Vzhledem k tomu, že máte náš život plně v rukách, tak jsem se rozhodl začít trochu ze široka, abyste pochopili celkovou ambaláž a celkovou situaci v DPP po mém nástupu, což je duben 2007 až do mého ukončení mého fungování 2011, ale zároveň s přesahem do této doby, abyste pochopili, že možná to, co se zde odehrává, má určité širší pozadí. Chtěl bych se určitě vymezit právě proti mediálním bublinám, které vytvořily dojem, že za období Pavla Béma cokoliv se udělalo, udělalo se špatně. Já vycházím, na rozdíl od pana státního zástupce, čistě z fakt a údajů, tzn. ze zdrojovaných věcí, ať jsou to statistické ročenky, ať jsou to výroční zprávy a podobné materiály, tzn. všechno, co vám zde ukazuji, jsou oficiální údaje, oficiálně schválené valnou hromadou, tzn. Radou hlavního města Prahy.
Ekonomika
Nezpochybnitelná fakta: prvním nezpochybnitelným faktem, že cílem nového managmentu DPP pod mým vedením, opakuji – začal jsem v roce 2007, po dohodě s vedením města bylo ad 1) snížení nákladů, ad 2) personální audit, ad 3) efektivní investice při zvýšení kvality a to je velmi důležité vzhledem k tomu, o čem zde budeme za chvíli mluvit, zvýšení kvality služeb včetně reobnovy vozového parku a tzv. outsourcingu. Na základě toho vidíte, že okamžitě jsme začali mnoho opatření a okamžitě je vidět, že mezi rokem 2007 – 2010 došlo k prokazatelným ekonomickým úspěchům. Kromě toho, že se zvýšila kvalita služeb tím, že se přepravilo více osob, resp. se najezdilo více kilometrů, což logicky v nákladech DPP znamená zvýšení nákladů, tak se naopak podařilo snížit dotace od města o 29%, podařilo se nám transformací snížit počet zaměstnanců o 12%, tzn. téměř o 2 000 zaměstnanců a podařilo se nám snížit provozní náklady a ze záporného hospodářského výsledku téměř 2 miliardy Kč se nám podařilo dosáhnout ve všech dalších následujících letech kladných hospodářských výsledků, tzn. v tom konkrétním roce 2010 1 miliarda 300 mil. Kč. Chci ukázat, že výkony DPP šly nahoru, tzn. klíčová kritéria, která zajímala Magistrát, tzn. provozní kilometry a ujeté místové kilometry, to jsou velice důležité veličiny, kterými město sledovalo kvalitu služeb poskytovaných DPP. Zároveň s tím, ale město vyvíjelo velmi velký tlak na snižování nákladů, zejména provozních a tady zase vidíte konkrétní fakta, že přesto, že jsme zvýšili výkony, tak se nám podařilo snížit náklady, a tady vidíte – zase konkrétní veličina, která se opravdu nedá falšovat, jsou základní údaje a to je provozní náklad na jeden vozový kilometr a ten se snížil z 94 Kč na řádově 89 Kč a několik haléřů. Tržby z přepravné, opět vidíte, že opatřeními, které jsme udělali, se nám podařilo nejen získávat nebo snížit dotaci od města, ale zároveň se nám podařilo, a to je velmi důležité, velkou část vlastních nákladů krýt z vlastních tržeb, tzn. opět v roce 2006 řádově z 4 miliard se nám podařilo získat výnosy téměř 5 miliard Kč, tzn. z prodeje jízdného a z tržeb.
Vývoj zisku – velmi důležitý ukazatel a údaj a v anketě Czech TOP 100 se dokonce DPP umístil na třetím místě meziročně 2009 – 2010, meziročním nárůstu zisku, kde došlo k nárůstu o 18 tis. procent.
Změny hospodaření po ukončení našeho fungování, tj. zejména opět extrémně se vymezuji proti mediální zkratce, protože má aktivní činnost v DPP skončila v prosinci 2011 a tenkrát jsem poslouchal a četl jsem v mediích, jací jsme byli špatní hospodáři a jak jsme vyváděli stovky milionů korun. Chci jen říct, že po našem odchodu došlo naopak ke zvýšení všech nákladů dokladovatelných, tzn. vidíte, že v r. 2011 dosáhl DPP kladného výsledku hospodaření s nižší kompenzací od města a nižšími náklady. V roce 2011 se Praha podílela na celkových příjmech DPP svojí kompenzací 69%, v roce 2017 již 73%. Pak vám to ukážu v absolutních číslech, abyste měli konkrétní přehled. Zároveň přesto, že město vydává větší peníze, větší finance na fungování DPP, tak došlo k poklesu základního parametru, tj. základní služby, a to je kolik obslouží cestujících, resp. zejména kolik najezdí vozokilometrů, tzn. pokud najezdím méně vozokilometrů, logicky bych měl požadovat méně peněz. Ale opak je pravdou. Objem přepravních kilometrů poklesl o 0,5% a zároveň s tím byla otevřena prodloužená trasa metra A, což je paradox. Paradoxně, a což je nejdůležitější opět veličina, že každý vozový kilometr stojí Prahu 82 Kč, o 15 Kč více, tzn. o 22% nárůst proti období sledovaného za našeho manažerského fungování. Opět byly to kompenzace, tzn. kompenzace v tisících, resp. miliardách, vzrostla o více než 2 miliardy Kč. Opět výdaje v konkrétnějších číslech, graf, aby bylo vidět, že výdaje Magistrátu na DPP vzrostly o 22%, nikoliv poklesly, protože jsem předpokládal, že podle toho, jak my jsme údajně špatně hospodařili, že po našem odchodu výdaje Magistrátu a města na DPP klesnou, paradoxně stouply o 2 miliardy, zvláštní. Kompenzace na jeden vozový kilometr přepočet o 22% nahoru, říkám zase srovnání 2011 až 2017. Vybrané provozní náklady, klíčové provozní náklady vidíte, že od roku 2014 rostou astronomicky, přesto, a to zdůrazňuji, že tady jsou konkrétní vybrané náklady, přesto že základní veličiny a ceny pohonných hmot a elektrické energie v posledních šesti letech výrazně poklesly oproti období, které je monitorované za našeho fungování, tzn. od roku 2007 – 2011. Tady vidíte právě ten základní parametr poskytované služby, tzn. rozsah přepravní služby, a tady vidíte, že přesto, že roste kompenzace, tak jakoby klesá rozsah poskytované služby. Neříkám, že astronomicky, ale prostě klesá. Opět náklad na jednotku výkonu, vybrané provozní náklady, vidíte, že opět v okamžiku našeho odchodu krok za krokem i skokově rostou náklady ve všech aspektech. To je jen na úvod mojí prezentace, protože je pro mě velmi důležité, abyste mě vnímali jako manažera, který přišel do DPP nikoliv krást, nikoliv krást, ale udělat si manažerské ostruhy a jenom chci říct a zdůraznit, že jakákoliv funkce v mém životě, kterou jsem zastával, byla úspěšná, jakákoliv pozice, ať to bylo v televizi Prima nebo předtím v Českém telecomu, nikdy se mi nestalo, že bych manažersky neuspěl, a proto celý příběh, který se odehrává v posledních sedmi letech, považuji za naprosto neuvěřitelný a skandální.
Praní peněz
Teď bych se měl začít vyjadřovat ke konkrétním věcem, které mi pan státní zástupce dává za vinu. Začnu odzadu, protože když jsem slyšel projev státního zástupce, tak jsem si říkal, že když jsem četl obžalobu, že si dělá trochu legraci, ale bohužel, když jsem to slyšel, tak jsem definitivně pochopil, že to myslí vážně a nedokážu absolutně pochopit, že některé věty, které zazněly, je schopen pronášet přesto, že spis obsahuje jasné argumenty a jasná fakta o tom, že celý ten příběh byl jinak. Jenom chci říct, a začnu odzadu, příběh legalizace, k tomu já se absolutně nemohu vyjádřit z jednoho prostého důvodu, protože i Nejvyšší státní zastupitelství mě dvakrát zbavilo obvinění, které jsem obdržel, protože neshledalo sebemenší důvod, nebo žádný jasný prokazatelný důkaz o tom, že bych byl nedej bože spolumajitelem firem Mavex, Unitex a další si ani nepamatuji. Nemůžu se vyjadřovat k něčemu, kde je předpokládán a není to ani předmětem jednání, protože daných informací jsem byl NSZ zbaven tohoto obvinění, tak nechápu, proč se opět objevuje v žalobě.
Nyní přejdu ke konkrétním věcem.
Cross Point
Začnu u firmy Cross Point. Některé části budu číst, protože budu citovat pana státního zástupce a tím pádem budu reagovat na věty, které napsal. Celý začátek začíná slovem účelově, účelově vypověděl obchodní smlouvu na obstarávání a realizace prodeje jízdních dokladů a smluv souvisejících s uzavřenou smlouvu ze dne, zdůrazňuji, ze dne 5.8.1992. Opakuji, není to chyba, 1992, s podnikající fyzickou osobou Jaroslavem Šochem a následně s Ing. Petrem Šochem, zdůrazňuji, že tato smlouva, pokud se nepletu, byla vypovězena v roce 2007 nebo 2008. Tedy po kolika letech? Po 16 letech a myslím si, že již samo o sobě tato informace vám logicky zdůvodní to, co budu říkat dál. Důvody pro výpověď byly zřetelné a byly dva. Ten první byl naprosto klíčový, tzn. klíčový důvod byl, že tato smlouva byla naprosto v rozporu s novým zákonem o zadávání veřejných zakázek, nikoliv, že jsem účelově vypověděl, mojí povinností, povinností s péčí řádného hospodáře bylo tuto smlouvu vypovědět. Jenom chci říct, když jsme zahájili naše manažerské fungování v DPP, tak já jsem řekl, co jsme všechno udělali, ale jak jsme to udělali. Já jsem udělal spoustu manažerských změn, ale rovnou říkám, že jsem udělal manažerský audit, na základě auditu došlo k mnoha personálním změnám – bod číslo 1). Bod číslo 2), že došlo k tomu, že proběhl audit finanční a právní všech smluv, tzn. že mluvíme o Cross Pointu, o Neographu, tak takto můžeme mluvit o dalších 150, 250 smlouvách, že my jsme vypověděli stovky smluv. My jsme nevypověděli jenom Cross Point, jenom Neograph, abyste si nemysleli, že jsme přišli a najednou jsme si vytrhli z kontextu Neograph nebo Cross Point, to prostě není pravda. My jsme vypověděli stovky smluv, stovky smluv ze dvou důvodů. První důvod byl, že byly v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách, protože je potřeba soutěžit, což jistě potom doplníme odbornými stanovisky a druhý důvod byl, že naším cílem bylo šetřit. Vy jste viděli, my jsme šetřili, my jsme reálně šetřili, tzn. my jsme formou soutěží chtěli snížit provozní ale zároveň investiční náklady, tzn. my jsme soutěžili, soutěžili, soutěžili… Takže v případě Cross Point naší povinností nikoliv, že jsme účelově, naší povinností to bylo udělat a zároveň rovnou říkám, že firma poskytující tyto služby, byla mediálně kritizována a to je dokladovatelné, a pokud se nepletu, některé tyto úryvky mediálních výstupů jsou ve spisu, nota bene byli jsme zároveň vyzváni i Radou hlavního města, abychom zvýšili kvalitu služeb a s touto firmou něco udělali. A já vám řeknu proč, protože měsíční, kvartální a roční kupóny se v té době prodávali pouze prostřednictvím této firmy a v okamžiku, kdy přišlo období na obnovu kupónů, tak se vytvářely obrovské fronty, vytvořilo to obrovské emoce a obrovský přetlak cestujících a ti si logicky stěžovali radním, starostům, politikům, novinářům a ti samozřejmě logicky atakovali nás. A chci zdůraznit, nikoliv Martin Dvořák rozhodl o ukončení spolupráce s firmou Cross Point, rozhodla o tom firma, rozhodla o tom porada vedení, rozhodli jsme o tom společně, protože to bylo reálně správně.
Tady mám úryvek- podle doporučení nejen advokátů, ale i ekonomů a odborných stanovisek – by pokračování v smluvním vztahu s panem Šochem bylo zjevným porušením zákona o veřejných zakázkách a jenom chci jen připomenout, že ta původní smlouva s panem Šochem, abyste věděli, jak kvalitní smlouva to byla, byla 22x dodatkována, 22x dodatkována… Pane státní zástupce, to jste možná opomněl ve své argumentaci zmínit. Dalším pro mě velmi významným argumentem velmi oceňuji, že i v té mediální honbě, který probíhal a proti kterému se nedalo absolutně bránit i advokátní kancelář najatá DPP v roce 2013, tzn. dva roky po mém odchodu, konstatovala a dospěla k závěru, který vám s dovolením odcituji: „Dodatky č. 9 – 22 nebyly uzavřeny v souladu se zákonnou úpravou účinnou v době jejich uzavírání. Takovýto postup lze posoudit jako obcházení smyslů a účelu zákona o veřejných zakázkách. Pokračování ve smluvním vztahu s Ing. Šochem by bylo porušením zákona o veřejných zakázkách, kterým by se DPP vystavoval sankčním postihům a negativním dopadům na jejich činnost.“ Omlouvám se a ještě jednou připomínám, to je materiál z roku 2013, oficiální materiál DPP, pokud se nepletu, je předložen ve spise. Další část tohoto materiálu říká „výpověď byla jediným možným řešením, které bylo zcela v souladu s povinností jednat s péčí řádného hospodáře“. Je to materiál DPP z roku 2013.
Vím, že nemůžu klást otázky, ale státní zástupče, proč takové materiály ignorujete, to se opravdu omlouvám, tomu nerozumím.
Předseda senátu upozorňuje obžalovaného, že státní zástupce je zástupce státu, takže v rámci zachování zdvořilosti méně emocí.
Obžalovaný uvádí:
Omlouvám se, pokusím se svoje emoce omezit, ale vzhledem k tomu, že mi státní zástupce sedm let ničí život a ničí mojí rodinu, tak vám musím říct, že když potom čtu konkrétní fakta, která jsou ve spise, tak si říkám, já tady nemám stát, já tady nemám stát…
Obžalovaný uvádí:
Dalším bodem, který je v obžalobě, smlouvy vypověděl, ačkoliv neměl zajištěného dodavatele služeb prodeje jízdních dokladů. Sám státní zástupce v odůvodnění uvádí tyto skutečnosti „smlouva byla vypovězena 17.5.2007 s účinností výpovědi ke dni 30.11.2007. Oznámení o veřejné zakázce bylo učiněno dne 14.9.2007 se zahájením v prosinci 1.12.2007“, tzn. že dodavatel měl plynule navazovat na starého a k ukončení smlouvy došlo s dostatečným předstihem bez ohrožení prodeje jízdních dokladů, naprosto zřetelně. „Nejpozději 14.9.2007 stanovil pro dodavatele veřejné zakázky evidenční číslo na prodej jízdních dokladů neopodstatněné, neobjektivní a účelově jiné dodavatele diskriminující technické kvalifikační předpoklady v zadávací dokumentaci“. Na to chci říct, že veřejnou zakázku realizoval příslušný útvar dopravního podniku, mimo rozsah logicky mé řídící pravomoci, myslím, že to zvládl skvěle a to v součinnosti s externí společností Naxos, která se specializovala a měla odbornost na veřejné zakázky a logicky připravovala zadávací dokumentaci. Proces veřejné zakázky inicioval Ing. Dalešický z úseku služeb a zadávací dokumentaci zpracovala tato společnost po konzultaci s odbornými útvary DPP. Ke zpracování zadávací dokumentace poté byly předány úseku jízdních dokladů a vedoucímu panu Hanušovi. Kvalifikační předpoklady byly stanoveny s ohledem na účel veřejné zakázky, zlepšit kvalitu prodeje jízdních dokladů, kvalifikační předpoklady byly stanoveny tak, aby se odstranily tehdejší nedostatky. Podstatné je z mého pohledu, že ani sám státní zástupce neuvádí, které konkrétní dodavatele bychom měli diskriminovat, protože neexistuje subjekt, který byl poškozen, takže dle mého názoru nelze učinit závěr, že kvalifikační předpoklady byly diskriminující. Já jenom pro toto svoje tvrzení uvádím velmi konkrétní důkaz a tím důkazem je, že opět dva roky po mém odchodu v roce 2013 nové vedení vypsalo stejnou zakázku na prodej jízdních dokladů a opět, opět jediným uchazečem, který splnil kvalifikační předpoklady, byla společnost Cross Point. Opět v roce 2013, dva roky po mém odchodu.
Dalším bodem je „diskriminující technické kvalifikační předpoklady jsem měl stanovit po předchozí dohodě s jednatelem společnosti Cross Point Dr. Švarcem“. Státní zástupce ani neříká a neoznačuje a nepředložil jediný důkaz, že bych s panem Švarcem se jakkoliv znal, zdůrazňuji, s panem Švarcem jsem se viděl jednou jedinkrát v životě v roce 2010, ani předtím, ani potom. Doufám, že ho uvidím příští týden, ale musím říct, že tvrdit o někom, že jsem něco s někým dohadoval, není proto jeden jediný důkaz, mi přijde…, vím, že se nemám dopouštět expresních výrazů.
Bod číslo 5) – konkrétním diskriminujícím předpokladem mělo být předložení certifikátu zavedeného a udržovaného systému řízení jakosti řady ČSN ISO 9000 určení oboru jakosti systému managementu. Nevím a nerozumím tomu a opravdu jsem se snažil pátrat i mezi odborníky na certifikaci, v čem má být tento požadavek diskriminující, nebo v čem je rozpor s ustanovením zákona o zadávání veřejných zakázek. Jediné, co státní zástupce v odůvodnění obžaloby uvádí, je, že v průběhu smluvního vztahu spol. Cross Point mezi 1.11.2009 a 30.3.2009 nebyl držitelem tohoto certifikátu, tzn. po dobu tří měsíců a to z důvodu změny subdodavatele, tzn. po dobu vykonávání této služby díky změně subdodavatele tato společnost na určitou omezenou dobu přišla o certifikát, který byl požadován, pak ho opět získala a pokračovala v poskytované službě. Jenom chci říct k certifikaci, protože jsem pochopil, že pan státní zástupce má pocit, že vložit do zadávací dokumentace na poskytování služby požadavek na ISO, že to je záměrně omezující ostatní uchazeče, musím říct, že je to absolutní nepochopení normálního fungování středních a velkých firem, ale i malých, kde certifikace je základním předpokladem jak mezi odběrateli, tak mezi dodavateli. I firmy absolutně menší velikosti než je DPP, pokud chtějí plnit požadavky současného světa, musí procházet certifikací a svojí vlastní certifikaci přenášejí logicky a musejí přenášet, zdůrazňuji, ne by měli, ale musejí přenášet na své dodavatele a subdodavatele. Bez toho, ani by jejich dodavatele, subdodavatele certifikáty měli, tak sami ohrožují ztrátu vlastní certifikaci, lze dohledat, lze doložit.
Dalším diskriminujícím předpokladem mělo být doložení stručných profesních životopisů, nejméně 80 osob, které dodavatel hodlá využít na pozici prodejce. Upřímně řečeno, není to dále rozvedeno, nejsem schopen se vyjádřit, nerozumím absolutně tomu, v čem je požadavek na doložení profesních životopisů diskriminující. Je to naprosto běžný a standardní prostředek.
Dalším bodem, který je údajně diskriminující, tyto osoby měly mít minimálně středoškolské vzdělání, znalost českého jazyka, uživatelskou znalec práce s PC. To je požadavek zadávací dokumentace, naprosto v dnešní době běžný dle mého názoru. Státní zástupce v odůvodnění obžaloby uvádí, že polovina těchto osob, jejichž stručné životopisy byly společností Cross Point předloženy, nemá mít středoškolské vzdělání. To není pravda, neboť podle státního zástupce není středoškolským vzděláním střední odborné vzdělání a na str. 67 obžaloby dochází státní zástupce k závěru, že podle „konformního výkladu“ je středoškolským vzděláním pouze střední vzdělání s maturitní zkouškou. Nenapadlo mě nikdy, že se budu muset podívat s obhájcem do školského zákona a nyní si dovolím odcitovat školský zákon. „Podle § 7 školského zákona střední školou je gymnázium, střední škola a střední odborné učiliště. Podle § 58 školského zákona se úspěšným ukončením středního vzdělání dosahuje těch stupňů vzdělání – střední vzdělání, střední vzdělání s výučním listem, střední vzdělání s maturitní zkouškou.“ Nevím, co bych měl k tomu více dodat.
Dále 26 z těchto 80 osob mělo být schopno komunikovat v anglickém nebo německém jazyce. To samozřejmě souviselo logicky s tím, že v té době, dneska vidíme extrém, ale v té době zažívala Praha první turistický boom a my jsme se rozhodli, že začneme vycházet vstříc zahraničním turistům, začali jsme tisknout letáky v angličtině, ruštině a němčině. Začali jsme informační systémy, informační panely vybavovat anglickým jazykem, zejména myslím ruštinou a němčinou a logicky jsme si vytipovali několik stanic v centru města, kde se dalo předpokládat, že dojde k tomu, že tam bude větší koncentrace zahraničních turistů a tyto body jsme logicky chtěli osadit zaměstnanci a lidmi, kteří jsou schopni v jednom ze světových jazyků komunikovat, ať to je němčina nebo angličtina. Tady je, že tento požadavek, opět státní zástupce definuje jako diskriminační, neboť z výpovědí prodejců vyplývá, že z jazykových schopností nebyli nikterak přezkušování a nebyl stanoven poměr osob ovládající anglický a německý jazyk a tento počet se neodvíjí od počtu stanic a směn. Takže pan státní zástupce mě viní jako generálního ředitele, že jsem si neověřoval já osobně znalosti těchto lidí na konkrétních místech a musím říct, že v přípravném řízení bylo vyslechnuto pouze sedm prodejců. Anglicky nebo německým jazykem neměli vládnout všichni, ale pouze 26 z 80, tedy 26 prodejců bylo zjevně mezi ostatními, ale samozřejmě, pokud bych chtěl tento případ hnát ad absurdum, tak bych požádal, aby byli všichni vyslechnuti, všech 80 prodejců, a aby se přiznali ke své znalosti anglického nebo německého jazyka. Jak je možné, že se z 80 jich vyslechlo pouze osm, pokud to číslo říkám správně, a na základě toho se konstatovalo, že jsme pochybili v tom, že jsme tento diskriminační požadavek zadali do zadávací dokumentace a nezjistili si, že ten poměr je splněn. Nerozumím tomu.
Další bod č. 9) – po dohodě s JUDr. Švarcem, kterého jsem nikdy neviděl, až v roce 2010, jsem měl stanovit kvalifikační a provozní podmínky spočívající v podmínkách na provozní dobu budoucího dodavatele a to v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách. Marně jsem pátral, možná k tomu dojdeme později a pan státní zástupce to vysvětlí, protože nejsem schopen se dopátrat, v čem má stanovení provozní doby mít rozpor s ustanovením zákona o veřejných zakázkách. Omlouvám se, ale my jsme to v odůvodnění nenašli, takže nevím, když děláte výběrové řízení, tak samozřejmě vaší povinností je co nejprecizněji definovat, co vlastně chcete, jaký typ produktu, jaký typ služby, v jakém rámci, jaký typ zaměstnanců požadujete a my jsme přece a základním kritériem, které my jsme chtěli, je přesná konkrétní otvírací doba, přesný konkrétní popis kvality lidí a nevím, co víc. To jsou základní údaje, které dle mého názoru naopak, zadávací dokumentace nemá být obecná. Má být konkrétní, hmatatelné, konkrétní. Mám tu důležitou poznámku, pro vaši ilustraci, ta konkrétnost, která je nám dávána za vinu, v zadávací dokumentaci byla provozní doba stanovena následně: PO – PÁ od 6.00 hodin do 20.00 hodin, So 7.00 – 14.00 hodin. A opět naprosto stejné kritérium bylo dáno do zadávací dokumentace podobné zakázky DPP v roce 2013, dva roky po mém odchodu.
Dále jsem měl v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách určit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky ve výši 300 mil. Kč. Opět není tam žádné odůvodnění, je tam jen konstatace. Chci říct, že a já se omlouvám, ale to je již konkrétní faktografická neuvěřitelná lež, protože prostě je naopak povinností zadavatele definovat finanční rámec, je povinností zadavatele definovat finanční rámec, tzn. nikoliv Martin Dvořák, ale odpovědné obory DPP velmi správně, velmi správně, definovaly finanční rámec této veřejné zakázky. Dalším bodem je: „nezrušil zadávací řízení dle § 84 odst. 5 ZVZ ani dle § 84 odst. 3 písm. b) ZVZ, ačkoliv byl s průběhem zadávacího řízení seznámen včetně výslovného upozornění člena hodnotící komise Ing. Choutky uvedeného v rámci druhého jednání hodnotící komise týkající se nabídkové ceny uchazeče společnosti Cross Point, která byla oproti minulému dodavateli více než dvojnásobná.“ Já jenom chci říct, tu citaci lze dohledat u pana Choutky, lze ji dohledat ve spise, pan Choutka pouze jako člen hodnotící komise naprosto správně konstatoval a dal do zápisu, hlasoval pro, že jenom upozorňuje, že navýšení rozsahu služby dojde logicky k navýšení ceny oproti původnímu dodavateli. To je ale logické. Je přece něco jiného, když obsluhujete 30 okýnek, nebo když obsluhujete 60 okýnek. Je něco jiného, když máte otevřeno 14 dní, než když máte otevřeno 26 dní. To jsou zřetelné rozdíly, které byly promítnuty do požadavku do zadávací dokumentace, a které hodnotila hodnotící komise, naprosto logicky a správně.
Dovolím se dostat ke znaleckým posudkům, které jsou opět založeny ve spise, to považuji za velmi zásadní a důležitou věc a omlouvám se a jsem velmi zklamán a překvapen, že k nim absolutně nebylo přihlédnuto a to je porovnání, které dělal znalec služeb mezi službou poskytovanou Ing. Šochem a spol. Cross Point. Omlouvám se, absolutně odhlédnu od toho, že DPP a jeho vedení s péčí řádného hospodáře bylo povinno tuto službu přesoutěžit. Teď se jen porovnává služba / služba. Ve ZP Equita Consulting je uvedeno, že Ing. Šoch provozoval 22 až 27 prodejních míst s týdenním fondem pracovní doby 61 hodin, a že spol. Cross Point na začátku provozovala 42 prodejních míst s týdenním fondem 77 hodin a později došlo k navýšení na 84 prodejních míst, takže ještě jednou 22 až 27 oproti 84 prodejních míst. Jednoduchým výpočtem znalec zjistil, že rozsah poskytovaných služeb spol. Cross Point byl na úrovni 96,56 % větší než poskytované služby Ing. Šochem, tedy téměř dvojnásobný a to bez absolutního zohlednění kvality, tzn. Cross Point zdvojnásobil bez přihlédnutí ke kvalitě, zdvojnásobil poskytovanou službu bez kvality, čistě z hlediska pracovního fondu, počtu míst, počtu zaměstnanců atd. atd. atd. Ke zlepšení kvality se v přípravném řízení vyjádřil i Mgr. Hanuš, jak během své svědecké výpovědi, tak při podání vysvětlení úředního záznamu o tomto vysvětlení, opět říkám, dokresluje to tu atmosféru, ve které se momentálně nacházíme, záznam nebyl zařazen do spisu a cituji z této výpovědi: „Kvalita prodeje je výrazně lepší, než to bylo v minulosti, a to jak v oblasti kultury prodeje, tak i v přístupu jednotlivých prodejců k cestujícím (bod č. 1 svědecké výpovědi). Bod č. 2 – jednak prodejní místa mají jednotný design a na těch prodejcích je vidět, že prošli nějakými školeními, jak se mají chovat k zákazníkům, především to souvisí s omlazením personálu a jsou schopni komunikovat cizí řečí (bod č. 2 svědecké výpovědi). Bod č. 3 – Je to nebe a dudy a ten rozdíl je diametrální, prodejci firmy Cross Point měli naprosto jiný vztah k cestujícím. Další bod – Pan Šoch zaměstnává lidi s nízkou kvalifikací a ti zaměstnanci byli často v pokročilém důchodovém věku a obtížně komunikovali s cestujícími bez konfliktu (svědecká výpověď). Další bod svědecké výpovědi – Zaměstnanci důchodového věku velmi často neuměli podávat informace o dopravním spojení, výkladu tarifu, dále zde byly jazykové bariéry.“ Prosím, to je svědecké vyjádření klíčového zaměstnance DPP, který po dobu mnoha mnoha let měl tuto věc na starosti. Myslím, že to je velmi vypovídající.
Dalším bodem, ke kterému se chci vyjádřit. „Dne 29.2.2008 uzavřel smlouvu o zajištění prodeje jízdních dokladů č. smlouvy atd. a dne 1.9.2008 dodatek č. 2 na služby prodej jízdních dokladů prostřednictvím E-shop na služby prodej jízdních dokladů prostřednictvím kartové aplikace DOS.“ Já přemýšlím, jak se mám k tomu vyjádřit, protože předmětem původní smlouvy je prodej jízdních dokladů, předmětem dodatku je opět prodej jízdních dokladů novou elektronickou formou. Jedná se tedy dle našeho názoru o zcela jistě stejnou činnost, jen došlo k rozšíření o nový distribuční kanál. A jenom chci připomenout, že to samozřejmě souvisí s nechvalně známým projektem Opencard, protože tato dopravní aplikace DOS byla nosičem, byla nad Opencard a DPP byl svým akcionářem, určitě nechci použít slovo donucen, ale naprosto logicky pověřen, aby v rámci svých distribučních kanálů migroval papírové kupóny na elektronické kupóny, to bylo naší povinností. Opět advokátní kancelář najatá v roce 2013 novým vedením DPP k posouzení smluv spol. Cross Point dospěla k názoru a závěru, že ohledně dodatků je třeba zkoumat, zda jimi nedošlo k nedovolené změně původních zadávacích podmínek veřejné zakázky, v souladu s rozhodovací praxí ÚHOOZ jsou možné tzv. nepodstatné změny podmínek veřejné zakázky, ačkoliv v rámci dodatku č. 2 došlo k rozšíření o služby spočívající v prodeji jízdních dokladů prostřednictvím E-shopu a aplikaci DOS, tato změna nesplňuje kritéria podstatné změny podmínek veřejné zakázky. Opět to právní stanovisku DPP z doby, kdy já jsem již několik let nebyl generálním ředitelem DPP, tzn. nelze předpokládat, že bych toto stanovisko jakýmkoliv způsobem mohl ovlivnit. Další bod právního stanoviska cituji – Ze strany DPP nedošlo k jednání, které by bylo v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách. Další bod obžaloby– „uvedenými jednáními způsobili škodu v celkové výši 320 852 325,39 Kč, které byly na základě předmětných smluv vyvedeny z majetkové podstaty DPP v důsledku úhrady předražených plnění. Tzn. všechny zaměstnankyně, které byly zaměstnány v Cross Pointu, tzn. kolik jich bylo, 80, když pobíraly mzdu, to je škoda? Když se platil face lift a změna interiéru, to je škoda? Když se nakupovaly nové softwary, nové systémy, to je škoda? To je přece celková hodnota zakázky. To přece nemůže nikdy myslet vážně, že službu, kterou tato firma poskytovala 5, 6 nebo 7 let vezme a celou jí vyjádří jako škodu. Tzn. každý měsíc, když ta každá dáma pobírala svůj plat, tak pobírala ukradené peníze? Nebo myslíte, že ta dáma vzala ty peníze a šla za roh a dala mi je? Já už ani nevím, jestli mám pokračovat dál.
Přeskočil jsem několik bodů, určitě se k tomu ještě dostaneme v průběhu příštích dnů a týdnů a to je možná nejdůležitější bod, i když ne nejdůležitější, ale relativně zásadní, že samozřejmě po těch mediálních skandálech, které byly, tak i specializovaný finanční úřad prováděl kontrolu, během té kontroly dospěl k závěru, že cena, kterou účtovala spol. Cross Point je cena obvyklá. Nevím, co k tomu mám více dodat. Takže, když to zjednoduším, s panem Švarcem jsem si viděl jednou v životě více jak dva roky potom, kdy tato zakázka byla uzavřena. Bylo povinností managementu DPP vypovědět starou smlouvu z roku 1992, která byla 22x dodatkována, byli jsme pod mediálním a politickým tlakem, vypovědět nejen tuto smlouvu a mnoho dalších smluv, dobře jsme udělali a pokud se tvrdí, že škoda rovná se celkové plnění zakázky, já si myslím, že to asi nemá smysl, abych to nějak dál komentoval. To je mé vyjádření k věci Cross Point.
Neograph
Neograph – bod č. 1), který je možná v celém příběhu nejzásadnější, a to je, že „účelově označili jízdní doklady DPP jako ceninu“. Od toho se odvíjí totiž celý příběh, jestli lístky a jízdenky jsou ceninou anebo nejsou. Nota bene, rozhodně se nechci zříkat odpovědnosti, ale opět je přece iluzorní a naivní, že by Martin Dvořák – generální ředitel – firmy, která plus mínus obratově je na úrovni 15 miliard korun, Martin Dvořák, který jedná o výstavbě metra, dodávkách autobusů, dodávkách tramvají, o rekonstrukcí, všechny smlouvy v hodnotě opravdu objektivně miliard korun, že by jednal a věnoval se dodávce jízdních dokladů. Na to byli odborníci, interní a externí a opravdu, věřte mi, mojí povinností bylo nastavovat systém tak, aby nedocházelo k žádným ekonomickým škodám, a aby firma fungovala správně. A to já jsem udělal, o tom jsem přesvědčen, a proto jsem vám na úvod ukázal, jak za mého fungování DPP hospodařil, za mě a po mně. Nevím, proč vůbec tato polemika, zda jízdní doklady jsou ceninou nebo nejsou, a protože sám státní zástupce na str. 118 obžaloby uznává, že jízdenky ceninou jsou. A já vůbec nevím, kde ta polemika vůbec mohla vzniknout, protože to, že jízdenky jsou DPP, jsou ceninou, už dávno před mým zahájením fungování DPP potvrdil soudní znalec Dr. Musil ve zprávě pro Státní tiskárnu cenin v roce 2002, pět let předtím, než já jsem vkročil do DPP, znalec potvrdil Státní tiskárně cenin, že je to cenina. Dále ve zprávě Státní tiskárny cenin opět z roku 2002 – Západočeská univerzita v Plzni ve zprávě pro DPP a zároveň pan znalec Musil pro DPP už v roce 2007 a ve zprávě Ministerstva financí pro DPP taky z roku 2007 pro Úřad pro ochranu hospodářské soutěže potvrzuje, že jízdenky DPP jsou ceninou, jsou ceninou. To je velmi důležité pro vnímání, jakou formou následně bylo provedeno výběrové řízení na nového dodavatele.
Ústav státu a práva Akademie věd ve zprávě pro policejní orgán z roku 2014 opět po několikáté potvrzuje, že jízdenky DPP jsou ceninou. Takže není ani polemika ani diskuze, že by ceninou nebyly.
Dalším bodem – „účelově využili ustanovení § 18 zákona o veřejných zakázkách, dle kterého se nevztahuje povinnost zadavatele vyhlásit otevřenou veřejnou soutěž za předpokladu, že se jedná o utajované informace…“. Opět, abychom věděli, nebo se dověděli, nebo pochopili, co je na uvedeném jednání špatného či účelového, musíme jít hlouběji do obžaloby, ale ještě jednou říkám, je to naprosto běžný parametr, kterým zákon o zadávání veřejných zakázek naprosto běžně počítá. Není to nic neobvyklého, absolutně. Ze skutkové věty vyplývá, že využití výjimky bylo špatné, neboť v rámci předchozích výběrových řízení na dodavatele jízdních dokladů byla vždy vyhlášena veřejná zakázka formou otevřeného nadlimitního výběrového řízení. Za prvé, to, že jsme tuto výjimku využili poprvé, neznamená, že to bylo špatně, za druhé se nikdy nezabýval tím, zda předchozí postup DPP byl právě v souladu se zákonem o veřejných zakázkách, k čemuž se vyjádříme později. Sám státní zástupce na str. 118 obžaloby uvádí, že „jízdenky DPP lze vyhodnotit jako ceninu, ale z žádného relevantního dokumentu nelze dospět k závěru, že by jízdenky DPP, resp. jejich ochranné prvky splňovaly zákonné podmínky pro podřazení pod pojmem utajované informace“. V rozporu s tím na str. 119 obžaloby státní zástupce tvrdí, že obžaloba nevychází z nemožnosti aplikace výjimky § 18, nýbrž z její účelové aplikace. Podle státního zástupce najednou podmínky pro použití § 18 prvního písmena naplněny byly. Takže jedna věta podle mého názoru vylučuje druhou. Výjimka z obecného pravidla je vždy aplikována za nějakým účelem a § 18 byl využit za účelem, aby DPP získal unikátní jízdenky, jejichž ochranné prvky odolají proti padělání. Opět jenom chci říct, že státní zástupce nijak nezdůvodnil, co by na tomto postupu bylo špatné. Chtěl bych připomenout a to jsem již několikrát zmiňoval, že výdělek nového dodavatele realizoval příslušný útvar DPP a myslím si, že postupoval přesně podle litery zákona a potom konkrétně uvedeme odborná stanoviska, kterými se tyto odborné útvary v DPP řídily, myslím si, že odborných stanovisek bylo šest nebo sedm, tzn. pět, šest nebo sedm, kolega o tom bude detailně mluvit, tzn. než management DPP příslušné útvary rozhodly, jakou formou toto výběrové řízení bude provedeno, než tak rozhodly, tak si nechaly zpracovat několik odborných stanovisek ekonomických, právních atd. To nebylo spontánní rozhodnutí, bylo to velmi fungované podložené rozhodnutí.
K jízdenkám spol. Neograph, jízdenky spol. Neograph obsahovaly v tisku ochranný prvek, který byl utajovanou informací a jako utajovaná informace byla původcem Státní tiskárnou cenin označen a evidován v roce 2008 po dobu účinnosti Rámcové smlouvy o dílo nedošlo ke změně této utajované informace a tato utajovaná informace nebyla nikdy spol. Neograph nebo DPP předána. Je zcela evidentní, že byly splněny veškeré podmínky pro použití § 18 odst. 1 písm. a) zákona o zadávání veřejných zakázek.
Za velmi podstatné považuji, že Úřad pro hospodářskou soutěž, tzn. nejvyšší autorita, která posuzuje, zda je v této republice dodržován zákon o veřejných zakázkách a hospodářská soutěž, obdržel podnět, že DPP při uzavírání Rámcové smlouvy o díly postupoval v rozporu se zákonem se zadáváním veřejných zakázek a po provedeném šetření v roce 2010 Úřad pro hospodářskou soutěž došel k závěru, že na Rámcovou smlouvu o dílo bylo možné aplikovat výjimku z působnosti zákona dle § 18. Toto stanoviska státní zástupce opět zapomněl zmínit a ignoruje ho a stejně jako stanovisko advokátů, kteří pracovali po mém odchodu pro DPP a DPP si i v tomto případě nechal zpracovat odborná právní stanoviska a ty jednoznačně potvrzují, že postup, který jsme zvolili, byl právě postup daný tzv. péčí řádného hospodáře. Jen pro dokreslení, v přípravě, kdo všechno participoval, na přípravě výběrového řízení na dodávku jízdních dokladů, chci jen říct, že v průběhu přípravy veřejné zakázky navštívila DPP Policie ČR a ÚOOZ a informovala management DPP, resp. bezpečnostního ředitele a bezpečností úsek DPP o velkém větším množství padělků starých jízdních dokladů. Nejednalo se o běžné drobné pokusy o padělání, ale dle informací PČR o organizovanou skupinu z Balkánu, která měla tisknout až desetitisíce kusů padělků měsíčně. První zásilku očekávala PČR již v září 2007 v hodnotě 2 mil. Kč. Byl vypracován znalecký posudek Dr. Musila, který zjistil, že se jedná o velice zdařilé padělky. Jenom zdůrazňuji, že mluvím o padělcích starších jízdních dokladů od spol. Schwarz Druck, společnosti, která dodávala jízdní doklady DPP před mým nástupem. Na začátku září 2007 proběhla schůzka plukovníka Mgr. Jiřího Brože, pana ředitele Štiky, Mgr. Hanuše na DPP a bylo zjištěno, že jízdenky od tiskárny Schwarz Druck neměly žádné účinné ochranné prvky, zejména ochranné prvky, podle kterých by padělek mohl odhalit běžný zákazník. PČR ÚOOZ doporučila novou konstrukci jízdenek se třemi stupni ochrany, takže PČR ÚOOZ přišla do DPP a spolupracovala s DPP na lepším zajištění jízdních dokladů, které jsou, jak již víme, ceninou. DPP na nastalou situaci urychleně reagoval a změnil konstrukci jízdenek. Masivní výskyt padělků a hrozící škoda z těch padělků DPP byla dostatečným důvodem, kdyby nebyly další důvody, pro ukončení příprav veřejné zakázky a pro okamžité řešení nastalé situace a neustále probíhala i debata mezi DPP v té době a Magistrátem o ceně jízdného, což logicky mělo vliv na tisk jízdních dokladů, protože se debatovalo, co na jízdních dokladech budou, jestli budou stát 12 Kč, 16 Kč, 25 Kč, 26 Kč atd. atd. Teprve až 13.11.2007 rozhodla Rada města o konečné výši nového tarifu. Ve stejné době, ve které se objevily právě problémy s padělky jízdenek, prezentovala na DPP spol. Neograph svůj unikátní ceninový papír a jenom chci zdůraznit, nebyla to neznámá společnost, ta společnost měla svoji historii, byla partnerem Státní tiskárny cenin, byla na trhu známa nejen v ČR, nebyla to nově vzniklá společnost, měla svoji fundovanou odbornost, měla svoje renomé, měla svůj užitný vzor – patent, pokud to říkám správně apod. DPP v té době se rozhodl využít ochranné prvky, které společnost Neograph DPP nabízela. O správnosti tohoto postupu i na základě potom odborných stanovisek mnoha a mnoha expertních odborných stanovisek jsem dodnes přesvědčen, a proto se vedení DPP rozhodlo ohledně dodávek jízdních dokladů od této společnosti. Já nevím, kolik více argumentů bych musel snést, abychom viděli, že dodávka jízdních dokladů od této společnosti byla absolutně nutná a nešlo v té době v té situaci v těch parametrech, nešlo konat jinak. V době průběhu zadávacího řízení se objevily zdařilé padělky jízdenek DPP, a proto DPP se rozhodl běžící zadávací řízení zrušit a moje tehdejší vyjádření do medií znělo „činíme tak z bezpečnostních důvodů, abychom se vyhnuli případným finančním ztrátám“ a tenkrát jsme se dohodli přistoupit i k dalším opatřením. Jenom chci říct opět, jednal jsem na základě odborných stanovisek, jak nezávislých expertů třetích stran, tak zároveň zaměstnanců DPP, zejména bezpečnostního úseku. To přece nebyla moje spontánní rozhodnutí, že jsem se najednou rozhodl pro jednu, druhou nebo třetí společnost. Prostě byl problém, my jsme ho reálně museli řešit a řešili jsme to a myslím si, že i potom, jak budu dokladovat, tak jsme ho vyřešili velmi úspěšně. Omlouvám se, přeskakuji relativně odborné věci, ke kterým se určitě dostaneme v další části dokazování, a které bych rád přenechal na kolezích, kteří jsou opravdu fundovaní, protože se jedná o odborné věci týkající se ceninového papíru, zákona o zadávání veřejných zakázek apod.
Dalším bodem cituji z obžaloby „Dne 11.1.2008 uzavřel za spol. DPP, ačkoliv nepřijal žádná opatření výběru DPP nejvýhodnější nabídky na tisk jízdních dokladů se spol. Neograph Rámcovou smlouvu o dílo na dodávku jízdních dokladů a souvisejících výrobků. Já tuto větu jsem zde zmínil a záměrně uvádím všechny věty, kterým nerozumím, neboť naopak to všechno, co jsem před chvíli řekl, jednoznačně dokladuje, že nejenom já, ale všechny příslušné odbory a všichni příslušní manažeři DPP přijímali opatření, jednali s panem Dr. Musilem, se znalcem, se Státní tiskárnou cenin, s PČR, s Magistrátem hl. města, s dodavateli, myslím si, že jsme opravdu udělali všechno, abychom nastalou situaci vyřešili a najednou byly tři problémy – padělky jízdních dokladů, tzn. logicky zvýšení zajištění jízdního dokladu a zajišťovacích prvků a zároveň jsme byli v situaci, kdy jsme nemohli dát do tisku a rychle reagovat, protože jsme neměli rozhodnuto od města, jaká cena bude na jízdních dokladech a to bylo rozhodnuto až v listopadu 2011, tzn. my jsme přece konali, to byly desítky a desítky schůzek na všech úrovních, na všech frontách k tomu, aby DPP co nejdříve vytisknul potřebné množství a správnou emisi jízdních dokladů, které se reálně nedají padělat. Ještě budu citovat pár vět z odborného stanoviska znaleckého posudku pana Dr. Musila z roku 2007, kde mimo jiné uvedl věty:
„Předložené padělky jsou velmi kvalitní, takže by jimi mohla být oklamána naprostá většina i částečně poučených občanů. Problém je zejména v tom, že jednoznačná kontrola vyžaduje speciální pomůcky a viditelné prvky jsou napodobeny velmi dobře, případně jsou téměř shodné s originály. Navíc ani pomocí UV lampy nebudou zjištěny žádné podstatné rozdíly, naopak kvalita UV fluorescence může většinu spotřebitelů utvrdit v názoru na pravost jízdenky.“ Na str. 14 – 15 znalec navrhl novou konstrukci jízdenek se třemi stupni ochrany a DPP se tímto návrhem řídil. Závěrem znalec doporučil, aby dodavatelem nových jízdenek byl subjekt, který při jejich výrobě zajistí všechny tři navržené stupně ochrany. Podle znalce byl v ČR takový jediný subjekt v oblasti ceninového papíru a to je spol. Neograph a v oblasti ceninového tisku nejlepší renomé Státní tiskárna cenin.
Cituji ze znaleckého posudku znalce, který byl objednán DPP, to je to naše nekonání. My jsme si objednali několik znaleckých posudků, právních posudků a přesto jsme napadáni, že jsme nekonali. Tak jenom, abyste věděli, že jsme vždy vycházeli u věcí, které jsou velmi technicky složité a fundované čistě ze znaleckých posudků, nikoliv na základě nějakých subjektivních nehodnotitelných nekvalifikovatelných kritérií. Znalec potvrdil výsledným postavením spol. Neograph a DPP a mimo spol. Neograph jednal i s dalšími dodavateli ze zahraničí a to konkrétně se společností Giesecke z Mnichova, což je významný výrobce bankovního a ceninového papíru a spol. Landar ze Švédska, což je nadnárodní tiskařský koncern. Obě tyto společnosti možnost dodávek, jízdenek pro DPP odmítly s ohledem na malý rozsah zakázky. DPP provedl také několik ekonomických analýz a např. odhad potencionálních škod v důsledku padělků a analýzu nákladů na tisk jízdenek, analýzu průměrné nákupní ceny, analýzu ziskovosti jízdenek a výsledky těchto analýz byly porovnány s nabídkou spol. Neograph, která byla ze všech ohledů nejvýhodnější. Jenom pro příklad, hrubý zisk při prodeji jízdenky od tiskárny Schwarz Druck v roce 2007 byl 18,75 Kč za kus, hrubý zisk při prodeji jízdenky od spol. Neograph v roce 2008 byl 23,48 Kč za kus. Došlo tedy ke zvýšení o 25%. Opět mluvil o jakékoliv škodě, pokud se člověk seznámí s reálnými ekonomickými fakty a nejenom ekonomickými, ale i odbornými stanovisky, tak si myslím, že je iluzorní. Před uzavřením smlouvy se spol. Neograph posoudil DPP všechny výše uvedené analýzy a odborná stanoviska a zjednodušeně řečeno spol. Neograph a jízdenky spol. Neograph obsahovaly konstrukci ochranných prvků, byly doporučeny PČR a znalce pana Dr. Musila. Jízdenky spol. Neograph byly odolné proti padělání a jejich pravost si mohl jednoduše ověřit běžný zákazník. Naproti tomu jejich cena proti předchozím jízdenkám od tiskárny Schwarz Druck, které byly masivně padělány, byla o 25% vyšší, což znamenalo nárůst nákladů pouze o 3,3 mil. Kč, ale díky zvýšení jejich kvality předešel finanční ztrátě ve výši 33,4 mil. Kč a také došlo ke zvýšení marže o 25%, tzn. kdybychom neudělali to, co jsme udělali, tak bychom ne možná teď, ale před šesti sedmi lety v soudní síni stáli, prostě, že jsme nekonali, že jsme nechali padělatele padělat, a že jsme nekonali s péčí řádného hospodáře, přesto, že nás na to upozorňovala Policie ČR, prokazatelně upozorňovala. Jenom taková perlička pro dokreslení celé situace, že unikátnost těchto jízdenek od spol. Neograph potvrdila sama Policie ČR, a to tak, že v Kriminalistickém sborníku č. 3 v roce 2009 byl zveřejněn článek Padělky jízdenek městské hromadné dopravy v Praze, podle kterého byla změna konstrukce ochranných prvků oprávněná. Jízdenky spol. Neograph jsou ostatním městům dávány za vzor, až do roku 2011 nebyly zachyceny žádné zdařilé padělky jízdenek ve větším množství. V roce 2011 se vyskytly padělky jízdenek spol. Neograph, které byly podle znaleckého posudku Dr. Musila ze dne 14.6.2011 velmi zdařilé. Padělky byly vyhotoveny shodnou tiskovou technickou a s kvalitním napodobením ochranných prvků. Podstatný rozdíl byl použití ceninového papíru. Padělky proti originálu byly barveny na povrchu, nikoliv ve hmotě. Unikátní ceninový papír spol. Neograph byl jediným ochranným prvkem, který se padělatelům nepodařilo napodobit. Cituji z dotčeného článku, není to Bulletin dopravního podniku nebo nějaký oslavný článek, který jsme si mohli objednat formou PR agentury, je to Kriminalistický věstník.
Uzavřením smlouvy způsobili DPP škodu ve výši 96 741 581 Kč, které byly na základě předmětných smluv vyvedeny z majetkové podstaty DPP v důsledku úhrady předražených plnění, přičemž jen provize pro spol. Cokeville činila nejméně 41 mil. Kč. Myslím, že je patrné, že pan státní zástupce v závěru učinil předražení pouhého porovnání ceny jízdenek spol. Neograph v roce 2008 s cenou jízdenek od STC v roce 2012 a vůbec se nezabýval klíčovým rozdílem, a to je množství a počet ochranných prvků, protože když se poté dostaneme ke znaleckým posudkům, které jsou k dispozici, tak jednoznačně vyplývá, že to jsou dva naprosto nesouměřitelné produkty.
Mohl bych se tu zabývat dalšími znaleckými posudky, které jsou ve spise, ale s dovolením bych teď ukončil část týkající se Neographu za mě, protože v tomto případě rozdíl od Cross Pointu je to výrazně odbornější a fundovanější záležitost a jsem přesvědčen, že mí kolegové vám velmi detailně budou prezentovat jednotlivá odborná stanoviska, jejich rozsah těch odborných stanovisek a jednotlivé vysvětlující aspekty rozdílů jednotlivých jízdních dokladů, a proč management DPP výběrem této společnosti a ochranných prvků této společnosti konal více než s péčí řádného hospodáře.
Poslední věta ke společnosti Neograph a opět ekonomická fakta a čísla. Já je považuji za velmi důležité, protože dokreslují, jací jsme opravdu velcí zločinci, rafinovaní. Srovnání celkových nákladů na dodávku jízdenek na jejich tisk v roce 2005, dva roky před naším nástupem a v roce 2010. Kdybychom chtěli vyvádět finanční prostředky, tak bychom pravděpodobně navýšili objem finančních prostředků na tisk jízdních dokladů. Já vám překvapím čísly, došlo ke snížení o 52%, jsem rád, že pan státní zástupce si píše, o 52% došlo ke snížení, tzn. DPP vynaložil na jízdní doklady, na jejich tisk v roce 2010 o více než polovinu méně finančních prostředků než v roce 2005, tzn. ušetřil desítky milionů korun. To jenom pro ilustraci, myslím si, že opět můžeme tento důkaz, pokud není ve spise, přednést z účetních závěrek a účetních dokladů DPP. Jsou to oficiální nefalšovatelná data, nemanipulovatelná.
Crowsnest (SMS jízdenky)
Přejdu ke spol. Crowsnest a tam se omlouvám, tam budu relativně stručný, to je jedna z technicky nejsložitějších věcí, ne z hlediska obhajoby, ale z hlediska vysvětlení. Když jsme nastupovali do DPP, tak jeden z cílů kromě úspor bylo zvýšení atraktivity, rozšíření služeb, zkvalitnění služeb a v době dekády SMS a mobilní telefony stejně jako dnes byly nedílnou součástí fungování občanů této republiky, již v té době byla penetrace na 100%, takže logicky jsme přišli, resp. marketing DPP, nikoliv ředitel DPP, ale chytří lidé, kteří byli zaměstnáni v marketingu, přišli s produktem SMS jízdenky. Všem se to líbilo, byl to skvělý nápad, protože jsme tím sledovali několik cílů. Jeden z cílů, které jsme měli, já jsem inicioval projekt, který mi bohužel neprošel, respektuji to, bylo to politické rozhodnutí, uzavření metra, tzn. uzavření ve smyslu turniketů, zavedení turniketů, protože jsme měli relativně problém s černými pasažéry, náš odhad byl mezi 10 – 25% cestujících jsou černí pasažéři v té době a měli jsme velmi silný tým přepravní kontroly, ale víte, jak to většinou dopadlo, dopadlo to tak, že většina lidí měli 10, 20, 30 exekucí, předávali se tyto těžko vymožitelné pohledávky exekutorům, byl kolem toho i mediální šrumec, bylo to velmi nepříjemné, tzn. já jsem přišel s projektem uzavření metra, zavedení turniketů, to bylo politicky těžko akceptovatelné, protože by v tom bylo určitě omezení cestujících, i když v Evropě, ve světě je to relativně běžný systém, tak jeden z námětů a návrhů, který vznikl v rámci DPP, jeden z nich, bylo jich více, bylo právě zavedení SMS jízdenek a jednoznačně se ukázalo, že zavedení SMS jízdenek bylo přínosem a zvýšilo to příjmy DPP o vlastní jízdné, což opět bude dokladovat můj kolega v příštích dnech. Opět, při zadávání veřejných zakázek, ať je to jakoukoliv formou, nikdy jsme neobcházeli zákon, tzn. vždy zpracování veřejných zakázek podléhalo odpovědným zkušeným osobám, jak uvnitř, tak vně DPP, neexistovalo, aby nějakou veřejnou zakázku zpracovával jeden člověk, na tom se podílelo mnoho lidí, právníci, ekonomové, účetní, odborné složky, technici atd. atd., tzn. i v případě spol. Crowsnest a výběrového řízení na dodávku SMS jízdenek došlo ke zpracování zadávací dokumentace. Jenom chci zdůraznit, opět a já jsem na to velmi hrdý, i když budete možná říkat, že to jsou nesmyslně vyhozené peníze, opět jsme se opírali o odborná stanoviska. Ano, já jsem možná, byl trochu alibista, možná mi to může někdo vyčítat, ale vždy jsme si nechávali zpracovávat externí odborná stanoviska od znalců, od účetních, od auditorských firem, od právníků apod. I na toto jsme si nechali zpracovat strategii od spol. Deloitte, opět si myslím, že nemůže nikdo zpochybňovat renomé této společnosti a na základě toho DPP, odpovědné odbory nikoliv Martin Dvořák, Martin Dvořák opravdu nepsal zadávací dokumentace, DPP nechal zpracovat a vypsat soutěž. Tu soutěž vyhrála tato společnost, tato společnost dodávala a dodnes dodává kvalitní službu a myslím si, že kromě tohoto problému, který se dnes řeší, jste nikdy neslyšeli žádnou stížnost na kvalitu poskytovaných služeb, nebo na nefunkčnost tohoto produktu atd. atd., tzn. já v případě Crowsnestu, já jsem se opravdu snažil, najít a prohrabat se něčím konkrétním, co je mi dáváno za vinu a opět mimo to, že jsem údajně účelově zneužil stanoviska spol. Deloitte, jak já jsem mohl využít účelově stanoviska společnosti Deloitte, nerozumím tomu. Tak kromě podobných vět v obžalobě ani nevím reálně, k čemu bych se měl vyjádřit. A pro pochopení konkrétního průběhu výběru dodavatele pro tuto službu jistě v příštích dnech mí kolegové, kteří sedí se mnou na této lavici, vám přednesou detailní rozbor, na základě čeho se rozhodovali, na základě čeho tyto společnosti byly vybrány, jak se účtovalo, jaká byla provize atd. atd. atd.
K dotazu předsedy senátu:
Chcete se vyjádřit k tomu, že po vás DPP chce ve třech případech, dvakrát solidárně a jednou jste sám, finanční prostředky na náhradě škody?
Myslím si, že to zde zaznělo i od pana zmocněnce i od advokátů. Já kdybych dnes byl předseda představenstva DPP, tak jak jsem byl v předmětné době a státní orgán tvrdil, že někde vznikla nějaká škoda, tak bych logicky s péčí řádného hospodáře, řekl, že pokud se prokáže, že byla nějaká škoda, tak se k ní logicky přihlašujeme, ale stejně tak zaznělo z úst pana zmocněnce a stejně tak je doloženo ve spise, že DPP se opakovaně po mém odchodu snažil vyčíslit škodu, žádnou škodu nedovodil, tzn. pokud já to správně chápu, opírá se pouze o škodu, kterou vyjádřil pan státní zástupce, který k ní došel tak, jak jsem zmiňoval před chvílí, tzn. já respektuji požadavek DPP, pevně doufám, že budou zpracovány další znalecké posudky, které zdokladují, zda došlo nebo nedošlo k nějaké škody a já tvrdím a myslím, že je na to dostatek důkazů, písemných důkazů, nikoliv verbálních vyjádření, že nevznikla naprosto žádná škoda, naopak vznikly úspory. Já si myslím, že těch písemných důkazů je tak enormní množství, že nevím, co bych k tomu měl více dodat.