Když se řekne „protikorupční revoluce“, většinou máme na mysli období po roce 2012, kdy se vrchních pater státního zastupitelství ujaly nové tváře s jednoznačným veřejným zadáním: Chyťte nějakou velkou rybu, zavřete Rittiga nebo zavřete aspoň někoho, ale pronto. Po skoro deseti letech je třeba konstatovat, že se slavná revoluce, jak už to bývá, zhroutila jako domeček z karet.
Po roce 2012 v českém mediálním prostoru, a nejen v něm, zvítězila poptávka po „velkých rybách“, často za každou cenu. Začala „jízdenková kauza“ pražského Dopravního podniku, Oleo Chemical, obvinění bývalého náměstka Vrchního státního zastupitelství v Praze Libora Grygárka, přišlo obvinění bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové za nákup letadel CASA, v červnu 2013 vtrhli zakuklenci na Úřad vlády. Protikorupční revoluce běžela jak po drátkách, kdo upozorňoval na „drobné“ procesní vady, nadužívání odposlechů, porušení zásady přiměřenosti nebo nechutné vláčení podezřelých médii, byl za psance. Obhajoba bylo neslušné slovo.
Jízdenková kauza byla ve středu pravomocně skončena, zproštěni byli všichni obžalovaní. Podobně vyprchalo i Oleo Chemical. Z obou kauz zůstala jen pachuť snah žalobců využít spolupracujícího obviněného Jaroslava Kubisku, který viděl trestnou činnost tam, kde ji ovšem neviděly soudy.