnostním ředitelem DP odebrala na místo, kde byly padělky zadrženy, provedli protokolární přepočítání, tak došli k závěru, tuším, aj 8 tisíc korun, přičemž celková škoda, která byla DP způsobena, nevím, jestli to vůbec škoda byla, 37 tisíc korun, a takto si to myslím, že DP to evidoval v účetnictví. Takže přesto na základě toho jsme tedy jednali s Neographem o změně zabezpečení na rok 2012, dohodli jsme se, že budou změněny barvy, design atd. a chtěli jsme, aby tam byl zavedený tento QR kód, který by ovšem potom byl provázán na systém SAP tak, abychom v podstatě byli schopni zjistit, jestli tato jízdenka vůbec byla vyrobena oficiálně v tomhletom kódu, pardon, v tom QR kódu by byly zakódovány pomocí nějakého matematického algoritmu, jaksi identifikační znaky o sérii atd., byla by databáze, která by porovnávala výstupy od dodavatele s jízdenkami, které byly vyrobeny, naskladněny, distribuovány, takže bylo v každém okamžiku možno, revizor by načetl tento QR kód a zjistil: „No jo, to je padělek,“ protože tato jízdenka nebyla vyrobena, nebo resp. pod tímto číslem nebyla ani distribuována. Čili tento QR kód DP vůbec nepoužívá, nosičem informace tam je pouze jenom nějaká reklama, bohužel, nevím, protože pan Sitta samozřejmě, protože to nebyl jeho nápad, tak tvrdil o tom, že tento QR kód není žádným ochranným prvkem, že to je pouze atd. Já mám jiný názor, koneckonců jiní odborníci měli jiný názor, než pan Sitta, ale on v tu dobu pravděpodobně začal brát anabolika a přestával prostě, nějak bych řekl, myslet racionálně, což se potom projevilo i vlastně v tom absurdním obviňování Státní tiskárny cenin z krádeže tiskové barvy.

Jen udělám odbočku, byl jsem se podívat ve Státní tiskárně, jsem tedy hrozně rád, že jsem se tam podíval, ale ta bezpečnostní opatření jsou neuvěřitelná. Samozřejmě, že má vlastní policii atd., ale vy po vstupu do Státní tiskárny cenin sundáte sako, musí být vidět všechny kapsy, kamkoliv jdete. Za Vámi jde člověk, který Vás neustále sleduje, a já jsem šel s panem ředitelem, procházíme tam, jak všude lítají ty pětitisícovky, jak se naskladňujou klece atd., já se otočím a za mnou pořád nějaká paní a kouká na mě. Já se ptám, pane řediteli, nevím, zas tak atraktivní nejsem. A on mi řekl, to je běžné bezpečnostní opatření, jakýkoliv návštěvník má přidělenou eskortu, která ho sleduje a o tomto prostředí pan Sitta tvrdí, že došlo k defraudaci několika kilogramů ceninové barvy. Ten závěr si asi učiníte sami, Státní tiskárna se s tím samozřejmě vypořádala, takže kdyby soud považoval za nutné, tak to dohledám, ve spise to samozřejmě je, ty argumenty Státní tiskárny cenin, proč k této defraudaci dojít nemohlo. Tady na tomto grafu jsem si jenom dovolil upřesnit počty ochranných prvků tak, jak to zjistila Policie ČR. To jsou čísla, která já jsem dohromady nedával. Příslušné DP máte vyjmenovány na těchto číslech listů, ten graf je jednoduchý. Potvrzuje to, co říkal svědek Klenot, 21 prvků proti čtyřem v Pardubicích a svědek Maceška říkal: „Cena jízdenek závisí na množství a na počtu ochranných prvků.“ Tady je graficky znázorněna ta kvalitativní škála znalce Malovika. Vidíte jízdenky od Neographu, deset z deseti, jízdenky od Schwarz Drucku, osm z deseti, jízdenky Státní tiskárny cenin, a teď samozřejmě ještě otázka, kdyby býval byl pan znalec Malovik věděl, že jízdenka, kterou posuzoval Státní tiskárně cenin ani neobsahuje ty prvky, které by obsahovat podle žádosti DP měla, tak jaký vliv by to mělo na jeho hodnocení. Tady cituji z posudku pana znalce Malovika, a můžete si podrobněji přečíst ty závěry z interního auditu: „Byly vypuštěny bezpečnostní prvky sloužící široké veřejnosti ke kontrole ověření pravosti jízdních dokladů, vodoznak, holografický proužek a změny rozměrů.“ To znamená, tady jde o sice drobné, ale o peníze v těch množstvích, pokud tedy Státní tiskárna cenin změnila rozměr byť o milimetr, tak na úsporách spotřeby papíru, který určitě nepromítli ve prospěch DP, může jít o zajímavé částky a vidíte, že vypustili i ty bazální ochranné prvky, tzn. barva na mince, velikost vodoznaku a počty viditelných vláken. Ta vlákna, to jsou skutečně, když se podíváte, jsou tam vidět taková, jako barevná, nahodile rozmístěná vlákna, a samozřejmě každé to vlákno má nějakou cenu, a pokud, to se vyrábí tak, že se do té míchaniny papírové se ta vlákna sypou. Sypou se tam v nějakém objemu a podle toho počtu a kvality těch ochranných vláken, potom samozřejmě ta se promítá také do ceny a tady vidíte, že Státní tiskárna cenin vypustila i tak elementárně ochranný prvek, jako jsou vlákna v papíru. Takže DP tvrdí, sám DP zjistil, že snadné, rychlé a operativní rozpoznávání pravosti je významně omezeno. Já si tedy myslím, že je nemožné a opět mějte na paměti, že jízdenka od Neographu stačila k detekci padělku tím, že byla natržena, protože skutečně, pokud se ta jízdenka natrhla, tak byla probarvena v celé tloušťce toho papíru. Ty padělky, které byly v r. 2011, tak byly potištěny jenom shora. Tzn., když se ta jízdenka natrhla, tak ten papír byl bílý, takže jako detekce, kterou zvládne kdokoliv během několika vteřin. Jenom znova připomínám, ta vyjádření svědků obžaloby ke kvalitě papíru. Na dotaz obhajoby, pokud byl použit při výrobě jízdenek papíru unikátní ochranný prvek, Sitta odpovídá: „Ano.“ Samozřejmě potom později poukážu soudu, že při výpovědi u jiného soudu lhal, protože prohlásil, že žádný, a teď si nepamatuji, jestli to byl pan Sitta starší nebo mladší, že žádný unikátní prvek v jejich jízdenkách nebyl. Zde v čísle protokolu 4255 můžete jednoduše dohledat, že pan Sitta tehdy prohlásil, že jízdenky unikátní prvek obsahovaly. Nezbývá mi nic jiného, než opět zmínit to, že některá podání vysvětlení absentují ve spise, takže nevím, jak potom postoupíme v dokazování. Já samozřejmě ta vyjádření, nebo ta podaná vysvětlení k dispozici mám a rád bych je eventuelně nějak soudu, minimálně doručil, k založení do spisu. Takže pan Sitta přesto potvrdil, nebo potvrdil několikrát, že jediný ochranný prvek, který nebyl napodoben, byla ona, nevím, jestli patentovaná zelená barva, kterou byla jízdenka probarvena v celé tloušťce, opakoval to dvakrát. Jediný ochranný prvek nebyl prolomen, byl to ten zelený papír.

Takže je, jako kuriózní, že i svědek obžaloby říká, že je pro něj nepředstavitelné, že tento jediný ochranný prvek, který nebyl u padělaných jízdenek prolomen, tak po ukončení spolupráce se tento prvek již neobjevil v současné jízdence. Sitta mladší opakuje to, co říkal jeho otec, „jen a pouze ochranné prvky v papíru nebyly ani u nejlepších padělků prolomeny.“ A závěrečná poznámka: „Naše jízdenka je na vyšším kvalitativním stupni ochrany, než jízdenka předchozího dodavatele. Tuto kvalitativní skutečnost potvrzuji.“ Takže, nevím, jestli to prohlašoval v tu dobu už jako soudní znalec. Máme tu tedy dva opravdové soudní znalce, jednoho potenciálního soudního znalce Sittu, kteří se shodli na tom, že jízdenka Neographu byla naprosto unikátní a kvalitativně mnohem dokonalejší, než jízdenka Schwarz Drucku. Tady, nebudu to znovu číst, to je citace z toho sborníku policejního a tady jsem si dovolil znovu připomenout některá vyjádření pana svědka obžaloby o dumpingu a o předražení atd. atd. Čili ty první dvě tvrzení už jsme si několikrát připomenuli, ale tady ty poslední tři, já jenom připomínám soudu, že v průběhu dokazování těchto tvrzení přibude, ale právě s vědomím existence pana Landy jsem si uvědomil, že bude lepší, když je budeme předkládat až při konfrontaci s panem Sittou. Čili pan Sitta informuje finančního ředitele Neographu v r. 2010, čili po dvou letech mlčení o nevýhodnosti jízdenek pro DP, říká: „Je tam prostor pro další navýšení ceny,“ aniž by bylo podezření na konečnou cenu. Asi budeme muset se zeptat pana Sitty, co tím myslel, jestli toto byla stále ještě dumpingová, nebo už předražená cena. Navrhuji se držet našeho řemesla, kdy jsme nenachytatelní v ceně, nerozumím jeho vyjádření, ceny podle smlouvy jen tam, kde musíme, ostatní budou tržní ceny Neographu. Čili sám svědek Sitta MBA tvrdí, že jejich jízdenky jsou dodávány za tržní ceny. Cena z pohledu poškozeného DP, poškozeného, neodpustím si v uvozovkách. DP v rámci, už jsme se o tom bavili, v rámci, je to strana 82, prokázání skutečnosti dle výzvy na čísle spisu 7221 tvrdí, nebo reaguje replikou na podání nebo na sdělení specializovaného Finančního úřadu a sděluje mu, že ceny, za které Neograph dodával jízdní doklady, byly nakupovány nebo byly pořizovány za ceny obvyklé. Equita Consulting potvrdila tento závěr, říká, že služby byly v běžném obchodním styku ve srovnatelném teritoriu atd. atd., čili nebudu zdržovat čtením. Je to opět k nahlédnutí na listě 8268.

Nyní bych si dovolil několik poznámek ke znaleckému posudku Juráň. Já jenom předesílám, že podle mého názoru nejde o nějakou „chybu“ pana znalce Juráně. On pouze, omlouvám se za výraz, na hloupou otázku policie podal hloupou odpověď. Znalec postupoval podle špatného zadání policie, na kterou jsme poukazovali v rámci vyjádření k otázkám na těch listech, které jsem vám uvedl, 5589 až 5606. Takže vlastně ta škoda, kterou pan znalec, ani vlastně jako za škodu neoznačil, protože to nebylo jeho úkolem, prostě provedl součet fakturace dodavatele „A“ v čase 2007 až 2011, k tomu přiřadil součet fakturace jiného dodavatele, v jiném časovém období, jak jsem Vám včera říkal, nešlo o porovnatelná plnění, protože v Neographu byly zahrnuty kromě jízdenek také toaletní papír, tiskové kazety atd. Tzn., jeho chyba, nebo jeho seznam jízdních dokladů je zatížen chybou 52 miliónů, které tam prostě v tom srovnání nemají co dělat. Proti tomu tedy postavil pouze doklady, které vydávala Státní tiskárna cenin, která ovšem nedodávala všechny produkty, které byly zahrnuty v tom součtu, který prováděl pan znalec za Neograph. Já Vám potom ukážu později, jako konkrétní příklad. Znalecký ústav Equity Solutions vyhotovoval vlastně revizní posudek znalce Juráně a ten znalci Juráni vytýká jeho nekonzistentní postup, kterýmžto postupem zatížil svůj znalecký posudek chybou 28 miliónů korun. Znalec považoval za součást dodávky, jak jsem říkal tiskové kazety, jde o 52 miliónů korun, no a státní zástupce došel k závěru o škodě pouze tím, že mechanicky porovnal tyto naprosto logicky nesouvisející částky, a k tomu se potom ještě dostanu. Takže vlastně znalec Juráň porovnává technologicky kvalitativně časově odlišnou vlastně jízdenku, kdy vlastně přiřazuje, potom tam bude názorný příklad, on třeba porovnává jízdenku v nominální hodnotě 310 korun, tzn. třídenní jízdenku, která je zabezpečena specializovaným hologramem a k jehož, jak jsem říkal, matrici je potřeba vynaložit minimálně 600 tisíc korun, s jízdenkou, která stojí v běžném styku 1,85 koruny a tvrdí, že tato jízdenka by v r. 2012 měla stát 24 haléřů. Ovšem, v tu dobu Státní tiskárna cenin dodávala jízdenku, která měla onen holografický proužek, který se dováží v kontejneru z Číny atd. atd. Čili ta absurdita bude potom zjevná, až vám to graficky předvedu. Tady vidíme, že pan znalec Juráň tam má prosté matematické chyby. Kdybyste se podívali na stranu 85, to je z jeho znaleckého posudku, vidíte, že tam má čtyři řádky, přiřazuje konkrétní dodávce nějakou cenu, kusy. No, a pokud vynásobím sloupec A sloupcem B, měl bych dostat částku ve sloupci C. Ovšem, když to přepíšete tyhle hodnoty do Excelu, tak dostanete trochu jinou částku. Chápu, jsou to drobné, ale je bizarní, že kvalifikovaný soudní znalec na čtyřech řádcích dokáže vyrobit chybu 10 tisíc korun. Já jsem měl za to, že znalecký posudek nemůže mít chybu ani korunu, že se nemůže odlišit ani o haléř. A tady prostý matematický výpočet ukazuje, že ta chyba je prostě naprosto bazální. Tzn., pokud jsou čtyři řádky zatíženy chybou 10 tisíc korun, kolik, jakou chybou jsou zatíženy ty stovky nebo tisíce řádků, které pan soudní znalec zahrnul do svého posudku. Je to těch 28 miliónů, ke kterým dospěl jiný znalecký ústav, nebo se spletl i ten znalecký ústav a ta škoda, nebo ta chyba bude třeba ještě větší? Já se přiznám, že jsem ten znalecký ústav přepočítával a že ta chyba souhlasí. Takže skutečně pan znalec se sekl pouze o 28 miliónů korun, takže já jsem s tím jaksi konformní.

Tady bych si dovolil ukázat tu bizarnost úvah obžaloby a soudního znalce. Obžaloba a soudní znalec říká, že tato jízdenka je ekvivalentem této jízdenky. Omlouvám se, na první pohled, proboha, je jasné, tady vidíte probarvený papír, o kterém jsme se už dlouho bavili, který je vyráběn unikátně na zakázku pro jednoho jediného konkrétního odběratele. Toto, to je onen ten hologram, který je unikátní, vyroben pouze pro DP, opatřen logem DP, proti tomu stojí proužek z Číny z kontejneru, který nalepíte, napodobíte během několika minut. Takže pan soudní znalec vychází z této absurdní konstrukce, kdy říká, že tato jízdenka, která byla vyráběna v roce 2007, měla v r. 2012 stát místo 1,85 koruny 24 haléřů. Jenom tam jsem si dovolil dát poznámku, opět se z posudku pana Malovika, že jízdní doklady vyráběné pro DP, jsou nesrovnatelné, protože zvolené technologie a ochranné prvky jsou odlišné a netradiční pro tento druh cenin, neboli jsou unikátní. Pokud existuje v nějakém tržním prostoru unikátní produkt, tak nemůže existovat jiná cena, která by prokázala, že tato cena tohoto unikátního dodavatele není cenou tržní, není prostě srovnání. Tady bych jenom chtěl soudu ilustrovat, jakým způsobem znalec dospěl k názoru o škodě, jakými bizarními postupy. Takže znalec jak jsme si ukázali, považuje tuto a tuto jízdenku za srovnatelné, čili vzal tyto počty plnění a místo těchto cen tam přiřadil u všech stejnou cenu této jízdenky, přičemž jeho základní chybou je, že tady, vidíte z toho množství a z té ceny, to šlo o nějakou mimořádnou dodávku, kdy se někdo na Magistrátu rozhodl, že prostě pro Ropid je potřeba vyrobit okamžitě z 300 tisíc nějakých kusů jízdních dokladů, protože předesílám, o množství, nominále a ceně DP nerozhodoval, to je mu direktivně stanoveno Ropidem, což je příspěvková organizace Magistrátu, která rozhoduje o tom, jaké budou jízdní řády, jaké budou ceny jízdních dokladů, kolik jízdních dokladů se má vyrobit, v tom vidím další paradox. Jak jsem říkal, já jako ekonomický ředitel firmy s 15 miliardami rozhoduji o 5 tisících maximálně a o tržbách DP rozhoduje firma, která o reálném provozu nemá sebemenší ponětí, naprosto nelogicky diktuje DP počty jízdenek, které má vyrobit. To je realita, se kterou jsme bojovali, bohužel jsme neuspěli. My jsme chtěli, aby role Ropidu přešla zpět do DP, protože je logické, aby celý proces od stanovení jízdních řádů, až po stanovení počtu jízdenek, byl logicky pod kontrolou DP. Takže vrátím se zpět, tzn., Ropid nadiktoval DP, že chce 300 tisíc kusů jízdenek, protože šlo o malý objem a expresní dodávku, cena byla „x-krát“ vyšší než běžná dodávka. Znalec od toho abstrahuje a prostě tvrdí, že i extra mimořádná dodávka měla stát 24 haléřů, stejně jako jakákoliv běžná dodávka v tomto roce. Takže pokud pronásobíme ty hodnoty, tak dospějeme, nebo znalec dospěl k absurdnímu závěru, že dodávka těchto 4 řádků, nebo toho 2 miliónů kusů v roce 2011, neměla stát 6 miliónů, ale měla stát 680 tisíc a rozdíl podle toho vnímání, nebo postupu znalce má být škodou. Já se omlouvám, já jsem tedy dospěl k závěru, že tady znalec srovnával hrušky a jablka a skutečně mi říká, kolik by stála dodávka jablek, kdyby je dodával Neograph za cenu Neographu v roce 2011, kdyby ty stejné hrušky, podotýkám ta absurdita, hrušky a jablka, dodávala Státní tiskárna za cenu roku 2012. Znalec tam má dále takovéto nelogické výpočty, já rozumím jak k tomu, ale pokud si ten posudek přezkoumám a vidím řádek, kde je uvedeno 2 milióny kusů, u toho je 5 korun, což samozřejmě je ta cena té jedné jediné dodávky z předchozího slajdu, tam není ani aritmetický ani vážený, ani geometrický průměr, tam je prostě vzata cena 5 korun a on k tomu dá 6 miliónů korun, což je samozřejmě cena celkové dodávky, ale protože uvádí logicky, že když mám množství, kusy, cenu, tak toto by měl být součin těchto dvou sloupečků, takže ten posudek je prostě tak zavádějící, že místo tohoto by tam měl teoreticky být 15 miliónů, protože když vynásobí 2,8 krát 5, dostanu 15. Znalec má v posudku uvedeno 6 bez dalšího vysvětlení.

A poslední slide, jsem si říkal: „Dobře, když tak přemýšlí znalec, zkusím se vtělit do jeho bot a připustím, že tedy jízdenka měla stát stejně, teda cena, kterou dodával Neograph, by měl tedy stát, jako jízdenka, kterou dodávala Státní tiskárna cenin.“ Jak jsme si ukázali včera, tak nejvyšší cena, za kterou dodávala Státní tiskárna cenin, rovnocenný, stejný produkt DP bylo 38 haléřů. Tak já jsem srovnal, říkám, vzal jsem tedy cenu základní jízdenky, naprosto nekorektně jsem ji přiřadil k počtu kusů úplně jiných cenových jízdenek, pronásobil jsem to a zjistil jsem, že tedy podle logiky znalce dodávky od Neographu by bývaly byly výhodnější, pokud by tento nelogický způsob byl jaksi logicky akceptovatelný. Takže to je všechno.