Závěrečné řeči obhajoby

Závěrečná řeč obhájce Ing. Tomáše Petany

Úvod

Vážený pane předsedo, vážení přísedící, vážení ostatní.

Dnes probíhá v pořadí 46. den hlavního líčení v této trestní věci. Plně chápu únavu všech přítomných v jednací síni, ale dovolte, abych i já, jako obhájce Ing. Tomáše Petany, využil svého práva a přednesl závěrečnou řeč. Slibuji, že se vynasnažím být stručný, tam, kde to půjde, odkáži na závěrečné řečí mých předřečníků, zejména dr. Monsporta, částečně i dr. Matznera, neboť jejich klienti jsou stíháni pro spáchání téhož skutku jako můj klient. Přesto musím k celé věci uvést několik z mého pohledu důležitých skutečností.

Jak říká klasik – kdo si špatně zapne první knoflík, ten už se pořádně nezapne…

Toto budiž hlavním motivem mé závěrečné řeči z důvodů, jež dále rozvedu.

Zahájení trestního stíhání

Dne 27.2.2013 vydává policejní orgán ÚOOZ usnesení, na jehož základě začíná stíhat mého klienta pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 128a odst.1, odst.2 písm.a, písm.b) trestního zákona ve formě účastenství dle § 10 odst.1 písm.c) trestního zákona (ponechávám stranou, že ve výrokové části u mého klienta chybí označení trestního zákona v době vydání usnesení již neúčinného – ostatně kdo si špatně zapne první knoflík, ten už se pořádně nezapne).

Promlčení trestního stíhání

Jednou ze stěžejních námitek, kterou jsem brojil proti tomuto usnesení, bylo, že k zahájení trestního stíhání nemohlo dojít z důvodu promlčení. Veškeré jednání mého klienta popsané v usnesení o zahájení trestního stíhání bylo totiž časově umístěno pouze ke dvěma, maximálně třem datům, a sice ke dni  21.11.2007 – první jednání hodnotící komise, 5.12.2007 – druhé jednání hodnotící komise, kdy toto jednání bylo ukončeno téhož dne v 13.45 hodin a současně s tím byla i ukončena další činnost této komise.

A konečně 13.12.2007 – den, k němuž je datován dokument nazvaný „Rozhodnutí o výběru nejvýhodnější nabídky“, kde text usnesení dovozuje, že pod tímto dokumentem s tímto datem je uveden podpis Ing. Petany.

Usnesení o zahájení trestního stíhání neobsahovalo žádný jiný ani časový ani skutkový údaj, jehož by měl být můj klient dále účasten. Totéž usnesení ani neobsahovalo žádnou právní kvalifikaci či dokonce odůvodnění údajné existence jakékoli organizované skupiny.

Konstatuji tedy, že za zcela zásadní pochybení při sdělení obvinění jsem spolu se svým klientem považoval fakt, kdy policejní orgán opominul, že i kdyby byl popsaný skutek pravdivý a i kdyby se jej měl dopustit můj klient a i kdyby měl naplňovat skutkovou podstatu citovaného trestného činu, pak by byla trestnost tohoto jednání promlčena.

Podle znění nejpříznivějšího trestného zákona platného v období od údajného spáchání skutku až dosud byla promlčecí lhůta pro takový trestný čin pět let, a proto by k promlčení daného jednání z hlediska ustanovení § 67 odst.1 písm.c) trestního zákona č. 140/1961 Sb. došlo nejpozději dne 13.12.2012

V usnesení, kterým dozorující státní zástupce zamítl mou stížnost jako nedůvodnou, jsem byl ovšem poučen, že běh promlčecí lhůty v tomto případě nastal teprve dnem, kdy generální ředitel DP Ing. Dvořák podepsal smlouvu se společností se společností Crospoint.

Z uvedeného jsem spolu se svým klientem pochopil, že se dozorující státní zástupce domnívá, že měl můj klient Ing. Petana v období od 13.12.2017 do dne podpisu smlouvy, tedy do 29.2.2008 trestněprávně postižitelnou povinnost zabránit uzavření této smlouvy. Proč a jak bych tak mohl učinit, jsme se z tohoto usnesení ovšem nedozvěděli.

Podle výkladu státního zástupce tak chyběly pouhé dva dny k tomu, aby bylo jednání mého klienta z trestněprávního hlediska promlčeno, nicméně jeho bdělost a současně rozhodnost policejního rady Srba takovému konci zabránila.

A proto je můj klient již sedmým rokem trestně stíhán.

Spojení věci

Dalším skvělým počinem v celé trestní věci bylo, když policejní orgán rozhodl dne 17.10.2013 o tom, že věc mého klienta spojuje s dvěma věcmi dalšími, jež ovšem s mým klientem nijak nesouvisely. To ostatně netvrdí ani obžaloba.

Poté, kdy jsem v zastoupení svého klienta podal proti tomuto usnesení stížnost, dozvěděl jsem se z rozhodnutí dozorujícího státního zástupce, konkrétně v předposledním odstavci usnesení státního zástupce ze dne 19.2.2014, že napadeným usnesením policejní organ vlastně naopak, než se domnívám já, aplikuje zásadu hospodárnosti dle § 2 odst.4) trestního řádu. Po vice než pěti letech ode dne vydání tohoto usnesení musím chtě nechtě konstatovat, že si aplikaci zásady hospodárnosti představuji přece jen poněkud jinak než pan státní zástupce.

Osobně mám pro spojení věci vysvětlení takové, že již v okamžiku, kdy k němu došlo, byla policii i státnímu zastupitelství zřejmá velmi slabá důkazní situace. A nastalo tedy v jejich případě několikaleté období doufání, že se objeví “ještě něco”, co by mohlo závěry usnesení o zahájení trestního stíhání alespoň trochu podpořit. Neobjevilo, právě naopak.

Co předcházelo trestnímu stíhání

To je zajímavé téma. Skutečně. Co vlastně předcházelo tomu, než policejní rada Srb s dozorujícím státním zástupcem usoudili, že se můj klient spolu s dalšími osobami dopustil trestného činu, v jehož důsledku měl svému zaměstnavateli způsobit škodu v řádech stovek milionů korun?

Bylo to trestní oznámení bývalého policisty a současného senátora Václava Lásky.

Bylo, nebylo, v jedné krásné době přišla do České republiky móda takzvaného boje proti korupci. Sice přesně nikdo nevěděl, co je to korupce, ale od počátku se našla skupina bojovníků, kteří to sice taky nevěděli, ale byli si jistí, že jde o zlo a proti zlu je třeba bojovat. Když používám obrat bylo nebylo, nečiním tak náhodou – boj proti zlu byl až dosud vyhrazen právě třeba pohádkám.

Ovšem pokud budeme trvat na tom, že Česká republika je právním státem, pak tady si s bojem tvrzeného dobra proti označenému zlu prostě a jednoduše nevystačíme. I při všech svých výhradách k fungování naší země trvám na názoru, že jsme právním státem a o tom, co je zločin, rozhodují soudy na základě zákona a nikoli samozvaní zapálení bojovníci, placení bůhvíkým, s méně nebo více vychýleným vnímáním reality. Mezi takové podle mého soudu pan Láska patří.

Po výslechu bývalého GŘ DPP Licha jsme si mohli udělat obrázek, jak to asi tehdy, kdy byl Václav Láska k věci přizván, na úrovni řízení Hlavní město Praha vs. DPP vypadalo. To tehdejší primátor, bývalý údajně dobrý gynekolog dr. Svoboda de facto nařídil tehdejšímu vedení DP, aby do věci zaangažovala pana Lásku.

A tak pan Láska poté, kdy spolu s dalšími osobami z Transparency International provedl jakési zkoumání smluvní dokumentace v DP, podává dne 14.8.2012 trestní oznámení o rozsahu šestnácti stran. Dnes se mi z pozice obhájce jeví toto trestní oznámení jako víceméně milosrdné, protože, jak jsem zaregistroval, v minulých měsících se pan Láska věnoval přípravě obžaloby prezidenta republiky z velezrady, protože naznal, že se prezident tohoto jednání dopustil 57 činy. 57.

A tím bych mohl končit s osobou Václava Lásky, neboť každý v této síni si na něho a jeho počínání s tímto řízením související může učinit svůj názor. Ostatně myslím, že se tyto názory nebudou nijak výrazně lišit.

Ovšem k osobě Václava Lásky se musím vrátit ještě v jedné souvislosti.

Transparency International

Transparency International – co to, prosím pěkně je? Čemu to slouží? Nebo ještě přesněji – komu to slouží? Kdo to platí? A proč?

Soud již slyšel od mých kolegů několik detailních poznatků o tomto spolku, o angažmá pana Lásky, ale i pana dozorujícího státního zástupce. Tak jen na doplnění.

Usnesením vydaným dne 25.4.2013 rozhodl dozorující státní zástupce o tom, že není ve věci podjatý. Proti tomuto usnesení jsem za svého klienta podal stížnost, kde jsem argumentoval právě jeho zadokumentovanou účastí člena správní rady v podivném spolku Transparency International.

Ano, v tom spolku, který se na svých internetových stránkách chvástal tím, že “TI dlouhodobě monitorovala hospodaření DPP a aktivně se podílela na analýze smluv v DPP. Na základě zjištění TI advokát Václav Láska (spolupracovník TI) podal trestní oznámení.”

A dále bylo v oslavném článku dojatě konstatováno, že teď už bude na policii a dozorujícím státním zástupci, aby věc dovedli do zdárného konce. Kdo by se byl nadál, že tím státním zástupcem bude člověk, který teprve den po podání uvedeného trestního oznámení opustí místo ve správní radě Transparency International…

Mimochodem – tato prohlášení se mi v současné době na stránkách TI už nepodařilo dohledat, asi je někdo odstranil, nicméně jsou obsažena v trestním spise.

Státní zástupce NSZ JUDr. Plaisner neměl podle mého názoru vůbec jednoduchou pozici, nicméně rozhodl tak, že mou stížnost zamítl a tím de facto rozhodl, že dr. Borgula bude věc I nadále dozorovat.

Jeho argumenty ponechám raději bez komentáře, nicméně za všechny uvedu jen jeden – trestní oznámení podle něho nepodávala TI, ale DPP, kdy tehdejší generální ředitelka k tomuto úkonu cituji “zmocnila podle vlastního uvážení advokáta Lásku”.

Jak to s tím vlastním uvážením bylo, jsme se dozvěděli přímo zde, u hlavního líčení od paní Češkové.

A tak zůstal dr. Borgula dozorujícím státním zástupcem. Kdo si zapne špatně první knoflík, ten už se pořádně nezapne.

Pan Šoch

Od počátku trestního stíhání se musí všichni obžalovaní ve skutku I./1 vypořádávat s tím, že poskytování služeb firmou pana Šocha, ať už otce nebo syna, bylo etalonem výborné kvality za skvělou cenu. To však nemá oporu v žádném provedeném důkazu a, jak dále rozvedu, prakticky to popírá i samotný pan Šoch.

Jak se rodina Šochova dostala k prodeji jízdenek DP, to už dnes sotva zjistíme. Myslím ale, že jsme si všichni svůj obrázek udělali, zejména ti z nás, kteří pamatují rok 1992. Jak už zmínili někteří mí kolegové, jako právník si neumím ani představit formu dědictví, která přivedla do věci pana Šocha mladšího. Ale nechť.

22 dodatků smlouvy z roku 1992. A v usnesení o zahájení trestního stíhání, stejně jako v textu obžaloby se dozvíme, že GŘ Dvořák tuto smlouvu účelově vypověděl. Chce nám snad obžaloba tvrdit, že poskytování služeb panem Šochem až do výpovědi jeho prehistorické smlouvy bylo tím plněním, jaké mělo odpovídat potřebám DPP i zákonným požadavkům?

Bylo ne za pět minut dvanáct, ale zhruba tak dvě hodiny po půlnoci, když došlo k výpovědi smlouvy s panem Šochem ze strany DPP.

Hodnotící komise

Teprve v tuto chvíli vstupuje do příběhu můj klient. Jako jeden z pěti členů hodnotící komise.

Jako jeden z pěti členů hodnotící komise, z nichž pět členů, tedy 100 % členů komise, tedy pro ty, kteří stale nechápou, všichni členové hodnotící komise, hlasovali pro přijetí nabídky společnosti Crosspoint.

Proč je z těchto pěti stíhán jen můj klient, bůh suď. Můžu se jen domnívat, že to souvisí s představou policejního orgánu a státního zástupce, že měl nějakým blíže neurčeným způsobem zabránit GŘ Dvořákovi v podpisu smlouvy. Jakoby další členové komise tuto povinnost, jakkoli absurdní, neměli.

Měl můj klient možnost jakkoli ovlivnit složení hodnotící komise? Z provedeného dokazování nade vší pochybnost vyplývá, že neměl.

Měl můj klient možnost zasáhnout do přípravy zadávací dokumentace? Z provedeného dokazování vyplývá, že nikoli. Toto bylo zcela v režii konkrétních specializovaných útvarů DPP a následně odborné společnosti NAXOS. Co na tom není jasné?

Mimochodem – zadávací dokumentace. Obžaloba se snaží budit zdání, že došlo k jakémusi potměšilému řízení, jež bylo součástí širšího spiknutí a v jehož důsledku měla být zakázka přidělena společnosti Crosspoint. Pak ovšem těžko rozumět výpovědi pana Šocha, kde říká, že si cituji “zadávací dokumentaci normálně stáhl z internetu”. Internet podle mne věru není místo, kde se cokoli utají…

Ing. Choutka

Ing. Choutka je kromě mého klienta jedinou osobou, jejíž jméno si ze všech členů hodnotící komise vybavuji.

Pan Ing. Choutka se o to však nijak zvlášť nezasloužil. Jde totiž jen o to, že o Ing. Choutku, respektive jeho prohlášení o tom, že nabídka společnosti Crosspoint je dražší než dosavadní služba pana Šocha, opírá policie a potažmo státní zástupce celou vratkou konstrukci obvinění mého klienta.

Popravdě jsem byl šokován, když jsem v průběhu přípravného řízení zjistil, že Ing. Choutka nebyl před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání policií vůbec vyslechnut. Vůbec!

Každý četník z Horní Dolní by předtím, než zahájí kroky vůči domnělému pachateli, vyhledal Ing. Choutku a na průběh jednání hodnotící komise se ho prostě a jednoduše přeptal. Každý četník z Horní Dolní. Ne tak policista v nejvýš postaveném policejním tělese – ÚOOZ, navíc v hodnosti podplukovníka. Za přímého dozoru státního zástupce VSZ. Vrchního státního zastupitelství v Praze.

Nemohu si odpustit odbočku k jiné své kauze, která byla Městským soudem rozhodnuta v nedávných měsících. Tam došlo k tomu, že ze spisového materiálu zmizel znalecký posudek pořízený před zahájením trestního stíhání, který ve svých závěrech možnost trestního stíhání obviněných vylučoval. Shodou okolností byla tato věc vedena před ÚOOZ a také byla v uvozovkách “dozorována” státním zástupcem VSZ v Praze.

Ing. Choutka jak ve svém výslechu v přípravném řízení, tak i v hlavním líčení logicky vysvětlil svůj postoj v rámci hodnotící komise a opakovaně uvedl, že jeho prohlášení o navýšení ceny není ani v nejmenším v rozporu s jeho rozhodnutím hlasovat pro přijetí nabídky Crosspoint.

Myslím, že všichni v této jednací síni jeho prohlášení pochopili. Dokonce si myslím, že to pochopil i dr. Borgula. Proč se následně ve svých prohlášeních tvářil, že je tomu jinak, ponechám na úvaze soudu a na svědomí dr. Borguly.

Kvalitativně jiná služba

Usnesení o zahájení trestního stíhání a stejně tak obžaloba se tváří, že v důsledku výpovědi smlouvy s panem Šochem a následném uzavření smlouvy se společností Crospoint došlo pouze k neodůvodněnému zdražení dosavadních služeb.

Nic však není vzdálenějšího pravdě.

Z provedeného dokazování vyplývá, že se ze strany společnosti Crosspoint jednalo o službu ve zcela odlišném rozsahu a se zcela jinými standardy kvality.

Připomínám zde stejně jako někteří mí kolegové výpověď Mgr. Hanuše. Připouštím, že slovní spojení “nebe a dudy” mi poté, kdy zde v jednací síni zaznělo v rámci závěrečných řečí tolikrát, připadá již poněkud protivné, ale vlastně je v něm řečeno vše.

A to Mgr. Hanušem. Člověkem, kterého nikdo nemůže ani náznakem podezřívat z jakéhokoli druhu náklonnosti ke svým bývalým nadřízeným.

Krásou nechtěného to byl nakonec sám státní zástupce dr. Borgula, kdo ze svědka Šocha dostal informaci, kterou snad raději ani slyšet nechtěl. Na straně 29. protokolu z hlavního líčení konaného dne 19.12.2018 došlo k položení těchto otázek a na ně navazující odpovědi:

“vy jste si dělal propočet vaší možné hodnoty té zakázky?

– za mého působení ta odměna byla okolo 30-35 milionů ročně a já vzhledem k požadavku v rámci výběrového řízení jsem to viděl na 55-65 mil.”

Tazatel se nevzdává a pokračuje:

“Těch 55-65 milionů, to bylo v rámci těch vašich stávajících služeb?

Ne, na základě toho, co chtělo výběrové řízení.

Jaká potom byla nabídková cena vašeho nástupce?

Netuším.”

Následně tazatel odvádí svou pozornost jinam. Inu, kdo se moc ptá, moc se dozví. Tím tazatelem byl státní zástupce dr. Borgula.

Nicméně ani tato zkušenost jej nepřiměla přehodnotit své závěry převzaté primárně z trestního oznámení svého bývalého kolegy z Transparency International Václava Lásky z roku 2012.

Diskriminační podmínky výběrového řízení

Ani po tolika dnech strávených v jednací síni nechápu, v čem spočívá diskriminační povaha některých podmínek výběrového řízení.

Životopis. Středoškolské vzdělání. Znalost českého jazyka. Znalost práce s PC. U části prodejců znalost anglického nebo německého jazyka.

Co je na tom všem, proboha, diskriminující?

A speciálně ve vztahu k panu Šochovi? Nota bene ve chvíli, kdy drží obrazně řečeno jako dosavadní provozovatel prodeje jízdenek všechny trumfy on sám a pokud by postupoval podle podmínek výběrového řízení, pak by všechny tyto podmínky zcela jistě splnil, jak vyplynulo z jeho výslechu.

Advokátem, soudcem či státním zástupcem se může stát výlučně člověk s dokončeným vysokoškolským právním vzděláním při splnění celé řady dalších podmínek. Není náhodou i toto diskriminace?

ISO

Jedna podmínka však v mysli orgánů činných v přípravném řízení přece jen vyčnívá nad ostatní. Je to certifikát kvality ISO 9001.

Jak však vyplynulo z dokazování, ale jak je koneckonců každému člověku zřejmé, požadavek na tento certifikát byl a je zcela standardním požadavkem subjektů zadávajících veřejnou soutěž.

Kromě toho – certifikát ISO bylo možné prezentovat i ve formě subdodávky, jako to učinila třeba právě společnost Crosspoint. O této možnosti navíc dobře věděl také pan Šoch, jak sám opakovaně ve svých výpovědích uvedl.

Opravdu mne dále nenapadá, jak se více vypořádat s tak absurdní úvahou o diskriminaci, jako je zcela běžný a legitimní požadavek na ISO dodavatele.

Vzniklá škoda

Nebývá obvyklé, že by se tak diametrálně lišily závěry o výši škody či dokonce úvahy o tom, zda škoda vůbec vznikla, mezi státním zástupcem a poškozeným.

V daném případě tomu tak ovšem je. A tak zažíváme téměř až groteskní situaci, kdy poškozený do spisu zakládá znalecké posudky a vlastní vyjádření, z nichž vyplývá buď že mu žádná škoda nevznikla anebo že její výši nelze určit, a státní zástupce navzdory tomu tvrdohlavě trvá na trestném činu se škodou v řádu stovek milionů korun.

Ostatně ani ve své závěrečné řeči se státní zástupce s otázkou náhrady škody nijak zvlášť nezabývá. Prostě jen v jejím závěru víceméně utrousil něco o tom, aby byli obžalovaní uznáni k povinnosti nahradit vzniklou škodu, aniž by diferencioval, který z obžalovaných odpovídá za jakou část údajně vzniklé škody.

Fakt, že se zástupce údajně poškozeného dopravního podniku neúčastnil většiny dnů hlavního líčení a dokonce se nedostavil ani přednést svůj závěrečný návrh, hovoří rovněž za vše.

Právní kvalifikace

Na okraj se musím rovněž vyjádřit k otázce právní kvalifikace. Můj klient je viněn z účastenství na spáchání trestného činu pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě. Již samotná tato konstrukce nemůže obstát.

Navíc – jedná se o trestný čin úmyslný, stejně tak účastenství na spáchání tohoto trestného činu vyžaduje úmyslné jednání.

Pomáhá-li si státní zástupce v otázce argumentace vůči mému klientovi tím, že poukazuje na údajné nenaplnění příslušných ustanovení zákoníku práce, konkrétně § 301 písm.d) a § 302 písm.g) zákoníku práce (např. str. 6. usnesení státního zástupce VSZ ze dne 18.4.2013), pak nutno konstatovat, že taková úvaha by mohla mít teoreticky své místo u právní kvalifikace porušování povinnosti při správě cizího majetku, ať již úmyslného nebo nedbalostního, ovšem nikoli u tzv. pletich.

I z toho podle mne jednoznačně vyplývá, že si orgány činné v přípravném řízení a státní zástupce v řízení před soudem nikterak neujasnili ani trestní skutek ani jeho právní kvalifikaci, a proto nemohou mít jejich závěry o vině mého klienta jakoukoli šanci obstát.

Návrhy trestů ze strany SZ

Téměř na závěr této řeči si dovolím krátkou úvahu na téma trestů, které státní zástupce navrhl jednotlivým obžalovaným při své závěrečné řeči v pondělí 15.4.2019. Státní zástupce totiž učinil k jednotlivým obžalovaným až na některé drobné výjimky a dílčí odlišení návrh na uložení trestu v trvání pěti let odnětí svobody. Rovněž navržené peněžité tresty jsou až příliš schematické.

Dovozuji z toho, že státní zástupce ani v samotném závěru tohoto soudního řízení nemá jasno v tom, zač by měl být který z obžalovaných vlastně potrestán a takto zploštělým návrhem dává prakticky najevo svou bezradnost, ano, lze říci, že i kapitulaci.

Závěrem

Jak jsem již uvedl, před několika lety se v naší zemi stal společensky módním tzv. boj proti korupci. Dlužno říci ten smutný fakt, že Vrchní státní zastupitelství v Praze se stalo jakousi falešnou hlásnou věží tohoto boje.

Vždyť vzpomeňme na všechny ty policejní realizace, při nichž do úřadů či bytů vbíhají po zuby ozbrojení policisté v kuklách a taktických vestách a v jejich patách jsou již v tu chvíli televizní štáby.

Toto trestní řízení je bohužel typickým důsledkem stavu, kdy zanícení a vědomí jakéhosi svatého boje proti korupci zcela opustí právní rámec a žije svým neukočírovatelným a o to nebezpečnějším způsobem života.

Jedině tak lze totiž pochopit, proč zde před vámi v osobě mého klienta sedí nikoli zločinec, ale slušný a spořádaný člověk, který je podanou obžalobou kriminalizován za to, že s nejlepším vědomím plnil své povinnosti vůči svému bývalému zaměstnavateli

Toto trestní řízení tím, že vůbec vzniklo, ale zejména způsobem, jakým bylo orgány činnými v přípravném řízení a rovněž státním zástupcem v řízení před soudem vedeno, není řízením vedeným v souladu s principy právního státu.

Možná, že si jednou různé prapodivné bůhvíkým placené  neziskovky jako Transparency International nebo všelijaké takzvané protikorupční nadační fondy prosadí své vlastní zákony, nebo si dokonce založí svůj vlastní stát, kde budou všichni žít šťastně a spravedlivě, vlk vedle beránka, chudý vedle bohatého, mudrc vedle hlupáka.

Zatím však bohudík žijeme v České republice, která je právním státem.

A proto vím, že tento soud, který zákony a právo českého státu ctí, musí rozhodnout ve smyslu přiléhavého ustanovení § 226 trestního řádu tak, že mého klienta, Ing. Tomáše Petanu, zodpovědného zaměstnance, otce rodiny, bezúhonného a velmi slušného člověka, zprostí obžaloby.

Děkuji.

Mgr. Radek Jilg, obhájce Ing. Tomáše Petany, Praha, 17.4.2019

ZÁVĚREČNÝ NÁVRH – ŠÁDKOVÁ

Jednání, které je obžalované kladeno za vinu

Vrchní státní zastupitelství podalo obžalobu pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti dle ustanovení § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a), b) a c) trestního zákoníku.

Obžaloba klade obžalované za vinu, že na základě jejích pokynů a na základě vystavených faktur postupně převáděla dosud neustanovení pracovníci společnosti PESKIM s.r.o., IČO: 274 36 781, se sídlem Praha 5, Radlická 28/663, PSČ 150 00 (nyní Praha 5, Bucharova 1314/8, Stodůlky, PSČ 158 00) (dále jen „PESKIM s.r.o.“) finanční prostředky jako plnění na základě účelově uzavřených smluv, a to Smluv o úvěrovém limitu nebo Smluv o úvěrové linii, uzavřené mezi společnostmi Countertop Limited, Cross Point s.r.o., Genova International Investments Inc., Mavex Group Incorporated a Washington Intertrade, přičemž doposud neustanovení pracovníci společnosti PESKIM s.r.o. pro realizaci převodů plynoucí z úvěrových smluv zpracovávali nezbytné podklady oprávněným osobám. Obžalovaný Ivo Rittig, nar. Xx.xx.xxxx, kontroloval realizaci těchto plateb výše uvedených společností a byl informován nejméně obžalovanou, a to prostřednictvím e-mailů. Účelem uvedených transakcí bylo zastření původu převáděných finančních prostředků a současně jejich vydání nejméně Ing. Martinovi Dvořákovi a Ivo Rittigovi.

Obžaloba dále uvádí, že finanční prostředky získané jako plnění z účelově uzavřené Rámcové smlouvy o dílo na dodávku jízdních dokladů a souvisejících výrobků mezi společností Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnosti a společností NEOGRAPH, a.s. IČO: 251 43 468, se sídlem Praha 1, Opletalova 55, PSČ 110 00 (nyní SPM – Security Paper Mill, a.s., se sídlem Praha 2, Americká 340/31, Vinohrady, PSČ 120 00) byly na základě účelově uzavřených smluvních vztahů uvedených na stránkách 8 až 13 obžaloby mezi společnostmi NEOGRAPH, a.s., Cokeville Assets Inc., organizační složka, Ivo Rittigem, Mavex Group Incorporated, Aelia Limited Inc., Aelia Property s.r.o., Real 9, Earnway International Limited, obžalovaným Janem Valtrem, Washington Intertrade, Anemoy Perpatema Limited a obžalovaným Peterem Kmetěm, převáděny za účelem zastření původu těchto prostředků získaných ke škodě Dopravního podniku hl. m. Prahy za předražené ceny dohodnuté zástupci společnosti NEOGRAPH, a.s., Dopravním podnikem hl. m. Prahy a Cokeville, organizační složka. Transakce finančních prostředků přitom probíhaly na základě pokynů nejen obviněné, která navíc měla vystavovat pro některé transakce faktury, které měla podepisovat fiktivními osobami jako Maria Gold, Meg Brown a Zoe Vasilidis.

Dále je v obžalobě uvedeno, že v rámci obchodní spolupráce mezi společností Dopravní podnik hl. m. Prahy a společností CROWSNEST a.s. (společnost zanikla vnitrostátní fúzí sloučením s nástupnickou společností ERIKA, a.s., IČO: 250 98 900, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 9-11, PSČ 110 00), v průběhu zajištění služby tzv. „elektronická jízdenka“, obžalovaný Ing. Jaroslav Kubiska, nar. Xx.xx.xxxx, a další neustanovené osoby společnosti PESKIM s.r.o. na pokyny mj. obžalované, po předchozí domluvě obžalovaných a na základě úmyslně účelově uzavřených obchodních smluv na poskytování služeb a licencí a následně vystavených faktur připravovali podklady k uskutečnění převodů finančních prostředků, i když obžalovaní si byli vědomi toho, že převáděné finanční prostředky pocházejí z nehospodárného nakládání s majetkem Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciová společnost.

Shora uvedeným jednáním se tedy obžalovaná s dalšími obžalovanými měla dopustit zastření původu věci, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky, jako členové organizované skupiny a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, ve vztahu k věci v hodnotě velkého rozsahu, čímž získali obvinění pro jiného prospěch velkého rozsahu a tímto jednáním, tedy dle obžaloby, naplnit skutkovou podstatu trestného činu, zločinu legalizace dle ust. § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a), b) a c) trestního zákoníku.

Skutkový stav po provedeném dokazování

Z výpovědi samotné obžalované lze shrnout, že byla hlavní účetní ve společnosti PESKIM, měla na starosti cca 90 tuzemských firem, kterým společnost PESKIM vedla účetnictví. Některé firmy účtovala sama obžalovaná, jiné její podřízené účetní, které měly na starosti právě jen zaúčtování dokladů, které obdržely od klientů. V rámci účetních služeb bylo obvyklé (obdobně jako v jiných účetních společnostech), že měly přístup k bankovnímu účtu některého z klientů. Je skutečností, že obžalovaná měla přístup na účet některých osob, kterými byly Ivo Rittig, Karolína Babáková a David Michal. Nikdy se v rámci této činnosti nepodílela na rozhodování ani vyjednávání obchodních případů klientů. O faktickém plnění smluv, na základě kterých fungovaly firmy Cross Proint, Crowsnest ani Neograph, neměla žádné povědomí. Výsledky své práce, včetně realizace převodů ze soukromých účtů pana Rittiga, Michala Davida prezentovala vždy Davidu Michalovi. On dával pokyn, on chtěl být informován o jeho splnění.

Z obsahu výpovědi Petra Michala plyne, že v Peskimu dostával pokyny buďto přímo od klientů, nebo povětšinou zprostředkovaně od advokátů AK, kteří dostávali pokyny od klientů. Shodně jako obžalovaný David Michal, i ostatní svědci vyslechnutí v hlavním líčení, uvedli, že jejím nadřízeným byl právě David Michal, který zadával úkoly a fakticky činnost řídil. K obsahu pokynů, které předala v rámci kanceláře, vždy šlo o pokyn advokáta, Davida Michala, nikdy nešlo o její rozhodnutí se znalostí souvislosti.

Ing. Kubiska pracoval v PESKIM, kde se z jedné třetiny věnoval projektu Hyperstavebnin, a ze dvou třetin se jeho činnost týkala zahraničního systému. Jak sám uvedl, v obžalobě je uvedeno, že paní Jana Šádková měla vystavovat faktury fiktivní osobou Maria Gold a on na základě toho se měl podílet na převodech z účtu spol. Cokeville na účty pana Rittiga. K tomu obžalovaný uvedl: „Tak to nebylo. Bylo to tak, že pochopitelně Jana Šádková za Maria Gold vystavovala faktury, které byly například z Cokeville, mohly být na Neograph, nebo na ty zákazníky řekněme té spol. Cokeville. Já jsem se podílel na realizaci převodu z účtu spol. Cokeville na účty pana Ivo Rittiga, ale bylo to na základě ne faktur paní Jany Šádkové, to nedává smysl nebo logiku, bylo to na základě takového prohlášení jménem pana Ivo Rittiga, žádáme ředitelku paní Janu Lütken, aby převedla ty finanční prostředky.“

Na konci výslechu obžalované, pak zcela překvapivě uvedl, že Janu Šádkovou nikdy nežádal o pomoc v rámci spolupráce s policií, což však odporuje nejen provedeným důkazům, ale i jeho vlastní odpovědi při jeho výpovědi jako obžalovaného. Toto nejlépe ilustruje postoj obžalovaného nejen k samotnému obsahu výpovědi, ale především zcela zásadně nabourává jeho věrohodnost.

Obžalovaný Ing. Kubiska ve své výpovědi popsal činnost Jany Šádkové následovně.

Byl to obžalovaný ing. Kubiska, kdo zvolil částku nově vystavené faktury, udělal novou fakturu, vystavil ji, došel za Janou Šádkovou, která jí v případě společnosti Mavex podepsala za Meg Brown, v případě spol. Washington Intertrade jí podepsala za Zoe Vasilidis, což byly fiktivní osoby, Maria Gold v případě Cokeville, v případě Unitexu to byla ještě Hope Wu, to byly fiktivní osoby, za které podepisovala Jana Šádková proto, aby došlo k těm transferům mezi jednotlivými společnostmi, aby došlo k přerozdělení těch provizí. Nelze pominout skutečnost, že uvedené právnické osoby, které vydávaly faktury byly zahraniční osoby, kde podpis není náležitostí daňového dokladu, což platí rovněž podle českého zákona o účetnictví, kde se podpis na daňovém dokladu nevyžaduje. Vypovídá odlišně, než v kauze OLOE, kde výslovně a opakovaně uvedl, že Janu Šádkovou žádnou fakturu za Cokeville podepisovat neviděl. Co je skutečně za změnou jeho paměti, resp. popisu lze jen spekulovat, ale v souvislostech jeho dalších vyjádření, se lze motivaci dopátrat. Dále uvedl, že vystavení faktur realizoval Ing. Kubiska, podpis, který však jak víme nehrál žádnou roli pro platnost dané faktury, měla připojit Jana Šádková, která údajně měla na starosti rozdělování na Cokeville, ta dávala příkazy pro ty transfery. Současně na jiném místě obžalovaný uvedl, že Jana Šádková měla na starosti účtování českých společností, měla přehled o těch českých projektech. Jana Šádková od počátku popírá, že by podepisovala smyšlenými jmény faktury či jiné dokumenty.

V tomto směru pak státní zástupce ve svém závěrečném přednesu uvedl, že

v linii Cross Point:

• poskytovala informace Valtrovi, i když se jednalo o střet zájmů DPP x Cross Point
• informovala Valtra o proplacení jediných reálných nákladů holdingoví struktury – servis provider

v linii Linie Neograph

• Zodpovědná za účetní agendu
• Vedla účetnictví Cokeville org. složka
• Ke kontrole faktury posílá Valtrovi
• Neúčtovala Cross Point, ale výkazy měla k dispozici
• Cokeviile podepisuje fiktivními jmény
• Realizuje převod peněz z DPP ve prospěch Anemoy (Valtr)
• Posílala Valtrovi faktury na plnění z Neographu, které Valtr kontroloval

v linii Crowsnest

• Účastníci se původní dohody o vyvádění peněz prostřednictvím sublicencí, která byla uskutečněna ještě před zadáním VZ v JŘBÚ
• Spolu s Petrem Michalem administrují projekt, je jim znám původ peněz

Výsledky dokazování, bez ohledu za nesprávné závěry státního zástupce, prokazují zcela odlišnou realitu. Několik mailů zcela nejasných bez souvislostí a vytržených z ostatních důkazů nedokazuje závěry, které prezentoval státní zástupce. Naopak, bylo prokázáno, že jak Jana Šádková, tak ostatní zaměstnanci PESKIM, včetně Ing. Kubisky prezentovali výsledky své činnosti Michalovi Davidovi, Karolíně Babákové a Davidovi Michalovi. Jana Šádková nebyla odpovědná za agendu Neograph, nevedla účetnictví Cokeville org. složka, ale jednoduchou evidenci vydaných a přijatých plateb. Byla na kopii mailů, což jak všichni z praxe známe, nemůžeme ani ovlivnit ani tomu zabránit, ale neznamená to žádné zapojení do údajné činnosti. Nikdy neadministrovala žádný projekt, protože činností účetní byla zcela vytížena. Snaha přisoudit větší roli Janě Šádkové je pro mě v tomto, i v předchozím řízení OLEO, ze strany žalobce a Ing. Kubisky nepochopitelná. Všichni svědci naopak popisují roli Jany Šádková jako osoby, která nemohla nic rozhodnout, neměla žádnou pravomoc, pokud dávala příkazy, šlo vždy o předávání pokynu, který vydal někdo jiný, nekontrolovala činnost Kubisky, Beneše, Fišera, neměla na starost žádný projekt. Pokud by to byla ona, kdo má rozhodovací pravomoc a odpovědnost, pak by bylo logické, aby splnění příkazů kontrolovala, to se však nedělo. Na přímý dotaz obhajoby uvedl i obžalovaný Ing. Kubiska, že Jana Šádková byla přímou podřízenou Davida Michala a Karolíny Babákové a neví o tom, že by ona fakticky o něčem rozhodovala. Shodně vypovídají další svědci slyšení v této věci – Konrád, Schirlová, Mičková, Fojtíková, Gajdarusová, Beneš, Nováková, Fišer, Jurečková, Hájková, Kučera.

Je podstatné, jak obžalovaný ing. Kubiska popisuje i další činnost, kterou v PESKIM realizoval. K dotazu předsedy senátu obžalovaný uvedl, že projekt Hyperstavebniny znamenal angažmá p. Čmejly, výslovně uvedl, cituji: „….v tomto se angažovala půjčka od Washington Intertrade. Byl to český projekt, byly to nemovitosti a společnosti v ČR.“ I přes právě uvedenou citaci obžalovaného, je třeba se vrátit k jeho spontánní části výpovědi, kde uvedl, že Washington Intertrade vlastnila panamskou společnost Genova, a ta byla vlastněna panem Ferdinandem Überallem, a to spadalo do skupiny Eurozeta/Alseda benefičního vlastníka pana Ivo Rittiga. Ostatně takto skupinu popisuje i obžaloba. Co však plyne z obsahu této výpovědi je, že jinými slovy, projekt Hyperstavebnin nepatřil panu Čmejlovi, ale panu Ivo Rittigovi nebo naopak? Jak to vlastně bylo? Není zcela zřejmé a dle mého se sám obžalovaný zamotal do svých úvah a závěrů.

V tomto kontextu je třeba dále doplnit, co obžalovaný Kubiska uvedl dále, a to, že i u půjčky pana Marka Stubleyho od Washington Intertrade, cituji: „která neměla povinnost vést účetnictví (rozuměj jmenovaná společnost – pozn. obhajoby), nedanila, byla to společnost Britských Panenských ostrovů. Jestli k zápočtu nějakého úvěru došlo, nebo nedošlo, to je úplně jedno a jestli to bylo v tabulce paní Šádkové, nebo to nějak vypořádával pan Michal, to bylo naprosto jedno. Ale myslím si, že to krásně ilustruje právě účelovost, protože cílem bylo to přepsat nebo dluhopisovat.“ Samotná schopnost kombinovat několik informací se v tomto směru jeví jako zcela kontraproduktivní, když v rámci jediného výslechu obžalovaného Kubisky, kladených otázek a jím prezentované reality je zřejmé, že nešlo o realitu skutečnou, ale spíše odhadovanou nebo vybájenou. Faktem je, že obžalovaný Ing. Kubiska uvedl, že právě v projektu Hyperstavebnin docházelo dost často k zápočtům mezi společnostmi, protože nejprve tam byly úvěry a následně docházelo k zápočtům, ale jestli tomu tak bylo i u ostatních společností, neuměl přesně odpovědět, nevyloučil to. Pokud tedy na jedné straně ing. Kubiska uvádí, že bylo úplně jedno, jak to bylo, pak toto jeho vyjádření nejlépe demonstruje skutečnou znalost smluvních vztahů, jejich propojenost či reálnost, když sám se pasoval do role rozhodce, porotce i znalce nejen role vlastní, ale i ostatních.

Je však třeba ještě pokračovat, protože Ing. Kubiska dále uvedl, že o vlastnictví zahraničních skupin se dozvěděl od Petra Davida, Jany Šádkové nebo to bylo obecně známé, např. vlastnictví skupiny Eurozeta/Alseda bylo obecně známé. O vlastnictví Mavex/Unitex se dozvěděl od výše jmenovaných. Současně uvedl, že první impuls k pochybnostem o dění v PESKIM či AK Šachta & Partners mu dal pan Beneš. Osoba, která jej zaučovala, když přišel do PESKIM, který mu sdělil, že sám bude rád, když jej do půl roku nenavštíví kriminálka (hovoříme o dubnu 2009).

Přes vše shora uvedené, jeho pocit pochybností, umocněný informacemi o skutečných vlastnících jednotlivých skupin, kopírování dat a dokumentů na flash disky za účelem učení a nutnosti pro vlastní práci, je to až rok 2012, tedy dva roky od ukončení jeho pracovního poměru v PESKIM, kdy dochází k rozhodnutí, že je třeba v tomto něco dělat. Toto své rozhodnutí popisuje v návaznosti na jeho setkání s panem Soukenkou, a to na pohřbu Václava Havla. Jmenovaný Soukenka v té době měl pracoval pro NFPK, který krátce předtím zveřejnil, jak uvádí obžalovaný, pravdivé informace právě o jmenované skupině Rittig/Dvořák. Díky tomu získal obžalovaný určitou důvěru, že by se něčím takovým chtěl tady v této zemi někdo zabývat, takže ho zkontaktoval. Časová osa však nesedí, z dokazování víme, že NFPK na tiskové konferenci před koncem roku 2011 předkládá veřejnosti materiály a uveřejňuje údaje o údajné trestné činnosti jak v kauze OLEO, tak DPP. Překvapivě, součástí údajů, které má NFPK k dispozici jsou data a informace, které měl obžalovaný odnést z PESKIM při svém odchodu ze zaměstnání. Je třeba také připomenout, že na dotazy soudu nebyl obžalovaný schopen věrohodně vysvětlit a popsat nakládání s daty, nebyl schopen uvést, zda data kopíroval jednorázově, či po částech. Nejprve uvádí, že vše bylo pro potřeby jeho učení a plnění pracovních úkolů, vše mělo proběhnout jednorázově, následně k dotazům předsedy senátu uvedl, že opakovaně přehrával data z flash disku, který měl omezenou kapacitu do svého počítače doma, že postupně kopíroval i další dokumenty, a to vše v době, kdy byl zaměstnancem PESKIM s povinností mlčenlivosti, kdy nechtěl s těmito daty nic dalšího dělat než se je učit. Neuměl vysvětlit, zda šlo o stejnou fleshku s daty jako v kauze OLEO nebo o jiné soubory. Celá část jeho výpovědi a příběhu týkající se flash disku a předání pouze policii (nikoliv NFPK) je velmi nevěrohodná a nepravděpodobná. Když tolik věřil právě NFPK, resp. panu Soukenkovi, kterému data ani obsah nikdy údajně nedal, pak není logické a uvěřitelné, že NFPK těmito daty disponuje dávno předtím, než policie, protože ta je dostala, dle vyjádření obžalovaného až v roce 2014. Takovému popisu nelze uvěřit, není logický a dle mého obžalovaný nevypovídá věrohodně a pravdivě. Jak to ve skutečnosti bylo, se můžeme jen domnívat a spekulovat. Faktem je, že obžalovaný právě až v roce 2014 (dle jeho výpovědi) oznamuje za pomoci pana Soukenky vše policii, té „správné policii“, která následně pracuje s daty a flesh disky obžalovaného takovým způsobem, že do dnešního dne nevíme, kde se data skutečně vzala, jak byla upravena, kolikrát byla kopírována, kde skončila, jak se objevily dokumenty na nosičích. Je to ta samá „správná policie“, která se schází s Kubickou v restauraci, v nějaké vietnamské restauraci (jak popisuje), kde probírají postup, je to ta samá policie, která nabízí peníze obžalované Janě Šádkové za údajné informátorské služby, a to v době, kdy již běží úkony trestního řízení. Je pravdou a korektní dodat, že GIBS nic nezákonného na postupu policie nezjistila, ale byla to právě obžalovaná Jana Šádková, která odmítla spolupráci s policií, které věří obžalovaný Kubiska, je to právě policie, která sama hovoří s Janou Šádkovou o možnosti „spolupracujícího obviněného“ nikoliv o placeném informátorovi. Je podivné a pro mě zarážející, s jakou urputností byla obžalovaná opakovaně vyzývána ke spolupráci, ta samá obviněná byla 48 hod. v CPZ, byla předmětem řízení o vazbě, na rozdíl od těch, kteří měli mít dle obžaloby finanční prospěch z údajné trestné činnosti, kteří ani nebyli zadrženi. Je jí zajištěn veškerý majetek, což fakticky znamená, že nemohla koupit pleny a sunar pro svou 15měsíční dceru v době, kdy ostatním obžalovaným takto denní život komplikován není. Vnímám to jako nesprávné, jako určitý stupeň nátlaku, který jí měl zlomit, aby uvedla či se chovala tak, jak chtěl obžalovaný Kubiska, resp. orgány činné v přípravném řízení. Jsem přesvědčen, že dnes tu stojí právě z těchto důvodů. Toto je jedna ze základních nespravedlností, která měla a má zásadní dopad do jejího života. Pokud takový postup představuje onu „správnou a důvěryhodnou policii“, které již může obžalovaný Ing. Kubiska věřit, protože to je ta, která nyní chce a může v této zemi něco změnit, nemohu a nechci se s tímto smířit, je třeba takové okolnosti připomínat a podrobovat kritice.

Věc však nestojí jen na obžalovaném ing. Kubiskovi. Dalším důležitým svědkem, který vypovídal zdánlivě v neprospěch obžalované Jany Šádkové je svědek Fišer. Tento je pro další hodnocení důkazů důležitý z několika důvodů. Sám uvedl, že informace o vlastnictví zahraničních společností mu řekl Petr Eliáš nebo Jaroslav Kubiska, Vladka Gajdarusová, Jana Šádková, Petr Michal. Ti to však popírají. Dále uvedl, že svou práci předával a zodpovídal se z ní Petru Michalovi, byly i některé projekty, které prezentoval Karolíně Babákové. Současně uvedl, že ve spol. Peskim pracovalo cca 15 účetních, které vedly účetnictví českých firem. U zahraničních firem vedla údajně účetnictví Jana Šádková, jestli od nich byly některé faktury, si nepamatuje. Již z obsahu uvedeného plyne, že svědek nevypovídal pravdu, případně si okolnosti nevybavoval přesně, když bylo jednoznačně prokázáno, že Jana Šádková vedla účetnictví pouze českým subjektům. Svědek současně uvedl, že např. jméno Maria Gold je jedno z falešných jmen, což mělo být jméno vlastníka zahraniční společnosti v zavedených bublinách. Ani toto není pravda, protože žádný takový vlastník nikdy v žádné bublině uveden nebyl. Současně uvedl, že byl fyzicky přítomen a viděl v jednom případě, že Jana Šádková podepsala za jednu ze smyšlených osob, nebyl si jistý, která to byla a co vlastně podepsala. I přesto, že v průběhu svého výslechu dne 18.1.2019 opakoval, že vypovídá pravdivě, když zcela zásadně uvedl svou výpověď, že bude hovořit, jak již vypovídal dříve a že zcela záměrně nečte a nesleduje média proto, aby ho neovlivnila. Jeho výpověď se však zcela kategoricky liší od jeho výpovědi v předchozí  kauze OLEO, tak jak bylo čteno v průběhu hlavního líčení dne 21.3.2019 a jak současně plyne z protokolů o podaném vysvětlení, které založil na výzvu soudu státní zástupce. Nelze přehlédnout, že právě o rozhodující skutečnosti si svědek pamatuje s odstupem 9 let (nastoupil v roce 2010) naprosto zásadní okolnost zcela odlišně, než uváděl ve svých předchozích výpovědích, trval na její správnosti a pravdivosti, což nejen s odstupem času, ale i z faktických a prokázaných nepřesností nelze akceptovat. Domnívám se, že šlo o zcela úmyslnou nepravdu, a to o okolnosti, která je důležitá pro rozhodnutí soudu v tomto řízení. Nelze u vysokoškolsky vzdělaného člověka přehlédnout jeho tendenční a pro další řízení tak zásadní změnu v daném popisu jeho výpovědi, čímž celou jeho výpověď staví do zcela odlišného světla, než jak tomu bylo v jiných řízeních. Z uvedeného plyne, že výpověď uvedeného svědka je nevěrohodná a odporující základním principům logiky.

Co bylo v tomto řízení prokázáno o Janě Šádkové a její činnosti:

• Neměla možnost v PESKIM ovlivnit činnost samotné společnosti ani zaměstnanců
• Nečinila žádná rozhodnutí, personální, finanční nebo o obchodním vedení
• Nekontrolovala činnost zaměstnanců vyjma podřízených účetních, účtujících české společnosti
• Nekontrolovala plnění účtovaných společností
• Neznala souvislosti a vztahy zahraničních operací a společností
• Nevěnovala se zahraničním společnostem
• Předávala vzkazy a pokyny, které následně nekontrolovala, tyto obdržela od nadřízených
• Byla řízena a plnila pokyny Davida Michala a Karolíny Babákové
• Nesouhlasila se spoluprací s policií a Ing. Kubiskou, jeho verzi nikdy nepotvrdila
• Neměla žádný finanční prospěch z činnosti PESKIM mimo mzdu
• Byla tvrdě pracující s maximálním nasazením
• Prošla si mnohaletou trpkou zkušeností z trestního stíhání

Právní souvislosti a hodnocení

Trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle ust. § 216 obsahuje dvě základní skutkové podstaty upravené v odstavci 1, na něž pak navazují skutkové podstaty kvalifikované upravené v následujících odstavcích 2 a 3. a to a) zastírání původu či jiném usilování o to, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu majetkové hodnoty získané trestným činem, odměn za něj, nebo majetkové hodnoty opatřené za předchozí majetkové hodnoty, anebo b) v umožnění spáchání trestného činu vymezeného první skutkovou podstatou.

V obou alinea legalizace výnosů z trestné činnosti se jedná ve smyslu ust. § 13 odst. 2 trestního zákoníku o úmyslný trestný čin. U první skutkové podstaty pachatel zastírá původ nebo jinak usiluje, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věci nebo jiné majetkové hodnoty (získané trestným činem nebo jako odměna za něj), čímž navozuje dojem, že byla nabyta v souladu se zákonem. U druhé skutkové podstaty musí pachatel jednat s vědomím, že ten, komu umožňuje spáchání takového trestného činu, jedná v úmyslu zastřít původ nebo jinak docílit podstatné ztížení nebo znemožnění zjištění původu, čímž zamýšlí vzbudit zdání, že taková věc nebo jiná majetková hodnota byla nabyta v souladu se zákonem. V usnesení o zahájení trestního stíhání a také v obžalobě však úmysl obviněné směřující k zastření původu, nebo ztížení či znemožnění zjištění původu věci, která byla získána trestným činem, zcela absentuje, přičemž dle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 8 Tdo 1173/2011 odkazuje na judikaturu, z níž vyplývá, že „závěr o zavinění pachatele musí být vždy podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno dle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem.“

Jak popsáno shora uvedenými závěry obhajoby, které vycházejí z provedeného dokazování, které obhajoba považuje za zásadní v této věci, včetně některých listin, závěr o spáchání trestného činu z provedeného dokazování učinit nelze, když nejen subjektivní stránka absentuje, ale především nebyl spáchán tzv. zdrojový trestný čin, pak nemohlo dojít ani k uvedené legalizaci.

Vrchní státní zástupce označil obžalovaného Ing. Jaroslava Kubisku za spolupracujícího obviněného. Je skutečností, že je to právě státní zástupce, který má možnost takto obžalovaného označit, když zákonodárce zvolil poměrně benevolentní podmínky pro to, aby tak státní zástupce učinit mohl. Jsem přesvědčen, že samotné označení je v souladu se zákonem, ale je třeba přistoupit k hodnocení samotného obžalovaného a hodnotit obsah jeho výpovědi, která musí být pravdivá, úplná a měla by přispět k odhalení trestné činnosti. Současně je třeba hodnotit obsah výpovědi Ing. Kubisky, obdobně jako výpovědi jiných obžalovaných a svědků, či dalších důkazů, provedených v hlavním líčení před zdejším soudem. Hodnocení výpovědi obžalovaného Ing. Kubisky, stejně jako posouzení věrohodnosti jeho osoby, je třeba hodnotit ve spojení a souvislostech s dalšími důkazy, které byly provedeny v hlavním líčení.

Jak uvedeno shora, je nepochybné, že Ing. Kubiska pracoval ve společnosti PESKIM jako analytik, osoba, která zpracovávala písemné pokyny pro zahraniční providery, či bankéře, a to dle pokynů, které dostával od jiných osob. Sám však neměl povědomí o obchodní činnosti jednotlivých subjektů, činnosti dalších obžalovaných. Má své názory, hodnocení a domněnky, které šířil kolem sebe, o kterých se snažil přesvědčit pracovníky PESKIM, v průběhu hlavního líčení pak veřejnost formou svých hodnocení a vyjádření, které pravidelně zveřejňoval na sociálních sítích, přesvědčil orgány činné v trestním řízení, NFPK a sám sebe, že se dopustil trestného jednání. Velmi subjektivně a nekriticky přistoupil k hodnocení všech osob na lavici obžalovaných, včetně těch, které, jak sám přiznal, nikdy ani nepotkal a neznal. Jak uvedl ve své výpovědi, tomuto procesu obětoval celý život. Na druhou stranu neváhal obvinit i ty ze spolupracovníků, o kterých se vyjádřil tak, že je měl rád a byl s nimi kamarád. Tento postoj je pak o to více zarážející, že se k takovému postupu rozhodl až několik let po svém odchodu se společnosti PESKIM (4 roky), když časová osa v jeho popisu událostí neodpovídá okolnostem a skutečnostem, které v průběhu hlavního líčení vyšly najevo. Neučinil tak v době, kdy byl svobodný a riskoval by snad jen sám sebe, ale v době, kdy založí rodinu. Veškeré okolnosti a detaily činí z tohoto obžalovaného, nevěrohodnou osobu a jeho výpověď musím hodnotit jako účelově zkreslenou odporující základním principům logiky a ostatním důkazům.

Jsem přesvědčen, že se ani tento obžalovaný, přes veškeré své vlastní přesvědčení (ať již skutečné či účelové) a přiznání k trestnému jednání, které sám neumí dobře definovat, žádného trestného činu nedopustil, s výjimkou možného trestného činu křivého obvinění. Ostatně shodně jako v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze sp. zn. 46 T 8/2015 (tzv. kauza OLEO), kde byl zproštěn viny i přes svůj nesouhlas.

Obhajoba je přesvědčena, že nebylo prokázáno, že by se obžalovaná Jana Šádková dopustila takového jednání, kterým by mohla naplnit skutkovou podstatu trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti dle ust. § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a), b) a c) trestního zákoníku.

Závěrem

Z výše uvedených důvodů obhajoba navrhuje, aby soud obžalovanou zprostil obžaloby dle ustanovení § 226 písm. b) tr. řádu.

za Janu Šádkovou, JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M., advokát

Obžalovaný – Doc. Aleš Rozehnal

Úvodem

Vymezuji se proti tomu, že jsem označován za součást jakési organizované skupiny páchající trestnou činnost. Přibližně polovinu obžalovaných vůbec neznám. Jakékoli spojování mé osoby s jakousi údajnou organizovanou skupinou kolem Iva Rittiga a advokátní kanceláře Šachta & Partners a jejích dalších klientů je zcela nesmyslné, nepodložené a ze strany státního zástupce nepravdivě vykonstruované. Vůči advokátní kanceláři Šachta & Partners a jejím klientům jsem působil jako zástupce protistrany.

S kauzou elektronických jízdenek jsem přišel do styku počátkem roku 2009 a členem statutárního orgánu společnosti Kyrenia jsem se stal v březnu 2009. Podle obžaloby mělo k údajné dohodě mezi Ing. Martinem Dvořákem a Ing. Antonínem Vilímcem, na jejímž základě mělo údajně docházet k nehospodárnému nakládání s majetkem Dopravního podniku, dojít v období před 31. 7. 2008. Dne 31. 7. 2008 pak došlo k uzavření smlouvy mezi Dopravním podnikem a společností Crowsnest a.s. Již z této skutečnosti je jasné, že jsem vývěrové řízení ani uzavření předmětné smlouvy nemohl nijak ovlivnit a ani jsem o ní vůbec nevěděl.

Tuto skutečnost potvrdily všechny důkazy provedené v rámci hlavního líčení. Poukazování na e-mail, který předložil Kubiska a který jsem měl dostat v kopii v průběhu roku 2018, je zcela irelevantní, neboť mi jednak nikdy nebyl doručen, mám pochyby o jeho autenticitě, a hlavně vůbec se netýká elektronických jízdenek pro pražský Dopravní podnik a již vůbec se netýká předmětného výběrového řízení.

Stal jsem se statutárním orgánem společnosti Kyrenia GmbH na žádost svých třech klientů, a vykonával jsem pouze advokátní službu dohledu nad klientskými financemi. Mým úkolem bylo dohlížet na to, že platby, které mají být vypláceny ze společnosti Kyrenia, nekrátí klienty v jejich právech.

Ve společnosti Capture, která byla zprostředkovaně 50 % vlastníkem Kyrenia jsem fungoval jako osoba, která je oprávněna dávat příkazy statutárnímu orgánu, ale fondy této společnosti byly určeny pro mé klienty. Jednalo se o standardní trustovou strukturu.

Smluvní vztahy, s nimiž jsem ve své funkci statutárního orgánu společnosti Kyrenia GmbH pracoval, byly již dříve nastaveny, měly své ekonomické opodstatnění a zcela legální podklad.

Zazněly různé údaje o platbách Kyrenia pro Direct pay za licenci. Od nula, přes 17,5 tis. až po 350 tis. Žádné údaje nebyly ničím podloženy. Jaká jsou tedy tvrdá data z účetní závěrky.

2008 – 4.084 tis.

2009 – 9.678 tis.

V roce před uzavřením licenční smlouvy, tedy v roce 2007 pouhých 124 tis.

Byl jsem a stále jsem přesvědčen, že tato veřejná zakázka na elektronické jízdenky byla zcela v souladu s právem. Státní zástupce zcela ignoruje judikaturu, která naprosto vyvrací teze obžaloby, že zadání veřejné zakázky bylo účelově upraveno tak, aby se jej mohla zúčastnit pouze jediná, předem domluvená společnost. Trestná činnost měla spočívat v tom, že veřejná zakázka nebyla rozdělena na dvě části – zvlášť pro dodavatele řešení pro SMS jízdenky a zvlášť pro dodavatele řešení pro mobilní peněženku.

Dle judikatury by však naopak právě ono rozdělení mohlo představovat porušení zákona o veřejných zakázkách. Např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 2 Afs 55/2010 pak uvádí: „pro určení, zda konkrétní plnění ve prospěch zadavatele je jedinou veřejnou zakázkou nebo několika jednotlivými veřejnými zakázkami, je rozhodující věcný charakter takového plnění; poptává-li zadavatel plnění svým charakterem totožné či obdobné (plnění stejného nebo srovnatelného druhu uskutečňované pro téhož zadavatele v témže časovém období a za týchž podmínek co do charakteru plnění), pak takové plnění musí zadávat jako jedinou veřejnou zakázku podle zákona.“

Je zjevné, že nákup elektronických jízdenek prostřednictvím SMS jízdenky i prostřednictvím mobilní peněženky má mimořádně úzkou souvislost. Proto by naopak bylo nutné pokládat za nehospodárnou situaci, kdy by zakázka rozdělena byla.

Na stejném principu funguje i obdobný projekt, a to karta Lítačka. Myslím, že pokud bychom provozovateli této karty sdělili, že platby prostřednictvím této karty má zajištovat více subjektů, těžko by mohli uvěřit, že takové tvrzení myslíme vážně.

To, že veřejná zakázka byla zcela v souladu s právem, jednoznačně vyplývá např. stanoviska znalce prof. Ing. Vladimíra Smejkala, CSc., ze dne 14. 10. 2010. Jako jediného možného dodavatele označila ve své studii Rozvoje mobilních plateb v Dopravním podniku ze dne 17. července 2008, společnost CROWSNEST, a.s. i společnost Deloitte Advisory s.r.o.

V daném případě neshledal pochybení ani Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který se věcí zabýval z hlediska koncesního zákona, který ve velké části odkazuje na zákon o veřejných zakázkách.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže měl k dispozici dokumentaci k veřejné zakázce, a pokud by došel k závěru, že je v rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek, zcela jistě by zahájil příslušné řízení se zadavatelem. Nic takového však Úřad pro ochranu hospodářské soutěže neučinil.

Osoba nijak nezúčastněná na předchozích jednáních, jako jsem byl já, se tedy v žádném případě nemohla při vynaložení obvyklé míry obezřetnosti jakkoli domnívat, že by finanční prostředky Dopravního podniku byly vynakládány v návaznosti na jakoukoliv nelegální činnost. Navíc jsem pevně přesvědčen, že nebyla.

Pokud se státní zástupce domnívá, že zakázka měla být rozdělena, a že by se do soutěže na poskytování služeb SMS jízdenka přihlásilo více uchazečů a mohlo se tak zřejmě dosáhnout nižší ceny, nabízí se otázka, proč tyto hypotetičtí, teoretičtí, imaginární poskytovatelé této služby, nepodali k Úřadu na ochranu hospodářské soutěže příslušný podnět ke zrušení veřejné zakázky.

Vzhledem k tomu, že projekt SMS jízdenek i mobilní peněženky je dosud Dopravním podnikem doposud provozován na základě původní smlouvy z roku 2008, a to společnosti GLOBDATA a.s., která vznikla fúzí CROWSNEST a ERIKA, a přes to, že platnost smlouvy skončila již v roce 2018, je ještě větší záhadou, proč Dopravní podnik nevyužívá pro SMS jízdenky některého ze státním zástupcem předpokládaných mnoha levnějších poskytovatelů těchto služeb.

Původní dodavatel ani smlouva tak nebyly změněny, a to ani po skončení její platnosti, plnění je evidentně oboustranně výhodné. Stejný dodavatel navíc poskytuje své služby i dalším subjektům v rámci České republiky a je dodavatelem služeb pro dopravní podniky Brna, Českých Budějovic, Pardubic atd. Všechny dopravní podniky všech těchto měst vyhlásily

veřejnou zakázku  stejně,  jako  Dopravní  podnik  hl.  m.  Prahy  a  spojily  služby  SMS s elektronickou jízdenkou. V žádném jiném případě však státní zastupitelství trestní řízení nezahájilo. Společnost GLOBDATA a.s., která je nástupnickou společností původních zúčastněných společností, které zfúzovaly, nyní vlastní finanční skupina J&T, konkrétně jediný akcionář Ing. Dušan Palcr.

Jak již jsem uvedl, tato společnost funguje na základě stále stejnou smlouvu, která byla dle státního zástupce uzavřena v důsledku trestného činu a stále se podle ní plní. Dokonce se podle této smlouvy plní i dnes v roce 2019, i když skončila v polovině roku 2018 a je tudíž stále prodlužována. V logice státního zástupce tedy stále dochází k legalizaci výnosů z trestné činnosti. Je tedy s podivem, že tuto činnost státní zastupitelství nestíhá.

Projekt SMS jízdenky a mobilní peněženky evidentně není nic nefungující, nereálného, neperspektivního, naopak jde o projekt, který přilákal a dosud láká investory.

Věc se tedy má tak, že reálně existující společností se smluvně zajištěnými dodavateli bylo Dopravnímu podniku reálně poskytnuto reálné a konkrétní plnění za adekvátní cenu, které Dopravní podnik používá až doposud, tj. více než deset let. Finanční prostředky plynoucí do společnosti Kyrenia nebylo nikdy zastírány, nebyl k tomu ani žádný důvod. Platby za licence, výplaty dividend atd. byly řádně deklarovány a dokumentovány.

Obžalobou mnohokráte zmiňované smlouvy o úvěrové linii jsou naprosto běžnou praxí využívanou řadou velkých společností k vyrovnání časového nesouladu mezi předpokládaným vznikem zisku a možností jeho výplaty (zpravidla pouze jednou ročně). Opět se nejedná o nic nelegálního či vzbuzujícího podezření. V daném případě tak nebyla naplněna ani objektivní stránka trestného činu legalizace výnosů z trestní činnosti.

Finanční prostředky společnosti Mavex Group Incorporated, jakož i to, ke komu tyto prostředky putují a jak budou využity, byly zcela mimo zájem, vědomí i možnost ovlivnění z mé strany. Nemám o nich žádnou povědomost.

K průběhu líčení

Kubiska

Musím se však vyjádřit i celkovému průběhu hlavního líčení, zejména pak k závěrečné řeči státního zástupce.

V kauze OLEO tento soud i Vrchní soud konstatoval, že výpovědi Kubisky je nutno brát se značnou rezervou, protože  svoje  domněnky  vydává  za  fakta  a  že  manipuloval  důkazy. V tomto řízení se mi zdá, že zašel ještě dál, a svoje lži vydává za fakta.

Kubiska například uvádí, a státní zástupce to opakuje, že jsem s ním jednal, a to snad i opakovaně. Nejednal. Neměl jsem o čem. Na toho člověka si absolutně nepamatuji. Každý, kdo zná chod advokacie, byť i jen z filmů, ví, že pokud advokát začne jednat s advokátní kanceláří, která zastupuje jiného klienta, probíhá jednání na bázi advokát s advokátem či advokátním koncipientem. Ještě se mi za celou dobu výkonu advokacie nestalo, že bych z jiné advokátní kanceláře jednal s pomocným administrativním personálem, jak tvrdí Kubiska. Navíc pomocným personálem umístěným v hierarchii kanceláře na spodních příčkách. Jak vyplynulo z výslechu svědků i Kubisky samotného, jeho úkolem bylo vytváření jakýchsi bublin. Skutečně nevím, o čem bych s tímto „bublinářem“ jednal.

V AK Šachta a partner jsem skutečně asi dvakrát nebo třikrát byl. Pokud mě Kubiska viděl na někde chodbě, neznamená to, že jsem s ním jednal, tak jako se nedá říct, že byl jednal se slečnou na recepci, která mě uváděla k advokátovi, se kterým jsem měl jednání.

Jeho tvrzení, že mě učil zacházet s internetovým bankovnictvím, mi přijde úsměvné. Já používám internetové bankovnictví od roku 1999, tedy o roku, kdy Kubiska ledva dokončil povinnou školní docházku.

Kubiska předložil v rámci tohoto trestního řízení dva důkazy, které jsou jednoznačně zfalšovány. První z nich je nepodepsaný wordovský dokument, ve kterém jsem uveden jako zástupce společnosti Lake International. Tuto společnost neznám, nikdy jsem o ní neslyšel a nemám s ní nic společného. Nemá také žádnou souvislost s projednávanou kauzou. Mohli bychom proto nad tím mávnout rukou s tím, že se jedná zřejmě pouze o důsledek toho, jak popleteně Kubiska manipuloval s údaji, které si nahrál v AK Šachta a partners. Nicméně tento zfalšovaný důkaz je zmiňován v obžalobě, a proto ho musím zmínit i já.

Falešné důkazy

Dalším očividně zfalšovaným důkazem jsou dvě faktury, které na mě měla vystavit společnost Asia Business Services Limited. Tyto faktury jsem nikdy nedostal. Tuto společnost neznám a žádné služby mi neposkytovala. Kubiska jejich existenci vysvětlil tím, že jsem ztratil kontakt se společností, která zajišťovala správu společnosti Capture pro mé klienty, a proto jsem musel začít využívat služeb právě Asia Business Services Limited. Takové tvrzení je ovšem absurdní. Společnost Trident, která zajišťuje správu společnosti Capture je velká mezinárodní společnost s mnoha pobočkami ve světě. Má svoji webovou stránku, mnoho telefonický a e- mailových spojení. S takovou společností není možné ztratit kontakt. Navíc by to bylo proti jejímu zájmu, neboť za správu a služby s tím spojené inkasuje honorář. Ani z těchto dvou zfalšovaných dokumentů obžaloba nic nedovozuje, ale jejich založení do trestního  spisu přesto je do určité míry pro toto řízení symptomatické.

Lži státního zástupce

Musím se rovněž vyjádřit k závěrečné řeči státního zástupce, která byla prošpikována celou řadou nepodložených tvrzení a doklady nekompetentnosti státního zástupce.

V průběhu hlavního líčení bylo prováděno na návrh státního zástupce velké množství důkazů, jejichž relevance pro danou kauzu se limitně blížila nule. Kvantitou těchto důkazů chtěl státní zástupce zastřít to, že žádné přesvědčivé důkazy nemá. V závěrečné řeči pak přistoupil již ke zcela nepodloženým tvrzením.

Jedno z nepravdivých tvrzení, které státní zástupce uvedl, je tvrzení, kterou bychom mohli označit jako tvrzení dětinské, je ta, že jsem nepravdivě při výslechu na jeho dotaz uvedl, že neznám Waltera Schlegela. On se mě však na nic takového neptal. Pokud si poslechneme nahrávku z mého výslechu, zjistíme, že se mě ptal, zda je mi znám pan Šegen. Takovou osobu já ale skutečně neznám. Pokud by se mě zeptal, zda znám Schlegela, neměl bych problém mu odpovědět, že ano, že je to představitel společnosti Grampians, která je akcionářem společnosti Capture. Takovou otázku jsem však nedostal.

Dá se předpokládat, že bude státní zástupce natolik nekompetentní a nebude schopen správně přečíst jednoduché německé jméno? Nikoli. Jednalo se o úmyslnou nepravdu, která mě měla před soudem podvodně poškodit.

Další jednoduše detekovatelnou nepodloženým tvrzením státního zástupce je tvrzení, že úvěry, které poskytnula Kyrenia společnosti Capture a Unitex a které byly vlastně zálohou na výplatu dividend nebyly nikdy splaceny. Tyto úvěry byly splaceny zcela, a to právě zápočtem s pohledávkou Capture a Unitexu na výplatu dividend vůči jejich vnukovské společnosti. Jinak by ani Kyrenia ani její pobočka ve Švýcarsku nemohly být zlikvidovány a vymazány z obchodního rejstříku. Skutečnost, že mezi Kyrenia a Capture a Unitex byla na korporátním řetězci ještě jedna společnost, a to Asteron Ploio je pak v této otázce zcela nevýznamná.

Dalším tvrzením státního zástupce, které nedopovídá skutečnosti, je tvrzení, že jsem výdaje společnosti Kyrenia  nekontroloval,  protože  jsem  uzavřel  smlouvu  o  správě  společnosti s ONYX, který reprezentovala paní Lutken. Pokud se však podíváme do této smlouvy, jednoznačně z ní vyplývá, že paní Lutken byla oprávněna provádět pouze administrativní úkony a platby do výše 2000 CHF. Tato smlouva mě tedy rozhodně kontroly nad tokem peněz v Kyrenia nezbavovala, a navíc jsem byl stále oprávněn kontrolovat i paní Lutken při jejích výdajích do 2000 CHF.

Příkladem nekompetentnosti státního zástupce je pak tvrzení, že obsažené v závěrečné řeči, že službu mPeněženka nebylo možno po dlouho dobu využívat, pokud měl cestující zahraniční SIM kartu. Ve 24 minutě, dvacáté sekundě závěrečné řeči státního zástupce zazněla tato věta: „až 1.11.2009 byla zprovozněna m-peněženka a byla zprovozněna tak, že byla funkční pouze na českých operátorech.“

Skoro se člověk až zdráhá uvěřit tomu, že po 4 letech vyšetřování a 11 týdnech hlavního líčení může státní zástupce něco takového pronést. Myslím, že všichni v této místnosti již vědí, že služba mPeněženka není funkční ani zahraničních, ani na českých operátorech, protože funguje zcela nezávisle na telefonním spojení, a tedy i operátorech a může jí využívat i ten, kdo žádný telefon nemá. Stačí mu PC nebo tablet, kreditní karta a připojení k internetu. Pokud to státní zástupce nepochopil, a nepochopil, jak funguje mPeněženka, nechápe vůbec podstatu patentu, který Kyrenia společnosti Crowsnest udělil.

Poněkud bizarně působí tvrzení státního zástupce, že konečná společnost, tedy např. společnost Capture by měla čekat 4 roky na to, než k ní doputuje zisk, který jako licenční poplatek získala její dceřiná, resp. vnukovská společnost Kyrenia.

Podnikatelské uskupení Capture, Asteron, Kyrenia není nejsložitějším podnikatelským uskupením holdingového typu. I v České republice existuje mnoho uskupení daleko složitějších, s daleko více stupni korporátního řetězce. Namátkou lze zmínit PPF Banku, vydavatelství CNC, které vydává např. deník Blesk, TV Nova apod. Představa, že v těchto případech musí mateřská společnost čekat několik let, než obdrží zisk své dceřiné, vnukovské či pravnukovské společnosti, a že tyto tito peníze po dobu těchto let nečině spočívají na účtech dceřiných, vnukovský či pravnukovských společností je absurdní.

Stejně tak je nekompetentní tvrzení státního zástupce, že převod zisku ze společnosti Kyrenia do Capture nebyl výplatnou dividend. Pokud se zisk dceřiné či vnukovské společnosti vyplácí mateřské společnosti, označuje se to v celé západní právní kultuře jako výplata dividend či výplata podílu na zisku. Tvrzení státního zástupce, že je podivné, že úvěry, které de facto jako zálohy na podíl na zisku byly vypláceny Kyrenia mateřské společnosti, se nedá označit jinak než jako nekvalifikované. Zajišťovat jakoukoli zálohu na budoucí platbu by postrádalo i tu nejmenší racionalitu.

Z judikatury

Státní zástupce v závěrečné řeči uvedl, že jednání Ing. Dvořáka je trestné i z toho důvodu, že smlouvy, které podepisoval, byly neplatné a poukázal na judikát sp. zn. 31 Odo 11/2006. Musím konstatovat, že státní zástupce tuto problematiku studoval očividně nedostatečně.

Na celém světě je ale velmi obvyklý souběh funkcí, tj. situace, kdy je předseda či jiný člen představenstva se společností zároveň uzavřenu pracovní smlouvu na pozici, při které je pověřen určitou činností. Nejčastěji jde o pozice generálních, obchodních, výrobních, personálních či finančních ředitelů.

V takovém případě byla uvedená osoba oprávněna jednat za podnikatele jednak jako statutární orgán ale zároveň i jako zákonný zástupce, tedy například generální ředitel. Nejvyšší soud ČR neměl s uvedenou situací nejmenší problém a považoval ji za situaci v souladu s právní úpravou jednání podnikatele. Existuje několik rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle kterých ačkoliv jménem společnosti měli jednat např. dva členové představenstva společně, byl úkon platný, i tehdy, učinil-li právní úkon jen jeden z nich, pokud byl tento člen představenstva zároveň pověřen danou činností. Přesně tato situace byla např. řešena v rozhodnutí ze dne 28. 3. 2007 sp. zn. 32 Odo 1455/2005, kde Nejvyšší soud ČR uvedl, že:

„Nelze považovat za obcházení ustanovení § 191 obchodního zákoníku, jestliže ustanovení § 15 obch. zák. umožňuje, aby při provozování podniku byla osoba, která je pověřena určitou činností (a je navíc ve smyslu § 191 obch. zák. statutárním orgánem společnosti), zmocněna ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází… Při výkonu funkce ředitele podniku je obvyklé, aby obchodní smlouvy za společnost jako její zákonný zástupce podepisoval ředitel.“

Je ale pravdou, že Nejvyšší soud následně vydal rozhodnutí uváděné státním zástupem, a to rozhodnutí sp. zn. 31 Odo 11/2006 ze dne 15. 10. 2008, který možnost jednání statutárního orgánu, nebo jeho člena, jako zákonného zástupce podle § 15 ObchZ odmítl.

Existovaly tedy vedle sebe judikáty, které byly zcela protikladné. Ohledně judikatury neexistuje tak jako u zákonů obecně použitelná zásada, že pozdější judikát ruší judikáty předchozí. V případě existence rozporných judikátů existují dvě možnosti, buď pozdější judikát ruší předchozí nebo je nutno hledat, který judikát na daný případ více přiléhá.

V případě judikátu zmiňovaného státním zástupce, se však zdálo, že se jednalo o první případ, že tedy tento judikát zrušil aplikovatelnost předchozí judikatury, neboť tento judikát byl přijat velkým senátem, kdežto předchozí judikatura pouze senáty.

Nejvyšší soud ČR ale závěry vyplývající ze dvou rozporných judikátů zveřejněných ve sbírce soudních rozhodnutí sbírkových rozvedl rozsudkem ze dne 25. ledna 2011, sp. zn. 32 Cdo 4133/2009.

Nejvyšší soud uvedl, že „doposud uvedená argumentace však nevylučuje možnost, aby členové představenstva, které stanovy společnosti opravňují k písemným právním úkonům za představenstvo jménem společnosti, udělili individuální plnou moc ke konkrétnímu písemnému právnímu úkonu jinému členu představenstva.“

Dle Nejvyššího soudu ČR je tedy třeba striktně rozlišit generální (neboli všeobecnou) plnou moc od plné moci individuální, ke konkrétnímu úkonu. Obcházet právní úpravu způsobu jednání statutárního orgánu jménem společnosti udělením generální plné moci není možné.

Zmocnit však jednorázově člena statutárního orgánu k učinění konkrétního úkonu v některých případech možné je.

Touto otázkou se zabýval i Ústavní soud ve svém usnesení II.ÚS 1875/09 ze dne 28. 6. 2011, kde konstatoval, že nepovažuje za protiústavní rozhodní soudů, která nepovažují právní jednání učiněné generálním ředitelem, který je zároveň členem představenstva za neplatné. Uvedl, cituji: Pouze na okraj je tak možno poznamenat, že závěry obsažené v uváděném rozhodnutí Velkého senátu (to je to rozhodnutí uváděné státním zástupcem) – zvláště s ohledem na zásadu pacta sunt servanda – jsou kriticky nahlíženy nejen některými renomovanými komercionalisty (srov. Bejček, J., Kotásek, J., Pokorná, J.: Soudně nezákonné “zákonné zastoupení”, aneb Curia locuta, causa finita?, in: Obchodněprávní revue 2/2009, s.

31) ale minimálně parciálně i některými soudci Nejvyššího soudu (viz Štenglová, I.: Ještě několik poznámek k zákonnému zastoupení obchodní společnosti či družstva členem statutního orgánu, in: Obchodněprávní revue 4/2009, s. 102).

Celou situaci pak vyřešilo přijetí § 66d Obchodního zákoníku, který souběh funkce generálního ředitele a člena představenstva umožnilo a judikát uvedený státním zástupcem se tak stal nadále jednou pro vždy neaplikovatelným.

Dovozovat za této situace trestnost jednání Ing. Martina Dvořáka se mi zdá více než odvážné. Velmi zvláštní je také přístup státního zástupce ke škodě. Škoda v případě Crosspoint a

Neograf je odvozena od cenového rozdílu zcela neporovnatelných služeb. Pokud budeme porovnávat cenu automobilů Dacie a Volkswagen, vždy bude levnější Dacie. Nemusí to však znamenat, že koupě automobilu Dacie je zároveň pro kupujícího výhodnější. V kauze Crosspoint jsou navíc do škody zahrnovány například i mzdy vyplacené pracovnicím na jednotlivých výdajových místech jízdních kupónů, aniž by kdokoli tvrdil, že tyto mzdy byly nějak přemrštěné.

V kauze CROWSNEST státní zástupce netvrdí, že služba této společnosti pro Dopravní podnik byla nějak předražená, přesto dovozuje škodu. A to paradoxně z výše licenčního poplatku za užití patentu, jehož užití nikdo nezpochybňuje a o kterém i obžaloba tvrdí, že díky němu byla CROWSNEST jedinou společností v ČR, která mohla poskytovat službu mPeněženky.

Politické pozadí

Z celého trestního řízení je patrná urputná až křečovitá snaha státního zastupitelství o kriminalizaci některých osob. Kriminalizována je veřejná zakázka v kauze Crosspoint, která byla otevřenou veřejnou zakázkou, do níž se mohl přihlásit kdokoli. Nikdo ji nenapadnul a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ji považuje za souladnou s právem. Kriminalizována je i veřejná zakázka v kauze Neograf, kdy je zpochybňována skutečnost, že jízdenka je ceninou, ač jí za ceninu označuje nejen právní doktrína, ale i Nevyšší soud ĆR ve svém rozhodnutí 30 Cdo 3221/2006 ze dne 10.4.2008, který uvádí, že ceniny jsou např. poštovní známky, kolky, lístky a kupony MHD.

Kriminalizovaná je i veřejná zakázka Crowsnest, i když ji judikatura i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže považuje za souladnou s právem, a i laikovi musí být jasné, že rozdělení služeb SMS a mPeněženky by muselo vyjít Dopravní podnik logicky dráž. Navíc celý zákon o zadávání veřejných zakázek směřuje proti drobení zakázek a nevhodnému snižování kvalifikačních kritérií.

Spáchání trestného činu pletichy proti veřejné zakázce také vyžaduje existenci konkrétního uchazeče, který byl ze zakázky vyloučen. Nabízí se otázka, kde je tento konkrétní uchazeč, který byl vyloučen z veřejné zakázky, když se neozval v roce 2008, kdy byla zakázka vyhlášena, ani v roce 2018, kdy skončila účinnost smlouvy mezi DPP a Crowsnest, ale neozval se ani dnes, v roce 2019, kdy byla tato smlouva několikrát prodlužována.

Z celého řízení je také patrná mimořádná selektivnost.

V kauze Crosspoint měla hodnotící komise pro výběr prodejce jízdních kupónů 5 členů, kteří všichni hlasovali pro výběr Crosspointu. Z těchto pěti členů je však stíhán pouze Ing. Petana. Čím se liší jeho hlasování pro od hlasování pro ostatních členů komise, nám státní zástupce nesděluje. Stejně nám nesděluje, jak měl Ing. Petana zabránit uzavření smlouvy vyhodnocené komisí jako nejlepší, a čím se jeho nezabránění lišilo od nezabránění ostatních členů komise.

V kauze Crowsnest. Identická vývěrová řízení na elektronickou jízdenku jako v pražském Dopravním podniku, tedy výběrová řízení, která spojovala službu SMS jízdenky a elektronické peněženky, proběhla přibližně ve 30 městech České republiky. I v těchto městech navíc zakázku získala tak jako v Praze společnost CROWSNEST. Za pletichu ve veřejné soutěži je však stíhán pouze Ing. Martin Dvořák. V této kauze jsem také stíhán za legalizaci výnosů z trestné činnosti já, za to, že jsem zastupoval společnost, která přijímal platby za licenci patentu. Proč ale není stíhán také ten, kdo tyto platby platil? Proč je navíc kriminalizována právě platba za licenci, když i státní zástupce uvádí, že s ohledem na tuto licenci byla CROWSNEST skutečně jedinou společností, která mohla služby mPeněženky v České republice zajišťovat? Proč nejsou kriminalizovány platby související se službou SMS jízdenky, kterou podle státního zástupce mohlo zajištovat více subjektů? Proč tedy nejsou za legalizaci výnosů z trestné činnosti považovány platby telefonním operátorům či společnosti ERIKA, navíc za situace, kdy platby Crowsnestu telefonním operátorům dosahovaly 75 % odměny, kterou Crowsnest od Dopravního podniku inkasovala.

Svoboda a Láska

Čím je tato úporná snaha dána? Na počátku byla úsilí primátora Svobody zničit své rivaly v pražské ODS soustředěné okolo bývalého primátora Béma, se kterým byl spojován i pan Rittig. Myslím, že to naznačil výslech pana Liche. Toto úsilí našlo úrodnou půdu u osob koncentrovaných okolo generála Randáka v Nadačním fondu boje proti korupci, který od doby svého odvolání vede válku s tou garniturou ODS, která údajně stála za jeho odvoláním. Organizoval diskreditační kampaň proti premiérovi Topolánkovi v kauze toskánské vily nebo zveřejnění odměn bývalé asistenty premiéra Nečase, paní Nagyové, dnes Nečasové. Pomsta dalšímu člověku spojenému s ODS, panu Rittigovi, měla být příští v řadě.

Primátor Svoboda pověřil vyšetřováním Dopravního podniku bývalého policistu Lásku, který se prezentoval jako bojovník proti korupci a který byl kolegou státního zástupce Borguly ve Transparency International. Média začala Lásku označovat jako bývalého elitního policistu, o jehož elitnosti a schopnostech zřejmě svědčí to, že výsledek jeho vyšetřování kauzy IPB, která stála daňové poplatníky 400 – 600 mld. Korun, nevyšetřil vůbec nic a nikdo za tuto krádež za bílého dne nebyl potrestán, ba ani stíhán.

Za své trestní oznámení v kauze Dopravního podniku však byl tento bojovník proti korupci královsky odměněn a dostal od primátora Svobody z magistrátních peněz 2 miliony korun.

Láska pak zužitkoval celou kauzu ještě jednou, a to ve své senátorské kampani v roce 2014, kterou založil právě na této kauze a zaplavil Prahu billboardy s podobiznou Ing. Martina Dvořáka s heslem: Chytil jsem černého pasažéra.

Boj s korupcí

Snaha těchto dvou skupin se propojila s rétorikou nastupujícího hnutí ANO. Při volbách do pražského magistrátu v roce 2014 učinilo ANO z kauzy projednávané před tímto soudem jedno z hlavních témat předvolební kampaně. Kandidátka ANO na primátorku Adriana Krnáčová využívala tuto kauzu ve svých předvolebních klipech.

Úsilí těchto tří skupin koincidovalo i s úsilím nové garnitury na Vrchním státním zastupitelství, které vycítilo možnost mít svůj velký případ, svoji vlajkovou loď obdobnou kauze Davida Ratha. Kubiska pak sehrál roli užitečného prosťáčka, i když se již zřejmě viděl v senátorské lavici po boku senátora Lásky a Michálka, který se do Senátu dostal díky tomu, že pořídil tajnou nahrávku ministra Drobila s údajnou korupční nabídkou, i když soud následně konstatoval, že si kauzu vyfabuloval.

Boj proti korupci je již po staletí osvědčeným populistickým tématem, které je schopno stejně jako např. boj za přímou demokracii či národní izolacionismus přilákat podstatnou přízeň veřejnosti.

Při své cestě za mocí se některé  politické  subjekty  spojily  jednak  se  zdánlivě nezávislými občanskými iniciativami jako je již zmíněný protikorupční fond, který však není protikorupčním, ale je nástrojem pomsty generála Randáka, nástrojem diskreditace podnikatelských konkurentů Radima Jančury a jeho Regiojetu a nástrojem sebeprezentace excentrického podnikatele Karla Janečka.

Ti všichni vycítili svoji příležitost a zahájili pod pláštěm křížové výpravy proti korupci akce, jejichž cílem bylo získat pro sebe, tedy i pro část policie a státní zastupitelství větší díl moci ve státě.

Podle Ústavy České republiky je státní zastupitelství orgánem moci výkonné a zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení. Tato úloha však státnímu zastupitelství očividně přestává stačit.

Státní zastupitelství si začalo uzurpovat pravomoc ovlivňovat reorganizaci policie, iniciovat pád vlády, kriminalizovat politické dohody na půdě parlamentu. Tím chce demonstrovat svoji moc. To však anoncuje výraznou degradaci demokratického režimu a náběh ke vzniku státu policejního.

Závěrečná řeč obhajoby obž. Ing. Jana Janků a Ivo Rittiga

Ing. Jan Janků

Podle obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 1. 11. 2017, čj. 7 VZV 10/2013-3422, se měl obžalovaný Ing. Jan Janků dopustit účastenství ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. řádu ke zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku, když měl pomáhat obžalovanému Ing. Martinu Dvořákovi, dále účastenství ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu zpronevěry dle 206 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, když měl pomáhat opět obžalovanému Ing. Martinu Dvořákovi, a to jednáním popsaným v obžalobě pod bodem I. / 2), a dále zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, a to jednáním popsaným v obžalobě pod bodem II. / 2),

to vše v souvislosti s obchodním vztahem Dopravního podniku hl. m. Prahy a společnosti Neograph, a.s. při dodávání jízdních dokladů pro městskou hromadnou dopravu zajišťovanou právě Dopravním podnikem hl. m. Prahy.

Nejdříve se v rámci závěrečné řeči vyjádřím ke skutku I. /2) a následně ke skutku II. /2).

Nyní tedy ke skutku I. / 2) obžaloby.

Vzhledem k tomu, že se Ing. Janků měl údajně účastnit na trestné činnosti jiných osob, konkrétně Ing. Martina Dvořáka v pozici generálního ředitele a předsedy představenstva DPP, logicky se musím vyjádřit a zhodnotit dokazování ve vztahu ke zdrojovému skutku a tedy obžalobou tvrzenému ovlivnění veřejné zakázky na dodávku jízdních dokladů pro DPP a zpronevěření finančních prostředků DPP. Analýzou tohoto jednání po provedeném dokazování logicky dovodím i závěry z toho plynoucí pro Ing. Jana Janků.

Trestného činu zjednání (původně sjednání) výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo v souvislosti se zadáním veřejné zakázky, s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch zjedná některému dodavateli, soutěžiteli nebo účastníku dražby přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů nebo soutěžitelů.

V rámci tohoto trestního řízení byla obžalobou vymezena k dokazování druhá alternativa jednání obsaženého v uvedené skutkové podstatě, a to zjednání výhodnějších podmínek některému dodavateli, v daném případě společnosti Neograph, a.s.

Aby bylo možno uzavřít, že se Ing. Janků dopustil pomoci k uvedenému trestnému činu, který měl spáchat Ing. Dvořák, je nutné prokázat, že byly po objektivní stránce naplněny všechny znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu a po subjektivní stránce tak bylo učiněno ze strany konkrétních osob úmyslně. Jinak o trestném činu a tedy trestní odpovědnosti není možné hovořit.

Jak je zřejmé z dokazování, smluvní vztah na dodávku jízdních dokladů byl uzavřen na základě výzvy DPP k podání nabídky ze dne 19. 12. 2007 adresované společnosti Neograph, a.s. za využití ustanovení § 18 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, který stanoví výjimky z působnosti uvedeného zákona.

Z dokazování také vyplynulo, že zadání veřejné zakázky DPP na tisk jízdních dokladů mělo původ v objektivních skutečnostech spojených s masivním výskytem velmi zdařilých padělků dosavadních jízdních dokladů v roce 2007 dodávaných doposud společností Schwarz Druck GmbH. a doporučení ze strany odborníků na zajištění větší ochrany jízdních dokladů před paděláním. Využití uvedené výjimky upravené zákonem o veřejných zakázkách bylo zcela na místě. Nad rámec požadavku ochranných prvků v jízdních dokladech, které je možné označit za tajné (tedy nikoli známé široké veřejnosti), byl totiž nově uplatněn i požadavek na prvek utajovaný, který bude mít charakter utajované informace dle příslušného zákona. Tím se zadání veřejné zakázky dostalo do režimu výjimky předvídané v § 18 odst. 1 písm. a) ZVZ, přičemž použití tohoto postupu nesporoval v následujícím období ani ÚOHS.

Dle § 18 odst. 1 písm. a) ZVZ tedy zadavatel není povinen zadávat podle tohoto zákona veřejné zakázky, jestliže by uveřejněním podle § 146 nebo uveřejněním písemné výzvy k podání nabídek ve zjednodušeném podlimitním řízení došlo k vyzrazení utajované informace. Režim utajované informace je specifikován zákonem č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.

Toto ustanovení obsahuje tzv. negativní vymezení působnosti ZVZ a reguluje specifické případy, kdy předmětem zadání je sice veřejná zakázka ve smyslu § 7 ZVZ, nicméně zadavateli takové zakázky je dána možnost vyjmout tuto zakázku z působnosti ZVZ a nepostupovat tak při jejím zadávání podle Zákonem stanovených pravidel.

Z pohledu organizace jednotlivých částí tohoto ustanovení se § 18 odst. 1 ZVZ vztahuje na veřejné zakázky nadlimitní i podlimitní bez omezení, tedy i na předmětnou zakázku na dodávku jízdních dokladů do DPP.

Utajované informace přitom patří mezi chráněné statky obecně, tedy nejen na základě Zákona. Zadavatel je oprávněn této výjimky využít tehdy, jestliže by uveřejněním oznámení či zrušení profilu zadavatele, oznámení o zahájení zadávacího řízení, předběžného oznámení, pravidelného předběžného oznámení, oznámení soutěže o návrh, oznámení o subdodávce, oznámení o výsledku zadávacího řízení, souhrnu oznámení o zadání veřejných zakázek na základě rámcové smlouvy, oznámení o zrušení zadávacího řízení nebo soutěže o návrh či jiných údajů nebo uveřejněním písemné výzvy k podání nabídek ve zjednodušeném podlimitním řízení došlo k vyzrazení utajované informace. Zjednodušeně lze říci, že příslušné veřejné zakázky, které se řídí touto výjimkou, obsahují natolik utajované (citlivé) informace, že je nezbytné utajit již jejich samotnou existenci.

Utajovanou informací se, ve smyslu § 2 písm. a) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, rozumí informace v jakékoliv podobě zaznamenaná na jakémkoliv nosiči označená v souladu s uvedeným zákonem, jejíž vyzrazení nebo zneužití může způsobit újmu zájmu České republiky nebo může být pro tento zájem nevýhodné, a která je uvedena v seznamu utajovaných informací.

Řešení zadání veřejné zakázky na dodávku jízdních dokladů, které zvolil DPP ve vztahu ke společnosti Neograph, a.s., zcela odpovídalo tehdejší situaci a jednoznačně bylo motivováno snahou zabránit dalším škodám na majetku DPP. DPP měl mj. k dispozici stanovisko RNDr. Miroslava Musila, znalce z oboru kriminalistika, odvětví pravost platidel a cenin, jenž konstatoval nutnost vyššího zabezpečení nových jízdních dokladů, přičemž tento i naznačil, který subjekt může takové odpovídající zabezpečení DPP zajistit. Byla to společnost Neograph, a.s. resp. STC s.p.

K tomu je třeba zmínit, že není zřejmé, z čeho vychází tvrzení obžaloby v tomto bodě obžaloby, že jízdní doklad není ceninou, a jako cenina byl účelově označen až v rámci zadání předmětné zakázky.

Není totiž pochyb o tom, že jízdní doklad je ceninou, neboť se jedná o specifický nepeněžní obchodní instrument, který svými náležitostmi umožňuje platební funkci. Jedná se přitom o chráněnou tiskovinu mající nebo dokladující určitou finanční hodnotu na ní vyznačenou, která je však jiná než její hodnota výrobní. Výrobní technikou je speciálně zabezpečena proti pozměnění nebo padělání využitím viditelných i tajných prvků různých principů. Současně je zvláštním způsobem evidována a skladována. K tomu je možno odkázat např. na stanovisko RNDr. Miroslava Musila ze dne 11. 4. 2002 nebo Ministerstva financí ze dne 8. 10. 2007. V tomto směru tak nehraje žádnou roli konstatování obžaloby, že v předchozích výběrových řízení na dodavatele jízdních dokladů byla vždy vyhlášena veřejná zakázka formou otevřeného nadlimitního výběrového řízení.

Podstata oslovení společnosti Neograph, a.s. jako jediného dodavatele k podání nabídky poté, co si DPP na základě mnoha jednání se zástupci společnosti Neograph, a.s. ujasnil, že jako jediný dodavatel může splnit požadavky na řádné zabezpečení jízdních dokladů proti padělání, bylo povýšení ochrany jízdního dokladu o zakomponování utajované informace.

Tato podmínka byla společností Neograph, a.s. splněna. Společnost Neograph, a.s. byla papírnou, tedy podnikem vyrábějícím ceninový papír, jenž neměl a stále nemá na trhu konkurenci. To potvrdil v rámci své svědecké výpovědi i její tehdejší výrobní ředitel Ing. Vladimír Sitta, jenž je na technologii výroby ceninového papíru specializován. Společnost Neograph, a.s. si na potisk svého papíru nasmlouvala snad nejpovolanější tiskárnu, a to STC s.p. Utajovanou informaci totiž v rámci tisku zakomponovala do jízdního dokladu právě STC s.p. jako subdodavatel společnosti Neograph a.s. Tím vznikl unikátní produkt, který v té době neměl na relevantním trhu srovnání a zcela vyhovoval požadavkům DPP. O specifičnosti a originalitě tohoto produktu zde v hlavním líčení bylo řečeno mnoho a považuji za nadbytečné se k němu nyní opětovně vyjadřovat, i když podstatné bude ještě řečeno.

Svědek Ing. Mgr. Vladimír Abraham, jenž v STC s.p. již od roku 2006 zastává funkci bezpečnostního ředitele ve smyslu zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací, ve svém výslechu potvrdil, že jízdní doklady dodávané DPP společností Neograph, a.s. od roku 2008 obsahovaly utajovanou informaci ve smyslu uvedeného zákona, přičemž tato utajovaná informace byla vytvořena ještě před zahájením dodávky jízdních dokladů DPP, a to dokonce ještě dříve, než byl zákazníkem schválen design jízdního dokladu. Je tedy zřejmé, že pro uzavření smlouvy mezi DPP a společností Neograph, a.s. na dodávku jízdních dokladů v roce 2008 byly splněny podmínky pro aplikaci výjimky dle § 18 odst. 1 písm. a) ZVZ. Uzavřením této smlouvy tedy nedošlo k porušení příslušného zákona a smlouva tedy netrpí vadou.

Dokazováním nebylo zjištěno, že by Ing. Martin Dvořák zjednal za pomoci Ing. Jana Janků při zadání zakázky na dodávku jízdních dokladů společnosti Neograph, a.s. výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů. Obžaloba navíc žádné jiné dodavatele, k jejichž úkoru mělo dojít, nekonkretizuje a v tomto směru nebylo žádné dokazování ani prováděno.

Zjednání výhodnějších podmínek pro společnost Neograph, a.s. jako jeden ze znaků základní skutkové podstaty žalovaného trestného činu tak prokázáno nebylo.

Škoda

Dalším znakem skutkové podstaty žalovaného trestného činu je vznik škody či získání prospěchu.

Základní premisou, kterou obžaloba ve vztahu k následku žalovaného jednání uvádí, je, že jízdní doklady dodávané na základě obchodního vztahu mezi DPP a společností Neograph, a.s. byly předražené a úhradou jejich ceny byla DPP způsobena značná škoda. Obžaloba tedy tvrdí, že jízdní doklady, které dodávala na základě smlouvy společnost Neograph, a.s. do DPP, nebyly dodávány za cenu obvyklou, jak má na mysli § 137 tr. zákoníku.

Jak je ovšem zřejmé zejména ze znaleckého posudku znaleckého ústavu EQUITA Consulting s.r.o., který do policejního spisu založil sám DPP, a následného výslechu znalkyně Ing. Minsterové, v daném případě, tj. ve vztahu k jízdním dokladům dodávaným do DPP společností Neograph, a.s., cena obvyklá neexistuje, neboť na tuzemském trhu není možnost srovnání se stejnou nebo obdobnou službou poskytovanou za stejných nebo obdobných podmínek. Cenu obvyklou přitom znalecký ústav popisuje definicí obsaženou v zákoně č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, jako „cenu, která by byla dosažena při prodejích stejného, popř. obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Mimořádnými okolnostmi trhu se rozumějí např. stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, důsledky přírodních či jiných kalamit. Osobními poměry se rozumějí zejména vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Zvláštní oblibou se rozumí zvláštní hodnota přikládána majetku nebo službě vyplývající z osobního vztahu k nim.“ Taková definice ceny obvyklé je tedy shodná s definicí ceny obvyklé uvedenou v § 137 tr. zákoníku pro stanovení škody způsobené trestným činem.

Z definice lze dovodit, že obvyklá cena existuje pouze u zboží, resp. majetku, se kterým se běžně obchoduje. Je to cena běžná, pravidelně se opakující a odpovídající zvyku v daném místě a čase. Proto ji analýzou trhu lze odhadnout s poměrně velkou přesností nebo s malým rozptylem od průměrné hodnoty. Existuje však mnoho typů majetků, věcí či práv, kde trh není natolik rozvinutý a s nimiž se běžně neobchoduje a pak je stanovení ceny obvyklé velmi obtížné. V případě, kdy se v daném místě a čase s obdobným majetkem neobchoduje, a tedy tam neexistuje ani trh s takovým majetkem, nemůže tam existovat ani obvyklá cena, neboť k obvyklé ceně lze dospět pouze na základě analýzy trhu. To ovšem neznamená, že cenu obvyklou stanovit nelze, ale je možné provést odhad tržní hodnoty majetku, případně, pokud nelze odhadnout ani tržní hodnotu, lze určit tzv. spravedlivou/reálnou hodnotu.

Znalec závěrem konstatuje, že případná újma na straně DPP by vznikla pouze v případě, že by cena hrazená DPP za dodávku jízdních dokladů od společnosti Neograph, a.s. na základě rámcové smlouvy byla prokazatelně vyšší než cena obvyklá v místě a čase, resp. cena spravedlivá.

Vzhledem k tomu, že pro jedinečnost jízdních dokladů dodávaných společností Neogarph, a.s. do DPP a pro jedinečnost vlastního smluvního vztahu (objemy dodávaných jízdenek) nelze stanovit cenu obvyklou a z dostupných podkladů ani posoudit, zda byla sjednaná cena spravedlivá v souladu s tržními principy, nelze ani jednoznačně stanovit, zda DPP vznikla újma, a jaká je její případná výše.

Určitý náznak srovnání cen přeci jenom učinila znalkyně v rámci hlavního líčení, když se pokusila srovnat cenu základního jízdního dokladu od společnosti Neograph, a.s. s cenou základního jízdního dokladu doposud dodávaného společností Schwarz Druck GmbH. Tímto srovnáním znalkyně zjistila, že cena jízdního dokladu dodávaného společností Neograph, a.s. je jen mírně vyšší než cena jízdního dokladu dodávaného společností Schwarz Druck GmbH., avšak této vyšší ceně jednoznačně odpovídá vyšší zabezpečení jízdního dokladu a proto je zjištěné navýšení ceny zdůvodnitelné a tedy spravedlivé.

Tento závěr znalce doplňuje mj. opět svědek Ing. Mgr. Vladimír Abraham, jenž uvedl, že STC s.p. po ukončení smluvního vztahu mezi DPP a společností Neograph, a.s. dodávala do DPP jízdní doklady odlišné od jízdních dokladů dodávaných DPP společností Neograph, a.s. Tato odlišnost spočívala v nižším stupni zabezpečení proti padělání, což má výrazný vliv na cenu takového produktu, v daném případě ceniny v podobě jízdního dokladu. Svědek dále uvedl, že na ceniny nemůže být pevný ceník, protože záleží na technologii, která je použita k výrobě jednotlivých cenin a u stejné ceniny se můžou použít rozlišné technologie, které takovou ceninu zlevňují nebo naopak zdražují, proto jsou při vzniku ceniny navrhovány různé varianty konstrukce zabezpečení, se kterými souvisí i cena. Cena je tak tvořena vždy ad hoc konkrétním výrobkům a užité technologii. STC s.p. v letech 2012 a 2013 na tisk jízdních dokladů pro DPP použila ceninový papír od společnosti OPTYS spol. s r.o., který je ovšem zabezpečením odlišný od ceninového papíru dodávaného společností Neograph, a.s., a to tím způsobem, že ceninový papír dodávaný společností Neograph, a.s. již v sobě (tedy v samotné hmotě papíru) obsahoval tajný prvek, avšak ceninový papír dodávaný společností OPTYS spol. s r.o. takovýto tajný prvek neobsahoval. Je tedy zřejmé, že z bezpečnostního hlediska je pro tisk ceniny výhodnější ceninový papír dodávaný společností Neograph, a.s.

Pokud jde o srovnání cen těchto dvou produktů, je nutno brát v potaz konstrukci jízdenek z pohledu provedení a času, v němž byly vytvořeny a z tohoto pohledu není možno jízdní doklady dodávané DPP společností Neograph, a.s. srovnat s jízdními doklady dodávané DPP ze strany STC s.p., jak to učinila obžaloba.

K ceně a kvalitě jízdního dokladů se ale vyjádřili i ostatní znalci, např. znalci Tomáš Dvořák a Jan Attl ze znaleckého ústavu Equity Solutions Appraisals s.r.o., kteří ohledně ceny jízdních dokladů dospěli ke shodným závěrům, jako znalecký ústav EQUITA Consulting, či znalec Vladimír Malovik, jenž uzavřel, že jízdní doklady společnosti Neograph, a.s. svým zabezpečením převyšovaly ostatní jízdní doklady dodávané do DPP společností Schwarz Druck GmbH či STC.

Za této situace není vůbec možno hovořit o tom, že by DPP vznikla z obchodního vztahu se společností Neograph, a.s. nějaká škoda. Premisa obžaloby o vzniku škody DPP je tedy chybná.

Na tomto faktu nic nemění ani konstatování obžaloby, podpořené znaleckým posudkem z oboru ekonomika Ing. Jana Juráně, že dodávky jízdních dokladů uskutečněné STC s.p. po ukončení spolupráce DPP se společností Neograph, a.s. byly levnější, neboť je prokázáno, že STC s.p. nedodávala produkt totožný s produktem dodávaným společností Neograph, a.s. Závěr o výši škody učiněný tímto znalcem nelze akceptovat, neboť tento znalec provedl pouhý početní úkon spočívající ve vynásobení počtu jízdních dokladů dodaných společností Neograph, a.s. do DPP na základě Rámcové smlouvě o dílo ze dne 11. 1. 2008, včetně jejích následných dodatků, cenou jednotlivých jízdních dokladů dodávaných po roce 2012 do DPP ze strany STC s.p. Dlužno říci, že v tomto směru znalec postupoval zcela v souladu se zadáním znaleckého posudku od policejního orgánu, které již samo o sobě bylo vadné. Znalec totiž v rámci svého výslechu uvedl, že vůbec nebral v potaz odlišnost jízdních dokladů dodávaných do DPP společností Neograph, a.s. a jízdních dokladů dodávaných do DPP STC s.p., neboť v tomto směru není specializován.

Cenu jízdních dokladů dodávaných společností Neograph, a.s. do DPP je tedy možno označit za obvyklou a nikoli „předraženou“, jak o tom hovoří obžaloba.

V takovém případě tedy nebylo prokázáno, že by na majetku DPP vznikla škoda. Nebylo tedy prokázáno naplnění ani dalšího znaku základní skutkové podstaty žalovaného trestného činu.  

Láskův audit

V této souvislosti se nemůžu nezmínit o prapodivném právním auditu provedeném v DPP za nevyjasněných podmínek Mgr. Václavem Láskou, kterého k tomu pověřil opět za nevyjasněných podmínek tehdejší primátor hl. m. Prahy MUDr. Bohuslav Svoboda. Činnost Mgr. Láskovi umožnil tehdejší generální ředitel DPP Vladimír Lich, jenž ve svém výslechu uvedl, že jen plnil přání pana primátora, nezajímal se, jaký je Mgr. Láska odborník, nezajímal se, proč zrovna Mgr. Láska. Navíc výběr smluvních vztahů k auditu vybral opět primátor. Výsledkem tohoto auditu, na kterém Mgr. Láska se svými spolupracovníky z TI pracoval asi dva měsíce bylo konstatování, že DPP vznikla škoda. Když ovšem dozorčí rada DPP chtěla ověřit tento závěr a zadala u KPMG zpracování forenzního auditu na výši škody, s údivem zjistili, že závěry Mgr. Lásky nelze z ničeho dovodit.

Přesto se dnes senátor Václav Láska na svém webovém portálu www.vaclavlaska.cz pyšní tímto sdělením svým voličům:

„Důvěra voličů mne zavazuje k tomu, abych udělal vše pro plnění svých vizí spravedlivého, právního a transparentního státu. Témata hospodářské kriminality a korupce jsem si nevybral náhodně. Obojím jsem se zabýval již jako policejní vyšetřovatel i během svého působení v Transparency International. Pracoval jsem tehdy mimo jiné na kauze krachu IPB a tunelování Harvardských fondů Viktora Koženého. Později, během své advokátní praxe, jsem prováděl prověrku smluvních vztahů pražského dopravního podniku, na jejímž základě bylo obviněno bývalé vedení podniku, někteří pražští politici, advokáti a kmotři. Své zážitky z policejní a advokátní praxe jsem vložil také do dvou knih, které jsem v průběhu let napsal: Advokát (2008) a Jak se zavírají tuneláři (2005).“

Obdivuhodné, jak nejsou někteří soudní.

Ale zpět k tématu.

Pokud smlouva mezi DPP a společností Neograph, a.s. byla uzavřena v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb. a na základě této smlouvy DPP hradil společnosti Neograph, a.s. sjednanou cenu za dodávku jízdních dokladů, přičemž tuto cenu není možno hodnověrně charakterizovat jako cenu „předraženou“, nýbrž jako přiměřenou/ spravedlivou a DPP tedy není poškozen, nemohlo na straně společnosti Neograph, a.s. vzniknout bezdůvodné obohacení z takového smluvního vztahu, které by bylo možno navíc charakterizovat jako nedovolený prospěch.

Ani tento znak základní skutkové podstaty žalovaného trestného činu nebyl prokázán.

Jestli následně společnost Neograph, a.s. hradila společnosti Cokeville Assets Inc. prostřednictvím její organizační složky v ČR ze svých prostředků na základě uzavřené Smlouvy o poskytování poradenských a zprostředkovatelských služeb ze dne 10. 8. 2007 provizi za sjednaných podmínek, jedná se výhradně o soukromou záležitost dvou podnikatelských subjektů a je čistě na ekonomickém uvážení subjektu platícím takovou provizi, tj. společnosti Neograph, a.s. zda platba a výše provize je pro něho ekonomicky výhodná či nikoliv. Jakou má spojitost úhrada zprostředkovatelské a poradenské provize na základě smlouvy ze dne 10. 8. 2007 mezi společnostmi Neograph, a.s. a Cokeville Assets Inc. se žalovaným trestným činem při zjištění, že cena jízdních dokladů nebyla „předražená“, není zřejmé.

Úhrn plateb, které proběhly od společnosti Neograph, a.s. směrem ke společnosti Cokeville Assets Inc. je řádně kryt jak smluvními dokumenty, tak uskutečněnými plněními. Na těchto platbách tedy není možno shledávat nic nezákonného či dokonce trestného. Nebýt pomoci JUDr. Petera Kmetě zastupujícího společnost Cokeville Assets Inc. tehdejšímu předsedovi představenstva společnosti Neograph, a.s. Ing. Janků v souvislosti se zakázkou na dodávku jízdních dokladů pro DPP, nikdy by společnost Neograph, a.s. neměla možnost tuto zakázku získat a byla by jako doposud pouze závislá v pozici subdodavatele ceninového papíru na aktivitách a úspěšnosti ceninových tiskáren, navíc bez možnosti nastavit konečnou cenu dodávaného produktu.

Neúspěšné snahy společnosti Neograph, a.s. dodávat do DPP přitom popsal Ing. Vladimír Sitta, když se snažil DPP s unikátním ceninovým papírem oslovit, ale výhradně jako subdodavatel ceninové tiskárny. Nebyl úspěšný. Jinou roli, než subdodavatele, přitom Ing. Vladimír Sitta neznal. Až myšlenka JUDr. Kmetě na změnu postavení ceninové papírny v obchodním vztahu na dodavatele a ceninová tiskárna v pozici subdodavatele, kterou vnuknul Ing. Janků, byla pro společnost Neograph, a.s. úspěšná. K tomu však ještě přistoupila i pomoc JUDr. Kmetě Ing. Janků při jednáních se zástupci DPP, zejména Ing. Štikou a v neposlední řadě doporučení na zakomponování utajované informace do jízdního dokladu a tím postupu dle § 18 odst. 1 písm. a) ZVZ.

Byť se někomu může zdát provize v souhrnu vyplacená společnosti Cokeville Assets Inc. vysoká, rozhodně ale v procentovém vyjádření 19% není nepřiměřená významu poskytnutých služeb.

I kdyby společnost Neograph, a.s. v končeném důsledku měla z plnění od DPP malý či dokonce žádný zisk, což se ovšem nestalo, neboť společnost Cokeville Assets Inc. neměla sjednanou provizi ze všech plnění společnosti Neograph, a.s. pro DPP, opět dle slov Ing. Vladimíra Sitty, byla zakázka pro DPP pro společnost Neograph, a.s. významnou referenční zakázkou. Pokud se totiž v minulosti ucházeli o dodávku jízdních dokladů pro dopravní podniky velkých evropských měst, vždy ztroskotali na tom, že nedodávají do dopravního podniku ani ve své domovině. Smluvním vztahem s DPP se tento negativní stav změnil.

Nemohu se ovšem na tomto místě nezmínit o roli již zmiňovaného Ing. Vladimíra Sitty v obchodním vztahu mezi DPP a Neograph, a.s. V rámci svých mediálních výlevů v roce 2012, kterými útočil proti Ing. Dvořákovi a také proti Ing. Janků a potažmo Ivo Rittigovi, kdy sděloval, že Neograph, a.s. dodává do DPP předražené jízdenky. Byl to přitom právě Ing. Sitta, který byl tvůrcem ceny jízdních dokladů a také tím, který tyto ceny zástupcům DPP sděloval. O tom svědčil např. svědek Pospíšil, který měl v DPP na starosti jízdní doklady. Ten uvedl, že ceny jim oznamoval Sitta ml., řekl mu, jako jízdenky bude požadovat a Sitta ml. mu řekl, kolik to bude stát.

O povahových vlastnostech Ing. Sitty, které zde byly interpretovány některými svědky zejména z DPP a STC, kteří se zmiňovali o jeho arogantním až výhrůžném chování, které nakonec musel Ing. Janků řešit tím, že jej stáhnul z kontaktu s obchodními partnery, se raději více zmiňovat nebudu. Něco to ale vypovídá o jeho motivaci „oznamovat trestný čin“.

Měl bych správně nyní vyjmenovat další důkazy, které pro závěr, že ve vztahu mezi DPP a společností Neograph, a.s., která dodávala unikátní produkt, není možno shledávat žádný trestný čin. Musel bych ale sdělit podstatný obsah výpovědí téměř všech svědků z DPP (svědci Hanuš, Češková, Pospíšil), z STC (svědci Bulíček, již zmiňovaný Abrahám, Dudková, Ševčíková, Mikš, Pčolar, Maceška, Vydra), znalce dr. Musila, policistů Brože, a Plecitého, a konečně ze společnosti Neograph, a.s. (svědkyně Putrovcová, Franceová, a v neposlední řadě ve své podstatě i Ing. Sitta). Nadbytečně bych ale svou řeč protahoval, proto na jejich výpovědi ve stručnosti jen odkáži.

Je tedy možno uzavřít, že nebylo prokázáno naplnění žádného ze znaků základní skutkové podstaty trestného činu zjednání výhody pro zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1 tr. zákoníku Ing. Martinem Dvořákem, natož znaků skutkové podstaty kvalifikované.

Obžalovaný Ing. Jan Janků se měl ovšem dopustit i pomoci k trestnému činu zpronevěry, které se měl opět dopustit Ing. Martin Dvořák jako generální ředitele DPP. V popisu skutku pod bodem I. / 2) obžaloby ovšem nelze nalézt ani náznak zákonných znaků této skutkové podstaty. Není tak zřejmé, jakým jednáním si měl Ing. Dvořák přisvojit cizí věc, která mu byla svěřena a jakou měl tímto jednáním způsobit škodu a komu.

Snad je to proto, že původně byl Ing. Martin Dvořák stíhán pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, 3 tr. zákona, a až před podáním obžaloby státní zástupce toto jednání překvalifikoval na trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Aniž by k tomuto trestnému činu bylo vedeno dokazování a případně upraven popis skutku.

V této souvislosti se naskýtá otázka, že k překvalifikaci tohoto jednání přistoupil státní zástupce z důvodu změny věcné příslušnosti nalézacího soudu. Při původní právní kvalifikaci by totiž byl k projednání obžaloby okresní soud. V tomto případě se tak stal příslušným soud krajský, čímž obžaloba nabyla na vážnosti. Tento postup mi výrazně připomíná postup v jiné trestní věci tzv. kauze OLEO CHEMICAL, kde k překvalifikaci na trestný čin zpronevěry v pátém odstavci došlo účelově rovněž až před podáním obžaloby k Městskému soudu v Praze.

I přesto nebylo dokazováním prokázáno, že by si Ing. Dvořák z majetku DPP přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena.

Nebyl tedy prokázán žádný ze znaků základní skutkové podstaty trestného činu zpronevěry dle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, natož její kvalifikované formy.

Účastenství na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo  umožní nebo usnadní jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu. 

 S ohledem na závěr, že se Ing. Martin Dvořák nedopustil jako pachatel v obžalobě označených trestných činů, není možno učinit závěr, že se Ing. Jan Janků jako účastník na trestné činnosti hlavního pachatele skutkem uvedeným v bodě I. /2) obžaloby dopustil účastenství ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku, a dále účastenství ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu zpronevěry dle 206 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.        

 Nyní ke skutku II. / 2 obžaloby (praní špinavých peněz)

Skutkem popsaný v tomto bodu obžaloby se měl Ing. Jan Janků dopustit zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, a to v souvislosti úhradami společnosti Neograph, a.s. realizovanými ve prospěch společnosti Cokeville Assets Inc., organizační složka, na základě Smlouvy o poskytování poradenských a zprostředkovatelských služeb ze dne 10. 8. 2007.

Trestného činu dle § 216 odst. 1 písm. a)  tr. zákoníku se dopustí ten, kdo zastírá původ nebo jinak usiluje, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věci, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině nebo jako odměna za něj.

Jak vyplývá z obžaloby, měly být na účet společnosti Cokeville Assets Inc. převáděny z účtu společnosti Neograph, a.s. finanční prostředky, které tato společnost získala od DPP na základě smluvního vztahu založeného Rámcovou smlouvou o dílo na dodávku jízdních dokladů ze dne 11. 1. 2008.

Předně je třeba poznamenat, že tato skutečnost nebyla prokázána.

Je pravdou, že společnosti Cokeville Assets Inc. vznikl nárok na provizi, která byla odvozena od počtu konkrétních jízdních dokladů dodaných společností  Neograph, a.s do DPP, ale nelze hovořit o tom, že finanční prostředky, které byly uhrazeny společnosti Neograph, a.s. od DPP, jsou tytéž finanční prostředky, které byly uhrazeny jako provize společnosti Cokeville Assets Inc. Obchodní vztah společnosti Neograph, a.s. s DPP totiž v rozhodném období nebyl zdaleka jediným obchodním vztahem, což potvrdil i svědek Ing. Vladimír Sitta, jenž uvedl, že v porovnání s kapacitou papírny se tento obchodní vztah řadil oproti ostatním k těm menším. Opak nebyl prokázán.

Pro posouzení plateb společnosti Neograph, a.s. ve prospěch společnosti Cokeville Assets Inc. je ovšem podstatné, že tyto byly poskytovány na základě řádně uzavřené smlouvy a za plnění, které bylo společnosti Neograph, a.s. ze strany společnosti Cokeville Assets Inc. prostřednictvím JUDr. Petera Kmetě poskytnuto. Na těchto platbách tedy není možno shledávat nic nezákonného či dokonce trestného. Nebýt pomoci JUDr. Petera Kmetě zastupujícího společnost Cokeville Assets Inc. tehdejšímu předsedovi představenstva společnosti Neograph, a.s. Ing. Janků v souvislosti se zakázkou na dodávku jízdních dokladů pro DPP, nikdy by společnost Neograph, a.s. neměla možnost tuto zakázku získat a byla by jako doposud pouze závislá v pozici subdodavatele ceninového papíru na aktivitách a úspěšnosti ceninových tiskáren, navíc bez možnosti nastavit konečnou cenu dodávaného produktu.

Tyto platby nebyly nijak skrývány, ve snaze ztížit jejich identifikaci, o čemž svědčí i údaje uváděné v obžalobě o provedených bankovních převodech v jednotlivých rocích, kdy byla spolupráce realizována. Všechny převody proběhly bezhotovostně, tedy způsobem umožňujícím jejich identifikaci a vysledování. Nebylo totiž co skrývat.

I platby ve prospěch společnosti Neograph, a.s. od DPP ale byly legální a rozhodně je nelze označit za výnos z trestné činnosti. Společnost Neograph, a.s. řádně v souladu se zákonem získala v roce 2008 od DPP zakázku na dodávku jízdních dokladů a dalších služeb a za prokazatelně poskytnuté služby obdržela plnění od DPP. I pokud by tedy byly na úhradu provizí pro společnost Cokeville Assets Inc. použity finanční prostředky před tím získané od DPP na základě tohoto smluvního vztahu, nemohlo by se jednat o jakékoliv zastírání jejich původu.

Pokud společnost Neograph, a.s. hradila společnosti Cokeville Assets Inc. ze svých prostředků na základě uzavřené Smlouvy o poskytování poradenských a zprostředkovatelských služeb ze dne 10. 8. 2007 provizi za sjednaných podmínek, jedná se výhradně o soukromou záležitost dvou podnikatelských subjektů.

Navíc platby provizí ve společnosti Neograph, a.s. byly zaběhnutou praxí, o čemž svědčí i trestní věc svědka Ing. Vladimíra Sitty, jenž byl pravomocně rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 10. 2018, čj. 6 To 66/2017-14123, zproštěn obžaloby za jednání, že jako člen představenstva a obchodní ředitel společnosti Neograph, a.s. a současně jednatel a společník společnosti Avium Partners s.r.o. měl neoprávněně ve prospěch společnosti Avium Partners s.r.o. inkasovat provize od společnosti Neograph, a.s. ze zprostředkovatelských smluv za zprostředkování dodávek výrobků. Výše zprostředkovatelské provize od jednotlivých dodavatelů pro Ing. Sittu přitom činila dle jednotlivých případů 24,5 % – 78 % ze zprostředkovaného obchodu. Pokyn k úhradě faktur na dodávky výrobků zprostředkované svou společností Avium Partners s.r.o. přitom zadával za společnost Neograph, a.s. sám Ing. Vladimír Sitta. Tyto výše provizí osvědčil vrchní soud jako odpovídající. Ani v takto vysokém procentním vyjádření provize neshledal vrchní soud problém, za současného závěru, že výsledná cena, do které již byla tato provize zakomponována, tedy o tuto provizi byla navýšena, je pro odběratele cenou výhodnou. Paralela s touto věcí se naskýtá.

Pak se na tomto místě ale musím ptát, v čem shledává obžaloba, a také sám Ing. Vladimír Sitta, jenž stál na počátku této kauzy svým oznámením vůči Ing. Janků a Ing. Dvořákovi, neobvyklost provize pro Cokeville Assets Inc., která dosáhla výše pouhých 19%.

Za tohoto stavu věci není možno hovořit o tom, že by jednáním Ing. Jana Janků byly naplněny znaky základní skutkové podstaty žalovaného trestného činu, natož znaky skutkové podstaty kvalifikované vyjádřené právní kvalifikací § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019. 

Ivo Rittig

Podle obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 1. 11. 2017, čj. 7 VZV 10/2013-3422, se měl obžalovaný Ivo Rittig dopustit zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, a to jednáním popsaným v obžalobě pod bodem II. / 1), 2) a 3),

to vše v souvislosti s obchodním vztahem Dopravního podniku hl. m. Prahy a společností Cross Point s.r.o., Neograph, a.s. a Crowsnest a.s. při dodávání služeb a výrobků v souvislosti městskou hromadnou dopravu zajišťovanou právě Dopravním podnikem hl. m. Prahy.

V rámci závěrečné řeči státní zástupce modifikoval obžalobu tak, že již neklade Ivo Rittigovi za vinu jednání popsané v bodě II. / 3) obžaloby, tedy jednání spojené se společností Crowsnest a.s., neboť jeho účast na finančních převodech spojených s touto společností nebylo v rámci dokazování prokázáno.

Za toto uvážlivé rozhodnutí panu státnímu zástupci děkuji, nicméně u zbývající dvou skutků státní zástupce na obžalobě setrval, i když důkazní situace je úplně stejná jako u skutku II. / 3).

Vyjádřím se přesto z opatrnosti ke všem třem skutkům.

Obžaloba klade Ivo Rittigovi  za vinu jednání pod bodem II. / 1), jež má spojitost s obchodním vztahem mezi DPP a společností Cross Point, s.r.o., pod bodem II. / 2), jež má spojitost s obchodním vztahem mezi DPP a společností Neograph, a.s. a pod bodem II. / 3), jež má spojitost s obchodním vztahem mezi DPP a společností Crowsnest, a.s. Obžaloba dovozuje, že finanční prostředky pocházející z uvedených obchodní vztahů byly převedeny na společnosti, jejichž benefičním vlastníkem byl Ivo Rittig, případně tyto platby kontroloval, přičemž mu mělo být známo, že finanční prostředky pochází z trestné činnosti ke škodě DPP. Takové finanční převody měl Ivo Rittig kontrolovat prostřednictvím Jana Valtra nebo Ing. Jana Janků tak, že o uskutečněných bankovních operacích byl informován zástupci AK Šachta & Partners minimálně 1x měsíčně při osobním jednání v kanceláři AK Šachta & Partners, a dále zástupci společnosti Peskim, s.r.o.

Uvedená tvrzení obžaloby ovšem nebyla podložena žádnými upotřebitelnými důkazy a jde pouze o domněnky a spekulace, které ovšem nejsou shodné se skutečným stavem.

Základní premisou, kterou obžaloba odůvodňuje svůj závěr o spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti Ivo Rittigem, je, že uzavření obchodních vztahů mezi DPP a společnostmi Cross Point, s.r.o., Neograph, a.s. a Crowsnest, a.s. bylo trestným činem, kterým byl DPP následnými platbami z těchto obchodních vztahů poškozen. Obžaloba tvrdí, že úhrady poskytnuté společnostem Cross Point, s.r.o., Neograph, a.s. a Crowsnest, a.s. byly důsledkem nehospodárného nakládání s majetkem DPP zástupci DPP.

Toto tvrzení má vážné trhliny, neboť dokazováním bylo potvrzeno, že se jedná o zcela standartní obchodní vztahy a poskytnutá plnění ze strany DPP ve prospěch uvedených společností měla reálný podklad ve formě uskutečněných zdanitelných plnění.

K jednotlivým tzv. zdrojovým trestným činům vztahujícím se ke společnosti Cross Point s.r.o. a Crowsnest, a.s. se tu již vyjádřili kolegové Monsport, Matzner, Hron a Chudoba a ke společnosti Neograph, a.s. i já před chvílí.  Nemá tedy smysl vše opakovat.

Za tohoto stavu tedy není možno hovořit na straně společností Cross Point, s.r.o., Neograph, a.s.  a Crowsnest, a.s. o výnosech z trestné činnosti, ale výhradně o příjmech z podnikatelské činnosti. Další nakládání s takto získanými finančními prostředky, proto nemůže zakládat podezření ze snahy zastřít původ těchto finančních prostředků a tedy jejich legalizaci. Tyto finanční prostředky totiž byly společnostmi Cross Point, s.r.o., Neograph, a.s. a Crowsnest, a.s. nabyty legálně a transparentně na základě prokazatelných činností. Jak vyplývá z provedeného dokazování, tyto finanční prostředky jsou evidovány v účetnictví uvedených společností a byly řádně zdaněny. Neexistuje zde proto sebemenší důvod u těchto finančních prostředků zastírat jejich původ.

Již jen z tohoto pohledu se Ivo Rittig nemohl dopustit žalovaného trestného činu.

Není sporu o tom, že Ivo Rittig byl v minulosti klientem AK Šachta & Partners, a proto logicky se zástupci této AK pravidelně jednal. Společnost Peskim, s.r.o. zajišťovala pro něho účetní služby.

Není ovšem pravdou, že by měl cokoliv společného s platbami od DPP na společnosti Cross Point, s.r.o., Neograph, a.s. a Crowsnest, a.s., a že by jakkoliv ovlivňoval, či řídil platby prováděné z těchto společností na další subjekty. Nebylo prokázáno tvrzení obžaloby, že by Ivo Rittig byl benefičním vlastníkem či řídil v obžalobě uvedené společnosti Countertop Limited, Genova International Investment Inc., Mavex Group Incorporated, Washington Intertrade Inc., Earnway Internatinal Limited či Aelia Limited, a tedy že by příjem finančních prostředků těmito společnostmi byl v jeho prospěch.

Kubiska

Je zřejmé, že obžaloba svoje úvahy čerpala výhradně z vyjádření Ing. Jaroslava Kubisky, jenž je v této věci rovněž v procesním postavení obžalovaného a svou aktivitou získal statut spolupracujícího obviněného. Jedná se přitom o osobu, která shodným způsobem již vystupovala v jiné trestní věci, v níž jako obžalovaný ještě stále, i když po v pořadí druhém zprošťujícím rozsudku, Ivo Rittig figuruje, a uvádí shodné skutečnosti. Ing. Jaroslav Kubiska přitom neměl a nemá žádné informace o aktivitách Ivo Rittiga, jeho vztahu s AK Šachta & Partners a společnostech, o nichž „zasvěceně“ hovoří. Je nepochybné, že obžaloba využila Ing. Jaroslava Kubisku, a to zejména díky jeho naivitě, jako podklad pro vedení trestního řízení a následně podání obžaloby. Obžaloba se rovněž nepozastavila nad ochotou Ing. Jaroslava Kubisky být obviněným, zejména nad pohnutkami, či celkovým psychickým stavem této osoby. Příčí se totiž zdravému rozumu fakt, že Ing. Jaroslav Kubiska se spontánně doznává k trestné činnosti spáchané jednáním, o kterém nemá žádnou povědomost, a kterou dovozuje pouze s fragmentů dokumentů, které údajně získal nelegálním způsobem při výkonu činnosti pro společnost Peskim, s.r.o.

Ing. Jaroslav Kubiska obšírně informuje o skutečnostech, o nichž nemůže mít reálnou znalost a útržkovitým informacím získaným v rámci jeho krátké činnosti pro společnost Peskim, s.r.o. dává významy pouze podle svých domněnek a zejména ve snaze tímto smyšleným příběhem podpořit obžalobu v jejích aktivitách proti Ivo Rittigovi a dalším osobám. Ing. Jaroslav Kubiska navíc pro svá tvrzení používá dokumenty a údaje neznámého původu, které údajné získal v průběhu své činnosti pro společnost Peskim, s.r.o.

Není bez zajímavosti, že za tuto svou aktivitu v jiném, souběžném řízení, kde rovněž vystupoval v procesním postavení spolupracujícího obžalovaného, tedy v kauze OLEO CHEMICAL, si již vysloužil pravomocný zprošťující rozsudek. Jeho role v tomto řízení není jiná a nepřináší jiné důkazy, než v kauze OLEO CHEMICAL.

Jen drobné relevantní útržky z výpovědi Ing. Kubisky učiněné u zdejšího soudu:

• neviděl jsem smlouvy mezi Neograph, a.s. a Cokeville Assets Inc., ani faktury, nevím, co bylo předmětem jejich vztahu,
• vím o tom, že existují legální offshorové struktury, je to kvůli daňovým výhodám,
• vycházím z vlastní zkušenosti mých dojmů z celé činnosti, kterou jsem dělal v Peskimu,
• sám jsem trestní oznámení nepodával, zajímalo to ale Soukenku z NFPK,
• data na flashdisku jsem předával v kauze OLEO i v této věci, nevím, jestli se jedná o stejná data,
• když mi flashdisky policie vrátila, nevím, co jsem s nimi udělal,
• o činnosti Rittiga nic nevím,
• Cokeville Assets Inc. Měl provize od různých českých i zahraničních společností,
• odměna od Cokeville Assets Inc. pro Rittiga byla z přinesených obchodů,
• nevím o tom, že by Rittig měl účast v Cokeville Assets Inc., 100% vlastníkem byl Kmeť,
• o zakázkách v DPP jsem nic nevěděl, nevěděl jsem, zda jsou zakázky plněny,
• z veřejných sdělovacích prostředků jsem se dozvěděl, že 17 ha z jízdenky pro DPP má jít Rittigovi.

Při vyhodnocení těchto jeho sdělení s ostatními výroky, v rámci kterých se doznává k trestné činnosti, je nutno mít vážné pochybnosti o tom, zda jeho doznání má relevanci.

Provize Cokeville

Ve větším rozsahu než u ostatních skutků se obžaloba zabývá vztahem Ivo Rittiga ke společnosti Neograph, a.s. Ve vztahu k této společnosti obžaloba činí ničím nepodloženou domněnku, že finanční prostředky, které získala společnost Cokeville Assets Inc. jako provizi od společnosti Neograph, a.s., byly následně poskytnuty právě Ivo Rittigovi na základě smlouvy z roku 2006, která je v neověřené kopii založena ve spise. Ve vztahu ke smlouvě se společností Cokeville Assets Inc. Ivo Rittig uvedl, že s touto společností uzavřel smlouvu o spolupráci mající teritoriální dosah mimo území Českou republiku, avšak tuto smlouvu již nemá k dispozici. Originál smlouvy nebyl obžalobou předložen, a zda založená kopie je totožná s originálem, není možné ověřit.

Přesto Ivo Rittig potvrdil, že byl ve smluvním vztahu se společností Cokeville Assets Inc., a to na základě smlouvy o spolupráci v oblasti konzultačních služeb. Tyto služby byly poskytovány výhradně v zahraničí, včetně oblasti Evropy, avšak s výjimkou oblasti České republiky a s výjimkou vztahů k záležitostem, které se týkají České republiky. Dle této smlouvy měl nárok na měsíční paušální odměnu za svou činnost. Pokud tedy proběhly mezi ním a společností Cokeville Assets Inc. nějaké platby, neměly tyto žádný vztah k obchodní spolupráci mezi společnostmi Cokeville Assets Inc., organizační složka a Neograph, a.s.

Ivo Rittig nikdy za společnost Cokeville Assets Inc. nejednal, ani nebyl a není jejím benefičním vlastníkem. O opaku nehovoří žádný z provedených důkazů. O původu finančních prostředků společnosti Cokeville Assets Inc. použitých na úhrady ve prospěch Iva Rittiga neměl Ivo Rittig povědomí.

Tvrzení, že smlouva mezi Ivo Rittigem a společností Cokeville Assets Inc. byla účelově použita k převodům finančních prostředků pocházejících ze společnosti Neograph, a.s. na účet Ivo Rittiga, se nezakládá na pravdě, není důkazně podloženo, a to ani v intenzitě důvodného podezření.

Nebylo prokázáno, že by Ivo Rittig měl něco společného se smluvním vztahem mezi společnostmi Cokeville Assets Inc., organizační složka a Neograph, a.s.

Další premisou, z níž obžaloba vychází, je, že Ivo Rittig ovládal v době uzavření smlouvy mezi DPP a společností Neograph, a.s. prostřednictvím Ing. Jana Janků společnost Neograph, a.s.

Rovněž tato premisa je však chybná. Ivo Rittig ani Ing. Jan Janků nepopřeli, že jsou v dlouholetém přátelském vztahu, avšak tento přátelský vztah nezasahuje do obchodních a podnikatelských aktivit Ing. Jana Janků. Nebylo prokázáno, že by se Ivo Rittig na uzavření smlouvy mezi společností Neograph, a.s. a Cokeville Assets Inc. a dále na uzavření smlouvy mezi společností Neograph, a.s. a DPP nějak podílel.

Nebylo dále prokázáno, že by Ivo Rittig se vůbec o existenci společnosti Neograph, a.s. zajímal před koncem roku 2011. O této společnosti a o účasti Ing. Jana Janků v této společnosti se blíže dozvěděl až v okamžiku, kdy byl účelově propojen Ing. Vladimírem Sittou a Nadačním fondem proti korupci se zakázkou na dodávky jízdních dokladů dodávaných společností Neograph, a.s. do DPP. Až v této době totiž začal s Ing. Janků řešit další fungování společnosti Neograph, a.s. a snažil se mu pomoci proti aktivitám otce a syna Sittovým.

Za tohoto stavu věci není možno hovořit o tom, že by Ivo Rittig jednáním uvedeným v obžalobě pod bodem II. / 1, 2), 3) naplnil znaky základní skutkové podstaty žalovaného trestného činu, natož znaky skutkové podstaty kvalifikované vyjádřené právní kvalifikací § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019. 

Závěrečný návrh

S ohledem na uvedené proto navrhuji, aby Ing. Jan Janků i Ivo Rittig byli obžaloby dle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěni, neboť nebylo prokázáno, že skutky, jak jsou ve své celistvosti popsány v obžalobě a pro které jsou stíháni, se staly.

JUDr. Vlastimil Rampula

Obhájce AK Šachta (MSB), Kmetě

Vážený pane předsedo, vážená paní přísedící, vážení pánové přísedící,

tuto závěrečnou řeč činím jako obhájce Mgr. Bc. Davida Michala, Mgr. Karolíny Babákové, Petra Michala, JUDr. Petra Kmetě, Mgr. Ferdinanda Überalla a Jana Valtra.

Většina mých klientů je obžalována pouze pod bodem II. obžaloby ze zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti. Skutkové věty pod bodem II. obžaloby jsou naprosto nepřezkoumatelné. Vzhledem k neurčitým a velmi obecným formulacím nenaplňují tyto skutkové věty požadavek určitosti a fakticky nepopisují žádný konkrétní skutek, tím méně konkrétní jednání mých klientů. K neurčitým a nekonkrétním tvrzením se lze vyjádřit pouze obecně.

Trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti se měli moji klienti s dalšími obžalovanými dopustit tím, že jako členové organizované skupiny a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech zastírali původ a jinak společně usilovali, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věcí, které byly získány tzv. zdrojovými trestnými činy uvedenými pod bodem I. obžaloby.

Bez existence zdrojového trestného činu se nelze dopustit ani trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti. Již ze samotné obžaloby je na první pohled zjevná její nezákonnost a absurdita ohledně zdrojových trestných činů.

Z těchto důvodů se tedy budu vyjadřovat obecně k činnosti JUDr. Adama Borguly a k bodu I. obžaloby. Můj kolega, JUDr. Chudoba se pak vyjádří k bodu II. obžaloby.

Borgula

Nejdříve bych ale rád upozornil na osobu a činnost státního zástupce JUDr. Adama Borguly v přípravném řízení. Jak na to mnozí obvinění v průběhu trestního řízení upozorňovali, existují objektivní důvody pro závěr, že JUDr. Adam Borgula je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení.

První námitky podjatosti JUDr. Adama Borguly byly učiněny v roce 2012 a týkaly se jeho činnosti v Transparency International. Úkony trestního řízení byly zahájeny dne 16. 12. 2011. JUDr. Adam Borgula přitom od 7. 12. 2010 až do 9. 1. 2012 působil jako člen správní rady Transparency International. Předsedou správní rady Transparency International byl od 24. 1. 2008 do 24. 1. 2011 Mgr. Václav Láska. Mgr. Václav Láska přitom za pochybných okolností, o kterých tady vypovídala zejména paní Češková, podal za DPP trestní oznámení, a to na základě analýzy, kterou zpracovávali lidé z Transparency International. Trestní oznámení bylo důležitým důvodem pro realizaci úkonů trestního řízení, kterých se opět účastnili lidé z Transparency International.

Již na základě těchto skutečností vzniká legitimní pochybnost o nestrannosti a nezávislosti JUDr. Adama Borguly. Z těchto důvodů namítal podjatost dokonce sám poškozený DPP.

Hlavním důvodem pro závěr, že JUDr. Adam Borgula je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, ale je, že JUDr. Adam Borgula zaujal negativní hodnotící postoj k Mgr. Bc. Davidu Michalovi a k Mgr. Karolíně Babákové a k jejich způsobu výkonu advokacie v advokátní kanceláři MSB Legal, v.o.s., a to obecně, nikoliv ve vztahu ke konkrétnímu jednání.

JUDr. Adam Borgula toto výslovně potvrdil ve svých návrzích, na základě kterých Okresní soud Praha-západ nařídil, respektive prodloužil sledování veškerých zásilek FEDEX a rohové kanceláře MSB Legal, v.o.s. JUDr. Adam Borgula například uvádí:

výkon advokacie advokátní kanceláře MSB Legal, v.o.s. je účelový a ve svých důsledcích fiktivní;

Mgr. Bc. David Michal a Mgr. Karolína Babáková nevykonávají advokacii v zákonem aprobované formě;

Mgr. Bc. David Michal a Mgr. Karolína Babáková reálně nevykonávají advokacii, nýbrž toliko obhospodařují systém zahraničních společností prostřednictvím svých instrukcí zahraničním ředitelům sloužící k zastření původu finančních prostředků.

Je evidentní, že JUDr. Adam Borgula pojal přesvědčení, že výkon advokacie advokátní kanceláře MSB Legal, v.o.s. je toliko fiktivní a slouží pouze k páchání trestné činnosti. Na základě tohoto přesvědčení JUDr. Adam Borgula zahájil již několik trestních řízení, aniž by měl svá „podezření“ podložené důkazními prostředky. JUDr. Adam Borgula pro svůj poměr k věci – k činnosti advokátní kanceláře MSB Legal, v.o.s., není schopen přistupovat k trestnímu řízení nezaujatě a rozhodovat nestranně a spravedlivě. JUDr. Adam Borgula nebyl schopen kriticky hodnotit výsledky přípravného řízení. Porušování jeho povinností a ustanovení trestního řádu musel napravovat až Váš senát v průběhu hlavního líčení.

Tato skutečnost sama o sobě vyvolává oprávněné pochybnosti o nepodjatosti JUDr. Adam Borgula a je důvodem pro jeho vyloučení z vykonávání úkonu trestního řízení.

V této souvislosti bych rád připomněl nález pléna Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 7/02 a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva týkající se dvojího testu nestrannosti (věc Saraiva de Cervalho vs. Portugalsko, 1994, Gautrin a další vs. Francie, 1998). Podle této rozhodovací praxe při posuzování nestrannosti a nezávislosti nelze zcela odhlédnout ani od jevové stránky věci, kdy je za validní kritérium považováno i tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti pro třetí osoby, neboť i tento aspekt je důležitý pro zaručení důvěry v rozhodování.

Jak jsem již uvedl, v důsledku negativního hodnotícího postoje JUDr. Adam Borgula není schopen přistupovat k trestnímu řízení nezaujatě. JUDr. Adam Borgula zcela rezignoval na svou funkci a na výkon dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. Naopak JUDr. Adam Borgula v přípravném řízení postupoval tak, jako by jeho jedinou povinností bylo za každou cenu prokázat vinu obviněných. V důsledku toho JUDr. Adam Borgula a policejní orgán opakovaně porušili základní zásady trestního řízení, a to zejména zásadu oficiality, zásadu zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností a zásadu přiměřenosti a zdrženlivosti.

Na jednotlivá porušení upozorňovali v průběhu hlavního líčení i ostatní, zejména pan Ing. Štika. Já bych rád upozornil na důkazní situaci při podání obžaloby. Obžaloba má být podána, jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud. Byl bych nerad, aby tady zaznívaly fráze typu: „nebyly provedeny důkazní prostředky, které byly pro podání obžaloby zásadní.“ Protože kromě prostorových odposlechů z Hotelu Ventana ostatní důkazní prostředky ani nemohly být zásadní pro podání obžaloby, neboť je JUDr. Adam Borgula neměl v té době k dispozici, případně se jednalo o svědky, kteří nebyli vyslechnuti v přípravném řízení.

V tomto trestním řízení je situace zcela jasná. Již v okamžiku podání obžaloby trpěl JUDr. Adam Borgula důkazní nouzí, kterou se ani nesnažil v průběhu hlavního líčením řádným procesním způsobem odstranit.

Krásně to ilustrují argumenty, které používá sám JUDr. Adam Borgula.

JUDr. Adam Borgula se moc nezabýval opatřením důkazů ke zdrojovým trestným činům. Tam, kde mu chybí důkazní prostředky ke zdrojovým trestným činům vesele odkazuje na důkazní prostředky týkající se legalizace výnosů z trestné činnosti. Což zcela potvrdil včera během své závěrečné řeči.

Např. V případě předchozí dohody Ing. Dvořáka s JUDr. Švarce nebo Ing. Vilímcem JUDr. Adam Borgula na námitky předmětných osob opakovaně uváděl, že se k dohodě sice nepodařilo zjistit ničeho podrobnějšího, ale tato je imanentní předmětným skutkům.

JUDr. Adam Borgula je totiž přesvědčený, že výkon advokacie advokátní kanceláře MSB Legal, v.o.s. je toliko fiktivní a slouží pouze k páchání trestné činnosti. JUDr. Adam Borgula dále vzal za svá tvrzení Ing. Kubisky, že v roce 2009 a 2010 legalizoval výnosy z trestné činnosti.

JUDr. Adam Borgula evidentně nejprve dochází k závěru, že došlo k legalizaci výnosů z trestné činnosti, a proto se v roce 2007 a 2008 musely spáchat zdrojové trestné činy, jinak by totiž nebylo, o legalizovat.

JUDr. Adam Borgula tak používá chybný postup deduktivního důkazu tzv. důkaz kruhem. Je to totiž přesně naopak. Není dohoda, nemohl být spáchán zdrojový trestný čin. Nebyl spáchán zdrojový trestný čin, nelze se ani dopustit trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti.

Nejzásadnější je důkazní nouze JUDr. Adama Borguly ohledně škody, protože základním znakem objektivní stránky skutkových podstat trestných činů, po které podal JUDr. Adam Borgula obžalobu, je následek ve formě škody.

Při podání obžaloby, tedy po šesti letech od zahájení trestního řízení, neměl JUDr. Adam Borgula k dispozici ani jeden důkazní prostředek, který by se zabýval možnou škodou, kvalitou poskytovaného plnění, cenou obvyklou, náklady na poskytnuté plnění atp.

K tvrzené výši škody JUDr. Adam Borgula v obžalobě uvedl, že vycházel ze znaleckého posudku č. 776-6/2014 ze dne 31. 3. 2015 vypracovaného znalcem Ing. Juráněm. K odborné kvalitě tohoto posudku byl vypovídající samotný výslech znalce Ing. Juráně. Především ale tento znalecký posudek neobsahuje určení výše škody nebo posouzení přiměřenosti ceny, ani to nebylo jeho úkolem.

Což všichni dobře víme a věděl to i JUDr. Adam Borgula při podání obžaloby. Dne 5. 6. 2014 zamítl JUDr. Adam Borgula námitky proti přibrání znalce Ing. Juráně (čl. 5611-5614). V odůvodnění rozhodnutí JUDr. Adam Borgula potvrdil, že Ing. Juráň nebude zohledňovat kvalitu plnění a že jeho činností budou pouhé výpočty matematických operací.

To ale nebránilo JUDr. Adamovi Borgulovi, aby v roce 2017 tvrdil, že tento znalecký posudek obsahuje určení výše škody.

Nejenže se JUDr. Adam Borgula nezabýval posouzením kvality plnění. JUDr. Adam Borgula dokonce při podání obžaloby ignoroval důkazní prostředky, podle kterých byla jednotlivá plnění odlišná a nelze proto určit cenu obvyklou. Jedná se zejména o znalecké posudky znaleckého ústavu Equita Consulting, které nechal zpracovat samotný poškozený DPP, znalecký posudek znalce Malovíka a znalecký posudek Equity Solutions Appraisals.

Totální ignorace důkazních prostředků, které jsou ve prospěch obhajoby, je dalším důsledkem podjatosti JUDr. Adama Borguly. V souvislosti s dokumenty ze Švýcarska na konkrétní případy upozorní přímo Mgr. Bc. David Michal.

Dalším důsledkem podjatosti JUDr. Adama Borguly je naprostá dezinterpretace důkazních prostředků, což vyšlo zcela najevo v průběhu hlavního líčení. Myslím, že vše ilustruje již legendární e-mail Ing. Štiky. JUDr. Adam Borgula byl schopný z textu e-mailu „argumentace přiložena“ v obžalobě vytvořit text „argumentace prolomena“.

V této souvislosti bych rád připomněl odůvodnění usnesení, kterým JUDr. Radkovská zamítla v trestní věci OLEO CHEMICAL návrh JUDr. Adama Borguly na povolení obnovy řízení. JUDr. Radkovská doslova uvedla: „Státní zástupce si vybírá a interpretuje z odposlechů pouze určité pasáže, které se mu hodí, a z nich dovozuje závěry, které konvenují s jeho pohledem na věc ve smyslu podané obžaloby. Některé pasáže naopak ponechává zcela bez povšimnutí.“

Kubiska

Rád bych ještě upozornil na postoj JUDr. Adama Borguly k Ing. Kubiskovi. JUDr. Adam Borgula pro svůj negativní hodnotící postoj k advokátní kanceláři MSB Legal, v.o.s. vzal zcela nekriticky za svá tvrzení Ing. Kubiska a v obžalobě ho označil za spolupracujícího obviněného, aniž by pro to byly splněny zákonné podmínky.

V této souvislosti bych rád připomněl usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. III. ÚS 859/13. Podle Ústavního soudu aplikace procesního institutu spolupracujícího obviněného musí být podrobena velmi přísným nárokům. Proces hodnocení věrohodnosti výpovědi spolupracujícího obviněného musí být mimořádně pečlivý; musí být posouzeny mj. jeho osobnostní rysy, jeho motivace ke spolupráci s orgány činnými v trestním řízení a souladnost jeho výpovědi s ostatními důkazními prostředky shromážděnými ve věci.

JUDr. Adam Borgula ale takto k Ing. Kubiskovi nepřistupoval, jak jinak.

Nezbytným předpokladem pro použití úpravy podle § 178a trestního řádu je, že obviněný dodrží svůj závazek podat úplnou a pravdivou výpověď. Ing. Kubiska tento závazek v přípravném řízení, ani během hlavního líčení nedodržel. V přípravném řízení Ing. Kubiska s posvěcením JUDr. Adama Borguly odmítl odpovídat na otázky obhájců, takže o úplné výpovědi nemůže být ani řeč.

Během hlavního líčení Ing. Kubiska v rámci spontánní částí své výpovědi sdělil pouze obecné skutečnosti. Následně na konkrétní otázky zejména obhájců většinou odpovídal stylem:

„o tom už jsem mluvil, k tomu už jsem se vyjadřoval“, i když tomu tak ve skutečnosti nebylo. Ing. Kubiska během své výpovědi nesdělil žádné konkrétní skutečnosti.

Dalším nezbytným předpokladem pro použití úpravy podle § 178a trestního řádu je, že se obviněný dozná k činu, pro který je stíhán, přičemž nejsou důvodné pochybnosti o tom, že jeho doznání bylo učiněno svobodně, vážně a určitě.

Po obsahové stránce se musí doznání vztahovat na celý skutek, na všechny jeho skutkové okolnosti naplňující zákonné znaky stíhaného trestného činu, tedy i na zavinění a na protiprávnost. Doznání se vztahuje ke skutkovým okolnostem, nikoli k právní kvalifikaci. O tom Ing. Kubisku jeho obhájce a JUDr. Adam Borgula zjevně zapomněli poučit.

Ing Kubiska se totiž k žádnému trestnému činu nedoznal, a to ani během hlavního líčení. Naopak Ing. Kubiska během hlavního líčení minimálně popřel subjektivní stránku trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti.

Ing. Kubiska neuvedl, žádné skutkové okolnosti, tedy to, co se ve vnějším světě objektivně stalo, které by naplňovaly znaky skutkové podstaty trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti. Ing. Kubiska pouze opakovaně uvedl: „Zastíral jsem původ finančních prostředků“.

To je ale citace zákonných znaků skutkové podstaty, která tvoří právní větu, nikoliv skutková okolnost. To není popis jednání, kterým Ing. Kubiska utajoval nebo zkresloval informace o původu finančních prostředků.

Skutečnost, že se Ing. Kubiska obsahově k ničemu nedoznává, a ani nemůže, bylo důvodem, proč byl v trestní věci OLEO CHEMICAL jako spolupracující obviněný zcela zproštěn obžaloby.

Přestože přípravné řízení bylo vedeno JUDr. Adamem Borgulou, který měl být vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, průběh dokazování během hlavního líčení odůvodňuje, aby soud rozhodl o zproštění obžaloby, a není tak důvod odstraňovat procesní vadu, která je v neprospěch obžalovaných.

Závěrečná řeč

Přiznám se, že jsem byl zvědavý, jak JUDr. Adam Borgula zhodnotí průběh hlavního líčení. Včera jsem měl pocit, jak kdyby JUDR. Adam Borgula zapomněl pro jaké skutky podal obžalobu. JUDr. Adam Borgula totálně pomíchal důkazní prostředky k zdrojovým trestným činům a k legalizaci výnosů z trestné činnosti. JUDr. Adam Borgula uvedl chronologický popis události, ale jejich vzájemná souvislost nebyla seznatelná. Pokud jsem to pochopil, tak zdrojové trestné činy má dokazovat to, že někdo figuroval jako zakladatel a původní ředitel společností nebo že docházelo k převodům finanční prostředků ze společnosti A na společnost B. No a co?

JUDr. Adam Borgula se opět dopustil totální ignorace a naprosté dezinterpretace důkazních prostředků. K tomu dokonce včera přidal vědomé lži. Jako příklad uvedu, tvrzení JUDr. Adama Borguly o tom, že podle obchodního rejstříku byla společnost Crowsnest 100% společníkem společnosti Direct pay, z čehož pak dovozoval asi nesmyslnost licenční smlouvy.

Podle obchodního rejstříku ale byla společnost Crowsnest pouze 50% společníkem společnosti Direct pay, a to jen v určitém období.

Cross point

Podle JUDr. Adama Borguly Ing. Dvořák účelově vypověděl smlouvu s Ing. Šochem. Důvody výpovědi byly dva, nedostatečná kvalita služeb a rozpor se zákonem o veřejných zakázkách. Smlouva byla uzavřena před účinností zákona 199/1994 Sb. o zadávání veřejných zakázek, byla celkem 22x dodatkována. Pokračování v tomto smluvním vztahu bylo zjevným porušením zákona o veřejných zakázkách. Tento závěr potvrdila v roce 2013 advokátní kancelář Achour a Hájek. Její stanovisko se nachází na čl. 11351-11357.

JUDr. Adam Borgula se k tomuto závěru vůbec nevyjádřil, natož aby ho popřel.

Podle JUDr. Adama Borguly Ing. Dvořák stanovil pro dodavatele následující veřejné zakázky diskriminující technické kvalifikační předpoklady. Přiznám se, že jsem do dnešního dne nepochopil argumentaci, proč měly být požadavky diskriminační, ani jsem se nedozvěděl, který dodavatel měl být diskriminován. Sám Ing. Šoch během své výpovědi potvrdil, že on sám splňoval všechny kvalifikační předpoklady, kromě certifikace ISO, kterou si ale mohl zajistit smluvně, jako to udělala společnost Cross point.

JUDr. Adam Borgula včera tvrdil, že požadavky Mgr. Hanuše nebyly vyslyšeny, respektive ne v celém rozsahu, z čehož záhadným způsobem dovozoval aktivní roli Ing. Dvořáka. Přitom Mgr. Hanuš během své výpovědi potvrdil, že jeho požadavkem bylo minimálně středoškolské vzdělání, znalost českého jazyka, uživatelská znalost práce s PC, schopnost komunikovat v anglickém nebo německém jazyce a pojištění. Tedy většinu kvalifikačních předpokladů, které JUDr. Adam Borgula označuje za diskriminační.

Zdrojovým trestným činem měla být podle obžaloby způsobena DPP škoda v celkové výši přibližně 320.000.000 Kč. Uvádím dle obžaloby, protože jsem včera nezachytil, zda JUDr. Adam Borgula tuto částku korigoval.

To, co jsem ale zachytil, bylo, že JUDr. Adam Borgula ve své presentaci neuvedl žádný důkazní prostředek ohledně jím tvrzené škody. JUDr. Adam Borgula se jen vyjadřoval ke znaleckému posudku znaleckého ústavu Equita Consulting. Pochytil jsem výtku, že si tento znalecký ústav nevyžádal od kontrolního oddělení DPP porovnání kvality služeb Ing. Šocha a společnosti Cross point. Škoda, že pro svou podjatost JUDr. Adam Borgula neměl stejnou výtku ke znaleckému posudku Ing. Juráně předtím, než podal obžalobu.

Znalecký ústav přitom tzv. měkká data neposuzoval, což potvrdila během svého výslechu Ing. Minsterová.

V souvislosti se škodou si včera JUDr. Adam Borgula neodpustil již legendární dezinterpretaci vyjádření Ing. Choutky v postavení člena hodnotící komise o dvojnásobně ceně společnosti Cross point oproti Ing. Šochovi.

JUDr. Adam Borgula zcela opomněl výpověď Ing. Choutky, že ke svému upozornění dospěl „na základě svého rychlého výpočtu ze stávajících provizních procent minulého provozovatele a provizních procent uchazeče.“ Že upozornil i na vyšší kvalitu služeb nabízených společností Cross point a že u společnosti Cross point došlo k rozšíření počtu prodejních míst a zejména k prodloužení provozní doby prodejních míst. To byl také důvod, proč Ing. Choutka hlasoval pro doporučení společnosti Cross point.

V této souvislosti bych rád upozornil na základní porovnání rozsahu poskytovaných služeb Ing. Šochem a společností Cross point bez zohlednění jejich kvality. Ve znaleckém posudku znaleckého ústavu Equita Consulting je uvedeno, že Ing. Šoch provozoval 22 až 27 prodejních míst s týdenním fondem pracovní doby 61 hodin a že společnost Cross point na začátku provozovala 42 prodejních míst s týdenním fondem pracovní doby 77 hodin. Jednoduchým výpočtem zjistíme, že rozsah poskytovaných služeb společností Cross point byl o 96,56 % větší než Ing. Šochem, tedy téměř dvojnásobný. A to bez zohlednění jejich kvality.

Abych to shrnul, JUDr. Adam Borgula ohledně tohoto skutku neprokázal, že by veřejná zakázka proběhla v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách a že DPP vznikla nějaká škoda.

Neograph

Podle obžaloby měla být jízdenka DPP účelově označena jako cenina. Myslím, že pro provedeném dokazování nikdo nepochybuje, že jízdenky DPP jsou skutečně ceninou. A to ani JUDr. Adam Borgula.

Netuším, co chtěl JUDr. Adam Borgula včera prokázat odkazem na tvrzení, Mgr. Hanuše, že DPP o jízdenkách účtoval jako o přísně zúčtovatelné položce. Mgr. Hanuš není účetním a měl zřejmě na mysli pojem přísně zúčtovatelný tiskopis. Tento pojem byl součástí právního řádu před rokem 1989. Po roce 1989 žádný účetní předpis tento pojem nezná. Od 1. 1. 2015 je tento pojem v českém právním řádu používán ve vyhlášce ministerstva vnitra č. 192/2014 Sb. pro rodný list, oddací list, úmrtní list a vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství nebo ke vstupu do registrovaného partnerství. Pokud JUDr. Adama Borgulu zajímalo, jak DPP účtoval o jízdenkách, nevím, proč se nezeptal Ing. Maříkové vedoucí odboru účetnictví, daně a financování DPP. Asi se obával, že by mu tuto problematiku vysvětlila.

Přiznám se, že jsem včera vůbec nepochopil, zda podle JUDr. Adama Borguly byly, či nebyly splněny podmínky pro použití § 18 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách. Uvedené není seznatelné ani z obžaloby, ve které jsou na straně 118 a 119 uvedeny vzájemně si odporující odstavce.

K tomto včera JUDr. Adam Borgula uvedl, že Ing. Dvořák nezjišťoval, zda jízdenka bude obsahovat utajovanou informaci a zda jízdenka spadá do působnosti ministerstva financí a že společnost Neograph neměla průmyslovou bezpečnost. No a co?

Každopádně pro použití předmětné výjimky je rozhodující, že jízdenka DPP je obecně cenina a že konkrétně jízdenky společnosti Neograph obsahovaly utajovanou informaci podle příslušného zákona.

Jízdenky společnosti Neograph obsahovaly v tisku ochranný prvek, který byl utajovanou informací, jako utajovaná informace byl původcem STC označen a evidován dne 23. 1. 2008 pod č.j. V2/2008, což potvrdila ve svých zprávách STC.

Skutečnost, že jízdenky společnosti Neograph budou obsahovat v tisku ochranný prvek, který je utajovanou informací, byla přitom předmětem předsmluvního vyjednávání. Tomu odpovídá i znění Rámcové smlouvy o dílo. V příloze č. 1 smlouvy je uvedeno, že bezpečnostní prvky III. úrovně ochrany podléhají ochraně jako utajované informace podle příslušného zákona a z tohoto důvodu nejsou specifikovány v příloze smlouvy a že s těmito bezpečnostními prvky ve stupni utajení „vyhrazené“ nakládá v intencích zákona STC. Nevím, co měl tedy Ing. Dvořák podle JUDr. Adama Borguly zjišťovat.

Výše uvedené potvrdil během své výpovědi pan Abraham bezpečností ředitel STC, který k tomu ještě uvedl, že v roce 2009 a 2014 byl v STC prováděn státní dozor ze strany Národního bezpečnostního úřadu ve všech kategoriích utajovaných informací a nebyl shledán žádný nedostatek nebo závada.

Za podstatné také považuji, že ÚOHS obdržel podnět, že DPP při uzavírání Rámcové smlouvy o dílo postupoval v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách. Po provedeném šetření vydal dne 15. 4. 2010 ÚOHS sdělení, které se nachází na čl. 4959-4962. ÚOHS došel k závěru, že na Rámcovou smlouvu o dílu bylo možné aplikovat předmětnou výjimku.

Zdrojovým trestným činem měla být podle JUDr. Adama Borguly způsobena DPP škoda v celkové výši přibližně 40.000.000 Kč. JUDr. Adam Borgula včera tedy korigoval výši škody oproti obžalobě. Přiznám se, že jsem úplně nepochytil, na základě čeho tak došlo a co má být důkazním prostředkem o této škodě.

Znalci během hlavního líčení potvrdili, že mezi kvalitou ochranných prvků a cenou jízdenek existuje přímá úměra. Dále jsme se dozvěděli, že mezi velikostí objednávky a cenou jízdenek existuje naopak nepřímá úměra.

Těmito skutečnosti se ale JUDr. Adam Borgula nezabýval.

JUDr. Adam Borgula včera uvedl, že v roce 2008 se ze strany společnosti Neograph jednalo pouze o čistý přeprodej jízdenek STC. JUDr. Adam Borgula jen dezinterpretuje způsob fakturace mezi společností Neograph a STC.

V roce 2008 STC formálně od společnosti Neograph nakoupila papír, který potiskla. K nákupní ceně papíru připočetla cenu tisku ve výši 10 haléřů a hotovou jízdenku formálně prodala zpět společnosti Neograph.  tomto systému nesla rizika technické ztráty papíru STC.

Od roku 2009 STC pouze odebírala od společnosti Neograph papír, který potiskla. Za to si opět účtovala cenu tisku ve výši 10 haléřů. V tomto systému nesla rizika technické ztráty papíru společnost Neograph.

Důvodem změny byly neshody Ing. Sitty a STC právě ohledně objemu technické ztráty papíru, jak o tom sám mluvil Ing. Sitta.

V důsledku změny systému nedošlo ke změně ceny tisku, ani změně ceny papíru, ani celkové ceně jízdenky pro DPP.

Včera JUDr. Adam Borgula potvrdil, že zjevně nechápe rozdíl mezi papírnou a tiskárnou. Jízdenky obsahují ochranné prvky v papíru a ochranné prvky v tisku. K výrobě jízdenky je tedy zapotřebí ceninový papír a ceninový tisk, respektive papírnu a tiskárnu. Z logiky věci musí být jeden z těchto subjektů dodavatelem a druhý subdodavatelem. Úvahy JUDr. Adama Borguly o nastrčení společnosti Neograph nebo o tom, že faktickým výrobcem jízdenek byla STC, jsou zcela mimo realitu.

Abych to shrnul, JUDr. Adam Borgula ohledně tohoto skutku neprokázal, že uzavření Rámcové smlouvy o dílo bylo v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách a že DPP vznikla nějaká škoda.

Kmeť

Zejména za JUDr. Kmetě bych se rád vyjádřil ke smluvnímu vztahu mezi společností Neograph a společností CA.

Ing. Janků a JUDr. Kmeť jsou dlouholetí kamarádi. Znají se už z dob studií v Moskvě. Ing. Janků se JUDr. Kmeťovi chlubil, že se stal akcionářem papírny Neograph. JUDr. Kmeť začal přemýšlet, jak spojení Ing. Janků a společnosti Neograph využít ke svým podnikatelským aktivitám.

JUDr. Kmeť od Ing. Janků věděl, že společnost Neograph se dlouhodobě marně snaží dodávat jízdenky do DPP. V průběhu roku 2007 se JUDr. Kmeť od svých kontaktů z jeho dřívějšího působení dozvěděl, že DPP má velký problém s padělky jízdenek a že bude potřeba zvýšit bezpečnost jízdenek. To byla pro JUDr. Kmetě příležitost, jak nastalou situaci využít a zúročit známost s Ing. Janků a jeho podíl ve společnosti Neograph.

JUDr. Kmeť navrhl Ing. Janků, že jim zprostředkuje uzavření smlouvy s DPP na dodávku jízdenek. Hlavním přínosem JUDr. Kmetě bylo, že doporučil, aby společnost Neograph konečně přestala vystupovat jako pouhý subdodavatel a začala se presentovat jako dodavatel unikátního ceninového papíru.

Když se o této myšlence JUDr. Kmetě zmínil při hlavním líčení Ing. Janků, někteří se tomu tady smáli, zejména Ing. Kubiska. Ing. Sitta během své výpovědi ale sám potvrdil, že pro obchodní trh polygrafie to byla skutečně převratná myšlenka. Ing. Sitta to označil za obrácený či paradoxní obchodní model.

Ing. Sitta potvrdil, že do té doby se ve společnosti Neograph snažili získat zakázku na dodávání jízdenek do DPP tak, že pouze obcházeli tiskárny, které DPP jízdenky již dodávaly, a přesvědčovali je, ať odebírají papír od společnosti Neograph. Což nebylo pochopitelně úspěšné.

Výhodou tohoto obráceného obchodní modelu pro společnost Neograph bylo, že měla přímý vliv na cenotvorbu a že mohla plně využít své know-how a vytvořit vlastní unikátní technickou specifikaci nepadělatelného papíru, nikoliv technickou specifikaci dle požadavku tiskárny, jak tomu bylo do té doby.

Podle znalce Malovíka jsou přitom ochranné prvky v papíru pro ochranu jízdenek mnohem důležitější než ochranné prvky v tisku.

Ing. Janků a JUDr. Sitta se spoluprací souhlasili a dne 10. 8. 2007 byla uzavřena předmětná smlouva o zprostředkování mezi společností Neograph a společností CA. Podle této smlouvy náležela společnosti CA odměna v případě, že společnost Neograph a DPP uzavřou smlouvu o dílo, a v případě, že na základě této smlouvy si DPP skutečně objedná jízdenky. Jedná se tedy o standardní smlouvu používanou v obchodních vztazích.

Autorem smlouvy byl JUDr. Kmeť a vypracoval ji na základě vzorů, které měl k dispozici od svých advokátů.

Následně JUDr. Kmeť domluvil s Ing. Štikou osobní schůzku. Na začátku září 2007 se poprvé sešli JUDr. Kmeť, Ing. Janků a Ing. Štika na DPP. Celkem takové schůzky byly dvě nebo tři. Na schůzkách byla Ing. Štikovi presentována společnost Neograph a její unikátní ve hmotě barvený papír. JUDr. Kmeť Ing. Štikovi také presentoval možnost, že na základě výjimky ze zákona o veřejných zakázkách by se smlouva se společností Neograph mohla uzavřít napřímo. Podmínkou bylo, aby se DPP v reakci na padělky rozhodl o zvýšení zabezpečení jízdenek.

JUDr. Kmeť a Ing. Janků vystupovali jako zástupci společnosti Neograph. Výpověď Ing. Štiky tak není rozporná, když tvrdil že jednal s JUDr. Kmetěm, a přitom nezná společnost CA, jak tady včera tvrdil JUDr. Adam Borgula.

Následně probíhala další jednání, kterých se účastnili zástupci společnosti Neograph, DPP a STC. JUDr. Kmeť se těchto jednání již nezúčastnil, což netvrdí ani JUDr. Adam Borgula. JUDr. Kmeť neměl žádný vliv na obsah smlouvy s DPP a na cenu jízdenek pro DPP.

Jednání byla úspěšná a dne 11. 1. 2008 uzavřely společnost Neograph a DPP rámcovou smlouvu na dodávání jízdenek. Jízdenky byly úspěšně dodávány a v souladu se smlouvu o zprostředkování společnost Neograph platila společnosti CA příslušnou provizi. Společnost CA se chovala vždy transparentně, provizi od společnosti Neograph nezatajovala a v ČR ji řádně danila.

Když byla uzavřena smlouva s DPP, nechal si JUDr. Kmeť u svých advokátů přeložit smlouvu o zprostředkování do angličtiny, aby na základě ní mohly být vystavovány faktury.

To, že se bude platit provize, věděl i Ing. Sitta a JUDr. Sitta, kteří až do roku 2011 proti tomuto vztahu ničeho nenamítali. Naopak Ing. Sitta se aktivně podílel na zvyšování provize společnosti CA, což vyplývá z jeho e-mailu ze dne 2. 8. 2011.

JUDr. Sitta ve svém tiskovém prohlášení ze dne 21. 11. 2011, které se nachází na čl. 4324 – 4325, uvedl, že o zprostředkování společnosti CA se jednalo na poradě obchodního oddělení společnosti Neograph již v létě 2007.

Ing. Sitta při své výpovědi sice potvrdil, že o provizi věděl již před uzavřením rámcové smlouvy na dodávání jízdenek s DPP, popřel ale, že by znal podrobnosti smluvního vztahu se společností CA. Ing. Sitta dále tvrdil, že smlouva o zprostředkování a první faktury se objevily ve společnosti Neograph až v průběhu roku 2009. Tato tvrzení Ing. Sitty ale nejsou pravdivá.

Společnost Neograph dodala DPP první jízdenky dne 14. 2. 2008, což dokládají faktury na čl. 13 a 18 Přílohy 27e.

Účetní společnosti Neograph paní Franceová potvrdila, že úhrady provize společnosti CA probíhaly po každé dodávce jízdenek do DPP, že faktury společnosti CA byly řádně zaúčtovány, založeny a archivovány a že smlouva o zprostředkování včetně jejich dodatků byla založena v účtárně a byla k dispozici celému vedení společnosti Neograph.

V přehledu přijatých faktur na čl. 7852 je uvedeno, že první faktura od společnosti CA byla ve společnosti Neograph zaúčtována dne 25. 3. 2008.

To nejdůležitější ale je, že ve společnosti Neograph provedl příslušný finanční úřad daňovou kontrolu týkající se daně z příjmů právnických osob za rok 2008 a za rok 2010, jak vyplívá ze sdělení finančního úřadu na čl. 7210-7211.

Daňová kontrola je postup, kterým správce daně prověřuje tvrzení daňových subjektů a jiné skutečnosti mající vliv na stanovení jejich daňové povinnosti. Daňová kontrola je postupem, na základě jehož výsledků může správce daně přistoupit k doměření daně z úřední povinnosti.

Oproti trestnímu řízení nese daňový subjekt při daňové kontrole důkazní břemeno. Povinností daňového subjektu je předložit správci daně důkazní prostředky prokazující jeho tvrzení, která uvedl jak v daňovém tvrzení, tak v průběhu daňové kontroly.

Finanční úřad nedoměřil společnosti Neograph žádnou daň v souvislosti se vztahem se společností CA. Finanční úřad tedy potvrdil, že:

• na základě platně uzavřené smlouvy o zprostředkování vznikl právní vztah,
• společnost CA reálně poskytla sjednané plnění,
• sjednaná provize byla přiměřená,
• platby ve prospěch společnosti CA jsou daňově uznatelným výdajem společnosti Neog

Na základě činnosti JUDr. Kmetě uzavřela společnost Neograph nový smluvní vztah s DPP, dodávala nový produkt a realizovala zisk. Před rokem 2008 neměla společnost Neograph s DPP žádný smluvní vztah a nerealizovala žádný zisk.

Přes výše uvedené si JUDr. Adam Borgula dovoluje tvrdit, že provize společnosti CA byla účelová, aniž by k tomu předložil nějaký důkazní prostředek. JUDr. Adam Borgula včera pouze uvedl, že podstata služeb společnosti CA mu není zřejmá a že její služby nedávaly logiku. To, že JUDr. Adamovi Borgulovi není něco zřejmé, není problém JUDr. Kmetě.

Rád bych se ještě pozastavil u motivace Ing. Sitty. Smluvní vztah fungoval bez problémů až do roku 2011. Na konci roku 2011 byla na základě mediálních útoků Ing. Sitty ukončena smlouva mezi společností Neograph a DPP. JUDr. Kmeť si myslel, že to byl důsledek akcionářských sporů mezi Ing. Janků a JUDr. Sittou. Až během hlavního líčení JUDr. Kmeť pochopil, že skutečnou motivací Ing. Sitty byla obava, že nebude moct vykonávat znaleckou činnost.

Dne 2. 3. 2011 byl Ing. Sitta jmenován jako znalec. Na činnosti a renomé znalce Ing. Sittovi velice záleželo, což sám potvrdil během své výpovědi.

V průběhu června 2011 společnost Neograph a DPP začínají řešit padělky jízdenek. Dne 13. 6. 2011 dává Ing. Štika souhlas se zahájením přípravných prací na emisi jízdenek na rok 2012.

Ve stejné době, dne 14. 6. 2011 posílá Ing. Sitta e-mail Ing Janků, ve kterém mimo jiné uvádí:

„S STC bych nepracoval. Musil napíše posudek. Na to konto my navrhneme změnu, respektive zvýšení ochranných prvků pro DPP. Snížíme naši pořizovací cenu a rozdíl je náš. Mělo by to klapnout. Okolnosti jsou příznivé.“

Dne 13. 7. 2011 byla zveřejněna reportáž Radiožurnálu o padělcích jízdenek DPP. Ing. Sitta v reportáži vystupuje jako soudní znalec v oboru kriminalistika, výroba papíru a polygrafie, nikoliv jako zástupce dodavatele jízdenek, jak se nás tady snažil přesvědčit. Během reportáže pronesl Ing. Sitta památnou větu: „Třetina z šestadvacetikorunových jízdenek byla padělaných.“

Dne 15. 7. 2011 byla zveřejněna reportáž ČT o padělcích jízdenek DPP. Dne 16. 7. 2011 vydal Ing. Sitta tiskové prohlášení, které se nachází na čl. 7576-7578 a ve kterém opět vystupuje jako znalec v oboru kriminalistika, výroba papíru a polygrafie. Uvedená vystoupení Ing. Sitty spustila mediální senzaci.

Podle JUDr. Kmetě bylo cílem veřejných vystoupení Ing. Sitty vytvořit téma ohledně problému s padělky jízdenek, aby společnost Neograph měla argumenty pro zvýšení ceny jízdenek.

Dne 2. 8. 2011 totiž Ing. Sitta posílá e-mail zaměstnancům společnosti Neograph, ve kterém počítá novou cenu jízdenek zvýšenou o 30 % – z toho 20 % pro společnost Neograph a 10 % pro společnost CA – a uvádí argumenty pro DPP ospravedlňující zvýšení ceny. Ing. Sitta v této době stále neměl s provizí společnosti CA žádný problém.

Dne 18. 8. 2011 byla Ing. Sittovi doručena výzva od JUDr. Brodce ohledně porušení povinností znalce, která se nachází na čl. 7565-7567. Jak sám Ing. Sitta uvedl během své výpovědi, tuto výzvu považoval za likvidaci jeho osoby ze strany DPP a důvod konfliktu mezi ním a DPP.

Ing. Sitta si byl dobře vědom toho, že jeho veřejná vystoupení jako znalce byla problematická, ať už s ohledem na mlčenlivost, střet zájmů či pravdivost jeho tvrzení. Např. Dne 10. 9. 2011 Ing. Sitta posílá e-mail JUDr. Kohoutovi, ve kterém mimo jiné uvádí, že média jeho tvrzení o jedné třetině padělků paušalizovala a udělala z něho senzaci, zatímco on myslel jednu třetinu z jím kontrolovaných jízdenek. Na čl. 7402 se nachází závěr interního auditu DPP ze dne 14.11. 2011, podle kterého byl počet zajištěných padělků 1475 v hodnotě 36.830,- Kč.

Právě z důvodu obavy, že nebude moct vykonávat znaleckou činnost, si Ing. Sitty vymyslel jako obranu proti krokům DPP historku o tom, že zprostředkování společnosti CA bylo podmínkou DPP.

Crowsnest

V roce 2007 jednal DPP se společností Erika o spuštění pilotního projektu SMS jízdenka. Společnost Erika byla v té době největším agregátorem plateb prostřednictvím Premium SMS. Technické řešení pro SMS jízdenku dodávala společnost KAsoft.

Kvůli reputaci a ochraně před možným rizikem nasadila společnost Erika jako mezičlánek společnost Crowsnest, jako tzv. projektovou společnost. Obchodním partnerem DPP byla stále společnost Erika, což během výpovědi potvrdili pan Kopecký a pan Svoboda.

Dne 15. 10. 2007 byla uzavřena smlouva o obchodní spolupráci mezi DPP a společností Crowsnest. Veškeré riziko a náklady pilotního projektu nesla společnost Crowsnest, nikoliv DPP. Podrobnější popis služby SMS jízdenka měl být obsažen až v dodatku č. 1 po prvotním vyhodnocení pilotního projektu. Tento dodatek byl uzavřen dne 10. 1. 2008.

Dne 21. 11. 2007 byla uzavřena analogická smlouva o obchodní spolupráci mezi společností Crowsnest a společností Erika.

Dne 21. 11. 2007, tedy ve stejný den byla uzavřena smlouva o udělení souhlasu k užívaní patentu mezi společností Erika a společností KAsoft. Tato smlouva se nachází na čl. 13637- 13640. Společnost KAsoft poskytovala společnosti Erika práva k technickému řešení pro SMS jízdenku, které společnost KAsoft přihlásila k patentu pouhý den před uzavřením této smlouvy.

Společnost KAsoft poskytla společnosti Erika výhradní právo užívat technické řešení, a to na území Prahy na deset let a na zbylém území ČR na pět let. Technické řešení společnosti KAsoft tak nemohl užívat jiný subjekt než společnost Erika.

Včera JUDr. Adam Borgula tvrdil, že na počátku roku 2008 byla společnost KAsoft vyhozena. To ale není pravda, sám pan Kopecký během své výpovědi tvrdil, že technické řešení společnost KAsoft dodávala společnost Erika až do září 2008.

Na jaře 2008 se ale mezi společností Erika a společností KAsoft objevily dva problémy. Technické řešení společnosti KAsoft totiž užívala i společnost Crowsnest, aniž by k tomu měla právo. A dále se hrubě podcenil měsíční počet využitých SMS jízdenek. Technické řešení bylo nastaveno na počet 10.000 SMS jízdenek měsíčně, což potvrdil pan Kopecký během své výpovědi. Průměrný měsíční počet využitých SMS jízdenek v roce 2008 přitom byl přes 790.000, což je denně přes 26.000. Společnost KAsoft mněla proto mnohem vyšší náklady, než předpokládala.

Společnost Erika proto požadovala udělení souhlasu pro užívání technického řešení společností Crowsnest a společnost KAsoft naproti tomu požadovala zvýšení provize na 10 %. Tyto společnosti tedy v první polovině roku 2008 složitě jednaly o dodatku, což dokládají dokumenty nacházející se na čl. 13672-13679.

Zcela nezávisle na pilotním projektu a společnostech Erika, Crowsnest a KAsoft vyvinul technické řešení pro elektronickou jízdenku pan Cechl a jeho společnost DIRECT pay. Dne 26. 7. 2007 podává společnost DIRECT pay přihlášku patentu. Na rozdíl od společnosti KAsoft byl technickému řešení společnosti DIRECT pay patent udělen. Tuto skutečnost věděla společnost DIRECT pay nejpozději od 24. 4. 2008.

Ing. Vilímec se evidentně na trhu s SMS platbami velice rychle zorientoval. Dne 1. 5. 2008 byla uzavřena licenční smlouva mezi společností Crowsnest a společností DIRECT pay. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí práva k využívání patentu na jiné způsoby užití, než je SMS jízdenka. Ing. Vilímec v té době zřejmě předpokládal, že ohledně SMS jízdenky bude pokračovat spolupráce se společností ERIKA a společností KAsoft.

Není tedy pravda, že by již od května 2008 měla společnost Crowsnest licenci pro využívání patentu pro SMS jízdenku, jak tady včera opakovaně tvrdil JUDr. Adam Borgula. JUDr. Adam Borgula vůbec nerozlišuje, zda má někdo licenci pro využití patentu pro SMS jízdenky, pro m-peněženku nebo jiné způsoby užití např. placení parkovného. JUDr. Adam Borgula vůbec nerozlišuje, zda je tato licence poskytnuta pro Prahu nebo pro Ústí nad Labem. Nebo zda je licence výhradní, či nevýhradní.

Dne 14. 5. 2008 společnost Kyrenia posílá společnosti DIRECT pay nabídku na uzavření licenční smlouvy, jejímž předmětem by bylo poskytnutí práva k využívání patentu pro elektronickou jízdenku. Společnost DIRECT pay neměla v té době pro takové využití patentu žádné uplatnění a s nabídkou společnosti Kyrenia souhlasila.

Společnosti Kyrenia tedy měla licenci na jiný způsob využití patentu než společnost Crowsnest, a to zejména pro SMS jízdenky. Z tohoto důvodu taky od 1. 1. 2011, když majetkově propojené společnosti Crowsnest a DIRECT pay vyšachovali společnost Kyrenia, musela být mezi těmito společnostmi uzavřena další licenční smlouva, která poskytovala společnosti Crowsnest práva k využívání patentu pro SMS jízdenku.

Společnost Erika a společnost KAsoft se na vzájemném vyřešení zmíněných problému nakonec nedohodly a dodatek ke smlouvě o udělení souhlasu k užívaní patentu nebyl nikdy uzavřen. Společnost Crowsnest tak nečekaně potřebovala technické řešení pro SMS jízdenku. Ing. Vilímec se obrátil na společnost DIRECT pay, ta ho ale musela již odkázat na společnost Kyrenia.

Pro společnost Crowsnest byla podlicence od společnosti Kyrenia zásadní, a proto přistoupila na tvrdší obchodní podmínky společnosti Kyrenia. Společnost Crowsnest díky této podlicenci a díky patentu společnosti DIRECT pay ovládla trh s elektronickou jízdenkou nejen v Praze, ale i ve většině ostatních měst v ČR. Následně společnost Crowsnest získala majetkový podíl ve společnosti DIRECT pay a ve společnosti ERIKA, se kterou fúzovala. Právní nástupce společnosti Crowsnest provozuje SMS jízdenku a aplikaci SEJF do dnes.

Podle JUDr. Adama Borguly mělo být výběrové řízení rozděleno na samostatnou dodávku služby SMS jízdenka a na samostatnou dodávku služby m-peněženka, a to z důvodu, že u služby SMS jízdenka bylo více možných dodavatelů. Ani v obžalobě, ani včera jsme se nedozvěděli, kdo měl být tím dalším dodavatelem SMS jízdenky, než skupina společností Crowsnest a Erika. K prokázání mnohosti dodavatelů SMS jízdenky JUDr. Adam Borgula nepředložil jediný důkazní prostředek.

JUDr. Adama Borgula včera bez dalšího jen konstatoval, že poskytovatelů služby Premium SMS bylo více. JUDr. Adama Borgula ignoruje rozdíl mezi pojmy Premium SMS a SMS jízdenka.

Premium SMS je služba mobilních operátorů, prostřednictvím které můžou jejich zákazníci pomocí SMS zadat příkaz úhradě a zaplatit za zboží nebo služby poskytované jinými osobami.

Samotné zaplacení jízdného ale není pro DPP dostačující. DPP musí mít možnost kontroly validity SMS. Služba Premium SMS tak není pro SMS jízdenku dostačující. Základní předpokladem pro funkci SMS jízdenky je zavedení bezpečnostních a kontrolních prvků zejména následné možnosti kontroly validity SMS jízdenky, aby nemohla být služba zneužita. Samotná služba Premium SMS neumožňuje validitu SMS jízdenky jakkoliv ověřit. Aplikace pro SMS jízdenky je tedy nástavbovým systémem služby Premium SMS.

Uvedené potvrdil i prof. Ing. Smejkal, ve znaleckém posudku, který se nachází jako položka 119 v příloze 7.

Úvaha JUDr. Adama Borguly o rozdělení veřejné zakázky je zcela zjevně nedostatečná. JUDr. Adam Borgula se totiž vůbec nezabýval otázkou, zda rozdělení veřejné zakázky bylo ekonomicky, právně a technologicky vůbec možné.

Za podstatné považuji, že ÚOHS obdržel podnět, že DPP jako zadavatel veřejné zakázky postupoval nezákonným způsobem. ÚOHS shledal pochybnosti a s DPP zahájil správní řízení. Jelikož ÚOHS neshledal, že by DPP jako zadavatel veřejné zakázky postupoval použitím jednacího řízení bez uveřejnění v rozporu se zákonem, vydal dne 30. 3. 2012 usnesení, kterým předmětné správní řízení zastavil. Uvedené vyplývá ze sdělení ÚOHS na čl. 12878.

JUDr. Adamu Borgulovi dále evidentně unikl rozdíl mezi Opencard a m-peněženkou. Opencard byl projekt Magistrátu a měla být multifunkční. Jednotlivé funkce měly být zaváděny postupně. Jak ukázal následující vývoj, Opencard očekávání nesplnila.

Od srpna 2008 si mohli cestující roční jízdenku nahrát místo papírové podoby na Opencard. M-peněženka ale měla sloužit k nákupu jednotlivých jízdenek – tedy základní, krátkodobé, jednodenní a třídenní – a taky časové jízdenky – měsíční. V této době tedy Opencard a m-peněženka nebyly v žádné kolizi.

Dne 1. 5. 2009 byla zpuštěna vylepšená a rozšířená m-peněženka. Ke spuštění byla připravena velká kampaň, kterou nakonec Magistrát zastavil. Důvodem bylo, že Magistrát zamýšlel, že na Opencard nebudou nahrávány jen časové jízdenky, ale budou moct na ni být nahrávány i jednotlivé jízdenky. Magistrát tak nechtěl propagovat pro něho konkurenční projekt. Tato funkce Opencard ale nikdy nebyla spuštěna. Uvedené potvrdil během své výpovědi zejména pan Svoboda.

Zdrojovým trestným činem měla být podle JUDr. Adama Borguly způsobena DPP škoda v celkové výši přibližně 56.000.000 Kč. JUDr. Adam Borgula včera tedy navýšil výši škody oproti obžalobě. JUDr. Adam Borgula včera potvrdil, že přiměřeností provize společnosti Crowsnest se vůbec nezabýval. Podle JUDr. Adama Borguly jsou škodou peněžní prostředky, které společnost CROWSNEST zaslala společnosti Kyrenia.

Evidentní potvrzení skutečnosti, že JUDr. Adam Borgula nejprve dochází k závěru, že došlo k legalizaci výnosů z trestné činnosti, a proto se v roce 2007 a 2008 musely spáchat zdrojové trestné činy, jinak by totiž nebylo, o legalizovat.

Jak už jsem uváděl, je to přesně naopak. Není škoda, nemohl být spáchán zdrojový trestný čin. Nebyl spáchán zdrojový trestný čin, nelze se ani dopustit trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti.

Abych to shrnul, JUDr. Adam Borgula ohledně tohoto skutku neprokázal, že použití jednacího řízení bez uveřejnění bylo v rozporu se zákonem a že DPP vznikla nějaká škoda.

Kvalifikace

Rád bych se ještě alespoň částečně vyjádřil k právní kvalifikaci skutků uvedených pod bodem 31 I. obžaloby. Právní kvalifikace provedená JUDr. Adamem Borgulou je totiž absurdní. V usneseních o zahájení trestního stíhání byly tyto skutky kvalifikovány podle trestního zákona účinného do 12. 2009. V obžalobě a v závěrečné řeči JUDr. Adam Borgula tyto skutky kvalifikuje podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010.

Za dobu spáchání činu se považuje doba jednání, kterým byly naplňovány znaky trestného činu. Ve skutkových větách je popsané jednání Ing. Dvořáka vždy v roce 2007 nebo 2008, které mělo vyvrcholit podpisem předmětných smluv. Tedy dne 29. 2. 2008, dne 11. 1. 2008 a dne 31. 7. 2008.

Základní pravidlo časové působnosti trestních zákonů vychází ze zákazu retroaktivity trestních zákonů k tíži pachatele, a proto se zásadně použije toho zákona, který byl účinný v době spáchání trestného činu. Podle pozdějšího zákona se trestnost činu posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.

Podle mého názoru s ohledem na druhou skutkovou podstatu pletichy při veřejné soutěži, respektive zjednání výhody při veřejné soutěži, je jednoznačně příznivější použití trestního zákona účinného do 31. 12. 2009.

Základním znakem skutkové podstaty pletichy při veřejné soutěži, je jednání pachatele učiněné v souvislosti s veřejnou soutěží.

Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu používá trestní zákon zcela obecný pojem „s veřejnou soutěží“, aniž by odkazoval na konkrétní právní institut upravený mimo trestními právními normami, takže může jít o jakoukoli veřejnou soutěž, která splňuje dva základní předpoklady, jimiž jsou veřejné vyhlášení a účast neomezeného okruhu subjektů.

Podle samotné skutkové věty pod bodem I. 2) obžaloby uzavření Rámcové smlouvy o dílo na dodávku jízdenek nepředcházela nebo neproběhla žádná veřejná soutěž (ve smyslu občanského zákoníku nebo obchodního zákoníku), zadávací řízení ani jiná soutěž splňující uvedenou definici Nejvyššího soudu.

Je tedy vyloučeno, aby skutek uvedený pod bodem I. 2) obžaloby, i kdyby se stal, naplnil znaky skutkové podstaty pletichy při veřejné soutěži.

Dalším znakem skutkové podstaty pletichy při veřejné soutěži, je „na úkor jiných soutěžitelů“. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je tento znak nutné zvažovat pouze ve vztahu ke konkrétním, nikoliv potencionálním subjektům. Soutěžitelem je ten, kdo ve stanovené lhůtě předložil návrh do soutěže vyhovující všem jejím uveřejněným podmínkám. Uvedeného trestného činu se může pachatel dopustit pouze vůči zcela konkrétnímu subjektu, který se dané soutěže již účastní, nikoli vůči nespecifikovanému okruhu subjektů, kteří se do konkrétní soutěže nepřihlásili.

Podle samotné skutkové věty pod bodem I. 1) obžaloby přijal DPP jedinou nabídku, a to nabídku od společnosti Cross point. Jelikož se veřejné zakázky nezúčastnil žádný další soutěžitel, nemohla společnost Cross point ani získat přednost na úkor jiných soutěžitelů.

Podle samotné skutkové věty pod bodem I. 2) obžaloby neproběhla žádná veřejná soutěž. Jelikož neproběhla žádná veřejná soutěž, nemohla společnost Neograph ani získat přednost na úkor jiných soutěžitelů.

Podle samotné skutkové věty pod bodem I. 3) obžaloby přijal DPP jedinou nabídku, a to nabídku od společnosti Crowsnest. Jelikož se veřejné zakázky nezúčastnil žádný další soutěžitel, nemohla společnost Crowsnest ani získat přednost na úkor jiných soutěžitelů.

Sám JUDr. Adam Borgula ani jednou neuvedl, na úkor kterých konkrétních soutěžitelů měly tyto společnosti získat přednost. Je tedy vyloučeno, aby tyto skutky, i kdyby se staly, naplnily znaky skutkové podstaty pletichy při veřejné soutěži.

Závěr

Z výše uvedených důvodů je vyloučeno, aby byly spáchány zdrojové trestné činy uvedené pod bodem I. obžaloby. Již tato skutečnost stačí, aby byli moji klienti zcela zproštěni obžaloby.

Obžaloba byla postavena na ignorování důkazních prostředků, na dezinterpretaci důkazních prostředků a na pouhých domněnkách a podezřeních JUDr. Adama Borguly, což bylo potvrzeno během hlavního líčení díky příkladné činnosti Vašeho senátu. V závěrečné řeči k tomu včera JUDr. Adam Borgula přidal i vědomé lži.

Vážený pane předsedo, vážená paní přísedící, vážení pánové přísedící, navrhuji, abyste Mgr. Bc. Davida Michala, Mgr. Karolínu Babákovou, Petra Michala, JUDr. Petra Kmetě, Mgr. Ferdinanda Überalla a Jana Valtra v celém rozsahu zprostili obžaloby.

Děkuji.

Mgr. Petr Hron, advokát

Závěrečná řeč obžalovaný Štika