Moc novin bývá větší než jejich pocit odpovědnosti. Mnoho lidí o mnohých skutečnostech se dozvídá jen z novin. Nejsou sami schopni posoudit, do jaké míry odpovídá pravdě to, co čtou. (…) Zlý a bezohledný tisk, uvážíme-li všechny následky, které může vyvolat, mnohdy zasluhuje, aby byl vystaven v kriminálním muzeu mezi ostatními vražednými nástroji. (Ferdinand Peroutka)
Auto je chráněno víc, než veřejný prostor. Odposlechy v motorovém vozidle by měl povolovat výhradně soud. Výkladní skříň ÚOOZ a Vrchního státního zastupitelství v Praze, takzvaná kauza Beretta, schytala zásadní ránu v ledví. Důvodem jsou namontované nezákonné odposlechy právě v autech. Důkazní prostředky získané odposlechem tohoto prostoru, realizovaném na základě povolení státního zástupce, by po roce 2010 měl soud odmítnout jako nezákonné. Tvrdí to Unie obhájců. Odposlechy ve dvou vozech si sama povolila a prodlužovala po dva roky Vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová. Unie obhájců kvůli případu, s nímž ji seznámil Ekonomický deník, vydá prohlášení. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová přitom kauzu Beretta označila za případ, v němž bylo stíhání zahájeno na objednávku.
Případ Ivo Rittiga je několikátý případ v průběhu dvou let, který justici a státní zástupce usvědčuje, že do jisté míry jednají svévolně a měli by sjednotit své postoje, tvrdí redaktor Respektu Jaroslav Spurný. Praní špinavých peněz podle něj nikdo nezpochybnil, klíčovým faktorem bylo vyloučení prostorových odposlechů.
Původní komentářové stanovisko státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ) Jana Laty o nepoužitelnosti prostorových odposlechů nařízených soudcem v jiné věci bylo správné, a odpovídá dikci zákona. Nesprávné naopak bylo, když v projednávaném případu Dopravního podniku otočil o sto osmdesát stupňů. Zřejmě chtěl na poslední chvíli pomoci obžalobě, je přesvědčen advokát Vlastimil Rampula, který v kauze zastupuje Ivo Rittiga.
Co je a co není odposlech a kdy se dá použít jako důkaz. Ivo Rittig s největší pravděpodobností vyvázne – aspoň v první instanci – bez trestu v dnes už slavném případu „předražených pražských jízdenek“. Městský soud v pondělí rozhodl, že státní zástupce Adam Borgula nesmí použít jako důkaz prostorové odposlechy, pořízené v kanceláři Ivo Rittiga.
Státní zástupce nemůže použít jako důkaz odposlechy lobbisty Ivo Rittiga a dalších obžalovaných v kauze jízdenek pro pražský dopravní podnik (DPP). Rozhodl o tom Městský soud v Praze, uvedla v pondělí Česká televize (ČT). Soud rozhodnutí zdůvodnil tím, že odposlechy byly pořízeny pro jiný případ, a to údajnou korupci kolem bývalého státního zástupce Libora Grygárka.
Dvě krátké zprávy z tisku z posledních dní: Soudce vrchního soudu Ivan Elischer, obviněný kvůli údajné korupci, měl loni ve své kanceláři pět dní policejní odposlech a sledovací zařízení bez potřebného povolení. A druhá: Pražský městský soud zamítl žádost státního zástupce na obnovu řízení v jedné z kauz kolem Ivo Rittiga. Prostorové odposlechy, které soudu jako důkaz předložil, nepřinesly prý nic nového.
V čem je největší chyba užívání odposlechů v Česku? Podle politologa z brněnské Masarykovy univerzity Tomáše Šmída v tom, že se z odposlechů často stává stěžejní důkazní prostředek, na němž stojí celý případ. „V řadě ohledů je to velmi problematický materiál, jelikož v soukromých rozhovorech komunikujete zcela jinak, v přátelských rozhovorech používáte nadsázku, spoustu věcí nemyslíte vážně. Pokud se policejní orgán hodně „snaží“, najde si v odposlechu to, co se mu hodí.“ píše Šmíd pro HlídacíPes.org.
V pondělí bylo v českém éteru zase jednou veselo. To když soud prvního pražského obvodu zveřejnil odposlechnuté soukromé telefonáty Jany Nagyové a Petra Nečase.
Policejní odposlech, ať již telefonní či prostorové, které se čas od času objevují v médiích, jsou obecně brány jako nezpochybnitelný důkaz a potvrzení oficiálně prezentované vyšetřovací verze případu. Jenže tak tomu ve skutečnosti často není. Nejenom že policie či média často s odposlechy manipulují. V úvahu se neberou ani nadsázky, či konkrétní okolnosti, za nichž byly pořízeny. To pochopitelně z nich činí pouze orientační indicie, které bez dalších důkazů nemají prakticky žádnou cenu. Pokřivené zrcadlo, které nastavují, se týká i tak významných kauz, jako je tzv. Nagygate, či Davida Ratha