Aby bylo jasno, jak postupoval pan Sitta ve vztahu k DP, pokud se týká informací o ceně jízdenek, které nám dodal. Ve spisovém materiálu je založen tento e-mail, kdy pan Sitta rok poté, co byly zahájeny dodávky do DP, informuje svého dodavatele ve státní tiskárně cenin o tom, že jízdenky, resp. cena jízdenek, které dodávali do DP, byly dodávány za dumpingové ceny. Předpokládám, že každý ví, co dumping. Tady z té časové vidíme, že 9.2. 2008 byla do DP doručena nabídka, o které pan ing. Sitta během toho jednání rozsáhle hovořil, jaké jsou ceny pro DP výhodné, jak excelentní podmínky protože, jak je uvedeno ve spise, jim jde o získání význačného referenčního klienta. Poněkud v rozporu s tvrzením pana Sitty tady je, že již o rok později, respektive není to v rozporu s tím tvrzením, které provedl v r. 2008, ale naopak v rozporu je to jeho tvrzení v r. 2011, kdy jeho otec informuje veřejnost o tom, že jízdenky DP byly předražené. Čili nevíme, jak on si to díky svému vzdělání MBA chápe slovo dumping, ale z mého pohledu slovo dumping se rozhodně nerovná o 50 % předražené. Ještě než bych postoupil dál k té prezentaci, tak se bych se rád vyjádřit k těm bodům, co si pamatuji, co říkal pan Ing. Dvořák, v hlavě mi utkvělo hlavně to jeho jednání, myslím Sitty mladšího, v létě 2011, kdy došlo k padělatelské aféře. Takže tomu vyhrocenému jednání pana ředitele předcházely takové zvláštní nabídky Ing. Sitty, který se najednou začal pozicovat, ne jako obchodní ředitel spol. Neograph, ale jako čerstvě jmenovaný soudní znalec, který je ochoten pro DP vypracovávat jakési znalecké posudky atd. a vzhledem k tomu, že se připravovala emise jízdních dokladů na r. 2012, tak se v korespondenci, která je také založena ve spisovém materiálu, dohodli s tehdejším vedoucím oddělení jízdních dokladů Pospíšilem o vhodné metodice zabezpečení jízdních dokladů s tím, že tam uvádí argumenty typu „jsem ochoten názor obchodního ředitele společnosti Neograph povýšit na názor soudního znalce samozřejmě za patřičnou úplatu“ čili tomu poměrně agresivnímu jednání pana Sitty v tom létě jak se objevily ty padělky připisuji to, že samozřejmě si chtěl otevřít další výdělečný kanál a samozřejmě je také zajímavé, že v té souvislosti později začal dokonce obviňovat státní tiskárnu cenin z toho, že zcizila, nebo nějakým způsobem zdefraudovala barvu, která byla používána pro tisk jízdních dokladů. Na základě těchto absurdních tvrzení, které Státní tiskárna cenin sama vyvrátila tím, že založila do spisu podrobnou dokumentaci o inventarizaci této ceninové barvy, to myslím, že dokládá ten psychický stav, v kterém se pan Sitta v tu dobu v létě 2011 pravděpodobně nacházel. To jednání potom pokračovalo, kdy pan Sitta nepřestával v těch atacích na DP, významně poškozoval dobrou pověst DP, tak jsme se pokoušeli nějak tuto situaci urovnat s tím, že jsme se sešli v Palladiu v Café za přítomnosti právních zástupců, byl tam pan právní zástupce Kohout, pan Sitta, pan Stubley, já a myslím, že i pan Janků z Neographu a snažili jsme se nějakým smírným způsobem tuto situaci vyřešit, kuriózně pan Sitta vznesl poměrně bizarní požadavek, že za kompenzaci 40 milionů korun s aktivitami proti DP přestane. Toto není jen moje tvrzení z doslechu, to se dá lehce dokumentovat e-maily, které vyměňoval jeho advokát Kohout s právním zástupcem Brodcem, kdy specificky explicitně právní zástupce pana Sitty vysvětluje právnímu zástupci DP, jakým výpočtem pan Sitta dospěl k požadované náhradě škody. Vzhledem ke způsobu, kterým pan Sitta prezentoval tento požadavek bylo mnou nebo DP podáno trestní oznámení pro vydírání, které tedy policie odložila, protože neexistovaly žádné důkazy, žádné nahrávky, které by prokázaly naše tvrzení o tom, jakým způsobem probíhalo toto jednání. Takže tolik bych jenom naznačil k tomu jednomu bodu.
K dalšímu bodu z výpovědi pana Dvořáka ohledně fungování korporace DP, já jak se potom dostanu ve své výpovědi ke své profesní praxi, mám poměrně košatou zkušenost se zahraničními korporacemi a státními podniky, mohu říct, že pokud na soudu potřebujete na otevření jednoho okna jednoho zřízence, u DP těch lidí by bylo potřeba více, zároveň se zástupcem odborů, protože tam jsou směrnice na všechno, tam je směrnice i na to, jak se má kličkou otevřít okno u vagónu metra. Potom bych dál uvedl, že z mého pohledu je naprosto korektní proces, který je běžný ve fungování ve všech firmách, kterými jsem prošel, poslední z nich byla poradenská firma Accenture tak jsme poradili klientům, aby byla důsledně oddělena role konzumenta služby a člověka nebo oddělení, který tuto službu zajišťuje, který jí nakupuje, aby se odlišil jakoukoli možnost nějakých negociací mezi konečným uživatelem a tím nákupčím. To je jenom k této záležitosti.
Pak další věc, kterou si vybavuji, padl dotaz od advokátky Oboňové na důvod účasti advokátů na poradách vedení. Jednoduchý příklad, lehce uchopitelný, máte situaci, kdy porada vedení řeší situaci, kdy zaměstnanec je tak drzý, že si odnáší z firmy kanystr s naftou, na vrátnici je zachycen a prohlásí, „já jsem si tu naftu přinesl z domova“, takže krade a vy s tím nemůžete nic dělat, takže tam sedí skupinu lidí, kteří jsou právně vzděláni a mají rozhodnout, jakým způsobem mají postupovat vůči tomuto zaměstnanci. Můj návrh tehdy konkrétní byl, „tak tu naftu obarvíme“, samozřejmě vztyčí ruku právník a řekne „nemůžete, protože značkovat naftu může jenom stát“, čili na tomto příkladu jsem chtěl ukázat, proč tam ti právníci museli být přítomni na těch pravidelných poradách vedení, oni prostě museli reagovat na ty běžné problémy, které se musí operativně řešit během porady vedení, tam nebyl čas prostě tento problém řešit tak, že se napíše memorandum, které poteče měsíc po firmě, zatímco ten chlapík bude pořád tahat kanystry s naftou a vy s tím nic neuděláte. Takže tolik k úloze právníků.
A poslední bod, na který si pamatuju, bylo pan Dvořák zmínil různé ceny SMS jízdenek v různých městech. Tady bych rád předeslal, že jakákoli cena jakékoli jízdenky není bohužel rozhodnutí DP v kterémkoli městě, to je vždycky zásadně politické rozhodnutí, které bohužel nemá s ekonomikou co dělat, tzn., že jestli se některá radnice rozhodne, že náklady na SMS jízdenku ponese cestující samozřejmě je to benefit nebo úspora či příjem toho DP, v Praze se politici rozhodli, že veškeré náklady související s provozem SMS jízdenky nepocítí cestující, ale ponese ho DP, jenom tak, abyste vnímali tu roli DP v té cenové negociaci, to je plně v kompetenci radního pro dopravu, který musí zohlednit přece jenom své politické postoje a stanoviska, takže k přecenění jízdenek dochází jednou za 4 roky v období těsně po volbách, protože do dalších voleb lidé zapomenou na to zdražení. Takže to bylo jenom tak stručně k těm 4 drobnostem, které jsem pochytil z vyjádření pana Dvořáka a teď se vrátím ke svému programu. Poprosím, abyste zase nahlédli. Budu se vyjadřovat postupně k jednotlivým bodům obžaloby a na konci se dostaneme k zábavnějším záležitostem, tzn. k ceninám, jízdenkám, jakým způsobem jsou ty jízdenky chráněny, detekovány atd. Prosím o trpělivost. Takže nejsem právně vzdělán a nedokázal jsem z obžaloby uchopit, jakým svým jednáním jsem měl napomoci k nějaké údajné zpronevěře, z té obžaloby vůbec není patrné, kdo spáchal zpronevěru a jakým způsobem a jakou věc zpronevěřil. Ta obžaloba vychází ne z důkazů, ale pouze z domněnek a úvah státního zástupce, které nejsou v obžalobě žádným způsobem rozpracovány a zdokumentovány, takže podle mého názoru některé závěry státního zástupce jsou v rozporu s bazálními zásadami formální logiky. Když se dostaneme k těm jednotlivým bodům, takže jsem si v podstatě já tu svou vinu shrnul do třech, že jsem tedy po předchozí dohodě s panem Kmetěm a panem Janků účelově využil ustanovení § 18, tak předesílám, že do DP jsem nastoupil 1.8., mám koneckonců, to vám může potvrdit každý z DP, že jsem byl brán jako asociál, který na vztahy s lidmi není příliš pozitivně naladěn, čili z mého pohledu je naprosto absurdní, abych měsíc poté, co nastoupím do DP tak se s něčím začal dohadovat o čemkoli, potažmo o nějaké formě trestné činnosti, která by poškodila mého zaměstnavatele, u kterého jsem teprve ve zkušební době. Takže první setkání s pány Kmetěm a Janků proběhlo někdy kolem září 2007, poté co mě navštívila policie z Národní centrály proti padělání. K tomu se pak ještě vrátím. A ta účelovost obžaloby je zjevná z toho, že se obžaloba neobtěžovala vůbec zjistit nebo ověřit, že jsem se na tom rozhodnutí o formě a způsobu výběru nemohl podílet, nepodílel, žádná taková rozhodnutí jsem neučinil ani jsem učinit nemohl. Na toto téma jsem poměrně často diskutoval během seznamování se spisem s vyšetřujícímu policisty, samozřejmě neformálně, a poněkud mě zklamala jejich odpověď když řekli „víte máme toho moc, nemůžeme číst všechno“, odkazoval jsem na všechny směrnice, které DP měl, nebo založil, nebo ty příslušné směrnice, které jsem já navrhoval policistům do spisu založit. Podle směrnic, ke kterým se dostanu dál, jsem vlastně k takovému rozhodnutí neměl ani žádné kompetence, protože spadalo do ranku příslušného obchodního odboru – viz organizační schéma, ke kterému se za chvilku dostaneme. Tady vidíme, dovolil jsem si pro potřeby soudu tam uvést i čísla spisu, o které opírám tu svou argumentaci, nevěděl jsem o té potřebě dávat tam číslo svazku, já tedy netrvám na tom, aby se četla teď, to spíš až se budou číst důkazy, teď jen pro podrobnější orientaci. Jednak kompetence tohoto obchodního odboru jsou na těchto příslušných listech, moje kompetence jsou zmíněny na tomto listu a já tvrdím a mohu prokázat, že jsem se nepodílel na žádném zajištění stanoviska, ať se týká zajištění výluky tohoto zákona o veřejných zakázkách, ani o zjištění stanoviska k ceninám ani na žádných právních argumentacích, které s touto problematikou souvisely. A to z jednoho prostého důvodu, protože veškerá problematika, které se dotýkal zákon o veřejných zakázkách spadala pod jednotku zásobování, odbor obchodní, ti ji měli v referátu tuto problematiku exkluzivně. Jak říkám, díky své praxi mi nepřipadalo divné, že ne díky mému titulu, který byl poněkud nešťastně nazván obchodně-ekonomický ředitel, navštěvovala celá řada potenciálních dodavatelů, kteří se bohužel domnívali, že v DP je obchodní ředitel tou osobou, která rozhoduje o nákupu zboží nebo služeb pro DP. Takže trvalo nějakou dobu, než se nám podařilo ten titul protlačit formou patřičných změn, dohod s odborovými organizacemi, takže až do té doby jsem tyto potenciální dodavatele přijímal, ovšem poměrně v striktním režimu, zřejmě kuriózní věc pro moje sekretářky v DP, přinesly sebou přesýpací hodiny s 15 minutovým jaksi časovačem, tzn., že jakýkoli dodavatel, který přišel do DP za mnou dostal právě těch 15 minut, a během nich musel jednak vypít kávu, vysypat ze sebe to podstatné s čím pro DP přichází, byl během těch diskuzí upozorněn na to, že je sice hezké, že mě navštívil, ale že o nákupu toho konkrétního zboží nebo té služby se musí obrátit na patřičný odbor, já jsem tyhle informace vždycky předal tomu příslušnému odboru. Konkrétně v Neographu jsem ty informace předal panu Hanušovi s tím, aby postupoval dle svého uvážení ve spolupráci s odborem obchodním, cituji z příslušné směrnice generálního ředitele uzavírání obchodních vztahů, z toho podle mého názoru vyplývá, vzhledem k tomu, že příslušný útvar zajišťoval připomínkové řízení byl odbor obchodní, nad útvarem a zpracovatelem celé té agendy Neograph byl také odbor obchodní.
Dostáváme se k béčku, že jsem tedy označil účelově jízdenku jako ceninu, na toto téma již tady hovořil pan Ing. Dvořák, samozřejmě jízdenka jako cenina byla označena už v r. 2002 Ministerstvem financí, pět let předtím, než jsem nastoupil do DP, tam bylo vyjádření i Ministerstva financí, ale i vyjádření soudního znalce Musila k jeho osobě, je ve spise dohledatelné tvrzení, např. člena ÚOOZ proti padělání Plecitého, který naznačil, že autorita pana Musila, pokud se týká cenin je v ČR naprosto nezpochybnitelná, osoba, která se podílí na vyhodnocován padělků pro ČNB a hovoří se o něm jako o dvorním znalci státní tiskárny cenin. Takže nejenom, že já jsem nepodílel na žádném označení jízdenky jako ceniny, ani moji podřízení ani pan Hanuš neměl z titulu svého působení jakkoli ovlivnit toto stanovisko. Jak jsem předeslal, nepodílel jsem se ani já ani můj podřízený na pořízení jakýchkoliv návazných posudků. Tady jsem si dovolil vypíchnout listy spisu, které ukazují na ty má stanoviska, včera jsem se díval na ten list 327, to je stanovisko AK Šachta, ze kterého jednoznačně vyplývá, že v této konkrétní situaci DP nemusí vypisovat veřejnou zakázku.
A samozřejmě pan Dvořák včera zmiňoval vyjádření Ústavu státu práva Akademie věd, který bylo vyžádáno policejním orgánem a které naprosto přesně, na rozdíl od obžaloby, která naprosto zkresluje to vyjádření nebo v textu obžaloby je to vyjádření Ústavu pro stát naprosto zkresleno, což není poprvé, protože byť se mě to netýká, tak jako další příklad té manipulace obžaloby s textem je v obžalobě, kde je uvedeno, že paní Nováková půjčovala na úrok 140 %, to je samozřejmě, když uslyšíte o někom, kdo půjčuje na úrok 140 %, tak ho máte za lichváře, obžaloba z neznalosti nebo nevědomosti, nechci spekulovat, jestli to bylo úmyslně opominula, že těch 140 % bylo 140 % diskontní sazby, tzn. podle zákona o daních z příjmů, je to úrok, který je považován za cenu obvyklou, tolik jenom ke kvalitě zpracování obžaloby. Bod C – napomohl jsem způsobení škody ve výši 96 milionů xx 58 haléřů, nějak jsem se nedobral toho, jakým způsobem jsem tak činil, ale nějak obžaloba nemůže prokázat, co se nestalo. Teď bychom se možná mohli pomalu začít zabývat znaleckým posudkem pana Juráně, k němu se vrátím později, z mého pohledu znalecký posudek Juráně nevyčíslil žádnou škodu, protože už ze zadání naprosto nelogických otázek znalci vyplývá, že jeho úkolem bylo porovnání dvou naprosto nesouvisejících plnění v odlišném časovém horizontu. Takže znalec potom vzal, stejně jako obžaloba, vzali tyto dvě hypotetická čísla a navíc byli zatíženi chybou v řádu desítek milionů a porovnali je a z jejich rozdílu činí závěr o jakési údajné škodě, to znamená, že znalec odpovídá na to, kolik by byla bývala stála jízdenka DP v r. 2007, kdyby bývala byla tuto jízdenku dodávala státní tiskárna cenin o několik let později. To je naprosto absurdní požadavek, neuvěřitelná hypotéza, kterou obhajoba důrazně namítala, nicméně nebyla vyslyšena. Teď si bohužel nepamatuji, kdo zadával posudek Equita Solutions, protože jsou tam dva znalecké ústavy s podobným jménem, ale ZP Equita Solutions jasně vyplývá, že tam pan Juráň udělal chybu v řádu 28 milionů, odkazuji na příslušný č.l., kde je možno se dobrat dalších údajů. Jenom bych chtěl poukázat na to, že zde máme proti sobě posudek znalce, který v době zpracování spisu neměl, nebylo dohledatelné v evidenci ministerstva vnitra, zda tento znalec má kvalifikaci v oboru účetní evidence, já si pamatuju, že jedinou kvalifikaci, kterou jsem byl v tu dobu schopen dohledat bylo oceňování podniku, specializace oceňování zemědělských strojů. Tedy znalec obžaloby je specialista na oceňování zemědělské techniky bez jakékoli znalosti polygrafie, bez přizvání znalce z oboru polygrafie formuluje absolutní hypotézu o tom, kolik by měly stát jízdenky bez ohledu na kvalitativní rozdíly. Potom kromě Equita Solutions se zabývá Equity Consulting, kterou si údajný poškozený nechal zpracovat právě pro to, aby bylo prokázáno, jestli vznikla škoda a případně v jaké výši. Samozřejmě opět z toho vyplývá, že cenu obvyklou není možno zjistit a to z jednoho důvodu, protože v ČR neexistuje ekvivalent ve stejném prostoru, ve stejném objemu a ve stejném čase, a to už jenom z toho důvodu, že jde zde sice mnoho DP, ale žádný z nich není tak veliký a žádný z nich nemá takový objem jízdních dokladů, takže opět odkazuji na příslušné číslo listu. Takže obžaloba i znalec Juráň došli k závěru o škodě na základě mechanického srovnání jízdenek s cenami zcela konstrukčně odlišných od jízdenek státní tiskárny cenin. Posléze až se dostaneme ke vzorům jízdenek, jen předesílám konstrukce jízdenek státní tiskárny cenin byla napadena samotným DP v tomto roce, v r. 2012 podával soudní znalec Musil návrh, jak by mělo zabezpečení vypadat, u výslechu na policii, opět dohledatelné, ve spise se vyjádřil, doporučení nebyla akceptována, jako důsledek toho je, že jízdenky DP od STC byly masivně padělány ve spise je založen soudní spis s nějakým Hubychovičem, který padělal jízdenky DP. Dále pokud se týká té způsobené škody, tak to tady včera bohužel nezaznělo nějak důrazně, ale DP se úporně brání škodě, respektive tvrzením Finančního úřadu, který během daňového řízení vyšlo najevo, který požaduje po DP úhradu 6 nebo 20 milionů, bránil se několika žalobami, poslední jak bylo zveřejněno v tisku je správní žaloba, která nebyla zatím soudem projednána. Takže posudek ani obžaloba se vůbec nezabývali kvalitou ani rozsahem použitých prvků, množstevními technickými parametry dodávek a časovým vývojem cen. Když jsme se bavili o tom, že znalecký ústav dospěl k závěru, že je to zatíženo chybou, tak tady jako vidíte tu absurditu postupu znalce, který srovnával na jedné straně objem dodávek papírových dokladů a oproti tomu přiřadí plnění od státní tiskárny cenin ovšem v tom objemu plnění od Neographu zahrnul náhradní plnění, které tehdy probíhalo, to byly xerografické papíry, ručníky a toaletní papír, takže já si nedovedu ani při sebevětší fantazii představit nějaké znalce, který řekne „ano, toaletní papír je stejný produkt jako jízdenka“. Ale znalec Juráň k tomuto závěru dospěl, takže z toho titulu znalecký ústav dospěl k závěru, že ten posudek je nepřezkoumatelný, protože Juráň má naprosto bazální matematické chyby v jednotlivých řádcích posudku. Když jsem hovořil o tom, že se obžaloba nezabývala kvalitou, jak DP měl k dispozici, protože já jsem dával tyto posudky, které jsem nechal zpracovat právě za účelem posouzení této škody, tak měl k dispozici posudek pana Malovíka, který jednoznačně říká, že stanovil kvalitativní škálu, ze které vyplývá, že nejlepší jízdenky byly od Neographu, na druhém místě byly jízdenky Schwarz Druck a třetí místo měla státní tiskárna cenin. Potom vám ukážu graf, který ukazuje tu kvalitativní škálu v jednoznačném grafickém zpracování. Equita Solutions, potom na rozdíl od obžaloby a soudního znalce Juráně se zabývala kvalitativní stránkou věci s využitím posudku pana Malovíka jako vstupu a dospěla k závěrům, důležité je toto. Není vůbec shledáno, že by tyto dodávky vybočovaly ve srovnání s jinými dodávkami nebo respektive, že by tyto dodávky byly dodávkami přiměřenými, zohlednili dlouhodobé časové období a samozřejmě poslední to je taky důležitý, cena byla relativně vyšší, ale tato cena odpovídala navýšení kvality. Potom vám ještě ukážu, koneckonců potvrdil to i specialista státní tiskárny cenin pan Maceška, který jednoznačně tvrdí, že cena jízdního dokladu je odvislá nejen od počtu ochranných prvků, ale zejména od objemu výroby, dojdeme k situaci, kdy na jednu stranu Schwarz Druck dodával jízdenky DP v objemech 100 milionů korun ročně, přičemž v období 4 let asi 80 milionů kusů muselo být skartováno, což přepočteno zpátky na cenu jízdenky ovlivnilo cenu jízdenky asi o 7 nebo 8 haléřů, takže cena jízdenky Schwarz Drucku odpovídala ceně jízdenky DP, takže Schwarz Druck vyráběl 100 milionů jízdenek ročně, Neograph vyráběl 40 milionů jízdenek ročně, myslím, že z bazálních principů ekonomie ty úspory z velkovýroby jsou každému jasné, tzn., že pokud vyrábím 100 milionů jízdenek tak se musím dostat na nějakou nižší cenu. To cituji z toho posudku, který založil údajný poškozený DP a samozřejmě tady se znova obracím k tomu daňovému podání, které DP učinil myslím ve správní žalobě, takže DP stále trvá na svém stanovisku, že DP pořizoval v době, kdy bral jízdenky od Neographu, za ceny obvyklé. A teď se dostáváme k té ceně. Na číslech listu, které zmiňuji, vychází průměrná cena všech plnění od Schwarz Drucku v nějakém období 2001-2007 jako 44 haléřů za kus. DP vyhodnotil nabídkovou cenu Neographu, kterou Neograph prezentoval v tom lednu 2008, jednoduše spočítatelné dohledatelné na čísle listu zjistíte, že průměr je 41 haléřů na kus. To znamená, že DP akceptoval o 7,8 % nižší nabídku dodavatele, jehož kvalita byla nezpochybnitelně vyšší, protože předesílám k tomu se dostanu později. Ještě si shrneme ty závěry obžaloby, rád bych se vyjádřil k tomu, že odmítám, že bych se jakkoli podílel na rozhodnutí o tom, že DP využil § 18/1 zákona o veřejných zakázkách, jízdenku jako ceninu jsem neoznačil, nepomohl jsem ve smyslu vzniku jakékoli škody DP, naopak jednal jsem na základě varování ÚOOZ z centrály proti padělání, později vám ukážu, jak jsem si vypočítal škodu, která DP hrozila v intervalu asi 20-33 milionů korun, měl jsem se tedy podíle na údajné zpronevěře nebo na všech těch skutcích, tím, že jsem postupoval běžně, standardně, podle svých znalostí a zkušeností. Pravděpodobně mi také obžaloba klade za vinu, že jsem tedy v souladu se směrnicemi DP parafoval každou stránku každé smlouvy z hlediska účetního a daňového a tady mě dále taky pravděpodobně kladou za vinu to, že mí podřízení se podíleli na technické specifikaci jízdenky, kterou potom následně uchopil odbor obchodní, přeformulovali výzvu k podání nabídky, následně výzvu k jednání a následně k uzavření smlouvy, takže mě celý tento proces dává obrázek jakési absurdní situace, kdy je možno bez jakýchkoli důkazů označit člověka, který má bohatou praxi a postupuje tak, jak by postupovat měl, aniž by porušoval jakékoli principy fungování DP a to všechno bez jakýchkoli důkazů a je to takové zklamání z fungování trestního procesu, trošku mi tam zaznívá ten princip zpětného hodnocení, kdy všichni po x letech ví, jak se mělo správně postupovat, což nám kolikrát u DP v rámci těch sporů s panem primátorem bylo kladeno za vinu.
Tak teď bych pokročil k fungování dopravního podniku a k mé osobě. Do DP jsem nastoupil po praxi v zahraničních korporacích, v r. 2007 jsem byl osloven poradenskou firmou Kaufman a partneři s tím, že Magistrát hl.m. Prahy hledá manažery ze soukromé sféry pro to prostředí DP. Takže jsem nastoupil do firmy, která mne ústy toho personálního ředitele vysvětlili, co se ode mě v dopravním podniku čeká, k hlavním úkolům, které pak opakoval primátor Bém na schůzkách, které jsme s ním měli, „musíte tu firmu řídit jako by byla soukromá“. Takže tomu jsme se přizpůsobili a myslím, že se nám vcelku dařilo. To jsem tedy uvítal, říkal jsem si, že budu tu firmu řídit tak, jak jsem se naučil třeba v Kodaku, což je důležité, protože tam jsme prodávali špulky filmu a u každé špulky bylo důležité, kolik vám přinese prodej té jednotlivé špulky filmu. Z mého pohledu potom, stejnou špulkou filmu byla ta která jízdenka, ale to potom v analýze se dostaneme dál. Tady jsem dovolil jenom ukázat, což je z podání vysvětlení, které bohužel nenašlo cestu do spisu, což je taková zvláštní specialita obžaloby, kdy moje 4 podaná vysvětlení ve spise prostě nejsou. Chápal bych to, protože jsem pak podával svědeckou výpověď, kdyby moje podaná vysvětlení ve spise nebyly, kdyby ve spise ovšem nebyly podaná vysvětlení pana Sitty, pana Kubisky a zároveň jejich svědecké výpovědi. Já tomu rozumím, protože některá ta podaná vysvětlení obsahují tvrzení, která se nehodí do toho konceptu obžaloby. Obzvláště je to markantní u pana Hanuše, který popsal popis výběrového řízení, naprosto pregnantně řekl „ano byl jsem to já, který definoval kritéria veřejné zakázky“. Takže veškeré ty nesmyslné otázky na pana Dvořáka, že to byl on, jako uvědomme si, že se bavíme o kolosu 12 tisíci zaměstnanci, takže skutečně nechápu, jak je možné, že zásadní sdělení, které jsem pronesl já spontánně, v době, kdy jsem nebyl ještě obviněn, kdy jsem tam chodil s právním zástupcem, ze spisu vymizely. Takže jsem se rozhodl, že takto vám přednesu, protože já ta podaná vysvětlení mám, jak jsem odpověděl na dotaz policejního orgánu jaké byly moje povinnosti, jak jsem chápal v tu dobu roli odboru zásobování. Pro mě je důležité toto, takto jsme se vždycky s panem Hanušem bavili, protože pan Hanuš je osoba, která v DP strávil 30 let, stejným způsobem se on vyjádřil ve spise – my jsme tady od toho, abychom definovali, co po jednotce zásobování chceme, oni jsou tady od toho, aby zajistili výběr v nejlepším poměru cena-výkon. My do toho nemáme co mluvit, toto vyjádření ze spisu samozřejmě vymizelo.
V DP byl v roce 2007 zaveden centrální nákup, který zajišťoval nákup služeb pro celý podnik, včetně organizací veřejných zakázek. K mé funkci, jak jsem předeslal, byl jsem obchodně-ekonomický ředitel, to je ta zkratka OEŘ, toto jsou body, které jsem měl přiloženy ke své pracovní smlouvě, ať to čtu zepředu zezadu, zprava doleva, pořád tam nikde nevidím odpovědnost za veřejné zakázky, za ceny atd. Já rozumím tomu, že můžete chápat jakože ekonomický ředitel by měl, ale ekonomický ředitel by neměl, ekonomický ředitel DP tam byl od toho, aby zajistil fungování firmy, peníze, vyjednávání s magistrátem, tohle byl taky důvod, proč jsem byl z DP odejit na tu dobu jednoho roku, protože jsem si během jednání představenstva dovolil panu primátoru Bémovi říct, že nám město dluží 600 mil. korun, od té doby s oblibou říkám kamarádům, že jsem certifikovaným bláznem, protože pan primátor Bém jako psychiatr mě na tom jednání představenstva označil slovy „vy jste blázen“. K tomu chci ale říct, moje role byla v těchto 6 bodech, já jsem byl zodpovědný za to, že DP bude mít každý měsíc 500 mil. korun na výplaty zaměstnanců, já jsem byl zodpovědný za to, že DP sestaví včas rozpočet, že ten rozpočet bude dodržen a tečka. Že bude audit, který bude bez výhrad, že nebudou žádné daňové problémy. Toto jsem se marně pokoušel předat policejnímu orgánů, ale jak jsem již uvedl, nemáme na všechno čas – máme toho moc. Organizační schéma – ty zaškrtnuté body ukazují – toto je odbor ekonomický.
Jak jsem předeslal před chvílí, v DP fungovalo důsledné oddělení jaksi nákupu a konzumentů těch služeb. Tady vidíte toto je odbor ekonomický, nebo respektive úsek ekonomický, který se členil na různé odbory, celkem asi 300 lidí, toto jsou ty jízdní doklady, který měl celou řadu pododdělení od zpracování lístků atd. a tady mimo mou řídící a kontrolní pravomoc je jednotka zásobování a konkrétní úseky, které byly zodpovědný za nákup zboží a služeb. Tady jsem si dovolil, když na to policie neměla dost času, ze směrnic DP vytáhnout – nebudu to všechno číst, ale pokud budete mít chuť si to prostudovat, tak zjistíte skutečnou náplň mé práce. Toto už jsou potom specifické podmínky fungování úseku, které podléhaly panu Hanušovi, to byla ta osoba, která zodpovídala za jízdní doklady. To přeskočíme, je toho příliš mnoho, než abych to četl. A tady vidíte toto je to gró, které mi klade policie a obžaloba za vinu, protože vždycky když jsem vznesl dotaz „pánové proč jsem tady“, tak odpověď byla „protože jste to podepsal“. Parafoval jsem to kvůli daním a kvůli účetnictví, nic víc. Teď se dostáváme k září 2007 a to je ÚOOZ asi 4., to datum odvozuji z dopisu plk. Brože, který je datován 14.9. a píše tam myslím že „předchozí týden se dostavil do DP“ takže skutečně bylo to někdy 4., 5., 6., září 2007. Sama obžaloba na straně 84 uvádí, jak prohlásil svědek Plecitý, že to nebyla žádná iniciativa DP, ale že toto jednání vzešlo z iniciativy policie. Následně po té návštěvě, během které pan plk. Brož ještě s kolegou informovaly nejen pana Hanuše o rozsáhlém padělání jízdenek dopravního podniku a nejenom jízdenek, ale také hovořili myslím o dálničních známkách a takových těch poukázkách Sodexo. Takže během toho rozhovoru jsem získal informace od plk. Brože takové neformální, v jakém rozsahu by měli ti padělatelé ty jízdenky padělat, kolik asi stojí ten ceninový stroj a to je závěr, který jsem si udělal, takový ten propočet škody, která by DP hrozila. Tam ty zažlucené pasáže jsou příliš malé, ale v prostředku toho textu pan plk. Brož hovoří o tom, že stávající jízdenky Schwarz Drucku postrádají ten zajišťovací prvek, který by mohl identifikovat běžný cestující a na konci je to varování „my víme, že hrozí škoda velkého rozsahu, takže bychom doporučovali konat a pokud konat nebudete, tak víme, kam máme přijít.“ Nebo tedy zcela jasně hovoří o tom, že DP hrozí škoda velkého rozsahu. Tady cituji z toho zažluceného textu, kdy pan plk. říká „takový ochranný prvek na současných jízdenkách chybí“. O čem obžaloba neví, protože o to ani policejní orgán neměl zájem, je fax od výrobce Schwarz Drucku ze 17.9.2007, ten samozřejmě založím do spisu až budeme provádět dokazování. Samotný Schwarz Druck, tedy výrobce, který se pyšnil tím, že jízdenky pro DP jsou v tu dobu naprostou špičkou, kterou nedokáže nikdo padělat a to z titulu použití nějakých speciálních barev, najednou v září 2007 dospívá do situace, kdy přiznává „ano naše špičkové jízdenky jsou k ničemu, protože žádný z našich ochranných prvků neodolal padělání a je třeba se vážně zamyslet nad tím, jaké použít nové ochranné prvky“. Takže máme situaci, kdy dodavatel naprosto selhal, je vidět, že jeho potenciál ochrany padělání je vyčerpán, máme tady situaci, kdy hrozí škoda v řádu 30 milionů podle mého laického odhadu ročně, a máme znalecký posudek pana Dr. Musila, který jednoznačně akcentoval, že je potřeba, aby jízdenka měla prvky, které odhalí každý cestující, on tam hovoří o tom, že jízdenky Schwarz Drucku byly napodobeny všechny prvky, které umožňovaly těm cestujícím identifikovat padělek. A ty prvky, které se nepodařilo padělat, jsou rozeznatelné pouze pomocí speciálních pomůcek a ty speciální pomůcky jsou extrémně drahé, tzn., nevím, kolik má v současné době DP revizorů, možná 200, každý by potřeboval laserové pero v hodnotě kolem 3000 korun a to jenom proto, aby byl schopen identifikovat padělek, samozřejmě v tu dobu, protože konstrukce jízdenek Schwarz Druck spoléhala na laserová pera, revizoři těmito pery vybaveni byli a pak najednou když přeskočím dopředu v čase, přijde někdo, kdo vám nabídne ten prvek, který může zjistit kdokoli, bez použití jakýchkoli pomůcek, tzn. prostým natržením. Tzn., nabídne vám ochranný prvek, který dosud nikdo nedokáže ani padělat, při srovnatelné ceně, jak jsme zjistili ze závěrů, ke kterým dospěl DP. Teď se dostáváme k tomu, jakým způsobem se do DP dostal Dr. Kmeť. Nějakou dobu, pravděpodobně týden až 10 dnů potom, co se tam dostavil pan Brož se mi telefonicky ozval Dr. Kmeť s tím, že je mu známo, že DP má problémy s padělky, takže vzhledem k tomu, jak jsem se zmínil, kdy mě varovali pánové z centrály proti padělání o hrozící škodě velkého rozsahu, tak mě pochopitelně tato nabídka zaujala, protože v případě, že by se to tvrzení o nepadělatelnosti, případně o obtížné padělatelnosti se ukázalo jako pravdivé, tak by to samozřejmě zabránilo hrozící škodě DP ve velkém rozsahu. Takže díky tomu varování ÚOOZ jsem tedy řekl, aby se přišel ukázat a uvidíme, co na tom tvrzení bude. Takže jak říkám, předeslal, že je schopen dodat jízdenky, to znamená kompletní produkt, který bude na papíru, u kterého garantují nepadělatelnost. Samozřejmě tato tvrzení se pak prokázala, jak vidíte ta na listech – to jsou ZP, které jsou ve spise. Jak jsem řekl, tedy v tomto případě jsem postupoval stejně jako u každého jiného dodavatele, který v tu dobu mě navštívil s vizí, že já jsem ta osoba, která rozhoduje o nákupech, předal jsem to panu Hanušovi k vyřízení ve spolupráci s úsekem služeb. Viděli jsme organizační schéma, viděli jsme popis mých odpovědností. Tady zazněla slovo vnitřní zákazník. Vnitřní zákazník, jak definoval pan Dvořák, byla v případě pana Hanuše odbor jízdních dokladů, který se obrátil na odbor zásobování s jednoduchým vzkazem, potřebujeme od data xy, tolik a tolik jízdenek v takové a takové kvalitě, zařiďte, to. Toto by jednoduchý proces, který v DP fungoval. Tady jak jsem předesílal, z jednoho vyjádření pana Hanuše z vysvětlení, které se záhadným způsobem ztratilo ze spisu, kdo byl vnitřním zákazníkem u této zakázky odpověděl „myslím, že jsem to byl já“. Takže je naprosto jednoznačné, že pan Hanuš se ke své roli přihlásil, bohužel tato informace zde k dispozici není, mám jí pouze já oskenovanou v rámci nahlížení do spisu. Během toho jednání pan Kmeť s panem Janků, když se dostavili dohromady, takže odbor jízdních dokladů, jak je vidět z té prezentace nebyl zodpovědný za výběr ani za formu, za rozhodnutí o aplikaci nebyl ani kompetentní k tomuto rozhodnutí, pouze zajišťoval podklady a na základě toho potom uzavřené smlouvy, kterou zajistila jednotka zásobování, pak potom specifikoval jednotlivé objednávky, na základě kterých pak docházelo k dodávkám v následujícím roce. Ke konkrétnímu průběhu schůzky s panem Kmetěm, po telefonickém kontaktu se pak dostavil s panem Janků, kdy dostali těch 15 minut, pan Kmeť prezentoval firmu Neograph jako firmu, která je tradiční a je dodavatelem papírů na pasy pro státní tiskárnu cenin a v podstatě jeho čas, který byl vyčerpán mě přesvědčil o tom, že by stálo za to, aby tato informace byla předána dále k vyřízení panu Hanušovi a tím moje role tady v této fázi skončila, potom se do toho navrátil až v procesu připomínkování té smlouvy, která byla připravována odborem zásobování v příslušném čase. Já jsem si vyhodnocoval, přestože jsem nadále přesvědčen, že jsem si to vyhodnocovat nemusel, tak jsem si vyhodnotil všechny informace, které jsem měl k dispozici, to znamená, informace relevantní byla ne za kolik by byla bývala dodávána v blíže neurčené budoucnosti jiná tiskárna jízdenky, ale já jsem se soustředil na relevantní a ověřitelná fakta, za kolik dodával stávající dodavatel. Provedl jsem si to srovnání, přičemž klíčovým parametrem toho hodnocení byla ta hrozící škoda ve výši, jak jí avizoval ÚOOZ. Takže podpisu smlouvy v rámci toho běžného připomínkování pak předcházelo vyhotovení stanovisek AK, které zajistil obchodní odbor. Já jsem z titulu funkce měl k dispozici stanoviska jak odboru zásobování, tak i ta stanoviska advokátů, ale stejně tak, jako posudek Dr. Musila, ze kterého citujeme tu větu, že jediným výrobním subjektem v ČR byl Neograph, jsem si pouze archivoval, protože jsem si archivoval praktický každý dokument, který jsem považoval za relevantní. Já jsem neměl důvod pochybovat o tom, že stanoviska odboru obchodního a advokátů, že by ta zvolená varianta jednání měla být jakýmkoliv způsobem závadná, takže poté, co jsem nastudoval ta stanoviska a viděl jsem, že DP aplikuje jakousi formu JŘBÚ, tak z mého pohledu jako laika nemohlo být nic špatně, následně potom ta stanoviska z těch jiných období, kdy to bylo asi v r. 2010, kdy ÚOHS vyhodnocoval podnět na tuto konkrétní zakázku dopravního podniku, tak neshledal žádné pochybení, jak již zmiňoval ing. Dvořák, tak AK Brodec a partneři se k tomu vyjádřili pozitivně a stejně tak, zatím ve spise není založeno stanovisko, které si vyžádal DP v rámci daňového řízení od pana Doc Jurčíka, který je autorem komentáře k ZVZ a jak jsem dohledal, judikát je citován takové Nejvyšším soudem, a paradoxně se na něj odkazuje i obžaloba, takže pan Doc. Jurčík ve své analýze také dospěl k závěru, že tam nedošlo k sebemenšímu pochybení, nesporně jízdenka ceninou je. Nejsem schopen reprodukovat jeho odborné závěry. Tady bych jenom dodal, že je mi známo a v návrhu na předběžné projednání jsem uváděl, že DP v současné době, poté, co zjistil, že mu po celou dobu státní tiskárna cenin dávala výrobky, které si neobjednal, tak DP zvažuje vyhlášení nového výběrového řízení na nového dodavatele a opět hodlá postupovat stejným způsobem, jakým postupoval DP v r. 2007, tzn., že po 11 letech zde máme úplně totožnou situaci, protože DP si v rámci opatrnosti vyžádal stanovisko NBÚ a stanovisko NBÚ z r. 2018 říká zcela jasně „vy nemůžete sdělit potenciálním dodavatelům přesnou specifikaci ochranných prvků, protože tento postup je v rozporu s ekonomickými zájmy ČR.“ Takže já nechápu, proč bychom my měli v r. 2007 postupovat jinak, zveřejnit všechny ochranné prvky tak, aby byly co nejsnáze padělatelné, to je v rozporu se zdravým rozumem. Zrekapituluji stručně sekvence událostí. Návštěva ÚOOZ, důrazné varování o velké škodě, telefonát pana Kmetě, nabídka komplexního řešení nepadělatelných jízdenek, dále postupem běžným, stejným jakým jsem postupoval u všech ostatních dodavatelů, předáno příslušnému útvaru k projednání, příslušný útvar mimo mou řídící kompetenci toto projednal, vyslovil doporučení, zajistil stanoviska, vyhotovil výzvu, zajistil přípravu smlouvy, všechna potřebná stanoviska, ZP, já jsem to jenom parafoval, pan Hanuš jí připomínkoval, z tohoto pohledu byly splněny všechny náležitosti, které dopravní podnik na tento proces kladl.
Dostáváme se ke kvalitě. DP si byl vědom toho, že problém zabezpečení je v papíru 5 let před tím, než jsme nastoupili. Jak vidíte, je to posudek, který opět není založen ve spise, protože se to pravděpodobně nehodí, opět jsem ho navrhoval policejnímu orgánu k založení, ze závěrů znalce použitý papír byl v podstatě podobný jako na falzifikátech, originály nejsou dostatečně zabezpečeny, není obtížné vyhotovit padělky, to znamená, že pokud někdo přijde s tím, že 5 let před vámi soudní znalec dospěl k tomu, že papír, na kterých jsou jízdenky, je k ničemu, pak přijde dodavatel, který říká „já mám technologii, která zaručuje, že nikdo jiný mimo jiné v Evropě, to potvrdili oba Sittové, nedokáže nikdo jiný ten papír ten padělat, tak si myslím, že v porovnání té nabídkové ceny a extrémně zvýšené kvality není problém dospět k závěru, že je to jednoznačně pro DP výhodné. Takže dále potom soudní znalec, to už jsem citoval, že pro odhalení padělků od Schwarz Druck byla nutná ta speciální pera, kromě toho bylo možno použít nějaká speciální zvětšovací skla, polarizační folie, ale všechny ty ochranné nebo detekční prvky byly velmi drahé. Pak Dr. Musil, který navrhl, doporučil tu konstrukci zabezpečení se k těm jízdenkám vrátil dalšími dvěma posudky v r. 2009, 2010, 2011, kdy v podstatě stále potvrzoval, že jsou všechny ty posudky založeny ve spise, tak stále opakoval, že postup, který byl zvolen, je adekvátní, zamezil padělání, samozřejmě mohu zmínit návštěvu, respektive ten kriminalistický sborník, který je poměrně vypovídajícím důkazem o kvalitě jízdenek. Nechal jsem zpracoval soudní znalecký posudek panem Malovíkem a DP v rámci obrany proti FÚ si nechal zpracovat posudek od polygrafické katedry v Pardubicích. Tato instituce disponuje nejlepším vybavením na detekci, respektive vybavením v oblasti polygrafie, je to katedra, kde se polygrafie učí, ve spise je založen ten závěr pana Doc. Vališe pro účely daňového řízení srovnával zejména jízdenky DP Brno a DP Praha. Tam je argumentace FÚ velmi zajímavá, absolutně odhlíží od situace, kdy DP v Brně tiskne jenom jeden druh jízdenky, ten jeden druh jízdenky je bianko dokument, na který se potom laserem dotiskují nominál. Zatímco DP měl 21 druhů jízdenek, každá byla unikátní, každá měla jiný unikát, každá se trochu lišila systémem zabezpečení, myslím, že nikoho nepřekvapí, že jízdenky pro DP, který si dotiskuje nominály na laserovce, tak jejich cena bude odlišná od jízdenek, kdy tisk probíhá už z výroby. Teď se dostáváme k tomu zajímavému internímu auditu DP, který v podstatě říká, že jízdenky, které byly dodávány po ukončení dodávek od Neographu, nesplňují požadavky, které DP v zadávací dokumentaci požadoval. Myslím, že pan státní zástupce teď jasně vidí, že vznikla DP škoda a předpokládám, že z moci úřední bude konat, protože jaksi jsem žádal ve svém návrhu na předběžné opatření, aby byl tento interní audit zajištěn a založen do spisu. Myslím, že je nesporné, že někdo v DP pochybil, protože pokud jsou takto jednoznačné závěry o tom, že byla definována technická specifikace, kdy DP přijímal několik jízdenky, které tuto specifikaci nesplňovaly, tak DP pravděpodobně vznikla škoda v tom, že cena, za kterou dodávala státní tiskárna cenin DP tedy neodpovídala požadované kvalitě. Z toho titulu pak si ty DP žádal stanovisko NBÚ, o kterém jsem předtím hovořil. Ke kvalitě jízdenek státní tiskárny cenin z r. 2012 se vyjádřil v protokolu o výpovědi soudní znalec Musil, jak jsem řekl, doporučil DP, protože byl vyzván, aby nadefinoval ochranu DP, novou emisi, tak řekl, že přes jeho doporučení kvalita jízdenek šla dolů. Myslím, že ve stejném protokolu byl soudní znalec vyzván k tomu, aby zhodnotil na kvalitativní škále jízdenky Schwarz Druck a jízdenky T-Neograph, takže i soudní znalec Musil jednoznačně trvá na tom, že jízdenky Neographu jsou jízdenkami lepšími. Dále se vyjádřil ke kvalitě zpracování jízdenek Schwarz Druck, jakžtakž to splňovalo účel, ale kdyby někdo chtěl, tak se mu to bez velké snahy podařilo. Pan Malovík se stejným způsobem vyjádřil k jízdenkám STC, myslím, že je zbytečné se tímto dále zabývat a tady taková jedna drobnost, kterou obžaloba ignoruje, protože se jí to nehodí, DP ve sporu s daňovým úřadem argumentuje, že státní tiskárna dodávala identické, totožné produkty za stejnou cenu jako Neograph, tady vidíte datum, r. 2013, cena 38 haléřů, tzn., nerozumím tomu, v čem může být problém, pokud jiný dodavatel dodává totožný produkt za totožnou cenu a ten totožný produkt byl totožný, protože v tu dobu státní tiskárna cenin odebrala papír od Neographu nebo čerpala z nějakých zásob, to nejsem schopen identifikovat, to je na delší zjišťování. Způsob, jakým jsme se dobrali vlastní výzvy, po těch návštěvách pana Kmetě a Janků se odehrálo několik návštěv, kdy se už sbíraly nějaké podklady, poté co byly doručeny ZP, tak asi v listopadu nebo prosinci se začala vést jednání na technické úrovni, poté, co odbor obchodní vydal nějakou tu výzvu k jednání, po této výzvě k jednání se dostavil tehdy pan Sitta jako obchodní ředitel spol. Neograph a ve spolupráci s panem Hanušem si definovali technické náležitosti, které by ta jízdenka měla mít. Dále se bavili o tom, jaké objemy bude DP potřebovat, časem se k těm jednáním připojil i zástupce státní tiskárny cenin, protože jak se chýlil čas a bylo známo, že magistrát se odhodlal ke změně ceny, tak bylo jasné, že se nestihne uzavřít smlouva s Neographem a bude potřeba rychle zajistit design nového lístku, případně podobu nových jízdenek v novém nominále a nejsem si jist, jestli to zajišťovala státní tiskárna cenin, nebo jestli to v novém designu zajišťoval Schwarz Druck. Takže všechny tyto informace, podklady od pana Hanuše prošly v DP v běžném pracovním pořádku na odbor obchodní, který je vypořádal, připravil potom nějaký návrh smlouvy, který se odeslal Neographu, potom do toho začátkem r. 2008 přišla cenová nabídka, kterou, jak vám ukážu později, jsem posoudil a na základě posouzení té cenové nabídky byla pak uzavřena smlouva. Tady vidíte, jednoznačně jasná role vedoucího jednotky zásobování, který byl zodpovědný za to, že vystavil výzvu, zorganizoval jednací řízení, veškerou dokumentaci administroval, připravil uzavření smlouvy, zajistil její připomínkování a její podpis. K ceně jízdenek, čili o tom, že pan Sitta považoval ceny jízdenek za dumpingové jsme se už bavili, on samozřejmě v těchto svých vyjádřeních a v tom ujišťování DP o tom, že cena je naprosto nejideálnější, pokračoval i krátce před tím, než dospěl k závěru, že jsou předražené. Tady vidíte, že 18.5. pan Sitta posílá vedoucímu odboru jízdních dokladů, panu Pospíšilovi email, ve kterém diskutují o zabezpečení jízdenek, kdy pan Sitta vyjadřuje myslím také názor, že bílý papír od Schwarz Drucku byl ve velkém profesionálně padělán, jakýkoli odstup od specifikace by byl hazardem s ekonomickými zájmy DP a vrcholem té věty je, že „současné jízdenky jsou z pohledu ceny, kvality v té nejoptimálnější podobě“. Pravděpodobně se budeme muset zeptat pana Sitty, aby nám definoval jeho chápání dumpingu a optimální podoby, ale jak jsem tomu rozuměl já, tak ta cena naprosto odpovídala kvalitě jízdenek, které Neograph dodával. Tím chci říct, že za celou dobu smluvního vztahu nikdy nikdo, ani pan Sitta starší, ani mladší, nezavolal, nenapsal, při osobní schůzce neřekl, „tady je provize, je to předražené“ nic takového nedošlo. Stejně tak jako obžaloba spekuluje, že jsme s panem Janků uzavírali dohody o tom, aby ceny byly maximální, nemůže prokázat, protože k žádným takovým dohodám nedošlo. Věřím, že až budou vypovídat mí bývalí podřízení z DP, tak vám potvrdí, že veškerá jednání, která jsem měl s potencionálními dodavateli se vedli za otevřených dveří, protože já jsem přišel z korporace, kdy mými klienty byli Švédové a Finové a obchodní etika byla prvořadá, všechno bylo „open door policy“, tzn., poněkud to šokovalo můj sekretariát, ale já jsem trval na tom, že při každém jednání, kdy ty lidi neznám, nebo kdy to je nějaký první kontakt, budou ty dveře do sekretariátu otevřené, aby se vyloučili jakékoli spekulace na téma jakékoli podjatosti atd. Když se vrátíme zpátky k panu Sittovi, tak vidíte, že tady z důkazů, které zajistil policejní orgán, ale které pro ně nebyly nijak zajímavé, psal pan Janků, že Neograph bude mít zase 4 miliony a provize bude 3, takže to je velmi slušné, takže jsem velmi zvědav, až nám pan Sitta potom vysvětlí, jakým způsobem došlo k tomu náhlému prozření na konci r. 2011. Jsme v létě 2011, to už je všem známý fakt, že jediný ochranný prvek, který odolal, byl právě ten probarvený papír od Neographu, pan Dr. Musil v posudku, který si nechal zpracovat DP, identifikuje, že veškeré, jak tady padl dotaz na pana generálního ředitele, jestli byly nějaké prvky, které nebyly padělány, je vidět, že byly padělány všechny ochranné prvky, kromě toho papíru, tzn. ukázalo se naprosto jasně, že veškerá tisková ochrana je k ničemu, čili de facto se o 9 let později potvrdil závěr prvního ZP z r. 2002, že je nutné tu ochranu situovat právě do papíru. Sám ing. Sitta odpovídal, že jen a jen ochranné prvky nebyly v papíru, pan Sitta vždycky tvrdil, že jejich jízdenky jsou lepší, tady vidíte, to je to, jak jsem citoval, že bílý papír byl padělán a že odklon od specifikace zelené znamená ohrožení ekonomických zájmů DP. Dr. Sitta starší, což je osoba, která z titulu své funkce generálního ředitele, prohlásil, že několik let dodával DP předražené jízdenky, připouští v soudní výpovědi, že jediný prvek, který nebyl padělán, byl papír, který podle jeho názoru, specialisty v oboru, v současných jízdenkách chybí. Tady potvrzuje svým vyjádřením, že to bylo řešení, které bylo unikátní v celé Evropě, možná na světě. Vidíte jediný ochranný prvek, který odolal byl papír. Tady nebudu rekapitulovat tu schůzku v Palladiu, o tom už jsme se bavili, jenom mě ještě napadá k ukončení té smlouvy mezi DP a Neographem, pan Sitta učinil podle mého názoru, což potvrdili i advokáti DP, veřejný příslib, že bude DP dodávat jízdenky ve stejné kvalitě s 50 % slevou. DP tedy okamžitě reagoval, vyzval doporučeným dopisem pana Sittu, že tedy akceptuje jeho nabídku, zároveň tedy poslal objednávky na objem jízdních dokladů na celý příští rok s tím, že očekává, že pan generální ředitel Neographu se k tomu vyjádří do 7 dnů. Pan Sitta, tedy v rozporu s tím svým prohlášením, že je schopen garantovat dodávky jízdenek s 50 % slevou ve stejné kvalitě, objednávku neakceptoval, na základě toho pak došlo k ukončení smluvního vztahu. Takže shrnuji, že vlastně v době, kdy jsme se bavili v DP o Neographu, tak jsem tam byl 2-3 měsíce, neměl jsem žádné znalosti o problematice jízdních dokladů ani cenin, nebyl jsem ani specialista ve veřejných zakázkách, spolehl jsem se na to, co mi připravil specializovaný odbor, resp. advokáti. Takže když zrekapituluji ten průběh, tak mě policie upozornila na to, že hrozí škoda velkého rozsahu, následně mě osloví dodavatel, a na základě těch informací o škodě velkého rozsahu, jsem se rozhodl v zájmu DP, přijmout potenciálního dodavatele, který je schopen tuto škodu odvrátit, na základě toho jsem ty výstupy z jednání předal podřízeným k vyhodnocení, příslušné útvary je zpracovaly, provedla se analýza cenové nabídky, podle mého názoru jsem postupoval z informací, které jsem měl v tu dobu k dispozici, vyhodnotil jsem je, tak jak jsem nejlépe uměl, čili mám za to, že jsem jednal informovaně a zabránil jsem poškození jak materiálnímu, tak škodě imateriální, jakési újmě DP. Obžaloba mi klade za vinu, bez důkazů, že jsem ihned po nástupu k DP, aniž bych znal situaci DP, jakékoli kontakty v DP, tak se zcela neznámým člověkem se začnu dohadovat na páchání trestné činnosti. Taky jsem vinen tím, že jízdní doklad nesplňuje ekonomickou definici ceniny? Taky jsem vinen tím, že jsem se snažil chránit zájmy DP, že jsem si sám zpracoval nad rámec svých povinností analýzy, které jsou v souladu s direktivou evropské komise z r. 2004? Že jsem potom na základě těchto informací se setkal s dodavatelem atd. Já už nemám sílu to opakovat.